Stalo se v Horizontu – únor 2017

  • Měsíc začal tím, že všechno přikryl sníh a skončil tím, že kvetly sněženky. Po lednu, který byl letos opravdu ledový, jsme už oteplení a první náznaky jara vyhlíželi netrpělivě. Několikrát nám nepřízeň počasí zabránila v obvyklé procházce a donutila usednout ke stolním hrám.
  • Oslavili jsme v Horizontu dvoje narozeniny. Jedny ve stacionáři, druhé mezi obyvatelkami. Prvním oslavencem byl uživatel denního stacionáře, který přinesl víno a dorty a po procházce jsme mu popřáli a připili a chvíli spolu poseděli. Druhou oslavenkyní byla naopak jedna ze dvou nejstarších obyvatelek Horizontu, která zde zároveň bydlí nejdéle – od otevření Horizontu. Tato dáma oslavila 93. narozeniny. Přípitek a přání proběhly – jak je u obyvatelek obvyklé – na biblické hodině.
  • V únoru se nám vrátil po dlouhé době i páteční program canisterapie. Lucie sem začala vodit fenku Bery, která si získala všechny klienty, a tak jsme rádi, že jsou všichni spokojeni a máme i jiné zvířecí zpestření, než morče Matěje. 
  • Kromě Bery jsme tu v únoru měli ještě jednu psí návštěvu. Ozval se nám Vítek, který tu byl v červnu na praxi, že by mohl přijít na návštěvu a klientům zahrát na piano a svého psa vzít s sebou. Což se i stalo. Společně si zahráli a zazpívali a po obědě jsme šli na společnou procházku. Počasí nám přálo a my jsme se odhodlali vydat se do Sedlce k vodě. Vítek nám také nabídl, že by se s námi v létě vydal na výlet jako asistent.
  • Čtvrteční návštěvy miminek nabyly na pravidelnosti. V únoru sem každý druhý čtvrtek nějaké maminky s miminky přišly. Jednou jedna, jednou dvě. Nejvíce jsme tu měli 3 batolata. Těm starším vždy chvíli trvá než se osmělí a začnou se chovat přirozeně, tzn. dovádět. Naštěstí tu máme dost her, hraček a nástrojů, které mohou zaujmout jejich pozornost a pomůžou zapomenout na trému. Už se těšíme na teplejší počasí, až budeme s dětmi moci vyjít na zahradu – naší nebo třeba i komunitní nebo třeba jít na společnou procházku.
  • S jednou z maminek, která sem se svou Hermínkou chodívá, jsme podali žádost do suchdolského „praticipativního rozpočtu“, aby část prostředků, které na PR radnice uvolnila, byly využity na stabilní dřevěnou houpačku, kterou by mohli využívat naši senioři i děti. Uvidíme, zda se budeme moci společně zhoupnout.
  • V únoru jsme tu měli 2 přednášky a jeden koncert.
  • Počet vystupujících byl ale výrazně vyšší – zvláště u té první přednášky. Kromě lidského lektora zde vystoupili sklípkan, krajta, tropická ještěrka, sova výreček malý“ a další. Šlo o pořad „Zvířecí obludky“, kde nám přednášel Michal Procházka ze sokolnické stanice Teir. Ve svém pořadu se věnoval každé skupině živočichů (bezobratlí, ryby, obojživelníci, ptáci, savci). Z každé skupiny vybral několik zástupců, která jsou často považována za nepříjemná, nebezpečná či odporná, a kterých se často lidé bojí či štítí. A řekl nám o nich skutečně mnoho zajímavostí, pustil fotky, promítl krátká videa atd. A jak jsme řekli, některá zvířata nám přinesl ukázat živá. Našli se odvážlivci, kteří si je pohladili nebo se jich aspoň dotkli. Pokud si pamatujeme, tak nejmenší zájem byl o mazlení se sklípkanem, kterého se odvážila dotknout jen jedna z přítomných. Povídání bylo mimořádně zajímavé a všichni přítomní byli nadšení stejně jako z lednové „soví akce“. Doufáme tedy, že to zástupce sokolnické společnosti Teir stejně jako pracovníky záchranné stanice pro zvířata Panthea bude vídat každý rok.
  • Každoročně tu v předchozích letech byl Jiří Lehejček. K naší lítosti tu byl letos se vší pravděpodobností naposledy. Během roku se stěhuje mimo Prahu, a tak je nám to líto byl jedním z naších nevěrnějších a nejoblíbenějších cestovatelů. Jako svou derniéru nám povídal o rodinné dovolené na Madeiře, která má přízvisko „ostrov věčného jara“, neboť tam po celý rok kvetou nějaké květiny. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že Madeira je celkem oblíbeným cílem západoevropských seniorů. Možná se některý z posluchačů nechá nalákat a v létě nebo na podzim vyrazí.

  • A hned následující den přišly sestry Kálalovy, které zde měly naopak premiéru a to drobátko odloženou. Původně plánované vystoupení v prosinci znemožnila chřipka a vytrhnout trn nám přijel jejich tatínek se svým povídáním o Skandinávii. Zazněla směs klasických i populárních melodií – např. Yesterday nebo některé písničky z pohádek. Nebo znělky z večerníčků a také různé lidovky – některé podané jako hudební hádanky. Slyšeli jsme několik druhů fléten. Celkově to bylo velmi milé vystoupení a doufáme, že na něj časem navážeme.