Duben také předběhl dobu a počasí bylo takové, jako má být spíše v květnu.  Teploty nad dvacet stupňů nebyly neobvyklé, deště jsme se za celý měsíc nedočkali a čím dál častěji zaznívalo slovo „sucho“ .Všichni tušili, že něco není v pořádku. Ale napohled to vypadalo pěkně – všechno kvetlo, včetně zahrádky Horizontu.

Už poněkolikáté nějací vandalové (nebo možná příliš rozdováděná mládež) poničili „houpačku pro všechny generace“ v komunitní zahradě. Proto rada MČ usoudila, že ji raději věnuje Horizontu.

Canisterapie, se kterou jsme začali na sklonku března, se stala stabilní součástí aktivit stacionáře. Po určitém experimentování „panička“ naší psí terapeutky Elinky, Kateřina, navrhla, že by bylo lepší ji pojmout nikoli jako skupinovou aktivitu, ale jako aktivitu individuální.

V letošním roce už podruhé nás navštívila tanečnice a učitelka flamenca Elen Gordonová. Její vystoupení se opět líbilo a někteří přítomní se zapojili dosti aktivně.

O týden později jsme tu měli novou tvář – Terezu Brůžkovou.  Jde o dosti zcestovalou slečnu, která je navíc velmi vstřícná a ochotná a tak je pravděpodobné, že se stane také naším pravidelným hostem. Jako první jsme si ze zemí, které navštívila, vybrali Kypr.

O týden později jsme se podívali do Skotska. Je tam všechno to čem cestovatelovo srdce obvykle touží – krásná příroda i historické památky a je to na relativně malém kousku země. Vzala nás tam pravidelná přednášející Jana Troupová.

A výraznou akci byla výprava klientů stacionáře do Hudebního divadla v Karlíně na muzikál „Jak se dělá muzikál“.  Toto představení je určené především pro školy a má přiblížit studentům, jak takový muzikál vzniká.  Měli jsme trochu strach, jak se to bude líbit našim seniorům – mířil přece jen na jinou cílovou skupinu. Ale všichni byli spokojení.

Po představení jsme zašli na oběd do přilehlé divadelní restaurace a šli jsme jen na Karlínské náměstí, kde jsme chvíli poseděli v parku před kostelem mezi rozkvetlými šeříky.