VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2013

    1. Úvodní slovo ředitele penzionu

    Horizont završil první tucet roků své existence. V porovnání s předchozím rokem či dvěma se nic podstatného nezměnilo. To však můžeme napsat skoro každý rok. Přesto však byl Horizont v roce 2001 či 2003 podstatně jiný než Horizont v roce 2011 nebo 2013. Ten podstatný rozdíl se však odehrál drobnými krůčky. I v letošním roce jsme pár drobných krůčků urazili.

    Samozřejmě, že lze dělat kroky kupředu i zpátky.  Domníváme se a doufáme, že letos to byly především krůčky správným směrem. Krůčky, které Horizont posunují směrem ke správně fungující organizaci, poskytující sociální služby.

    Důležité také je, že jsme tyto kroky dělali společně. Že jsme nešli záměrně proti sobě, „jeden hot, druhý čehý“.

    Je samozřejmé, že každý do společné cesty vložil více nebo méně úsilí, někdo byl iniciátorem změn, někdo k jejich přijetí dospíval déle, někdo by raději rychleji, někdo pomaleji, neobešlo se to bez dohadování i sporů … Přesto snad můžeme říci, že jsme šli společně a že jsme šli kupředu.

    Víme, že ještě nejsme v cíli a vlastně ani nevíme, jak přesně by ten cíl měl vypadat. Snad je to dobře. Pro každou organizaci (i jednotlivce) je nebezpečné říci si „máme hotovo“.

    Naopak stále platí to, co ve své starší písni zpívá Oldřich Janota: „i cesta může být cíl“. Kéž můžeme být na cestě i v dalších letech.

    2. Základy a zásady

    Ale i během cesty je třeba umět se na chvíli zastavit a rozhlédnout, podívat se zpět a uvědomit si kam jdeme a proč. Pro nás je jedním z takových zastavení právě psaní výroční zprávy, při které si znovu připomínáme to nejzákladnější – proč, kam, s kým a jak (nebo na čem) cestujeme

    Posláním Horizontu je poskytovat komplexní sociální péči, služby a pomoc především seniorům a dospělým občanům s mentálním i fyzickým postižením, kteří nepotřebují nepřetržitou zdravotnickou pomoc a péči, zamezovat jejich sociálnímu vyloučení, poskytnout jim nové vyhovující prostředí  k životu a přiměřené sociální kontakty pomocí trvalého ubytování v penzionu, nebo je udržet v jejich stávajícím prostředí a vztazích pomocí pečovatelské služby či stacionáře a nabídnout jim rozmanité a přiměřené aktivity a životní program.


    Cílem Horizontu je

    - zvýšení, respektive udržení soběstačnosti uživatelů

    - tam, kde to není možné, chceme usilovat o to, aby kvalita života a prostředí utrpěla co nejméně

    -    umožnit prožití klidného stáří a příjemných chvil navzdory různým komplikacím, které

    s sebou  vyšší věk přináší

    - poskytovat pocit bezpečí, důvěry a zázemí při zachování soukromí uživatelů

    - udržovat dosavadní síť sociálních vztahů, respektive spoluvytvářet a budovat vztahy nové. Tam, kde rodina není, respektive nefunguje nebo se nemůže klientovi dostatečně věnovat, se ji pokusit podle možností a přání klienta alespoň částečně doplnit

    - vytvářet vztahy a komunitu mezi uživateli služeb i uživateli a personálem prostřednictvím  společných aktivit

    - integrovat nově příchozí do stávajícího společenství zařízení i  okolí a pomáhat jim v orientaci a využívání místních institucí

    - umožnit kontakt s různými generacemi formou otevřených a všem přístupných aktivit a formou zapojení mladých dobrovolníků do projektu

    - aktivizovat a stimulovat uživatele služeb nabídkou rozmanitých programů

    - umožňovat zapojení uživatelů do chodu zařízení a napomoci tak jejich seberealizaci

    -    citlivě doprovázet klienty se syndromem demence světem, který je pro ně stále méně srozumitelný

    - citlivě doprovodit uživatele i v závěru života.

    Cílovou skupinou, které se snažíme pomáhat, jsou lidé, jejichž soběstačnost je především z důvodů věku a/nebo zdravotního stavu omezena a snížena, ale přitom nepotřebují trvalou zdravotnickou péči, ani stálý dohled jiné osoby. Těm nabízíme trvalé ubytování v penzionu, ambulantní docházení do stacionáře nebo pomoc v terénu prostřednictvím pečovatelské služby.

    Skupině seniorů se věnujeme proto, že ze zkušeností víme, že všichni senioři v určitém věku a situaci pomoc potřebují, a že rodina často nemůže nebo nechce se jim věnovat tak, jak by potřebovali, resp. že i rodina si potřebuje od náročné péče o svého blízkého odpočinout.

    Občanům, jejichž soběstačnost je natolik snížena, že potřebují pomoc i v úkonech základní sebeobsluhy a stálou přítomnost další osoby, ale nikoli nepřetržitou zdravotnickou péči, nabízíme pobyt v denním stacionáři. Nezáleží na tom, zda omezení jejich soběstačnosti je způsobeno vysokým věkem nebo vrozeným či získaným fyzickým postižením nebo poruchou kognitivních funkcí.

    Principy, na nichž naše práce stojí, vycházejí z křesťanské morálky a lze je vyjádřit slovy „láska k bližnímu“, v sekulární podobě pak „úcta k člověku“, nebo „respekt k osobě“. Ačkoli si neděláme sami o sobě iluze, že bychom byli schopni vůči našim bližním vždy jen pozitivních citů a vztahů, snažíme se, aby alespoň naše jednání vůči uživatelům i zaměstnancům těmto principům co nejvíce odpovídalo.

    + S výše zmíněnými principy je neodmyslitelně spojena svoboda, která je jednou z nejdůležitějších životních hodnot. V  praxi se realizuje především jako svoboda volby. Víme však, že právě senioři jsou o ni často připravováni, a to i svými blízkými. Odmítáme využívat jejich znevýhodněné situace, úbytku sil, handicapu apod. a zříkáme se manipulace s nimi, rozhodování za ně atd. I ti kteří nejsou schopni názory a vůli jasně vyjadřovat, jsou schopni dát najevo libost či nelibost. Motivujeme a vyzýváme uživatele, aby svá přání, návrhy, připomínky i nespokojenost vyjadřovali – otevřeně i anonymně.

    + Snažíme se, aby péče byla přiměřená každému z uživatelů, aby odpovídala přáním a potřebám každého z nich osobně a jeho zvláštní situaci a také, aby odpovídala všem jejich potřebám – duševním, duchovním, sociálním i tělesným.

    + Usilujeme o vstřícnost vůči všem a odmítáme jakékoli upřednostňování při plánování péče. Možnost využívat našich služeb je otevřená všem zájemcům cílové skupiny (s přihlédnutím ke kapacitě zařízení).

    + Při výběru klientů pro službu se snažíme o maximální objektivitu. Služby nesmí být nikomu odmítnuty na základě barvy pleti, pohlaví, přesvědčení ani osobních antipatií apod.

    + Pokud nemůžeme vyhovět všem, snažíme se, aby výběr klientů byl transparentní.

    Tyto principy vnímáme jako svůj závazek vůči našim klientům i vůči veřejnosti.

    Připomínáme, že zde uvedený veřejný závazek je formulovaný pro všechny námi poskytované služby. Specificky pro každou registrovanou službu zvlášť jej zájemci najdou na našich internetových stránkách.

    III. Historie

    Stejně jako nad veřejným závazkem, který je startem i cílem naší cesty, se při psaní výroční zprávy ohlížíme zpět, na cestu, kterou už máme za sebou. Při té příležitosti je dobré se zamyslet nad tím, nakolik jsme věrni odkazu „matky zakladatelky“, nakolik jej rozvíjíme, případně nakolik se od něj odchylujeme.

    Horizont byl otevřený v červnu 2001. V té době měl však za sebou už celkem dlouhé „prenatální stadium“.

    Sv. apoštol Pavel připomíná, „že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“. A obecná zkušenost to potvrzuje v lidovém rčení, že „všechno zlé je pro něco dobré“.

    Tak také komunismus nebyl dobou, na kterou bychom vzpomínali s láskou nebo se do ní chtěli vracet. Přesto však stojí za pozadím vzniku Horizontu. Kdyby komunistický režim neznemožňoval vykonávat Martě Jurkové její farářské povolání, možná by Horizontu nebylo. Nelze z toho však samozřejmě vyvozovat pražádnou vděčnost komunistickému režimu.

    Veškerá vděčnost za Horizont patří naopak Martě Jurkové, která byla za komunismu perzekuovaná. Když už nemohla dělat to, co chtěla, tj. farářku, zvolila jiný způsob služby bližním a pracovala jako pečovatelka. Mimo jiné pracovala i v několika „domech s pečovatelskou službou“. Opakovaně se v nich stávalo, že některý z obyvatel-klientů po skončení provozu pečovatelské služby upadl a na pomoc si musel počkat až do rána, do příchodu pečovatelek. Někdy bylo už pozdě …

    Z těchto důvodů se tato služba paní Jurkové zdála nedostatečná. Zároveň však měli obyvatelé-klienti v domech s pečovatelskou službou na rozdíl od tehdejších „domovů důchodců“ své soukromí. V době totality však bylo nesnadné cokoli změnit.

    Po „sametové revoluci“ to už možné bylo a jak příslovečné houby po dešti začaly vznikat nestátní neziskové organizace. Každá se snažila napravovat zanedbání v oblasti a mezi „cílovou skupinou“ (dnešním žargonem řečeno), která jí byla blízká a na které jí záleželo.

    V sociální oblasti se začaly hodně angažovat církve, což odpovídá požadavkům Evangelia. Také Církev československá husitská založila svou diakonii právě z důvodů péče o bližní, především o opomíjené skupiny obyvatel. V Diakonii a misii CČSH vzniklo několik středisek z nich každé se věnovalo skupině, na které jí ze „srdečních“ důvodů záleželo nejvíce. Paní Jurková založila středisko, které se mělo věnovat seniorům.

    Napadlo ji, že požadavek soukromí i nepřetržitosti služby by bylo možné dosáhnout zapojením mladých dobrovolníků, kteří by v domově se seniory bydleli a na péči o ně se podíleli. Začala rozvíjet „model soužití generací“.

    Pro svůj projekt získala budovu v Belgické ulici, kterou CČSH získala v restituci. Tento dům Církvi československé věnoval její člen ing. Hovorka.

    V domě měly být byty pro seniory a zároveň několik menších bytových jednotek „kolejního typu“ pro studenty, kteří by zde bydleli, ale také střídavě byli k dispozici obyvatelům v případě náhlých krizových situací.

    Ukázalo se však, že na přebudování velkého činžáku v Belgické ulici už nedokáže DM CČSH získat dostatek prostředků. Řešení se našlo ve výměně velkého domu za malý. Z této výměny zbylo ještě dost prostředků na rozšíření a přebudování vily na okraji Prahy, v Suchdole. Jde o budovu bývalého komerčního penzionu pro turisty.

    Pro paní Jurkovou to znamenalo slevit ze svých nároků co do počtu bytů pro seniory. Ale to, co muselo znamenat ve své době zklamání, se ve zpětném pohledu jeví jako požehnání. Jsme rádi, že Horizont je malý. Mohou zde být osobnější vztahy mezi personálem a obyvatelkami i mezi obyvatelkami navzájem. Díky své „malosti“ můžeme v Horizontu vytvářet relativně rodinnou atmosféru a to je pro nás důležité. Chceme co nejméně připomínat instituci a co nejvíce domov.

    Také přesunutí Horizontu z centra na periferii je výhra. Klidný a rovinatý Suchdol se spoustou zeleně a zahrádek a minimálním provozem je (nejen) pro seniory mnohem příjemnější místo k životu, než rušné a hlučné centrum Prahy.

    Po otevření se penzion rychle zaplnil. Od svého otevření dosud se zde uskutečňuje „model soužití generací“ tak, jak paní Jurková vymyslela. Podle našich zkušeností jde o model funkční. Nicméně se domníváme, že jde o model, který lze využít pouze pro tak malá zařízení, jako je Horizont. Pro domov s 60ti obyvateli si jej dokážeme představit jen těžko.

    Po otevření Horizontu byla uzavřena dohoda mezi DM a Úřadem MČ Praha Suchdol, jejímž výsledkem bylo sloučení Horizontu s místní pečovatelskou službou a stacionářem. K tomu všemu došlo v roce 2001.

    Významným předělem v „dějinách“ Horizontu byl rok 2003 kdy Horizont (spolu s ostatními středisky DM) získal právní subjektivitu. Mohlo k tomu dojít poté, co všechna střediska prokázala schopnost a možnost samostatného fungování.

    Od roku 2003 – 4 jsme začali pořádat více akcí pro seniorskou veřejnost a Horizont se začal více dostávat do povědomí zdejších seniorů. Tyto akce většinou vykonávali mladí dobrovolníci.

    V roce 2006 se začal objevovat stále větší zájem o náš denní stacionář. Dosud jej využívali senioři především k docházení na obědy, což pro ně bylo i příležitostí ke společnému setkávání. K dennímu pobytu byl dlouhodobě využíván jen jedním klientem. V uvedeném roce se nám stacionář během krátké doby zaplnil.

    Rok 2007 znamenal velký předěl pro všechny poskytovatele sociálních služeb a to v souvislosti s novým zákonem o sociálních službách. Znamenalo to spoustu starostí s registrací, zintenzivnění práce na standardech kvality, povinnost celoživotního vzdělávání a nové promýšlení naší práce.

    V roce 2009 se nám obměnila většina personálu. V souvislosti s tím přišla kolegyně, která byla v následujících 5ti letech hnacím motorem změn a studnicí nápadů v denním stacionáři a od roku 2010 i v pečovatelské službě.

    V roce 2009 jsme pevnou bezpečnostní signalizaci, zabudovanou do každého bytu při rekonstrukci budovy, doplnili mobilní bezpečnostní signalizací.

    Od té doby žádné výrazné změny nenastaly. Nadále postupujeme řadou drobných krůčků, o kterých jsme se zmínili výše.

    A mezi tím nám odcházeli klientky a klienti. Každé loučení je těžké a tím těžší, čím déle naší službu využívali a čím byl kontakt s nimi intenzivnější. A každý z nich v Horizontu a v nás samotných zanechal větší či menší stopu, něčemu nás naučil, umožnil nám dozvědět se něco o lidech i o nás samotných, umožnil nám přemýšlet o naší službě a našem konání. A jiní klienti a klientky zase přicházejí a i oni nás učí  …

    IV. Současnost

    Ke konci roku se zdála personální situace celkem stabilizovaná. Měli jsme jeden personální „přírůstek“, se kterým jsme byli velmi spokojení. Pod povrchem však dlouhodobě bublalo něco, co mělo vyvřít na povrch v následujícím roce. Za každého odcházejícího člena personálu je třeba urychleně hledat náhradu. A také místo uvolněné po každém z klientů je třeba zaplnit. To jde mnohem hůře. Musíme čekat na nové zájemce.

    V loňské výroční zprávě jsme psali, že bychom rádi instalovali zátarasy na střechu proti padajícímu sněhu a ledu. A také, že bychom rádi pro klienty pořídili na zahradu houpačku. Obojí se nám v tomto roce podařilo a osvědčilo. Cesta v zimě po zahradě je teď mnohem bezpečnější a uklidňující působení houpačky se potvrdilo.

    V letošním roce v Horizontu poprvé (a možná naposledy) natáčela televize. Bylo to v rámci dokumentárního cyklu „Příběhy, které svět nevidí“. 13. díl byl věnován dobrovolnictví v CČSH. Mezi středisky, která byla k natáčení přizvána, byl i Horizont. Případní zájemci se mohou alespoň na dálku do Horizontu podívat n webu České televize, konkrétně na adrese:

    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10492787142-pribehy-ktere-svet-nevidi/213562215900013-skola-charity

    Je třeba opět po 3 letech obnovit Střediskovou radu. Znamená to vypracovat návrh a nechat ji schválit na Ústředí CČSH. Předpokládáme, že se její složení nijak výrazně nezmění. Avšak její předseda avizoval, že by se rád nechal někým nahradit. Uvidíme, zda se uvolí k ještě jednomu funkčnímu období. Náhradu za něj zatím nemáme.

    V. Pečovatelská služba

    ( identifikátor služby v registru poskytovatelů soc. služeb: 2253794)

    S potěšením musíme konstatovat, že jsme si celkem zvykli na systém zavedený od začátku tohoto roku. Totiž, že pracovnice v přímé péči jsou klíčovými pracovnicemi těch klientů, kteří využívají i jiné služby než jen dovoz obědů. A klientům, kterým naopak jen dovážíme obědy je klíčovou pracovnicí sociální pracovnice. Avšak je pravda, pečovatelky nejsou právě spisovatelkami a doplňování dokumentace je potřeba jim připomínat a tak trochu „dohlížet“ nad jeho pravidelností i obsahem.  Tato podoba je výsledkem hledání systému, který by pro nás byl smysluplný, odpovídal požadavkům standardů kvality soc. služeb a neodrazoval svou formální stránkou klienty ani personál v přímé péči.

    Za zavedení této změny a také za její skutečné fungování (stejně jako mnohé jiné změny k lepšímu) vděčíme naší sociální pracovnici.

    V PS došlo v roce 2013 k některým dalším změnám. Některé jsme zavedli na podnět klientů, impuls k jiným přišel ze strany PS.

    Na přání některých klientů jsme označili všechny jídlonosiče jmenovkami a domluvili jsme se s restaurací, aby nám jídelníček dávali k dispozici dříve.

    Abychom předešli zmatkům a chybám, zrušili jsme objednávání na základě jídelního lístku, tj. „podle chuti“ a zavedli 3 varianty, jak lze obědy odebírat (každý den; po+st+pá; út+čt), přičemž možnost volby ze dvou jídel je samozřejmě zachována. Další změnou – přijatou především na základě impulsu naší soc. pracovnice – je pevné stanovení denní kapacity pro rozvoz obědů. Společně jsme o tom podrobně mluvili a nakonec jsme se z různých důvodů shodli na kapacitě 60 obědů do terénu na den (nepočítáme do toho klienty, kteří na obědy docházejí do našeho denního centra). Společně jsme přijali několik vnitřních směrnic, které upravují poskytování různých druhů našich služeb.

    Abychom nemuseli kvůli nemocem, dovoleným, povinným školením, supervizi atd. odříkat u klientů domluvené úkony, uzavřeli jsme DPP se dvěma místními obyvatelkami s potřebnou kvalifikací a tato spolupráce nadále trvá ku prospěchu všech stran.

    V reakci na průzkum spokojenosti se zintensivnila komunikace mezi naší PS a restaurací Na Farmě, od které odebíráme obědy.

    Celkově jsme služby poskytli v tomto roce 103 klientům. 64 z nich využívalo jen službu dovozu obědů. 13 z nich využívalo jen jiné služby. 26 jich využívalo dovoz obědů i jiné služby. V průběhu roku jsme nově podepsali smlouvu s 20 uživateli. 17 z nich využívá jen dovoz obědů. 3 využívali jen jiné služby.

    Službu v průběhu roku ukončilo 19 klientů:

    7 uživatelů zemřelo,

    6 se jich nastálo odstěhovalo do rezidenčních zařízení nebo k rodině mimo Suchdol,

    6 jich službu přestalo využívat (3 z nich službu od počátku považovalo pouze za dočasnou v době rekonvalescence, 3 ukončili dovoz obědů, protože jim nevyhovoval z dietních nebo chuťových důvodů).

    Ke konci roku evidujeme 84 klientů, kteří službu pravidelně využívají:

    51 klientů využívá jen dovoz obědů,

    21 klientů využívá kromě dovozu obědů i jiné služby,

    12 klientů využívá jen jiné služby; dovoz obědů nikoli.

    Celkově se dá říci, že se počet klientů oproti loňskému roku nijak výrazně nezměnil.

    Jak je patrné z předchozího přehledu, ne všichni klienti využívají pečovatelskou službu ve stejné míře, tj. stejně často či stejné množství úkonů.

    Jednoznačně nejžádanější službou je stále dovoz obědů. Je tomu tak ve všech pečovatelských službách. Na Suchdole je tento obecný trend posílený tím, že zde mnozí senioři bydlí ve společném domě se svými potomky. Ti jim pomohou v mnoha věcech, které PS běžně zajišťuje v případech, kdy senior není už plně soběstačný a rodina bydlí daleko.

    Dovoz stravy do domácností nabízí kromě PS ještě několik firem, i zde v blízkém okolí. Některé z nich začaly působit až v tomto roce. Navzdory této nabídce jsme nepocítili menší zájem ani úbytek klientů ani v těch případech, kdy klienti využívají jenom službu dovozu obědů. Z toho je zřejmé, že i tito klienti vnímají rozdíl mezi komerční službou rozvozu jídla a pečovatelskou službou. Mají v ní větší důvěru a více od ní očekávají. Proces započetí PS – i když jde jen o dovoz obědů – je přitom komplikovanější než u čistě komerční služby. Sestává z min. 2 schůzek se soc. pracovnicí, přečtení a vyplnění různých materiálů, sepsání smlouvy atd.

    Naopak soc. pracovnice by na tyto komerční subjekty předala kontakt v případě, že by zájemce o dovoz obědů, který by nás oslovil, nespadal do naší cílové skupiny seniorů s omezenou soběstačností (např. kdyby nás oslovil zájemce v důchodovém věku, ale zdravý a plně soběstačný).

    Kromě obědů je největší zájem o pomoc v domácnosti, pomoc s hygienou, o nákupy a různé pochůzky. V posledním roce se poněkud zvýšil zájem o společenský kontakt, resp. o návštěvy, které nemají za cíl nějakou konkrétní pomoc, ale „pouze“ nebýt celé dny sám.

    Častým jevem je postupné rozšiřování služeb o další úkony. Jak klientům ubývají síly, a zhoršuje se zdravotní stav, zvyšuje se jejich potřeba pomoci. Poměrně často někdo projeví zájem jen o dovoz obědů a po určité době, někdy až po několika letech, začne potřebovat pomoc i v dalších oblastech.

    V následující tabulce uvádíme přehled vykonaných úkonů PS v posledním roce. Někdy je těžké péči důsledně rozlišit na jednotlivé úkony (někdo chce spíše pomoc s úklidem, někdo si chce spíše popovídat, a v rámci jedné návštěvy se „stihne“ obojí apod.).

    PŘEHLED ÚKONŮ PS Rok 2013
    Základní činnosti
    Nákupy a pochůzky (jednotkou je hodina) 174,75
    Praní (jednotkou je kg) 395
    Žehlení (jednotkou je kg) 28
    Dovoz obědů (jednotkou je úkon) 13 211
    Úklidy a pomoc v domácnosti (jednotkou je hodina) 376,75
    Pomoc s péčí o vl.os., přítomnost u klienta v domácnosti, spol. kontakt…  (jednotkou je hodina) 157
    Pomoc s hygienou, ranní toaletou (jednotkou je hodina) 243,75
    Doprovod (jednotkou je hodina) 62,75
    Fakultativní činnosti
    Doprava po Suchdole (jednotkou je úkon) 156
    Doprava mimo Suchdol (jednotkou je km) 886

    U některých poskytovaných úkonů se zájem, resp. počet hodin o něco zvýšil, u jiných o něco snížil. Hodně při tom záleží na situaci a stavu konkrétních klientů, na jejich úbytku kvůli přestěhování či exitům, častosti a délky jejich hospitalizací, ale např. i na počasí (zvláště v zimě, při sněhu a náledí zájem o nákupy a pochůzky výrazně vzrůstá). V roce 2013 převažovali klienti, kteří službu potřebují spíše zřídka (obvykle 1x za týden, někdy i jen 1x za 14 dní). Přesto jsme měli i několik klientů, kteří potřebovali návštěvu pečovatelky i 2x či 3x týdně, v jednom případě i denně. S určitým zobecněním platí, že čím více a čím častěji klient potřebuje naše služby, tím více přestávek ve využívání služby je (kvůli hospitalizacím), a kratší dobu je využívá (kvůli zesnutí, případně nástupu do rezidenčního zařízení).

    Poté, co PS přijde o nějakého klienta, který její služby intenzivněji využívá, často delší čas trvá, než se uvolněná kapacita zaplní. Na jeho místo někdy „musí nastoupit“ někdy i několik klientů. Jsou období, kdybychom větší zájem uvítali, i období, kdy zájemce musíme téměř odmítat. Celkově se domníváme, že o PS je mezi Suchdolskými seniory poměrně setrvalý zájem.

    Domníváme se, že klienti jsou s našimi službami spokojeni. Svědčí o tom nejen to, že uživatelé naše služby doporučují svým známým, ale především to dokládá anonymní dotazníkový průzkum, který každoročně provádíme. Dotazník je (s malými změnami) týž, abychom mohli srovnávat výsledky v jednotlivých letech.  Domníváme se, že i letos dopadl celkem v náš prospěch. Zároveň klienti více píší různé komentáře a připomínky. Vnímáme to jako rostoucí otevřenost, která je znakem důvěry. Výsledky každoročně předáváme Radě MČ a nastálo jsou umístěny na našem webu (výsledky za tento rok viz http://www.domovhorizont.cz/?p=1567)

    Pracovní tým se nadále schází každý týden na pracovních poradách. Mluvíme na nich o provozních záležitostech, ale i principielních záležitostech naší služby i naší organizace, a také si vyměňujeme informace o klientech, každý měsíc procházíme společně dokumentaci klientů, mluvíme o tom, co tam patří a co ne, jak mají být zápisy formulovány atd.

    Dlouhou dobu nám zabralo hledání nového supervizora. Scházet na supervizích jsme se začali zase v září. Prostor k nerušeným supervizním setkáním nám nově poskytl Úřad MČ Praha – Suchdol.

    Ke konci roku 2013 vypadalo personální zabezpečení a organizační struktura pečovatelské služby takto:


    Z činnosti terénní PS se získávají fotografie o poznání hůře než ve stacionáři. Proto lze považovat za některé z použitých fotografií spíše za tzv. ilustrační.

    VI. Denní stacionář

    (Identifikátor služby: 4721158)

    V průběhu roku využívalo pravidelně stacionář 13 klientů – 11 z nich k dennímu pobytu; dvě klientky pravidelně docházely pouze na jeden aktivizační program (výtvarnou dílnu, resp. dramaterapii).

    Z třinácti klientů, kteří využívají stacionář k celodennímu pobytu jich bylo: 7, kteří byli v určitém stupni demence (získaném úbytku kognitivních funkcí), 1 má vrozenou mentální retardací. Další 4 jsou omezení především pohybově (v důsledku Parkinsonovy choroby, kloubní degenerace či stavu po CMP -  v tomto případě se k pohybovému postižení přidává velké omezení v komunikaci – afázie). Ale i klienti se syndromem demence jsou často navíc pohybově omezení.

    Obě skupiny klientů jsou rozdílné, ale pro obě platí, že by tyto osoby neměly zůstávat delší domu sami a právě to je důvodem, proč stacionář navštěvují.

    Nově začali stacionář v roce 2013 navštěvovat 3 klienti (2 na denní pobyt, jedna klientka pouze na konkrétní aktivizační program).

    Rozloučit jsme se museli naopak se 2 klienty. Jedna paní musela nastoupit do domova se zvláštním režimem. Jeden klient zemřel.

    Ke konci roku 2013 navštěvuje stacionář pravidelně 10 klientů. Je to stejný počet, s jakým jsme do tohoto roku vstupovali.

    Všichni klienti sem nechodí každý den. Denní kapacitu máme stanovenou na 8 uživatelů a všechny bychom zde mít nemohli kvůli nedostatku prostoru i personálu. 8 uživatelů je hraniční počet, záleží na stupni samostatnosti resp. nesamostatnosti.

    Někteří uživatelé chodí do stacionáře denně; jiní si zvolí k návštěvě stacionáře jen určité dny.

    Klienti navštěvují stacionář dlouhodobě a v průběhu doby nemoc postupuje a jejich stav se mění. V tomto roce navštěvovali stacionář klienti, kteří jsou již ve vyšším stupni postižení, což samozřejmě snižuje jeho denní kapacitu.

    3 klienti tohoto roku byli ve 4., tj. nejvyšším, stupni postižení. Další 2 jsou ve třetím, také dosti vysokém stupni postižení. 3 jsou ve druhém stupni, 1 v prvním stupni. Dvěma klientkám na denní pobyt v době využívání stacionáře nebyl příspěvek přiznán. Jedné z nich se syndrom demence v krátké době výrazně zhoršil a stala se zcela nesoběstačnou a musela nastoupit do specializovaného zařízení a řízení o příspěvku bylo dokončeno až tam. Další klientka má podanou žádost a na výsledek čeká.

    Dvěma klientům byl příspěvek v roce 2012 zvýšen ze 2. stupně na 4. V roce 2013 se jejich stav dále zhoršoval. Je třeba jim věnovat téměř stálou individuální pozornost a péči, což je ve skupinové službě dost náročné. Pokud jim však nevěnujeme individuální pozornost, hrozí pády, odchody, naprostá ztráta orientace, úzkostné a depresivní stavy, které se mohou přenést na ostatní klienty ve skupině atd. Do společných aktivit ve skupině se tito klienti zapojit už nedokáží.

    Je to pro nás důvod nepřijímat, resp. nehledat další klienty, navzdory tomu, že kvůli výše zmíněným osobám je klientů ve stacionáři co do počtu málo. Ze stejného důvodu je však při menším počtu klientů ve skupině naopak více práce. Novým klientům bychom při stávající skladbě skupiny nemohli věnovat dostatečnou pozornost.

    Uvedení dva klienti navštěvují stacionář již 6., resp. 4. rokem. S ostatními klienty i personálem mají vytvořené vztahy. Variantu ukončení služby z naší strany jsme důkladně zvažovali, ale zatím k ní nechceme přikročit. Mělo by to za následek brzký nástup do rezidenčního zařízení, adaptaci na neznámé prostředí (která je u osob se syndromem demence ještě obtížnější než u osob bez této diagnózy), omezení kontaktu s příbuznými, jejich pocit, že jsme s to s nimi vzdali, že o ně nestojíme … To vše by se s velkou pravděpodobností promítlo na jejich celkovém stavu.

    Kromě velkých nároků na personál má péče o tyto klienty ve vysokém stupni postižení také finanční dopad. Je méně klientů a tedy méně peněz od klientů.

    Tuto situaci popisujeme tak podrobně proto, abychom přiblížili problémy naší práce a způsob našeho přemýšlení o klientech a práce s nimi. A také, abychom vysvětlili, že nižší počet denních pobytů oproti předchozím letům neznamená méně práce pro personál a nevyužitou službu.

    U klientů stacionáře je kvůli různým druhům postižení a obtížím v komunikaci nutná užší spolupráce s rodinou, o což se pokoušíme. Někdy je to poněkud problematické – rodina má někdy sklon svého postiženého přeceňovat, nedokáže leckdy přijmout postižení vyplývající z nemoci. Mají pocit, že postižený příbuzný něco prostě „musí“ pochopit, umět atd. S postupující nemocí naopak svého příbuzného zbytečně invalidizují, mají tendenci mluvit, rozhodovat, dělat věci za něho … A to i v případech, kdy klient je schopen něco posoudit, vyjádřit se k něčemu, zvládnout věci sám, byť s menší pomocí či návodem, komentářem, ačkoli je to pro pečujícího mnohem náročnější na čas i trpělivost. Zároveň je to však cestou, jak postup nemoci zpomalovat a co nejdéle zachovávat dosavadní schopnosti sebeobsluhy. Tyto skutečnosti se snažíme příbuzným vysvětlovat a mluvit s nimi o tom, pokud vidíme ochotu z jejich strany.

    V péči se snažíme o individuální přístup. U klientů denního stacionáře vedeme poměrně podrobnou dokumentaci, na které se podílejí všichni stálí členové pracovního týmu. Alespoň 1x ročně by s každým s klientů měla klíčová pracovnice vést individuální rozhovor. Jeho hlavním obsahem je aktualizace individuálního plánu a osobních cílů, ale také hodnocení služby a spokojenosti ze strany uživatele, komentáře ke vztahům mezi uživateli i personálem atd. Pokud je stupeň postižení už opravdu vysoký a klient nedokáže adekvátně komunikovat, přibíráme k rozhovorům i někoho z příbuzných.

    V září proběhla jediná letošní personální změna tohoto roku. Jde právě o změnu na pozici „klíčové pracovnice“, resp. sociální terapeutky.

    Kromě klientů samotných je k těm, kterým stacionář přímo pomáhá třeba připočíst i jejich blízké.  Díky pobytu uživatelů ve stacionáři mohou chodit do zaměstnání, vyřídit si své osobní záležitosti, lékaře atd. a od náročné péče o své blízké si odpočinout. Péče o osoby se syndromem demence je psychicky velmi vyčerpávající a nemožnost odpočinku se může negativně projevit na vztahu mezi pečujícím a nemocným.

    Do stacionáře dále chodí skupina seniorů na obědy (v tomto roce jich bylo, včetně obyvatelek penzionu, které na obědy do společné jídelny docházejí, celkem 8). Nechodí sem  jen kvůli jídlu, ale i kvůli společenskému kontaktu s ostatními návštěvníky a personálem. Nově začali docházet 3 lidé (jedna paní jen na dobu rekonvalescence po operaci ruky).

    Velmi významné je využití různých podpůrných terapeutických metod a programů ve stacionáři. Smyslem je především aktivizace klientů. Tyto aktivity přicházejí s klienty vykonávat odborní externí lektoři, kterým je stálý personál v případě potřeby ku pomoci. Ne vždy mají všichni klienti chuť se jich účastnit a tyto programy rozhodně nejsou „povinné“. Jejich střídání zajišťuje pestrost a rozmanitost v průběhu týdne a pomáhají nám i klientům strukturovat čas. Dlouhodobě využíváme arteterapii, muzikoterapii a fyzioterapii, reminiscenční terapii a dramaterapii. Kromě reminiscence probíhají tyto aktivity v průběhu celého roku. Reminiscence („klub pamětníků“) letos probíhala jako dvou měsíční blok s frekvencí 1 setkání týdně.

    Novinkou roku 2013 byla canisterapie. Od léta sem chodí slečna se psem, který má canisterapeutický výcvik. Výcvik prodělali letos, což znamená, že nemají mnoho praktických zkušeností a všichni se to vzájemně učíme. Reakce klientů na přítomnost psa jsou jednoznačně kladné. V roce 2013 proběhlo takových setkání 12 a doufáme, že se budeme vídat celý následující rok.

    Také v tomto roce se nám podařilo pokročit v tvorbě a nikdy nekončící aktualizaci vnitřních směrnic, požadovaných standardy kvality soc. služeb. Byly důkladně probírány a komentovány všemi stálými členy týmu (bez externích lektorů) na pracovních poradách. Na základě těchto porad byly upraveny a můžete tedy říci, že jsou společným dílem a výsledkem shody, což je pro nás velmi důležité.

    Práce ve stacionáři je značně psychicky náročná. Proto se pracovní tým stacionáře schází nejen na pravidelných týdenních poradách, ale i na pravidelné týmové supervizi zhruba jednou za 5-6 týdnů, kde řešíme obtížné pracovní situace a vztahy, ale i koordinaci týmové práce a další problémy, na které se za běžného provozu těžko najde čas. Tento způsob podpory personálu je sice dosti nákladný, ale vzhledem k náročnosti práce jej považujeme za velmi užitečný.

    PŘEHLED SLUŽEB a AKTIVIT STACIONÁŘE Rok 2013
    Denní pobyt ve stacionáři (jednotkou je osoba / den) 1071
    Obědy vydané ve stacionáři 3402
    Celková hygiena (jednotkou je hodina) 34,75
    Pomoc na WC (jednotkou je hodina) 161
    Pomoc při jídle (vykazujeme pokud klient nepotřebuje pouze dopomoc, např. krájení stravy, ale pomoc přímo při jídle; jednotkou je hodina) 50,5
    PODPŮRNÉ AKTIVIZAČNÍ PROGRAMY
    Fyzioterapie    (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení) 36
    Muzikoterapie  (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení) 42
    Arteterapie  (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení) 40
    Reminiscenční terapie  (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení) 10
    Dramaterapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení) 42
    Canisterapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení) 12
    FAKULTATIVNÍ SLUŽBY
    Doprava po Suchdole (jednotkou je úkon) 333
    Doprava mimo Suchdol (jednotkou je km) 608,5

    Ke konci roku 2013 vypadalo personální zabezpečení a organizační struktura denního stacionáře takto:

    1. VII. Penzion

    Pět z devíti obyvatelek, které zde bydlely ke konci roku 2013 patří k původní generaci obyvatelek, které se sem nastěhovaly po otevření Horizontu v roce 2001. Třem z nich bylo v tomto roce přes 90 let, přičemž nejstarší z nich oslavila v tomto roce 98. narozeniny.

    Nejmladší obyvatelce je 71, je však téměř nejvíce postižená následky CMP.  Mezi nejstarší a nejmladší obyvatelkou je tedy rozdíl celé generace.

    Jedna z obyvatelek však v prosinci upadla a zlomila si ruku a měla bolesti po naražení. Bolesti se stupňovaly a proto den před vánocemi musela pro nesnesitelné bolesti být hospitalizována. Bylo jí 91 let. Kvůli nemožnosti pohybu bylo velké nebezpečí imobilizačního syndromu a její návrat zpět domů do Horizontu byl velmi nejistý.

    Jedna z obyvatelek se rozhodla odstěhovat se v lednu 2014 ke svému příteli. Ke konci roku bylo jasné, že nás v následujícím roce čeká minimálně jedno výběrové řízení na novou obyvatelku nebo obyvatele. Budeme vybírat z žádostí podaných před 10ti lety. Je tedy pravděpodobné, že mnozí z oslovených už nebudou mít zájem.

    Mezi obyvatelkami jsou v současné době velmi dobré sousedské (někdy až přátelské) vztahy. Vždycky tomu tak nebylo. O to víc si této bezproblémové symbiózy vážíme. Společně slaví své narozeniny, nejčastěji v rámci biblické hodiny. A často po biblické hodině zůstávají v družném rozhovoru dlouho po odchodu paní farářky.

    Několik obyvatelek se „mihlo“ ve zmiňovaném TV dokumentu.

    Stále podporujeme na studiích indického mladíka. V roce 2013 mu bylo 18 let. Podporujeme ho od jeho 15ti let. Chce být programátorem. Každoročně si s ním vyměníme několik dopisů a za ta léta jich už máme pěkný štůsek. Píše nám ve své mateřštině. Zprvu jeho dopisy překládal do angličtiny někdo z organizace, která s Arcidiecézní charitou v Adopci na dálku spolupracuje. V současné době už píše Selvakumar sám. Někdy připojí i obrázek. O korespondenci ze strany Horizontu se stará jedna z obyvatelek, která vládne angličtinou.

    Jeho podporovatelů ubylo. Jedna ze skupinky obyvatelek, které se do toho zapojily, musela z Horizontu odejít do domova se zvláštním režimem. Doufáme (a Selvakumar jistě s námi), že ho budeme moci podporovat do skončení školy (jako se nám to povedlo jeho předchůdci z Ugandy Ibrahimovi)

    1. VIII. Kulturně – společenské akce pro seniory

    Nabídka našich kulturně společenských akcí pro seniory je setrvalá. Začala jako snaha o dovezení „kultury“ (byť amatérské a v malém) seniorům, kteří už se sami za kulturou vydat nemohou. Suchdol je pro seniorské zařízení výborné místo pro svůj klid, dostatek zeleně a rovinatý terén. Je však odlehlý od centra. V době otevření Horizontu to znamenalo malou možnost návštěvy kulturních akcí. A tuto mezeru jsme se snažili alespoň pro seniory zaplnit.

    Dalším cílem, proč jsme s tím začali, byla snaha vytvořit příležitosti a prostor pro setkávání seniorů a pro seznámení obyvatelek Horizontu s místní seniorskou veřejností a naopak, otevření Horizontu zdejším lidem. Oba dva cíle se nám snad aspoň zčásti podařilo naplnit.

    Za poslední léta se hodně změnilo. Samozřejmě nejen díky Horizontu.  Hodně se zde rozvinul komunitní život díky mnoha aktivním jednotlivcům i skupinám, které se snaží, aby se lidé mohli navzájem setkávat. Mají v tom velkou podporu místní radnice, která mimo jiné každoročně pořádá setkání zástupců místních spolků, pomáhá jim koordinovat jejich aktivity, každý měsíc vydává přehled kulturních a společenských akcí, které probíhají na Suchdole,  ať už je požádá kdokoli atd.

    V Horizontu začali kulturní akce konat nejdříve přátelé a známí personálu. Později to byli i známí známých. Dobrovolníky jsme hledali na internetu. Někdy se i sami nabídli. Od roku 2008 do roku 2013 nás v tomto ohledu podporovalo i Letiště Praha a.s. Od roku 2011 nás podporuje i Úřad MČ Praha – Suchdol. Domníváme se, že se díky tomu, že můžeme alespoň některé vystupující finančně odměnit, se úroveň našich akcí celkově zvedla. Více než polovinu přednášek a koncertů však vykonávají nadále dobrovolníci. Někteří při tom podávají takřka profesionální výkon, na některých bývá vidět, že s hovorem na veřejnosti nemají moc zkušeností.

    Návštěvnost se pohybuje mezi 10 – 20 návštěvníky. Zřídkakdy bývá vyšší, zřídkakdy nižší.

    KULTURNĚ SPOLEČENSKÉ AKCE 2013
    Videokavárna 11
    Promítání dokumentárních filmů 29
    Společenská odpoledne pro seniory 2
    Koncerty 8
    Dětská vystoupení 1
    Přednášky a besedy 22
    Výlety 6

    IX. Dobrovolnictví

    Dobrovolnictví se v Horizontu odehrávalo dlouhá léta dvojím způsobem. Jednak tím, že mnohé z našich kulturních akcí vykonávali vystupující bez nároku na honorář, čistě z ochoty zpříjemnit seniorům nějaké odpoledne. Někteří přišli jednorázově, jiní víckrát, někteří chodí každoročně. Letos jich tu bylo celkem 22.

    Na dobrovolnictví je také postavená nepřetržitá přítomnost někoho v penzionu. Naše 4 pohotovostní dobrovolnice zde působí dlouhodobě a ani letos nedošlo k žádné změně. Což je dobře. Pro vytvoření vztahu a získání důvěry je lepší, když tu každá členka „pohotovostní dobrovolnické služby“ působí déle, než kdyby se tu střídali, jak na „běžícím pásu“. Přesto se jich tu za oněch 12 let vystřídalo kolem dvaceti. Často jsou to studenti, kteří se po skončení školy stěhují zpět domů apod.

    Právě této skupině dobrovolníků se hodně věnoval zmíněný televizní dokument.

    Během doby bylo pár pokusů o zapojení dobrovolníků do stacionáře, ale nikdy neměly dlouhého trvání. Až letos. Na podzim jsme dostali typ na paní, která je čerstvě v důchodu a zároveň plná energie, kterou by chtěla smysluplně využít ve prospěch svých bližních. Podařilo se. Paní dochází 1x týdně do stacionáře a věnuje se skupince klientů a následně se s nimi účastní výtvarné dílny. Je to dobré pro všechny strany – pro klienty je to oživení, pro personál pomoc a pro onu paní smysluplné využití času, ale i nová zkušenost s komunikací s osobami se syndromem demence.

    Další dobrovolnice, která nám začala pravidelně a vytrvale pomáhat, je slečna, která do stacionáře se svou fenou Tarou chodí vykonávat canisterapii. A opět můžeme říci to samé, jako výše. Doufáme, že nám obě dobrovolnice vydrží i v příštím roce.

    X. Statistika služeb a aktivit v letech 2006 – 2013

    Jde o souhrnnou statistiku za celou organizaci, tj. za obě registrované služby (denní stacionář a pečovatelkou službu) plus doprovodné programy a fakultativní služby.

    Tato tabulka samozřejmě nevyčerpává všechny aktivity Horizontu. Akce, které se nám „nevešly“ do žádné z položek jsou např. návštěvy z několika základních škol, během nichž se děti ptaly seniorů na dětství, nebo pomoc a účast dětí a učitelek při arteterapii, návštěva SDM Sedlec s klienty stacionáře a naopak návštěva jejich klientů na koncertu v Horizontu, výměnná návštěva stacionáře v domově E. Purkyňové v Šolínově ulici, výstava výrobků stacionáře v místní knihovně, taneční odpoledne pro seniory, „fotoodpoledne“, dobročinný bazar atd.

    Není-li uvedeno jinak, je u jednotlivých služeb jednotkou hodina.

    2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
    Nákupy a pochůzky 207 196 238 242,25 204 174,25 174,75
    Dovoz obědů 13 573 13 846 15 559 17 250 16 931 16663 16613
    Úklidy a pomoc v domácnosti 597,75 607 624,75 641,75 525 423 376,25
    Praní prádla (počet praček) 190 173 207 177 146 98 79
    Pomoc s hyg.,ranní toaletou, WC 361,5 478 331 372,25 293 374 439
    Podání při jídle 261 205 272 290 45,5 50,5
    Přítomnost,dohled,spol. kontakt, pomoc s péčí o vl.osobu, 327 111 36,5 16,5 51 133,25 157
    Denní pobyt ve stacionáři 579 895 1379 1251 1436 1336 1071
    Doprovod 107,25 170 121 47,5 58 58,5 62,25
    Fyzioterapie  ( v návštěvách lektorky) 22 33 31 43 37 32 36
    Muzikoterapie (v návštěvách lektorky) 17 25 24 24 40 42
    Arteterapie  (v návštěvách lektora) 11 30 36 41 36 38 40
    Reminiscenční terapie  (v návštěvách lektorky) 12 11 10
    Dramaterapie (v návštěvách lektorky) 30 38 42
    Canisterapie  (v návštěvách lektorky) 12
    Pedikúra  (v návštěvách pracovnice) 27 69 70 75 89 88 92
    Masáže  (v návštěvách pracovnice) 55 45 38 41 44 48 46
    Doprava po Suchdole (počet jízd) 547 1350 1132 732 215 489
    Doprava mimo Suchdol (v km) 752 1164 1789 1830 2723 1494,5
    Bohoslužba 22 19 19 17 18 10 10
    Biblická hodina 37 38 43 39 40 36 41
    Videokavárna 11 11 15 16 11 11 11
    Promítání dokumentárních filmů 33 38 41 45 40 40 29
    Společenská odpol. pro seniory 4 3 3 3 3 2 2
    Koncerty 13 10 12 10 14 11 8
    Dětská vystoupení 1 1 4 4 2 1 1
    Přednášky a besedy 21 22 25 23 20 20 22
    Výlety 11 9 9 8 8 7 6
    Kursy pro seniory 2 1 1 1 1 1

    XI. Plány do budoucna

    Za těch dvanáct let nám Horizont trochu omšel a bude potřeba udělat pár změn a vylepšení.

    V jídelně bychom proto rádi vyměnili linoleum. Je ještě původní z doby otevření a je to na něm vidět.

    Dřevotříska kuchyňské linka se nám na některých místech ve své spodní části drolí a bude ji také potřeba vyměnit.

    Na zábradlí balkonů a u vstupu do budovy se začíná objevovat rez a bude potřeba nový důkladný nátěr.

    A rádi bychom vybudovali v přízemí budovy bezbariérový sprchový kout. Koupelnu s vanou ve třetím patře, zatím mohli využívat všichni klienti, kteří o to měli zájem. Ale sprchový kout by pro ty obzvláště méně pohyblivé byl přece jen pohodlnější. Koupelnu s vanou ve 2. patře je sice také možné považovat za bezbariérově přístupnou, ale sprchový kout v přízemí by přece jen byl komfortnější pro personál i klienty, které sem za hygienou dovážíme.

    Nevíme, zda se nám všechny úkoly tyto podaří v následujícím roce, ale alespoň něco bychom rádi uskutečnili.

    Ale nejdůležitější úkol zůstává stále stejný – snažit se, aby „podzim života“ našich seniorů byl barevný, slunný a hřejivý a ne plný deště a plískanic.

    A dále se musíme snažit, aby naše služby byly využívané. Vždy po odchodu nějakého klienta (zvláště ze stacionáře nebo obyvatelky) je velké napětí, kdy se mám podaří najít náhradu a jaká bude.

    XII. Finanční zpráva

    Výnosy i výdaje uvedené v grafech a tabulkách níže jsou za celou organizaci, nikoli za jednotlivé služby. Vyúčtování za jednotlivé služby předkládáme institucím, které nás podporují, pokud je tento požadavek součástí darovací smlouvy či rozhodnutí nebo pokud o to tyto instituce projeví zájem.

    VÝNOSY:

    celkem: 4 015 252 Kč 100%
    příjmy od klientů 1 329 292 Kč 33%
    Ministerstvo práce a sociálních věcí 1 059 000 Kč 26%
    Jiné ostatní výnosy (včetně plateb klientů za obědy) 900 747 Kč 22%
    MČ Praha-Suchdol 403 000 Kč 10%
    Magistrát HM Praha 160 000 Kč 4%
    Sponzorské dary 83 213 Kč 2%
    Letiště Praha a.s. 40 000 Kč 1%
    Praha 6 40 000 Kč 1%

    VÝDAJE:

    PROVOZNÍ NÁKLADY:

    celkem: 2 424 136 Kč 100%
    jiné služby (včetně plateb cizímu dodavateli za obědy pro klienty) 1 081 227 Kč 45%
    odpisy HIM 523 109 Kč 22%
    energie 272 671 Kč 11%
    právní a ekonomické služby 142 974 Kč 6%
    materiál,čistící a hyg.potřeby 103 980 Kč 4%
    spoje 93 718 Kč 4%
    opravy a údržba 67 402 Kč 3%
    vzdělávání 33 149 Kč 1%
    pojištění 28 885 Kč 1%
    kancelářské potřeby 25 250 Kč 1%
    propagace a reprezentace 22 746 Kč 1%
    vybavení DHIM 16 136 Kč 1%
    bankovní poplatky 11 748 Kč 0%
    cestovné 1 040 Kč 0%
    jiné ostatní náklady 101 Kč 0%

    OSOBNÍ NÁKLADY:

    celkem 1 739 342 Kč 100%
    mzdy 1 107 667 Kč 64%
    odvody na soc. a zdrav. pojištění 399 361 Kč 23%
    DPP 103 970 Kč 6%
    DPČ 94 608 Kč 5%
    penzijní připojištění 24 000 Kč 1%
    zákonné pojištění zaměstnanců 4 936 Kč 0%
    životní pojištění 4 800 Kč 0%

    PODĚKOVÁNÍ

    Děkujeme především Pánu Bohu za vše

    a dále

    DĚKUJEME

    - našim klientkám a klientům za trpělivost, s jakou snášeli případnou nedokonalost našich služeb i nás samých,

    - našim milým kolegyním a spolupracovnicím Romaně Miňovské, Haně Novotné, Mirce Gardelkové, Petře Vojáčkové, Vlastě Balcarové, Miriam Žilkové, Kláře Urbanové, Editě Lachmanové, Hance Jamriškové, Zlatě Fořtové, Drahomíře Brokové a dalším za podobnou snášenlivost vůči nám i občasným rozmarům našich klientek a klientů,

    - našim „pohotovostním“ dobrovolnicím Táně Toma, Doubravce Vokáčové, Drahomíře Rezkové a Monice Zderadíčkové za bdělost a ochotu při jejich službách,

    - Libuši Kohoutové, Evě Coufalové a její fence Taře za nezištnou, dobrovolnou, ochotnou a obětavou pomoc ve stacionáři,

    - Ministerstvu práce a sociálních věcí, MČ Praha – Suchdol, Magistrátu hlavního města Prahy, Letišti Václava Havla Praha a.s., MČ Praha 6našim sponzorům Mgr. Jarmile Ryšánkové, Zdeňkovi Skálovi, Regině Brokové, Františku Kocourkovi za finanční podporu,

    - dr. Z. Fořtové, M. Loewovi, dr. M. Secké,  ing. P. Benešovi, ing. L. Sedláčkovi, T. Denkovi, K. Hummelové, J. Krajbichovi, L. Kubicovi, ing. L. Kálalovi, P. Kadeřávkovi, J. Seifertovi, M. Vovsové, P. Sladkému, M. Šmídovi, E. Sýkorové a J. Řepkovi a oddílu Kočovníci, dětem a paním učitelkám z mateřské školy „U Lesa“ za věnovaný čas, za ochotu a pečlivost, s jakou si připravili svá vystoupení a programy pro naše seniory a seniorky,

    - za příkladnou ochotu a spolupráci DĚKEJEME

    - panu starostovi Petru Hejlovi, Janě Krulíkové, Ludmile Knappové a Zuzaně Krumholzové z Úřadu MČ Praha – Suchdol

    - našim účetním Marku Sezimovi a firmě Finesa,

    - členům střediskové rady Jiřímu Füzérovi, paní farářce Jarmile Kučerové, Emilii Urbanové, Magdaleně Turchichové a Romaně Miňovské,

    - panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Jiřině Majerové a jejich zdravotním sestrám Kláře Procházkové a Anežce Hronkové,

    - Michalovi Šandovi a zaměstnancům restaurace Na Farmě

    a všem dalším dobrým duším, na něž jsme pro množství jmen a pro naši slabou paměť zapomněli, za vše dobré, co pro nás udělali. Věříme, že nic z toho nakonec zapomenuto nebude a skryto nezůstane.