Únor bílý, pole sílí.

Letos se pole posilovala hlavně koncem měsíce. Poslední únorový víkend napadlo snad 30 centimetrů sněhu. Službu měla tento víkend Táňa a musela, chuděra, odklidit pěkných pár metráků sněhu. Sníh padal a padal a ona musela ohazovat a odhazovat. Nevděčného úkolu se zhostila s poctivostí sobě vlastní a když jsme v pondělí ráno přišli do práce, byl chodník vzorně uklizený.

Po této sněhové nadílce hned přišla obleva a téměř celý následující týden bylo nad nulou. Hodně sněhu tedy odtálo a chodníky oschly. Nahrnuté hromady sněhu se každý den zřetelně zmenšovaly, ale přesto jsme do března vstoupili s hromádkou sněhu na každém rohu.

Díky sněhu se v naší pečovatelské službě prudce zvedl zájem o nákupy.

Kvůli počasí jsme se leckdy nemohli vydat na obvyklou procházku a museli jsme si na polední siestu najít jinou zábavu.

 Ve stacionáři došlo ke smutné události. Jeden z klientů zde upadl a zlomil si nohu. Ačkoli upadl doma už mockrát a ve stacionáři poprvé, shodou okolností to bylo právě zde, kde při pádu došlo ke zranění.  Přes veškerou naši snahu nelze takovým nehodám úplně zabránit, pokud chceme dopřát klientům určitou míru samostatnosti. Samozřejmě jsme hned nechali zavolat sanitku a personál ho doprovodil do nemocnice a byl s ním do té doby než bylo definitivně rozhodnuto o hospitalizaci. Následně jsme informovali rodinu. Zdálo se, že se ani nediví. Počítali s tím, že dřív nebo později k něčemu takovému dojde.

Tentýž měsíc jiná klientka odešla do rezidenčního zařízení.

 Znamená to, že stacionář se nám v posledních měsících poměrně vylidnil. Nabízíme tedy volná místa. Nejprve prostřednictvím letáků v čekárnách místních lékařů. Když se nikdo neozve, budeme s propagací expandovat do větší vzdálenosti.

Dočkali jsme se v tomto měsíci dvou návštěv – byla tu paní na praxi v rámci rekvalifikačního kursu. Strávila s námi týden a mohla se seznámit s oběma službami, které poskytujeme. A byli zde na exkursi 4 studenti HTF.

 Tři obyvatelky se zotavovaly po pádu. Tolik „padavek“ jsme tu najednou snad ještě neměli. Každá měla jiné následky – jedna velké naraženiny na zádech. Druhá pohmožděninu na noze, která se časem otevřela. A třetí brýlový hematom lidově zvaný monokl.  Naštěstí se všem třem ke konci měsíce ulevilo, ale na úplné uzdravení si budou muset počkat do března.

Ale nejen klienti padají. Koncem měsíce upadla při venčení psa i naše obětavá kolegyně. Shodou okolností měla následující den zastoupit jinkou kolegyni, která si chtěla vzít den dovolené. Se zlomeným kotníkem se ale do práce jít nedám, takže musela změnit plány a do práce přece jen jít.“

„Zlomená“ kolegyně už je po operaci. 1. března se vrátila domů. Přejeme ji, aby rekonvalescence proběhla co možná rychle a bezbolestně a hlavně bez následků.

 V únoru oslavila narozeniny – snad můžeme prozradit, že 89. – jedna z obyvatelek. Klasicky si pro ostatní připravila pohoštění – pro externisty na oběd, pro obyvatelky na biblickou hodinu.

Přejeme jí co nejvíc dalších narozenin v dosavadní kondici.

 Z plánovaných kulturních tří kulturních akcí se uskutečnili pouze dvě. Přednáška o „zelených potravinách“ se nemohla uskutečnit pro nemoc lektorky. K onemocnění došlo těsně před přednáškou, takže jsme nestihli po okolí rozvěsit, že se akce nekoná. Zájemcům, kteří přišli, jsme tedy aspoň promítli film, který v posledním roce vzbudil celkem značný ohlas publika – francouzský film Nedotknutelní. Ty, kterých jsme se stihli zeptat, celkem zaujal. 

Další dvě akce proběhly podle plánu a povedly se.  Jan Rossa je prozatím – a doufejme, že tomu tak zůstane i nadále – naším každoročním hostem. Hrál nám zde už asi po čtvrté nebo po páté. Pro naše stálé návštěvnice je zárukou kvality a právě na jejich doporučení přišlo několik dam, které sem obvykle nechodí. Domníváme se, že odcházely spokojené a je pravděpodobné, že pokud sem pan Rossa příští rok opět zavítá, nenechají si jeho koncert ujít.  Hrál své vlastní skladby z připravované desky, ale i klasiku. Vše se neslo v romantické a zasněné náladě a na vysoké umělecké úrovni a přítomným dámám vlhly oči.  Byl zde (kromě vystupujícího) jen jediný muž – pan Sedláček, který nám tu sám hrál minulý měsíc. Po skončení koncertu se nechal slyšet, že teď, když byl konfrontován s takovým profesionálním výkonem, nám tu už nikdy hrát nebude. Doufáme, že to není pravda a že nám tu zase po roce zahrají oba. Po skončení koncertu zůstali oba pánové chvíli v družné zábavě, hovoříce o svých učitelích a vzorech.

 Svou premiéru si u nás odbyl Tomáš Denk, odborník na reprodukční technologie dobytka. O tomto zajímavém oboru však u nás nemluvil. Přišel, aby se s námi podělil o své zážitky z půlročního studijního pobytu v dánské Kodani. Byl tam v rámci výměnného studijního programu Erasmus, který si nemohl vynachválit.  Ačkoli chtěl původně jet do některé z větších skandinávských zemí, svého pobytu v Dánsku nelituje. Za půl roku se toho dá o hostitelské zemi a jejích obyvatelích dozvědět hodně. Někteří přítomní v Dánsku také byli, ale před dávnými lety. V debatě mohli srovnávat jak se země a její obyvatelé změnili. Je např. zajímavé, že vyhlášená dánská vášeň pro městskou cyklistiku není nic spontánního, přirozeného a odvěkého, nýbrž je výsledkem cíleného úsilí tamních představitelů státní a regionální politiky. Šlo vlastně o řešení podobné situace, jaká je teď v Praze – zahlcení města auty a pohodlnost obyvatel. Podařilo se jim to změnit tak, že mohou celé Evropě sloužit za vzor. A podobných zajímavostí jsme slyšeli mnoho.

 Doporučili jsme Tomášovi, že by zase měl někam vycestovat, aby nám o tom mohl přijít vyprávět. Netvářil se, že by byl proti. Ale vzhledem k tomu, že má doma ženu a dvouletého mrňouse, ke kterému záhy přibude další, to na větší cesty v dohledné době nevypadá. Bylo by to ostatně dosti sobecké vůči manželce.

Nicméně jsme se s ním loučili slovem „na shledanou“ a myslíme to vážně.

 V  tomto měsíci jsme začali spřádat plány se slečnou, které se s námi spojila jakožto koordinátora mezinárodního studentského projetu AIESEC. Vypadá to, že by u nás v březnu mohl přednášet nějaký zahraniční student o své vlasti, což by bylo přece jen něco jiného, než když o cizích krajích mluví turista nebo cestovatel. Doufejme tedy, že to vyjde a že to bude stát za to.