KRONIKA HORIZONTU za BŘEZEN 2012

Vymysleli jsme novou pranostiku: Březen bílý, lidé šílí.

Tento měsíc nám bílý kůň zalehl celý dvůr aspoň 3x a připravil nám tento pohled:

 Sníh padal většinou v noci a ráno nás čekalo nepříjemné bílé překvapení. Teploty jen vzácně vyšplhaly nějaký ten stupínek nad nulu. Spíše se ale držely pod nulou. Navíc foukal ostrý vítr. Jediné co připomínalo jaro byl zpěv ptáků. Možná to ani nebyl zpěv, ale úpění hlady, nebo prachobyčejné nadávání.

                      Lidé nadávali také (těm rozumíme a se zpěvem si to opravdu splést nemůžeme). Počasí bylo ještě častějším tématem hovorů než obvykle a tím častější, čím déle a čím marněji jsme na jaro čekali.  Poslední březnový víkend byly Velikonoce. Každý den velikonočních svátků poletoval sníh, slunko vykouklo sporadicky a teploty se zbaběle držely pod nulou.

                      Mizerné počasí se projevilo i absencí v práci – Petra musela zůstat skoro 2 týdny doma s dcerkou a ve stacionáři nám chyběla Miriam. Ve stacionář jsme se o její práci podělili.

                     Abychom nemuseli odvolávat služby v terénu, uzavřeli jsme dohodu s brigádnicemi.

                        Oznámení o tom, že hledáme výpomoc vyšlo v posledním čísle suchdolského zpravodaje. Pár zájemkyň se nám ozvalo, se dvěma jsme podepsali dohodu. Petřina absence jejich nástup do práce u klientů uspíšila. Doufáme, že se nám osvědčí, že se nám s nimi bude dobře spolupracovat a že klienti budou také spokojení.

                        Počátkem března znovu upadla jedna z obyvatelek. Naštěstí se to obešlo bez vážnějšího úrazu, ale potlučená byla a od té doby nevychází z bytu.

                      Jiné obyvatelce se otevřela podlitina na holeni, kterou utrpěla při posledním pádu. Nedařilo se ji zhojit až ji pan doktor ji poslal na chirurgii. Bylo to na samém konci měsíce a od té doby tam musí jezdit 2x týdně.

                        Do stacionáře začala chodit nová klientka. Doufáme, že si tu brzo zvykne a bude se jí u nás líbit.

                        Byly zveřejněny výsledky dotačního řízení. Na pečovatelskou službu nám byla dotace zkrácena a my budeme žádat o její navýšení. Stacionář se rozhodla (po roce) menší částkou podpořit i MČ Praha 6, což jsme se také dozvěděli tento měsíc a za což ji děkujeme.

 Tento měsíc oslavila narozeniny Romana.

               Ve stacionáři nastalo hravé období. Mirka dopoledne poměrně často zařazuje „míčové hry“ s klienty. Teď se k ní přidala i Hanka, která s klienty objevovala možnosti a půvaby ping pongového míčku. Vzbudilo to pozitivní ohlas a výrazně se zvýšila hladina endorfinů u přítomných, což se projevilo častějším a hlasitějším smíchem.

 Před časem nás kontaktovala slečna pracující pro mezinárodní studentský projet AIESEC. V rámci něho probíhají stáže studentů-dobrovolníků v zahraničí. Domluvili jsme si schůzku, během níž se ukázalo, že pro naše podmínky a pro naši cílovou skupinu je možnost pouze uspořádat přednášku o nějaké zemi, z níž studenti pocházejí. Organizovat stáž zahraničních studentů v pečovatelské službě nebo denním stacionáři nám nepřišlo vhodné.

                        Proběhlo tedy povídání slečny Soyoung Min o její rodné Jižní Koreji.  Vzbudilo to zájem a akci můžeme považovat za velmi zdařilou. Slečna měla prezentaci hezky připravenou, tlumočení z angličtiny do češtiny probíhalo také jako na drátku. Slečna se nám na přednášku převlékla do tradičních korejských šatů. Mluvila o národní vlajce a jejích symbolech, o běžném životě i historii, o jídle a pití, různých zvycích, městech i přírodě. Nevynechala ani sporné otázkoy jako jakonskou okupaci Koreje, rozdělení Koreje na sever a jih a neutuchající dohady o ostrůvek Dokdo, na který se dělá nárok Japonsko, stejně jako Korea. Hádejte komu patří podle Soyoung Min  🙂    Dámy reagovaly zvídavě a hodně se ptaly – třeba na vztah obyčejných Korejců a obyčejných Japonců, na pohled na uprchlíky ze Severní Koreje. Ale také jak se jí u nás líbí, proč si ke stáži vybrala právě Čechy, jak jí u nás chutná atd. Konverzace byla velmi spontánní a přátelská a domníváme se, že se u nás slečně líbilo.

                    Na závěr si připravila malou soutěž – měli jsme odpovědět na tři otázky o Koreji. Kdo pozorně poslouchal, slyšel odpovědi během jejího povídání. A ukázalo se, že měla pozorné posluchače. Kdo na každou otázku správně odpověděl jako první, dostal korejský suvenýr. Na úplný konec byla ochutnávka. Každý kdo chtěl mohl okoštovat tradiční korejský likér – šlo o jemný aromatický destilát. Asi není třeba říkat, že zájemci se našli.  

 Týden poté dorazil Josef Krajbich, aby se s námi podělil o své zážitky ze 4 měsíčního pobytu v Izraeli. Studoval tam na univerzitě fotografii. Pověděl něco o historii a nejvýznamnějších památkách. Nejzajímavější však byl jeho popis běžného života, vztahů Židů s Palestinci, cestování z izraelské do palestinské zóny, vztahu sekulárních a věřících Židů, budování osad, neustálých kontrolách, pocitu ohrožení a možnostech resp. nemožnostech řešení situace. Nezdálo se nám, že by pan Krajbich stál jednoznačně na palestinské nebo izraelské straně. Připadalo nám však, že tam přijížděl spíš proizraelsky naladěný, v čemž ale po těch pár měsících ochladl. Říkal, že situace podle něj v dohledné době řešení nemá; působilo to na něj tak, že to spíš všem tak nějak svým způsobem vyhovuje a může to tak celkem dlouho vydržet. Naopak jakékoli vychýlení ze současného stavu může mít následky, které si nikdo neumí představit.

 A o poslední kulturní akci se nám postarala paní Škampová. Už hodně dlouho u nás nebyla – naposled před více než dvěma lety, v lednu 2011. Vypadá stále stejně a hraje také stejně krásně jako dřív. Bohužel se ale stále stejně necítí. Má problémy se sluchem a s prsty na rukou. Je obdivuhodné, že to dokáže překonat, zapřít bolest v rukou a nespoléhat na to, co slyší, resp. neslyší, ale na to co si pamatuje. Všechny tyto komplikace se na jejím výkonu nijak neprojevily. Pro obecenstvo (a bylo ho hodně) to byl krásný zážitek, ale chápeme, že subjektivně je to pro ni těžké.

                        Nevíme, zda nám ještě někdy přijde zahrát a chceme ji poděkovat za všechny koncerty a za krásné chvíle, které jsme s ní a s hudbou mohli prožít !

Děkujeme a nezapomínáme !!!