Babí léto  bylo krásné. Celkově bylo možná lepší počasí než během prázdnin. Využívali jsme toho hlavně na procházkách se stacionářem, po kterých jsme leckdy zůstali na odpolední kávu na zahradě. A jednou jsme také vytáhli z mrazáku buřty, které nám zbyly po červnové oslavě 20. výročí otevření Horizontu. Rozdělali jsme oheň a buřty upekli.

V průběhu měsíce posílily řady obyvatelek dvě nové dámy. Nastěhovaly se novíé obyvatelky bytů č. 10 a 11. Ještě čekáme až se nám vrátí jedna dámaá z nemocnice a budeme – pokud jde o obyvatelky – komplet.

Po letní pauze začaly biblické hodiny.

Opět nás dvakrát navštívila Renata s Megginkou.

Mooňáček přišel v září jen jednou. V druhé polovině měsíce byla jeho panička poněkud nakřapaná. Snad ještě v říjnu nějakou návštěvu stihneme než nás počasí donutí uložit se k zimnímu spánku. Ještě přikládáme článek z novin o tom, že Mooňáček nechodí jen k nám. Byl i v domově pro seniory v Mlékovicích, kde navštěvoval klienty přímo na pokojích !!!!!!!!!!

Pokračovali jsme se cvičením na židlích s pí. Jeřábkovou. Dokáže dámy ke cvičení strhnout líp než se to dařilo nám. byli bychom rádi, kdybychom čtrnáctidenní cyklus těchto cvičení dokázaly udržet.

V září bylo zprovozněno komunitní centrum půda v budově místního úřadu. Jde vlastně o nově přistavěné patro, kde je spoustu místa, které mohou místní spolky využívat.  Jednoho dne jsme tam navozili klienty stacionáře – hlavně ty suchdolské – a paní Krumpholcová byla tak hodná, že nás tam provedla. Dámy z nových prostor byly nadšené.

Se zářijovým výletem jsme navázali na ten srpnový a jeli se podívat na další Santiniho veledílo – klášter Plasy. Jde o ohromnou stavbu nebo spíš komplex staveb. Většina z nich je v dosti bídném stavu, do kterého se dostali během komunistické diktatury, kdy církevní památky stály na jedné z posledních příček žebříčku důležitosti – jakkoli za nimi byla zvučná jména. Ale části, které už jsou zrekonstruovány jsou opravdu nádherné a velmi působivé.

V září jsme tu měli 3 kulturní akce pro veřejnost.

O tu první se postaral pan Jan Kopinec.. Už nám vyprávěl loni a to o bodavém hmyzu, kde zúročil svůj včelařská koníček. Tentokrát zúročil svůj koníček myslivecký a povídal nám o divočácích, srcích a jelenech a o tom jak zapadají do ekosystému lesa.