Letošní leden neměl s ledem nic společného. Alespoň u nás v Praze. Teploty byly stále nad nulou a po sněhu ani památky. Nebe většinou zamračené, sem tam pršelo, často foukal vítr. Venku tedy bylo vesměs nevlídno. Vevnitř to bylo lepší. Snažili jsme si tu udělat vlídnou atmosféru a většinou se nám to snad dařilo. Používali jsme k tomu různé pomůcky, především vaječný koňak.

V penzionu jsme stále postrádali obyvatelku, kterou převezli z ÚVN do nějakého rehabilitačního zařízení mimo Prahu, kde byla poblíž svému synovi. V pečovatelské službě jsme měli celkem dost volného místa, tak doufáme, že se časem zaplní.

Jestli byl leden nějak výjimečný, tak tím, kolik jsme tu měli psů – pět. To je za měsíc asi náš rekord.

Hned ve středu 5.1. nás navštívila Megginka s Renatou.

Dále sem vzala Lucie Berry. Ale ty už dobře známe (což samozřejmě neznamená, že nás omrzeli).

Navíc nám sem ale přivezla ukázat pečovatelka, která vozí klienty do stacionáře,  své štěně vlkodava (jméno si nepamatujeme). Je to sice štěně, ale velké je asi jako kdyby si Berry vzala Megginku na záda.

Dál sem jednou svého čtyřnohého přítele přivedla „cvičitelka“ Katka. Opět si jméno nepamatujeme.

A konečně to byl československý vlčák Belinka, kterého přivedla paní Jahelková na své povídání o vlcích.

Jedna z tradičních akcí, které zde v posledních letech probíhají je návštěva „tří králů“ alias sedmi (nebo spíš více) trpaslíků neboli dětí ze školky 6.1. V době „před covidem“ chodili přímo mezi nás. To si v době „po covidu“ nikdo netroufne, takže už nám druhý (nebo třetí?) rok přišly zapívat své „my tři králové jdeme k vám“ a pár dalších písniček před okno.

Z výše zmíněného výčtu psů se dají odvodit i některé aktivity, které v Horizontu probíhaly.

Jednak to byla 2x canisterapie. Dále 2x cvičení s Katkou. A jednou zde byla Kateřina Hodková s kytarou.

Lucie nakoupila nějaké stolní hry na procvičování mozkových závitu a jemné motoriky. Ve stacionáři s nimi strávili několik veselých dopolední.

Adéla přišla s dalším originálním nápadem do výtvarné díly – vytvářela s klientkami orchidej z papíru. Výsledek stojí za to. Posuďte sami.

Na leden jsme dokázali domluvit jen dvě přednášky. Ale obě stály za to a obě přednášející zde byly nováčky.

Nejprve přišla paní Limová. Povídala nám o Montrealu. Z jejího povídání vyplanulo, že tam nejen má dceru, ale sama tam v devadesátých letech studovala a byla tam mockrát. A z jejích povídání bylo patrné, že to tam má moc ráda. A taky, že má ráda architekturu. Viděli jsme spoustu fotek hezkých domů a domků, malebných uliček atd.

Vyhlášenou kanadskou pochoutkou a národní poživatinou je javorový sirup. Možná nejtypičtěji se javorový sirup jí s palačinkami. A právě na tom jsme se s paní Limovou domluvili. Daniela s klientkami usmažila hezký sloupeček palačinek, paní Limová donesla konzervu javorového sirupu a všichni jsme si pochutnali. Byla to taková sladká tečka za pěknou přednáškou.

O druhou přednášku jsme požádali sdružení Nyctalus. Šlo o povídání o vlcích a byli jsme vyslyšeni. A stálo to za to. Paní Jahelková je fajn a její Belinka také. Československý vlčák, což je rasa, ke které Belinka patří, vznikl u nás křížením vlka a psa (tušíme, že německého ovčáka) a je vlkovi opravdu podobný. Už od začátku přednášky bylo spousta dotazů, takže nám paní Jahelková ani nestihla říct všechno, co chtěla a můžeme se těšit na pokračování někdy příště.

Takže navzdory tomu, že všude řádil covid a čísla nakažených byla tak vysoká, že si to nikdo ani nedokázal představit (přes 50 tisíc nově nakažených denně), jsme si leden v Horizontu celkem užili.

Po několikaměsíční pauze, kterou se nám už asi nepodaří dohnat, pokračujeme v psaní této rubriky. Pauza vznikla prostě proto, že se nám nakupila práce, která byla neodkladnější. Kolegyně dostala covid, byla v karanténě, museli jsme zaskakovat. Před vánocemi si někdo bral dovolenou atd. atd. Prostě jsme nestíhali. Není to poprvé, co je zde delší pauza. Ale úplně přestat se nám s ní po těch letech nechce.

Takže jaký byl tedy pro Horizont poslední měsíc roku 2021. Kromě toho, že hektický jako každoročně (ba možná ještě víc), tak navíc i smutný. Obyvatelka penzionu, která tu žije nejdéle – od roku 2007 – si zlomila nohu v krčku a Vánoce trávila v nemocnici. Kromě této smutné události probíhal advent v Horizontu celkem běžně. Jen jsme se s ohledem na epidemiologickou situaci rozhodli nedělat besídku.

Jako každoročně pekly klientky s Danielou cukroví a s Veronikou a Adélou vyráběly vánoční dekorace.

Časy se mění a adventní období, které bývalo dříve obdobím půstu a ztišení, se už dávno stalo obdobím hodování, zábavy a shonu. Také jsme se přizpůsobili a jednou dopoledne si tu klienti pod taktovkou Lucie společně vyrobily bramborový salát. O dva dny později si s Veronikou odpoledne osmažili řízečky. Načež následovali „veselé předvánoční hody“ zatímco z počítače „zpívaly dítky koledy o tom co se vskutku stalo, že se lidem narodilo Děťátko“. To byla , panečku, svačinka.

Pokračovali jsme v zavedených aktivitách se stálým personálem i s externími lektory. Dvakrát tu byla Renata s Meginkou a dvakrát jsme s Katkou Jeřábkovou cvičili na židlích.

Dokonce se podařilo ke cvičení strhnout i poněkud pasivnější klienty.  Při cvičení s Katkou je tu vždy  bezvadná atmosféra a všichni si na vlastní kůži ověří, že pohyb vyplavuje endorfiny. Je tu plno halasu, smíchu, vzájemného dobírání.  Jsme opravdu rádi, že sem Kateřina chodí. Ne každý dokáže cvičence tak strhnout a nadchnout.

Novou tváří, o které jsme se zde ještě – kvůli díře v kronice – nestihli zmínit  je Kateřina Hodková. Od listopadu sem chodí dobrovolnicky hrát na kytaru. Hodinku si s klienty zpívá – především písničky na přání (má opravdu velký repertoár). Když se klienti přesunou ke stolům na oběd, tak se Kateřina přesune k pianu a během konzumace preluduje dále. Je to vždy ozvláštnění oběda a moc se to líbí. V prosinci tu takhle byla jednou a všichni doufáme, že se po novém roce vrátí.

Již tradičně bývá v posledních zhruba deseti letech v prosinci podobné počasí, jako bývalo dříve v období dušiček. Ani letošek nebyl výjimkou. Přesto jsme se dočkali sněhové nadílky. Jednou přes noc napadlo pár čísel sněhu. Nevydržel ani dva dny, ale vyfotit na procházce jsme si ho stihli.

V prosinci jsme tu měli dvě kulturní akce, obě hudební. Nejprve přišlo na začátku měsíce Dejvické trio. Už jsme ho trochu znali, byť ne osobně. V covidové době, kdy se žádné kulturní akce nesměli provádět, nám – stejně jako dalším seniorským zařízením – nabídli online koncert přenášený z kostela sv. Vojtěcha v Dejvicích. Koncerty byly vždy v pátek a ve stacionáři jsme se k nim připojili. A vždy se to líbilo. Když tedy přišla nabídka na živé vystoupení, nemohli jsme ji odmítnout. Hudba se líbila a hudebníci také. Dámy si pochvalovaly, jaký je pan houslista fešák. A těch pár mužů v publiku zase nemohlo spustit oči s krásných virtuosek.

Druhou akci „zpunktovala“ naše matka zakladatelka Marta Jurková. Dala dohromady skupinku hudebníků z husitského kostela Na Zderaze. Nacvičili pár spirituálů, kostelních písní a koled. Někteří z vystupujících zpěváků jsou bývalí profesionální zpěváci, jiní „jen“ nadšenci. Marta to celé provázela slovem.

Vánoce se kvapem blížily. V posledním týdnu jsme klientům rozdávali dárky. Tradičně nám s dárky pomohli klienti a pracovníci SDM Sedlec, kteří vyrobili spoustu opravdu krásných vánočních dekorací. Letos jsme na víc pro obyvatele i klienty stacionáře dostali balíčky od nadace Úsměv seniorům.

22.12. jsme do Horizontu, jako každý rok, přivezli Betlémské světlo – letos už podruhé od skautů z Nerudovky.

Někdo nám za dveřmi nechal pěkný Betlém – papírový, podlepený překližkou. Tak jsme si ho 23.12. rozestavěli ve stacionáři na parapet a přečetli jsme si k tomu, jak tradice stavění Betlémů vznikla

24.12. byla na „štědré odpoledne“ se sešli skoro všechny obyvatelky a na Silvestra také.

Všem našim klientům i pracovnicím přejeme klidný a požehnaný a bezcovidový rok 2022.