• Letošní červenec byl opravdu velmi bohatý na parné letní dny. Tomu se přizpůsobily také naše procházky, jejichž cílem se stávala místa, kde jsme se mohli trochu ochladit. Tedy jednak do stínu lesa a také jsme častěji jezdili do Sedlce k vodě.

• Na léto se nám stacionář mírně vylidnil, protože někteří klienti mají problémy s dopravou nebo pobývají jinde.
• Také pravidelné aktivity byly mírně pozměněné. Pondělní výtvarné dílny se kvůli dovolené příslušné pracovnice musel ujmout někdo jiný a pracovnice, která zde má na starost muzikoterapii s sebou přiváděla své děti, takže zde s nemalým úspěchem probíhala jakási „kinderterapie“.
• Rehabilitační cvičení s Editou se ze střed přesunulo na pátky. Drahomíra se od ní nechala trochu proškolit a cvičí tak s klienty stacionáře i v jiné dny. Jednou se k zácviku nachomýtl i pošťák, tak si zacvičil s námi. Pokud nebylo horko, probíhalo cvičení i na zahradě.
• Další, kdo sem přes léto nemohl, byla Eva se psem Tarou. Přesto nezůstaly klienti stacionáře o zvířecí společnost úplně ochuzení. Jednou na své čtvrteční dramahrátky přivedla Drahomíra svou sestru se psem a bylo velmi veselo.
• Jedna z klientek zde oslavila životní jubileum a Daniela s ostatními klientkami upekla dort a Drahomíra s ostatními klientkami ji složila narozeninové přání ve formě básně.
• S velkým úspěchem se setkalo zařazení mezi promítané filmy a dokumenty zpracování opery Rusalky a na srpen je tak naplánovaná Prodaná nevěsta.
• Během července se konaly dvě zajímavé přednášky:
• První byla historická k husovskému výročí a měl ji zde PhDr. Radek Hobza. Navzdory tom, že akcí s husovskou tematikou bylo v tomto období hojně, přišlo hodně lidí a odcházeli spokojeni. Pan Hobza se dlouhodobě zabývá tématem české reformace a projevil ochotu ještě někdy přijít, takže už vyhlížíme další výročí, které se tématu týká.

• Další přednášku zde měl náš již pravidelný host Ing. Luboš Kálal. Tentokrát jsme s ním domluvili povídání o jeho cestě po Asii. Navštívil Hong Kong, Malaisii, Sigapur a Macao.
• Během července se konal také jeden výlet a to na zámek v Korozlukách. Zaujalo nás zejména vyprávění pana majitele, který se svou rodinou zámku, který byl v dezolátním stavu ujal a za nelehkého úsilí se mu ho podařilo opravit.

• celý červen bylo moc krásné počasí a tak jsme mohli trávit hodně času na naší zahrádce, nově však nemusí vysedávat pouze tam, na Suchdole totiž během posledních měsíců vznikla nová komunitní zahrada. Pracuje na ní  hodně lidí z místní komunity a tak vždy když se tam vypravíme, můžeme vidět něco nového. Postupně se tak zahrada stává velmi příjemným prostředím. My tam zatím chodíme relaxovat a sledovat, jak se rozvíjí, ale kdo ví, třeba se někdy se stacionářem zapojíme aktivněji.

• v den, kdy se konala oslava výročí Horizontu, vznikla na podnět Drahomíry báseň, kterou vymysleli s klienty v rámci dopoledního programu. Bohužel se nakonec neuskutečnil přednes básně na odpolední slavnosti, tak ji uvedeme alespoň touto cestou:

HORIZONT

Horizontu my přejeme
vše nejlepší,
protože nás vždy něčím potěší.

Čas nám tady rychle letí,
vaříme tu, malujeme, chodíme na výlety.

Hrajeme si, cvičíme i zpíváme písně,
nezbývá tak čas na stesky nebo tísně.

Horizont my rádi máme,
stále něco nového tu poznáváme.

Poznáváme jeden druhého i sami sebe,
rozjasňuje se nám tady nebe.

Z toho nebe slunce na Horizont svítí
a naši zahradu provoní barevné kvítí.

Kvetou nám tu růže i sedmikrásky
a vane tu vítr plný pohody a lásky.

A ten svěží vítr tady šíří
náš milý pan ředitel Přeučil Jiří.

klienti denního stacionáře Horizontu

• Oslava 14. výročí otevření Horizontu se vydařila. Počasí nám přálo, mohli jsme být na zahradě. Nový pan předseda Střediskové rady ve svém slově připomenul výročí mučednické smrti Jana Husa a přečetl jeden z jeho posledních listů z vězení.
  Novinkou letošního matiné bylo opékání buřtů, což byl nápad, který vzešel od některých klientek samotných. A k ohni patří nezbytně kytara. O tu se pro změnu postarala Petra – ne snad, že by sama hrála, ale díky svým kontaktům získala kytaristy hned dva. Na oslavě tak vládla velmi příjemná a uvolněná nálada.

V červnu jsme tu měli mít dvě přednášky.

• Znovu po roce dorazil RNDr. Pavel Mrázek. Přednášel zde o Karnaku, o monumentálním staroegyptském chrámovém komplexu. Přišlo spousta lidí – jednak proto, že starý Egypt je lákavé téma a také proto, že jsou přednášky pana Mrázka vždy výborné.
• Druhou přednáškou mělo být povídání se včelařem. Včelař se však jaksi nedostavil, tak jsme pohotově na internetu našli aleposoň dokumentární film o včelách.

• Za zmínku jistě stojí i výlet do Nelahozevsi. Jde o reprízu výletu, který jsme už podnikli před pár lety. Ale složení výletníků bylo už úplně jiné, takže to vůbec nevadilo. Prohlédli jsme si památník Antonína Dvořáka. Poté jsme se posilnili v restauraci s výhledem na zámek a pak jsme se na něj vydali.  Čekala nás tam milá průvodkyně. O něco méně milé bylo zjištění, že prohlídka se odehrává ve dvou patrech, ale nakonec se všem s větší či menší pomocí podařilo dostat i do druhého patra. Viděli jsme tam plno krásných věcí, zejména obrazů ( a to i obrazů velmi známých mistrů). Doufáme, že všichni výletníci byli spokojeni.

• A poslední věc, o které se zmíníme je první „hyppoterapie“ v dějinách Horizontu. Domluvili jsme se s Evou, že jednou místo s fenkou Tarou přijde s koněm Hermínem. A soudě podle ohlasu mezi klienty to nebyla návštěva poslední. Kůň všechny přitahoval jako magnet. Přišli i klienti, kteří na „canisterapii“ nechodí. Někteří říkali, že takhle z blízka koně ještě nikdy neviděli. Jiní někdy v dětství či v mládí.

• v květnu se v Horizontu hodně opravovalo – konečně se podařilo sehnat firmu, která rychle dodělala lakování balkonů a železných částí na budově, mimo to začala probíhat důkladná oprava střechy, která byla poškozená po únorové bouři
• čím dál tím častěji jsme vysedávali na zahradě a kochali se nádherně upravenými záhonky. A samozřejmě jsme stále chodili na procházky.
• Drahomíra, které vystřídala Míšu v dopoledních službách se rychle zaučila a svým vstřícným přístupem si s klienty utvořila hezký vztah. Pro klienty si vždy umí připravit přiměřený, rozmanitý a zajímavý program.
• naopak naše nová dramaterapeutka Monika získala práci kvůli které již nemůže Horizont navštěvovat. Je to škoda, vypadalo to, že se klientům její program líbí a ze salonku se ozývalo hodně smíchu. Nabídli jsme tedy Drahomíře, aby si rozšířila úvazek a „dramahrátek“ se zase ujala ona a jsme rádi, že s tím souhlasila a tento oblíbený čtvrteční odpolední program tak může pokračovat.
• v květnu jsme se také vydali na další návštěvu divadla, tentokrát na generální zkoušku hry“ Komedie antických rozměrů Romulus Veliký“. Všichni byli spokojeni, někdo byl více nadšený ze hry samotné, jiní z návštěvy centra Prahy, kam se třeba už tak často nepodívají.
• po delší pauze se vrátily Eva s Tarou. Poprvé tu byly právě v den, kdy jsem byli v divadle. A Tara nás svým kejklířstvím při chytání piškotů pobavila skoro jako Romulus.

• V květnu jsme měli v Horizontu 3 koncerty a 1 přednášku.

Richard Adam potěšil publikum pásmem svých nejznámějších, ale i méně známých písní. Rozzářené tváře posluchaček napovídaly, že se v nitru vrací do svých mladých let, do období plesů, bálů a „čajů“.

Druhý koncert tu měl Bělásek – dětský pěvecký soubor při ZŠ Bílá v Dejvicích. Opět nadchli svou mladistvou energií, živelností spontaneitou. Zpívali většinou nové a moderní písničky pro děti. Publikum bylo z vystoupení tak nadšené, že to vypadá, že zde děti přivítáme opět na podzim.

A konečně třetí koncert pro nás udělala Magdalena Vovsová. Umělkyní je bez nadsázky, byť se to umění netýká hudby, kterou tu tentokrát provozovala. Magda Vovsová je respektovanou výtvarnic, která učí na AVU. Nám ale přišla zahrát na harmoniků a tak ji asi zná jen málokdo.Do Horizontu si přinesla 2 „heligonky“ a ne nadarmo své vystoupení nazvala „Povídání s heligonkou“. Nejen hrála a zpívala, ale i povídala – o harmonikách, jejich původu, rozdílech, slavných harmonikářích a harmonikářských dílnách, ale i o písničkách. Její vystoupení se zřetelně líbilo a tak doufáme, že nebylo poslední.

Svou přdnášecí premiéru si tu v dubnu odbyla Drahomíra Broková a její přítel Lukáš Staněk. Vyprávěli o své skoro půlroční cestě na Kanárské ostrovy a do Španělska. Sympatický byl jejich důraz nikoli na různé zážitky a atrakce, ale na to, že jejich dlouhá cesta byla především příležitosti k poznání sebe sama a jeden druhého navzájem. To bylo asi to nejcennější, co si s sebou přivezli zpátky.

A v poslední pracovní den v měsíci jsme se konečně vydali na výlet. Tentokrát na zámek do Vrchotových Janovic. Jelo nás celkem dost – 12 seniorů a 3 asistenti. Čtyři dámy potřebovaly vozík. Poprvé s námi jely jako asistentky Klára a Lucie. Ta s sebou vzala asi tříletého synka Vašíka, který byl pro účastnice výletu atrakcí sám o sobě. Zajímavostí zámku je to, že jím provázejí děti ze základní školy, což bylo příjemné oživení. Jsou oblečení do dobových kostýmů, někdy jsou ve dvojici a výklad má formu dialogu. A ocenit musíme také ochotu, se kterou nám mládež pomáhala s vozíky ze schodů a do schodů, během prohlídky šlo s námi několik mladíků a slečen, nosili židle, aby si dámy při výkladu mohly sednout atd. Velmi nám tím pomohli.