STALE SE v BŘEZNU 2018

Do března jsme vstoupily zmrzlí. První týden byly teploty ještě hluboko pod nulou.

V březnu jsme se dočkali nečekané ztráty. Jedna klientka stacionáře odešla vlastně ze dne na den do pobytového zařízení. Jejího odchodu jsme litovali o to více, že k  němu došloprakticky ze dne na den.

V průběhu měsíce byl stacionář ostatně poměrně často poloprázdný. K žádnému dalšímu trvalému odchodu nedošlo, ale bylo hodně absencí kvůli nemocem. V některé dny chyběli ve stacionáři i 3-4 lidé, tedy prakticky polovina.

Ozvali 3 zájemci o stacionář, tak se nám řady snad zase rozřšíř. Koncem března proběhly první schůzky s příbuznými a všechny tři dámy by měly začít stacionář navštěvovat v dubnu.

Lucie s klienty několikrát dopoledne vyráběla levandulové polštářky z vlastnoručně vypěstované levandule.

Ačkoli to venku moc jarně nevypadalo, přesto Hanka ve výtvarné dílně měla jarní program. Sázení kytiček a jarního osení. A vzhledem k tomu, že velikonoce se blížily se nám tu začaly objevovat o vajíčka z různých materiálů. Takže, když už ne venku, tak aspoň vevnitř to jarně vypadat.

Opět po roce nás navštívil Pavel Kukal. Tentokrát si připravil přednášku s názvem „Zahradnický zeměpis“. Není překvapivé, že dorazily především místní dámy, jejichž koníčkem je zahradničení a mají v tomto oboru nějaké zkušenosti. Na závěr přednášky se proto rozvinula celkem živá diskuse a výměna informací.

O týden později dorazilo duo „Mirka a Jirka“. Zahráli nám směs „nestárnoucích melodií“. Také tu nebyli poprvé, ale pokud se nepleteme, tak to bylo poprvé, co publikum roztancovali.

A to třetice sem přišel Tomáš Havránek, který nám povídal o své cestě na Island. Jeho povídání sem přilákalo hodně posluchačů a především díky jeho přednášce jsme se ujistili, že jsme nové židle nekupovali nadarmo. Celé akci dodal „šťávu“ projev pana Havránka. Bylo  vidět, že si své vystoupení pečlivě připravil, zároveň však vystupoval velmi bezprostředně a přirozeně.

Pozvaly nás maminky z Rybičky. Přišli jsme je navštívit do jejich „klubu“ na úřadě ve čtvrtek 29.3. Sledovali jsme jejich hemžení a hraní, poslouchali písničky a říkadla. Pár starobylých říkadel, která si naše dámy pamatují ze svých dětských let a která si pak osvěžily, když je nejprve jako maminky a pak jako babičky učily další generace.

Znovu bylo skoro až dojemné sledovat, jak naše seniorky v kontaktu s drobotinou  ožijí a omládnou.

Děti si pro nás připravily dárečky a naše dámy, pod vedením Denisy, také. Během závěrečné neformální zábavy jsme „naťukli“ možnost obnovit čtvrteční „miminkování“, která se nám kamsi vytratila….  Uvidíme.