• Svatý Martin bohužel ani letos na bílém koni nepřijel, což ale asi nikoho moc nepřekvapilo.  Co nás ale ohromilo, byly kočičky a rozkvetlé ratolesti zlatého deště, které jsme na listopadových procházkách objevili.

• Z procházek stojí za pozornost cesta k Vrbě zapomenuté. Je to mohutný strom poměrně nedávno objevený a osvobozený z hustého porostu u lesní cesty ze Suchdola do Unětic. Dosud jsme o ní jen četli v suchdolském zpravodaji, ale nikdo z pravidelných účastníků vycházek nevěděl kudy tam. Až jeden krásný listopadový den se nás ujala Lucie, které tudy pravidelně chodívá na své muzicírování do Horizontu. Cesta se nám moc líbila a vrba je opravdu působivý strom. I když to není blízko, určitě se sem brzy vrátíme!

• Jak jsme se zmínili v posledním zápise, ke konci října ukončil po více než šesti letech docházku jeden dlouholetý klient.  Naše klientky však nezůstaly ochuzeny o pánskou společnost, a tak máme nového klienta, který velice dobře zapadl do našeho kruhu klientek. Mimoto se nám po delší době vrátily všechny obyvatelky z nemocnic a do listopadu jsme tak vstupovali v kompletním počtu.

• Rádi bychom se zmínili o obědu jubilantů, který pro seniory Suchdola pořádá místní MČ.  Jednak proto, že 1/3 našich obyvatelek je starší 90ti let, ale i kvůli použitému obrazu na přání pro jubilanty od naší nejstarší obyvatelky Milady Šindlerové – Vokáčové.

• Paní Šindlerová v téže době připravovala svou výstavu v Alšově kabinetě. Vernisáž proběhla v neděli 29.11. v podvečer. Úvodní slovo přednesla kurátorka výstavy a zahajovací řeč přečetl Petr Brukner z Divadla Járy Cimrmana. Doplnil ji roztomilou básní, do které byli zakomponováni všichni významní čeští malíři Cimrmanovy generace. Na piano  při vernisáži zahrála paní Škampová, která se s pí. Šindlerovou zná právě z Horizontu. Nepochybujeme, že všichni byli velmi spokojeni – s výstavou i atmosférou, která na vernisáži vládla. A my jsme se na výstavu vydali hned následující den v rámci stacionářských procházek. Za zmínku stojí, že velkou část vystavovaných obrazů malovala paní Šindlerová ve věku kolem 90ti let i více.

• Výtvarná dílna s Hankou byla většinou ve znamení blížícího se zahájení Suchdolského betléma. Na této zdejší obecní slavnosti mívá Horizont už tradičně stánek, kde prodáváme své výrobky. A abychom měli co prodávat, bylo potřeba to nejprve udělat. Kromě Hanky se do toho s klienty zapojila i Drahomíra během svých dopoledních programů. Vyráběli především z přírodních materiálů. Daniela s klienty zase vyráběla, resp. pekla pečený čaj. Ochutnávali jsme a s potěšením můžeme napsat, že se moc povedl a i v prodeji měl úspěch. A evergreenem, jenž má úspěch vždycky a končí vyprodáním zásob bývají sušenky – letos to byla linecká srdíčka.

• Zahájení betléma bylo příjemné jako každý rok a i s naším prodejem jsme byli spokojeni: utržily jsme 2100 Kč. Za část jsme koupili klientům dort. Zbytek použijeme na další výtvarné potřeby atd.

• Během listopadu si na výtvarnou dílnu zvykl chodit jediný náš mužský obyvatel. K výtvarničení má jako grafik a malíř celoživotní vztah, takže to není až zas tak překvapivé. Jednou s sebou přinesl své obrázky a grafiky a od ostatních se dočkal velkého uznání.

• V tomto měsíci zde proběhla i studentská exkurze. Neobvyklá byla počtem studentek — bylo jich okolo dvaceti.  A ještě víc nás překvapilo, že mezi studentkami byla naše čerstvá  dobrovolnice Nikola a dále Lucie, které zde trávila týdenní praxi na jaře ještě spolu se svým německým kolegou. Takže i oni mohly svým kolegyním sdělit dojmy ze svého působení v Horizontu.
• V listopadu jsme tu měli tři kulturní akce:
• Nejprve nám přišel zahrát mladý talentovaný klavírista Nikita Stěpaněko. Šlo o směs klasiky a velmi se to líbilo, a to z obou stran. Je tedy pravděpodobné, že se tu ještě objeví.

• Následující týden přijel dětský soubor Kamínek z Řevnic. Bez nadsázky to byl jeden z nejhezčích dětských koncertů, co jsme zde za ta léta měli.  Bylo to jistě kvalitou výkonu i originálním, z velké části autorským, repertoárem z pera pana učitele. Koncert na celém publiku zanechal dětskou energii a úsměv na tváři.

• Koncem měsíce přišel Vít Tadeáš Pokorný s přednáškou o historii Národního divadla a Divadla Na Vinohradech ve dvacátém století. Pro účastníky přednášky to bylo zajímavé proto, že mnohé osobnosti, o kterých byla řeč, znali. Dokonce si pamatovali i některé zmiňované inscenace. Víta Pokorného si pamatujeme už z předchozích let a víme, že pro milovníky umění jsou jeho vystoupení sázkou na jistotu. Ani tentokrát nás nezklamal.Na samém konci měsíce proběhla tradiční dílnička výroby adventních věnců a dalších vánočních dekorací.