Stalo se v Horizontu – červen 2016

  • Červen byl v Horizontu velmi pestrý s několika změnami.
  • Nejprve se zmíníme o změnách ve složení personálu. Petra odešla na mateřskou dovolenou a na jejím místě ji nahradila Drahomíra. A kdo nahradil Drahomíru na jejím místě v denním stacionáři? Lucie, která dosud vedla hudební volnočasové aktivity v denním stacionáři a zároveň vypomáhala v pečovatelské službě při dovolených, nemocech atd. Tato změna proběhla bez komplikací i díky tomu, že se všechny navzájem znaly, vídaly se zde dlouhodobě a mohly si svou práci průběžně předávat, okoukávat, zacvičovat se, konzultovat atd. Také pro klienty stacionáře byla změna snazší, protože Lucii znali z jejího úterního „muzicírování“. S Drahomírou se loučili těžko, ale útěchou jim bylo, že ji budou nadále pravidelně vídat na dramahrátkách.

  • Po většinu června jsme tu měli dalšího praktikanta. Jmenoval se Vít a s klienty i personálem se brzo sžil. I on pro stacionář představoval příjemné oživení. Například tím, že uměl hrát na piano, čehož jsme hojně využívali. Po odchodu Kláry to bylo snad poprvé co si dámy mohly zazpívat za doprovodu piana. Díky němu jsme si navíc uvědomili, že tu máme sadu na pétanque a několikrát jsme ji oprášili. V komunitní zahradě je pro tuto hru ideální hřiště.

  • Vítek si také pro klienty několikrát připravil program – například hru se slepými mapami nebo jim povídal o své nedávné cestě do Říma. A příjemným zpestřením bylo i to, když jsem přišel se svým neobyčejně milým, ukázněným a hravým psem. Od té doby, co tu byla naposled Eva s Tarou to byla první psí návštěva ve stacionáři.

  • Novým přírůstkem ve stacionáři je Matěj. Matěj je naše nové morče, které jsme se konečně odhodlali koupit. Jméno Matěj vybraly klientky v anketě samy. Klientky ho mají rády, starají se o něj a nosí mu i z procházek pampelišky.

  • Během pondělního odpoledního programu se naše výtvarnice Hanka s klienty vydala do říše pohádek. Vznikl tak hrad s krásným drakem. Jestli se vše povede, tak by dílo nakonec mělo viset v nemocnici.

  • Červnový program v Horizontu byl bohatý. Měli jsme tu mít 2 koncerty, 1 přednášku, 15. výročí otevření a 1 výlet.
  • První koncert tu měl Vít Vancl – praktikant, o kterém jsme se již zmínili. Tentokrát nešlo jen o zpěv lidovek za doprovodu piana. Základem koncertu byly jazzové improvizace. Nakonec koncertu se však hráli a zpívali lidové písně, které mají u našich klientů velký úspěch.
  • Druhý koncert v červnu tu měla na samém konci měsíce paní Škampová. Letos tu byla poprvé, ale už bychom nespočítali kolikrát byla v Horizontu za ta léta, co se známe. Tentokrát si pro nás vybrala především Chopinovy skladby. Jako raritu nám zahrála jednu skladbičku, kterou Chopin složil už v dětském věku – snad kolem 10 -12 let.

  • Červnovou přednášku zde měly sestra Mirjana a sestra Lada z Kongregace milosrdných sester K. Boromejského a mluvili o svém řádu. Na přednášku dorazilo mimořádné množství lidí a přišli i posluchači, kteří na naše akce běžně nechodí. S řádovými sestrami přišla i naše „pohotovostní dobrovolnice“ Doubravka, která s nimi spolupracuje v rámci své práce nemocniční kaplanky. Přednáška se skládala z historie kongregace ve světě i u nás. Dále se mluvilo o současnosti řádu v Čechách, o nemocnicích a domovech, které zřizuje atd. Po přednášce ještě byl prostor pro individuální dotazy. Akci považujeme za velmi zdařilou a samotné nás překvapilo, jaký zájem vzbudila. Je vidět, že „boromejky“ mají v Čechách velmi dobré renomé.

  • Na výlet jsme se vydali tentokrát do Jičína. Když jsme hledali nějakou dostupnou památku, kde jsme ještě nebyli a vzpomněli jsme si na písničku „znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína“. Zjistili jsme tak, že ze zámku je muzeum, které v roce 2003 dostalo cenu za nejlepší expozici. Město Jičín se nám opravdu líbilo a zámecké muzeum bylo opravdu zajímavé. Poté jsme se podívali do stromořadí a nově opravené synagogy. Celkově se výlet velice povedl a účastníci si výlet určitě užili.

  • V červnu Horizont oslavil 15 let od svého otevření. Byla to příležitost k tradiční oslavě na zahradě. Termínem se letos sešla s poslední akcí KLASu, takže k nám na ni nepřišli některé pravidelné účastnice. Ale některé dámy ještě po KLASu přišli na skok i k nám. Vyslechli jsme si promluvu předsedy Střediskové rady Lukáše Volkmana. Využil letošní výročí Karla IV. a mluvil o Karlově koruně, kterou nechal vyhotovit jako součást korunovačních klenotů a srovnával ji s trnovou korunou Ježíše Krista a o vědomé podřízenosti Karla (s jeho zlatou korunou) „Králi králů“ (s jeho trnovou korunou). Místo hudby jsme si sem letos pozvali tanečníky, kteří nám na zahradě předvedli klasické i latinsko – americké tance. Na závěr jsme rozdělali oheň, tak se k němu část lidí přesunula. Lidé se rozpovídali a všichni jsme měli radost z příjemné atmosféry, která zde vládla. Mimo obvyklých návštěvníků přišla bývalá kolegyně Klára a také Eva, která ve stacionáři vedla canisterapii s Tarou. I když nás asi bylo o něco méně než jindy, přesto můžeme setkání považovat za zdařilé a příjemné.