Zatímco v poledním březnovém týdnu teploty atakovaly dvacítku, tak na Velký pátek se vrátily k nule. Bylo zataženo, nevlídno, vichr a dokonce sníh. Počasí letos vyjadřovalo obsah Velkého pátku. Ale stejné to zůstalo na velikonoční svátky i celý následující týden.
Jaro se sice nedalo zastavit, stromy a keře rozkvétaly. Ale nebyly krásně zalité sluncem. Většinou se nad nimi na obloze honily temné mraky.
Ale ne všechno bylo špatně. Horizont poněkud ožil. Jednak byt č. 10 konečně získal novou obyvatelku. A vybrali jsme novou obyvatelku pro byt č. 11. Nastěhuje z vesnice od Karlových Varů. Už jsme podepsali nájemní smlouvu a předali klíče. Syn začne byt připravovat byt a paní se sem (snad) nastěhuje v květnu.
Ve stacionáři se v dubnu objevilo 6 nových lidí. Vlastně pět. Jedna klientka se do stacionáře po roční covidové pauze a dvou dávkách vakcíny vrátila.
Nově začali pravidelně využívat stacionář klient z Únětic, paní z Horoměřic, paní ze Suchdola a paní z Bubenče.
A ta šestá nová tvář byla paní ze Suchdola. Ta ale vzápětí chodit přestala kvůli velkým bolestem v noze. Škoda – byla fajn a hezky se s ní povídalo.
Jedna klientka do stacionáře přestala chodit začátkem března, protože se s manželem přestěhovali do pobytového zařízení v Bohnicích. Ale asi po třech týdnech volala dcera, že se jim po nás stýská a jestli by je mohla na nějaký den přivézt. A následující týden pak přijeli zas. Bylo to pro obě strany příjemné setkání.
Naopak jiný klient nám skoro na celý měsíc ze stacionáře vypadl kvůli karanténě.