VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2008

Úvodní slovo

Máme-li nějak stručně zhodnotit uplynulý rok, asi nejvhodnější přívlastek je slovo „klidný“. Prožili jsme skutečně poměrně klidný rok v tom smyslu, že jsme se nedočkali žádných převratných změn. Díky Bohu za to. Výrazné změny k lepšímu můžeme zvnějšku jen těžko očekávat a naopak víme, že mnohá zařízení se ocitají v mnohem větších existenčních problémech než my.

I my jsem si užili dost takových starostí, ale věříme, že jsme je dokázali nepřenášet na naše klienty. Nejkritičtější období jsme prožívali zhruba od srpna do září. Ve finanční analýze to vypadalo na poměrně velkou ztrátu oproti předchozímu roku a už jsme uvažovali i o katastrofických scénářích. Přemýšleli jsme, zda některou službu nebudeme muset omezit či úplně zrušit. I proto jsme byli nuceni zvýšit ceny za služby. Ale pak se na podzim objevilo několik sponzorů a menší grant Výboru dobré vůle. Celkový příjem těchto několika desítek tisíc spolu se zvýšením cen za služby nám umožnilo pokračovat v plném rozsahu služeb.

Nemalé problémy nám způsobily také časté personální změny, zejména ve stacionáři. Ale i to jsme, díky Bohu, nakonec zvládli ku prospěchu našich klientů. Byli bychom rádi kdyby nám současné personální složení vydrželo, ale již nyní víme, že v létě a na podzim nás čeká další hledání nových zaměstnanců.

Takže „klidný“ byl tento rok tedy především pro naše klienty. Klidný však neznamená nudný. Věříme, že jsme jim ke všem možným komplikacím, neduhům, bolestem a starostem jejich stáří dokázali přinést pomoc a ulehčení a přidat také nějakou radost.

Marta Jurková, předsedkyně Střediskové rady

Jiří Přeučil, ředitel penzionu

Základy a zásady

Na začátek naší zprávy připomínáme nejprve pilíře, na kterých středisko HORIZONT stojí.

Tyto pilíře vyrůstají z evropské duchovní tradice, tedy z křesťanství. Především proto, že zřizovatelem zařízení je křesťanská církev. Všichni pracovníci našeho střediska, ačkoli členy naší nebo jiné církve být vůbec nemusí, ve své práci s klienty respektují principy vycházející z výše zmíněné tradice, v současné době a společnosti akcentované spíše v sekulární formě.

Přání pracovat v sociální oblasti u nás vzniklo jaksi intuitivně, stejně jako výběr generační skupiny, které se věnujeme – seniorů. Domníváme se, že to v diakonickém – církevním zařízení ani jinak být nemůže. Pokud někdo začne se sociálními službami proto, že si myslí, že je to „dobrý byznys“, bez vnitřní náklonnosti, bude to v jeho činnosti znát.

Neznamená to samozřejmě, že se domníváme, že můžeme ve všem spoléhat na svou intuici či touhu „konat dobro“ a zachraňovat bližní. Jsme si vědomi, že všechny dobré úmysly a předsevzetí je třeba usměrnit a ohraničit určitými principy a pravidly.

A ty jsou v případě Horizontu následující:

Posláním Horizontu je poskytovat komplexní sociální péči, služby a pomoc především seniorům a dospělým občanům s mentálním i fyzickým postižením, kteří nepotřebují nepřetržitou zdravotnickou pomoc a péči, zamezovat jejich sociálnímu vyloučení, poskytnout jim nové vyhovující prostředí k životu a přiměřené sociální kontakty pomocí trvalého ubytování v penzionu, nebo je udržet v jejich stávajícím prostředí a vztazích pomocí pečovatelské služby a nabídnout jim rozmanité a přiměřené aktivity a životní program.

Cílem Horizontu je - zvýšení, respektive udržení soběstačnosti uživatelů- tam, kde to není možné, chceme usilovat o to, aby kvalita života a prostředí utrpěla co nejméně.- umožnit prožití klidného stáří a příjemných chvil navzdory různým komplikacím, které s sebou vyšší věk přináší.- poskytovat pocit domova, bezpečí, důvěry a zázemí při zachování soukromí uživatelů- udržovat dosavadní síť sociálních vztahů, respektive spoluvytvářet a budovat vztahy nové. Tam, kde rodina není, respektive nefunguje, se ji pokusit podle možností a přání klienta alespoň částečně nahradit nebo doplnit. - vytvářet vztahy a komunitu mezi uživateli služeb i uživateli a personálem prostřednictvím společných aktivit. - integrovat nově příchozí do stávajícího společenství v penzionu i v okolí a pomáhat jim v orientaci a využívání místních institucí- umožnit kontakt s různými generacemi formou otevřených a všem přístupných aktivit a formou zapojením mladých dobrovolníků do projektu- aktivizovat a stimulovat uživatele služeb nabídkou rozmanitých programů.- umožňovat zapojení uživatelů do chodu zařízení a napomoci tak jejich seberealizaci- citlivě doprovodit uživatele i v závěru života

Cílovou skupinou, které se snažíme pomáhat, jsou lidé, jejichž soběstačnost je především z důvodů věku nebo zdravotního stavu omezena a snížena ale přitom nepotřebují trvalou zdravotnickou péči ani trvalý dohled jiné osoby. Těm nabízíme trvalé ubytování v penzionu, ambulantní docházení do stacionáře nebo pomoc prostřednictvím pečovatelské služby.Skupině seniorů se věnujeme proto, že ze zkušeností víme, že všichni senioři v určitém věku a situaci pomoc potřebují, a že rodina často nemůže nebo nechce věnovat se jim tak, jak by potřebovali.Občanům, jejichž soběstačnost je natolik snížena, že potřebují pomoc i v úkonech základní sebeobsluhy a nepřetržitou přítomnost další osoby, ale nikoli nepřetržitou zdravotnickou péči, nabízíme pobyt v denním stacionáři. Nezáleží na tom, zda omezení jejich soběstačnosti je způsobeno vysokým věkem, nebo vrozeným či získaným mentálním nebo fyzickým postižením.

Principy, na nichž naše práce stojí, vycházejí z křesťanské morálky a lze je vyjádřit slovy „láska k bližnímu“, případně „úcta k člověku“, nebo „respekt k osobě“. Ačkoli si neděláme sami o sobě iluze, že bychom byli schopni vůči našim bližním vždy jen pozitivních citů a vztahů, snažíme se, aby alespoň naše jednání vůči uživatelům i zaměstnancům těmto principům co nejvíce odpovídalo.+ S výše zmíněnými principy je neodmyslitelně spojena svoboda, která je jednou z nejdůležitějších životních hodnot. Víme však, že právě senioři jsou o ni často připravováni, a to i svými blízkými. Odmítáme využívat jejich znevýhodněné situace, úbytku sil, handicapu apod. a zříkáme se manipulace s nimi, rozhodování za ně atd. I ti kteří nejsou schopni názory a vůli pregnantně vyjadřovat, jsou schopni dát najevo libost či nelibost. Motivujeme a vyzýváme uživatele, aby svá přání, návrhy, připomínky i nespokojenost vyjadřovali – otevřeně i anonymně.+ Snažíme se, aby péče byla přiměřená každému z uživatelů, aby odpovídala přáním a potřebám každého z nich osobně a jeho zvláštní situaci a také, aby odpovídala všem jejich potřebám – duševním, duchovním, sociálním i tělesným. + Usilujeme o vstřícnost vůči všem a odmítáme jakékoli upřednostňování při plánování péče. Možnost využívat našich služeb je otevřená všem zájemcům cílové skupiny (s přihlédnutím ke kapacitě zařízení). + při výběru klientů pro službu se snažíme o maximální objektivitu. Služby nesmí být nikomu odmítnuty na základě barvy pleti, pohlaví, přesvědčení ani osobních antipatií.+ pokud nemůžeme vyhovět všem, snažíme se, aby výběr klientů byl transparentní. Tyto principy vnímáme jako svůj závazek vůči našim klientům i vůči veřejnosti. Výše uvedené cíle a principy jsou formulovány tak, aby byly platné pro všechny námi poskytované služby.

Něco z historie

Úmysl vybudovat zařízení, jakým je Horizont, začal klíčit už v minulém režimu po zkušenostech z práce v pečovatelské službě a v domech s pečovatelkou službou. Často se stávalo, že po odchodu pečovatelek z domu došlo k nějaké nehodě – nejčastěji pádu. Postižený člověk pak na pomoc musel čekat do dalšího dne. Proto nebylo k nápadu zřídit dům se stálou péčí daleko. Řešení podobné tehdejším domovům důchodců se nám však nezdálo ideální jak pro nedostatek soukromí v těchto domovech, tak i pro ekonomickou náročnost provozu.

V té době však ještě na nějaké koncepční změny nemohlo být ani pomyšlení. Až poté, co se situace po listopadu 89 uvolnila, objevila se na půdě Diakonie a misie CČSH možnost realizace projektu „Soužití generací“. Původně byl pro tento projekt určen dům v Belgické ulici v Praze 2, který byl církvi vrácen v restituci. Ale ukázalo se, že není reálné sehnat dostatek prostředků na jeho nezbytnou důkladnou rekonstrukci. Proto byl směněn za vilu na okraji Prahy. Tato směna znamenala i dostatek prostředků pro rozšíření a rekonstrukci vily (která dosud sloužila jako komerční penzion). I když jsme museli značně slevit z velikosti budoucího Horizontu, nakonec se ukázalo, že je to dobře. Rovinaté a klidné prostředí vilové čtvrti na okraji Prahy je pro seniory mnohem vhodnější než členité a rušné pražské centrum. Také „zmenšení“ Horizontu z původního „činžáku“ na větší vilu se ukázalo jako vhodné pro vybudování téměř rodinného prostředí a atmosféry. Pro tuto atmosféru, ale i ekonomickou úsporu, byl v našem projektu navržen způsob zabezpečení 24hodinové služby.

Vykonávali a vykonávají ji pro nás 4 mladí lidé, ubytovaní v penzionu, kteří se po týdnu střídají v nočních a víkendových službách. Obyvatelky penzionu tak mají kontakt s lidmi o několik generací mladšími a naopak mladí lidé se učí žít se seniory a vnímat jejich potřeby. Tento „model soužití generací“ (jak zní jeden z „podtitulů“ našeho projektu) je přínosný pro obě strany. Důkazem je několik mezigeneračních přátelství v pravém slova smyslu. Tento model nepřetržité služby funguje v Horizontu dosud a doufáme, že bude fungovat i nadále.

Po otevření Horizontu v červnu roku 2001 došlo také k dohodě Diakonie a misie CČSH s Městskou částí Praha 6 – Suchdol. Místní pečovatelská služba a stacionář se přesunuly do Horizontu a personál byl z části sloučen. I toto propojení, i když v současnosti už za jiných, smluvně utvářených podmínek, funguje ke spokojenosti zainteresovaných stran dosud.

Něco ze současnosti

V samém závěru roku 2007 Horizont zakoupil auto. Zdaleka ne zánovní, to bychom si finančně nemohli dovolit – automobil už najel víc než 150 000 km, než dojel do Horizontu. Ukázalo se, že nákup auta opravdu nebyl zbytečný luxus. Vyžíváme ho nejen v pečovatelské službě, ale především ve stacionáři.

Stacionář

Právě díky autu se mohl stacionář úspěšně rozvíjet. Většina z uživatel by do stacionáře sama nedošla a jen u menšiny může dopravu zajišťovat někdo z jejich blízkých. Počet klientů se tak kvůli možnosti dovozu znásobil a letos poprvé od otevření Horizontu došlo k maximálnímu naplnění kapacity stacionáře. I v současné době je kapacita stacionáře naplněna a další zájemce musíme, k naší lítosti, odmítat. Prostory jsou omezené a není reálné, abychom je mohli nějakým způsobem rozšířit.

Víme však, že zdravotní stav seniorů je velmi křehkou záležitostí a v krátké době může být situace úplně jiná.

V tomto roce došlo ve stacionáři k další změně. Původně jsme předpokládali, že o něj budou mít zájem především lidé s významným omezením v pohybu. V posledním období o stacionář však projevují zájem spíše lidé s demencí, resp. jejich rodinní příslušníci, kteří kvůli zaměstnání nemohou zůstávat s rodiči celý den a zároveň je s ohledem na jejich stav nemohou nechávat doma samotné. Věkové rozmezí lidí s tímto postižením je 55 – 88 let (+ jeden klient ve věku 35 s těžkým vrozeným kombinovaným handicapem).

Stacionář využilo v roce 2008 k dennímu pobytu 12 klientů. Jsme rádi, že šlo většinou o lidi i přes jejich handicap poměrně optimisticky a pozitivně laděné, takže atmosféra ve stacionáři byla příjemná.

Dále do stacionáře v průběhu roku docházelo dalších 11 seniorů na obědy. Chodí se sem ovšem nejen najíst, ale především za společenským kontaktem. Někteří z nich pak navštěvují i naše odpolední doprovodné kulturně společenské programy.

Práce ve stacionáři je značně psychicky náročná. Personál zařízení nebyl na takovou klientelu zvyklý, proto se ukázala potřeba vzdělání pro práci s danou cílovou skupinou. Velmi nám v tom pomohl grant Výboru dobré vůle, který byl mimo jiné určen i na vzdělávání zaměstnanců.

Kvůli vyššímu počtu klientů jsme museli v letošním roce hledat další pracovní sílu. Nebylo to lehké – práce je to nejen náročná, ale také nepříliš dobře placená a navíc na částečný úvazek – tedy kombinace, jež je předem téměř odsouzena k neúspěchu. Nakonec se nám to po několika pokusech přece jen v polovině roku podařilo.

Po celý rok jsme mohli pokračovat v již zavedených programech a aktivitách. Nově jsme s poměrně slušným ohlasem zavedli muzikoterapii. Kvůli finančnímu napětí zmíněném v úvodu to vypadalo, že budeme muset některé aktivity omezit. Na podzim jsme však dostali grant Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, který nám umožnil zavedené programy zachovat v nezmenšeném rozsahu.

Jedinou aktivitou, kterou jsme plánovali, ale neuskutečnili, je canisterapie. Domníváme se však, že program stacionáře je i bez ní dostatečně rozmanitý. A snad se nám ji podaří uskutečnit někdy v budoucnu.

Pečovatelská služba

Pečovatelská služba pracovala po celý rok ve stejném personálním složení jako v předchozích letech. Pouze na léto jsme museli přijmout jiné brigádnice než dříve. V následujícím roce nás však čekají personální změny i zde.

PS poskytla v roce 2008 služby 89 klientům. Do uvedeného počtu nezahrnujeme uživatele, kteří službu využili jednorázově (např. doprovod) nebo ji využívali pouze krátkodobě (např.z důvodů hospitalizace krátce po započetí služby). V letošním roce jsme nově uzavřeli smlouvu s mimořádně nízkým počtem uživatelů – 16. Méně bylo ale i těch o které jsme přišli – několik jich bylo trvale hospitalizováno v rezidenčních zařízeních, léčebnách atd. a 6 klientů zemřelo. Leckdy je vazba mezi personálem a klientem tak silná, že se vydáme na poslední rozloučení s ním, téměř v plném počtu.

I v letošním roce se nám osvědčila návaznost služeb a někteří uživatelé PS začali kvůli zhoršení zdravotního stavu využívat stacionář k dennímu pobytu.

Stále je jednoznačně nejrozšířenější službou dovoz obědů. U ostatních úkonů je počet kolísavý a hodně závisí na stavu klientů. Celkový přehled poskytnutých úkonů, resp. hodin tím strávených lze najít v tabulce níže.

Také v tomto roce probíhal anonymní dotazníkový průzkum spokojenosti a domníváme se, že i letos dopadl v náš prospěch. Výsledky jsou na naší internetové stránce na adrese: http://www.domovhorizont.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=183&Itemid=25

V letošním roce jsme na žádost personálu změnili supervizora. Doufejme, že se teď zaměstnanci budou supervizi méně bránit a zjistí, v čem jim i organizaci může tato podpůrná metoda pomoci.

Velké úsilí vyžaduje a je i časově náročná příprava na inspekci kvality sociálních služeb. V našem případě to znamená především zlepšit individuální plánování s klienty, které je ale těžké k takovým krokům přesvědčit. Také trvale pokračujeme v úpravě standardů kvality sociálních služeb v našem zařízení.

Penzion Horizont

Složení obyvatelek se nezměnilo, všechny prožily rok v relativně dobré kondici. Jedna z nich podstoupila náročnou operaci kyčelního kloubu. Musela na ni dlouho čekat a než se dočkala, měla silné bolesti. Velmi ocenila, že bydlí v penzionu, kde se má kdykoli možnost na někoho obrátit. Totéž se týká obyvatelek, které zde během svého pobytu upadly nebo měly jinou náhlou a nečekanou indispozici. Takové situace by v běžných podmínkách – mimo zařízení poskytující sociální služby – pro ně mohly znamenat konec jejich pozemské pouti.

Přitom si zakládáme na tom, že Horizont se svou atmosférou, velikostí, možností soukromí atd., více než je obvyklé blíží skutečnému domovu a nikoli instituci.

V roce 2008 byl průměrný věk obyvatelek 83 let a to je věk, kdy téměř každý potřebuje pomoci. Když ne stále a pravidelně, tak jistě občas – třeba v době chřipky, náledí apod. A zdaleka ne každý má takovou rodinu, která mu chce a může kdykoli přispěchat na pomoc.

Věříme, že obyvatelky penzionu jsou rády, že zde bydlí, a domníváme se, že to přesvědčivě dokládá obvyklý průzkum jejich spokojenosti. Výsledky jsou na našem webu na adrese:

http://www.domovhorizont.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=184&Itemid=25

Pro obyvatelky penzionu bylo v posledním roce složitější rozšíření služeb stacionáře. Setkání s klienty stacionáře pro některé z nich není lehké – příliš naléhavě jim připomíná křehkost vlastní situace. Nicméně jejich soukromí tím, že se tolik začal rozvíjet stacionář, podle našeho mínění netrpí. A co se týče těch částí budovy, ve kterých je stacionář umístěn a v nichž probíhají některé kulturně společenské aktivity otevřené všem, obyvatelky se mohou rozhodnout, zda se akce zúčastní či nikoli.

Naopak se mezi nimi našly i dámy, které mají zájem účastnit se např. arteterapie – výtvarné dílny, která probíhá v rámci stacionáře. Nebo si výrobky z těchto programů chtějí vyzdobit byt apod.

V několika posledních letech jsme se na tomto místě zmiňovali o Ibrahimovi Sentanu – africkém chlapci, kterého skupina obyvatelek „adoptovala“ v rámci projektu římsko – katolické arcidiecézní charity „Adopce na dálku“. S tímto chlapcem si dámy také dopisovaly. V letošním roce však s podporou Ibrahima skončily. Ne snad, že by je to přestalo bavit, nebo že by se rozhodly peníze investovat jinam. Důvod je daleko radostnější . Ibrahim nám napsal, že studium zdárně dokončil a už má i práci a další podporu nepotřebuje. V témže dopise nás prosil, abychom podobně jako dosud jeho, podporovali někoho dalšího.

Dámy se shodly že v tom pokračovat chtějí. Jako dalšího si vybraly pro změnu chlapce z Indie. Vzhledem k věku adoptivních „rodičů“ (nebo spíš „prarodičů“) si vybraly nejstarší dítě z nabídky. Je mu 15 let a jmenuje se Selva Kumar. Jeho rodiče jsou námezdními dělníky, tatínek je navíc HIV pozitivní. Selva Kumar by rád byl lékařem. Doufáme, že i jeho zdárně doprovodíme k absolvování alespoň střední školy.

Programy pro seniorskou veřejnost

Tyto programy jsme začali pořádat jako občasné obohacení života pro obyvatelky penzionu. Postupem však nabyly takového rozsahu a rozmanitosti, že stojí za to zmínit se o nich samostatně.

Živá vystoupení vykonávali zpočátku přátelé a známí někoho z personálu. Tento okruh se však časem vyčerpal. Díky Bohu nám však přicházeli do cesty noví lidé, kteří byli ochotní pro naše seniory něco udělat – zahrát či vyprávět. Také jsme začali aktivně hledat ochotné lidi sami, a to s poměrným úspěchem. Velkým pomocníkem v tomto hledání je nám internet.

Zároveň se naučili na tyto akce docházet i senioři (nebo spíš seniorky, které tvoří asi 95% účastníků) z okolí, především ze Suchdola, ale i z okolních čtvrtí. Kolem Horizontu se tak vytvořila komunita aktivnějších seniorů, kteří sem chodí za kulturou, dozvědět se něco nového a zároveň se vidět se svými známými nebo navázat nová přátelství.

Mezi akce, které se těší největší pozornosti a oblibě, patří především ty, na nichž účinkuje živý vystupující – přednášky, besedy a koncerty. Z původně občasné akce jednou za měsíc až za dva jsme se dopracovali k současné frekvenci, kdy zde uvítáme nějakého hosta 3-4x v měsíci. Dále je dosti populární promítání dokumentárních filmů apod. Celkový počet jednotlivých druhů akcí je ve statistické tabulce níže

Na jaře letošního roku jsme zkušebně zavedli program balneoterapie. Nesetkal se však s očekávaným ohlasem, a tak jsme od něj po několika měsících upustili.

Tyto akce jsou otevřené všem zájemcům a zároveň se jich účastní i většina klientů, kteří chodí na denní pobyt do stacionáře, což přispívá k jejich integraci.

Dá se říci, že v tomto ohledu děláme „za málo peněz hodně muziky“, neboť drtivou většinu těchto akcí pro nás vykonávají dobrovolníci.

Dobrovolnictví

Do Horizontu chodí výše zmínění dobrovolníci proto, aby obohatili život zdejším seniorkám formou přednášky, besedy, koncertu, promítáním fotografií z cest atd. V roce 2008 jich sem za tímto účelem přišlo 41. Většinou přišli sami, někteří ale i ve dvojici či v malé skupince. Někteří přišli i 2x, jiní zase po roční či dvouleté pauze. Věříme, že se nám budou vracet i v následujících letech, a zároveň doufáme, že se nám podaří získávat stále nové tváře a zachovat nabídku těchto programů ve stávající míře i rozmanitosti.

Další 3 dobrovolníci zase měli zájem o pravidelnou pomoc u klientů ve stacionáři.

Také musíme zmínit 4 děvčata, která střeží klid a bezpečí obyvatelek penzionu během nocí a víkendů. Pomocí jejich ubytování v penzionu a zapojení do služby seniorům naplňujeme zmíněnou část projektu – „model soužití generací“. Ukázalo se však, že není tak úplně snadné najít 4 mladé a dostatečně spolehlivé lidi, kteří by se do projektu mohli a chtěli zapojit, a v prvním pololetí tohoto roku jsme jejich počet museli doplňovat někým z personálu. Zvažovali jsme, zda nebudeme muset tento model opustit, nicméně současná situace nás opět naplňuje optimismem a doufáme, že se tento způsob služby udrží.

Statistika služeb a aktivit

Předkládáme zde statistiku služeb a aktivit od roku 2003. Při prohlížení tabulky je třeba mít na paměti, že zatímco některé služby se dříve počítaly na „úkony“, od roku 2007 jsou přepočítávány na hodiny. Ale i bez toho je patrný kvantitativní posun v průběhu trvání naší organizace. Počty služeb, akcí a aktivit jsou souhrnné za celou organizaci

2003 2004 2005 2006 2007 2008
nákupy a pochůzky 227 162 69 103 207 327
dovoz obědů 12 175 12 468 12 619 10 612 13 573 13 846
úklidy 323 298 366 454 597,75 607
praní prádla 59 72 114 133 190 173
pomoc s hygienou + WC 147 194 264 268 361,5 341
pomoc při podání jídla postiženému 293 356 359 484 261 205
dohled nad občanem * 579 754 707 801 391 111
denní pobyt ve stacionáři 579 895
doprovod 13 11 107,25 170
doprava na území MČ Praha-Suchdol + 717
doprava mimo Suchdol ++ 1 368
jednoduché ošetř. úkony 60 684 470
arteterapie ** 11 30
Muzikoterapie ** 17
fyzioterapie 11 36 22 33
bohoslužby 22 20 19 20 22 21
biblická hodina 39 40 40 38 37 38
masáže ** 37 38 47 43 55 45
Pedikúra ** 25 20 21 23 27 69
trénink paměti 10 9
videokavárna 12 12 12 12 12 11
hudební kavárna 35 35 37 32 36 28
promítání dokumentárních filmů 28 38 33 38
společenská odpoledne pro seniory 3 4 5 4 4 3
Koncerty 4 4 8 13 13 10
dětská vystoupení 2 3 1 1 1
přednášky a besedy 11 11 27 20 21 22
Výlety 1 1 9 11 9
kursy pro seniory 2 1

* v hodinách, v letech 2003-6 v domácnosti i ve stacionáři dohromady, v letech 2007 a 8 pouze v domácnosti, stacionář je o řádku níže

+ v úkonech

++ v km

** v návštěvách odborného pracovníka vykonávajícího aktivitu nebo službu

Vzdělávání personálu

Situace ve stacionáři, resp. složení jeho uživatelů, nás motivuje zaměřit se ve vzdělávání na péči a problémy lidí s demencí. V tomto ohledu pociťujeme jistý dluh, neboť se nám to v letošním roce nedařilo tak, jak bychom potřebovali. Jednak z provozních důvodů – abychom personálně pokryli důležité služby u všech klientů a ve všech částech provozu. A také proto, že nabídka těchto vzdělávacích programů neodpovídala našim potřebám a možnostem.

Opakovaně se stalo např. to, že jsme se na nějaký kurs přihlásili, ale ten byl zrušen pro nedostatek zájemců.

Největší pozornost jsme i v tomto roce věnovali propracování standardů kvality a přípravě na inspekci kvality sociálních služeb.

Účast na seminářích nám umožnil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, který nám poskytl grant, jehož část byla učena právě na financování vzdělávání personálu. Výboru dobré vůle za to patří náš veliký dík.

Standardy

V letošním roce jsme se věnovali především velké revizi standardů pro pečovatelskou službu. Na podzim jsme pak absolvovali několik kursů a seminářů k tomuto tématu. Odnesli jsme si z nich spoustu podnětů a hlavně jistotu, že k celkové revizi standardů musíme přistoupit znovu. Víme, že tvorba či aktualizace standardů je trvalý proces. Nemůžeme si však nepostesknout, že v běžném provozu nám na doplňování, kontrolu a aktualizaci vnitřních předpisů nezbývá moc času. Právě z tohoto důvodu ještě zbývá dopracovat některé vnitřní směrnice a dokumenty stacionáře. V pečovatelské službě se zase potýkáme s individuálním plánováním a zejména s přístupem klientů k této věci. Víme tedy, že máme tento úkol ještě před sebou a rádi bychom ho splnili v nadcházejícím roce.

Komunitní plánování

Zástupce Horizontu se účastní v Řídící skupině komunitního plánování sociálních služeb na Praze 6 i v Pracovní skupině pro seniory. Setkávání těchto skupin probíhalo po celý rok. Díky novému koordinátorovi KPSS byla členům Řídící skupiny předložena první verze plánu v listopadu tohoto roku. Dále se rýsuje katalog poskytovatelů soc. služeb na území MČ Praha 6.

Ten vznikal během setkání pracovních skupin, kde se mimo jiné i uživatelé služeb mohli vyjádřit k jeho srozumitelnosti, eliminovali jsme odborné termíny apod. Zároveň se připravuje jeho elektronická verze, která bude součástí internetových stránek Úřadu MČ Praha 6. Obě verze katalogu by měly být řešením nejpalčivějšího problému, kterým se ukázala být informovanost uživatelů (a potenciálních uživatelů) o službách – jejich druzích i konkrétních poskytovatelích.

Na první polovinu roku 2009 je plánováno další Veřejné setkání ke KPSS, kde by měla být veřejnosti představena první verze Plánu rozvoje sociálních služeb v MČ Praha 6.

Novinky

Novinek v letošním roce nebylo mnoho. Za zmínku rozhodně stojí „muzikoterapie“ ve stacionáři. Lektorka (která sama je už také v seniorském věku) dovede během svých sezení klienty opravdu dobře vyladit a zklidnit. Při hudbě s nimi i jemně cvičí , takže program prospívá i jejich tělu. Muzikoterapie ve stacionáři je zajímavou zkušeností i pro lektorku. Tuto metodu aplikovala na různých odděleních v nemocnicích, ale zkušenost s lidmi s demencí ještě neměla.

Naopak balneoterapie se nám příliš neosvědčila. Nápad udělat z Horizontu malé lázně se ukázal být iluzí. Chtěli jsme balneoterapii pojmout jako jednu z aktivit stacionáře. Ale ukázalo se, že pro jeho klienty je to nereálné. Nabízeli jsme účast na balneoterapii i seniorům z okolí. Zpočátku byl zájem poměrně velký, ale lidé postupně odpadávali. Tento pokus tedy skončil nezdarem. Ale musíme poděkovat odbornému garantovi tohoto programu – dr. Benešovi, který měl s námi i našimi klienty neuvěřitelnou trpělivost.

Ještě jsme chtěli vyzkoušet canisterapii, ale nepodařilo se nám zajistit nikoho, kdo by k nám se svým psem jezdil a naše klienty potěšil a povzbuzoval. V současné době se domníváme, že program stacionáře je dostatečně rozmanitý, a proto canisterapii prozatím odkládáme na dobu, kdy tomu tak nebude.

A poslední novinkou je

„Veřejná služba“

Jde o program Úřadu MČ Praha 6. Snahou je propojení generací. Totiž to, aby se mladá generace učila dělat něco pro generaci seniorů.

Příprava „Veřejné služby“ začala na podzim roku 2008, ale ovoce – doufáme – přinese v roce následujícím. Jde v podstatě o to, že každý, kdo se uchází o nějaký grant poskytovaný Úřadem MČ Praha 6, se musel zavázat, že udělá něco pro zkvalitnění nebo obohacení života seniorů. A to ve spolupráci s některou organizací, která se seniorům věnuje.

Projekt je nápadem starosty Prahy 6 pana Tomáše Chalupy, který jednání celé skupiny předsedal. Dále se jednání účastnili i jiní zástupci Úřadu Prahy 6, zástupci zařízení, jež se věnují seniorům, i zástupci organizací, které se o granty obvykle ucházejí. Za „seniorské“ organizace byl přizván i Horizont.

Následně jsme se byli osloveni několika návrhy na spolupráci od různých žadatelů o grant. Hodnocení, jak pro Horizont celý projekt dopadl, s kým byla či nebyla spolupráce funkční a smysluplná, budeme ale moci napsat a příští rok.

Spolupráce s jinými organizacemi a institucemi

O spolupráci s Úřadem MČ Praha 6 v rámci komunitního plánování a „Veřejné služby“ jsme se už zmínili.

Ještě daleko užší je spolupráce s Úřadem MČ Praha-Suchdol. Drtivá většina našich klientů jsou občané této MČ. Úřad nám poskytuje výraznou finanční podporu, jeho zástupci se zúčastňují některých společenských akcí pro seniory, které zde pořádáme, zástupkyně MČ je členkou Střediskové rady Horizontu. Horizont pravidelně přispívá do suchdolského zpravodaje zprávami o své činnosti a nabídkou programů atd.

Horizont je samostatným subjektem Diakonie a misie Církve československé husitské. S příchodem nové ředitelky DM se v roce 2007 oživil kontakt mezi jednotlivými středisky. V roce 2008 byl však vzájemný kontakt zase poněkud řidší. Střediska jsou rozesetá po celé republice a každý se potýká s jinými problémy. Jsou však témata, která sdílíme a bylo by dobré o nich více společně mluvit. Uvidíme, zda se podaří v následujícím roce uspořádat diakonické setkání všech středisek. Zatím bylo vždy plodné a obohacující.

Plány do budoucna

V příštím roce nebudeme usilovat o žádné zásadní změny. O některých plánech jsme se už zmínili – doplnit si vzdělání v oblasti péče o lidi demencí, zapracovat na individuálním plánování (zvláště v terénu), na standardech (zvláště ve stacionáři). Víme, že je stále co zlepšovat, doplňovat, opravovat … Rádi bychom změnili internetové stránky tak, aby na nich byly zřetelně odděleny jednotlivé námi poskytované služby.

A především bychom rádi, aby byli naši klienti s námi nabízenými službami spokojeni – alespoň tak jako dosud a pokud možno ještě více – aby náš Horizont byl horizontem, k němuž „naši“ senioři směřují s radostí.

Finanční zpráva

Příjmy a výdaje uvedené v grafech a tabulkách níže jsou za celou organizaci, nikoli za jednotlivé služby. Vyúčtování za jednotlivé služby předkládáme institucím, které nás podporují, pokud je tento požadavek součástí darovací smlouvy či rozhodnutí nebo pokud o to tyto instituce projeví zájem.

Příjmy:

celkem: 3 095 502 Kč 100%
příjmy od klientů 1 801 320 Kč 58,2 %
Ministerstvo práce a sociálních věcí 720 000 Kč 23,3 %
MČ Praha-Suchdol 370 000 Kč 12 %
Magistrát hl. města Praha 93 000 Kč 3 %
Sponzorské dary 81 617 Kč 2,6 %
Výbor dobré vůle 20 740 Kč 0,7 %
Jiné ostatní výnosy 8 825 Kč 0,3 %

Výdaje:

Provozní náklady:

celkem: 2 082 036 Kč 100%
jiné služby 779 472 Kč 37,4 %
odpisy HIM 530 386 Kč 25,5 %
energie 257 114 Kč 12,3 %
materiál,čistící a hyg.potřeby 146 206 Kč 7 %
spoje 124 204 Kč 6 %
právní a ekonomické služby 106 445 Kč 5,1 %
opravy a údržba 41 210 Kč 2 %
pojištění 37 241 Kč 1,8 %
vybavení DHIM 25 513 Kč 1,2 %
propagace a reprezentace 11 656 Kč 0,6 %
vzdělávání 6 880 Kč 0,3 %
kancelářské potřeby 6 518 Kč 0,3 %
bankovní poplatky 5 831 Kč 0,3%
cestovné 3 138 Kč 0,2 %

Osobní náklady:

celkem 1 438 899 Kč 100 %
mzdy 1 005 278 Kč 69,9 %
odvody na soc. a zdrav. pojištění 335 868 Kč 23,3 %
DPP 55 320 Kč 3,8 %
životní pojištění 19 200 Kč 1,3 %
penzijní připojištění 19 200 Kč 1,3 %
zákonné pojištění zaměstnanců 4 033 Kč 0,3 %

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme především Pánu Bohu za vše

a dále

- za trpělivost, s jakou snášeli případnou nedokonalost našich služeb i nás samých, děkujeme našim klientkám a klientům- za podobnou snášenlivost vůči nám i občasným rozmarům našich klientek a klientů děkujeme našim milým kolegyním a spolupracovnicím Pavle Valentové, Romaně Miňovské, Kláře Raisové, Editě Lachmanové, Jitce Matějkové, Adrianě Skálové, Ivě Paťhové, Zlatě Fořtové a dalším- za bdělost a ochotu při jejich službách děkujeme našim „pohotovostním“ dobrovolnicím Jitce Matějkové, Táně Toma, Doubravce Vokáčové, Martě Šimuniové- za nezištnou, dobrovolnou, ochotnou a obětavou pomoc ve stacionáři děkujeme Heleně Tolarové, Monice Nejedlé a paní Rázglové- za finanční podporu děkujeme Ministerstvu práce a sociálních věcí, Městské části Praha – Suchdol, Magistrátu hlavního města Prahy, Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové a našim sponzorům Vladimíru Hynkovi, Zdeňku Skálovi, Liboru Jurkovi, Markovi Pocestnému, Věře Štěpánkové, Martinu Křížovi, - za věnovaný čas, ochotu a za pečlivost, s jakou si připravili svá vystoupení a programy pro naše seniory a seniorky, děkujeme dr. Bořku Benešovi, Jakubu Šmídovi, dr. Zlatě Fořtové, Radku Trojanovi a Jiřímu Vitingerovi, Martinovi Loewovi, Vladimíru Šimkovi, kapelce Bejvávalo, dr. Marcelu Drlíkovi, Vítu Metoději Koutovi, Marii Mojžíšové, Nadě Karlické, Ivě Homutové a jejím přátelům, Janě Ungrádové, Jiřímu Ryantovi, dr. Mileně Secké, Martinu Mykiskovi, Věře Moosové, Ivě Paťhové, Janu Schwarzovi, dr. Petru Majerovi a jeho dceři, dr. Františku Svobodovi, Radku Tůmovi, dr. Milanu Balabánovi, Evě Literákové, hudebnímu triu Taras Piano Trio, Marii Jenovéfě Kučerové, sourozencům Bělanským a dětem a paním učitelkám z mateřské školy „U Lesa“- za příkladnou ochotu a spolupráci děkujeme panu starostovi Petru Hejlovi, Janě Krulíkové, Věře Štěpánkové a Magdaleně Turchichové z Úřadu MČ Praha – Suchdol,našim účetním Marku Sezimovi a firmě Finesa,členům střediskové rady Martě Jurkoví, paní farářce Jarmile Kučerové, Libuši Terynkové, Magdaleně Turchichové a Romaně Miňovské,panu doktorovi Josefu Čupkovi a paní doktorce Jiřině Majerové a jejich zdravotním sestrám Magdaleně Turchichové a Anežce Hronkové,Vlastimilu Rysovi a zaměstnancům restaurace Na Farmě

a všem dalším dobrým duším, na něž jsme pro množství jmen a pro naši slabou paměť zapomněli, za vše dobré, co pro nás udělali. Věříme, že nic z toho nakonec zapomenuto nebude a skryto nezůstane.