VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2005

Úvodní slovo

Jestliže se loňský rok v HORIZONTU nesl ve znamení změn, které s sebou přinesla nově získaná právní subjektivita, pak tento rok byl ve znamení standardů kvality sociálních služeb. Ne, že bychom se jim nevěnovali už v letech předchozích. Nicméně letos se tak dálo s o poznání větší intenzitou a pokročili jsme o poznání dále. Především díky tomu, že jsme práci na standardech mohli věnovat více času a energie.

Snad každá organizace se v tomto ohledu bojí nadměrné byrokratizace a formalizace. Avšak jako snad každá organizace, jsme zjistili, že práce na standardech – pokud se k ní přistoupí vážně – je velkou příležitostí k sebereflexi a opětovnému promýšlení toho, o čem jsme byli přesvědčeni, že to máme promyšlené a co třeba už léta děláme. Podobně tomu bylo i v HORIZONTU. Jinak řečeno: tak, jako mnozí, jsme se i my vydali cestou od nedůvěry k uznání oprávněnosti procesu, který musí všechny organizace poskytující sociální služby, podstoupit.

Lichotíme si, že jsme na této cestě o notný krok postoupili. Pochopitelně jsme si zároveň vědomi toho, že je mnoho a mnoho kroků ještě před námi, že naplňování standardů je proces kontinuální, a že asi nikdy nebudeme moci říci , že je to hotový.

Další novinkou letošního roku je to, že HORIZONT se zvolna zapojil do komunitního plánování sociálních služeb na Praze 6. Nevíme dosud, jak bude komunitní plánování v tomto obvodu fungovat, ale věříme, že když to jde jinde, půjde to na „šestce“ také. Podle svých sil se budeme snažit tomu přispět.

Důležitou novinkou byl projekt, který jsme uskutečnili díky podpoře Ministerstva zdravotnictví. Zapojili jsme se do jeho programu Projekty zdravého stárnutí.
Hned na začátku roku jsme otevřeli vlastní „horizontskou“ internetovou stránku. Následovalo období hledání a zkoušení toho, jak má vypadat. Po čase se rubriky ustálily a stránka má svou pevnou formu. V budoucnosti bychom rádi zlepšili především její grafiku a získali vlastní doménu. Nicméně už v současné době funguje jako další informační a komunikační kanál. Že skutečně funguje, je patrné z toho, že se nám díky ní lidé ozývají.

Po obsahové stránce se projekt nějak výrazně nezměnil. Snad se nám podařilo dosáhnout větší rozmanitosti v nabízených doprovodných akcích.

O zmíněných věcech se ve výroční zprávě rozepíšeme podrobněji až se budeme věnovat jednotlivým „kapitolám“ naší činnosti. V tuto chvíli chceme pouze vyjádřit vděčnost za to, že jsme uplynulý rok mohli zdárně prožít, a že jsme snad někomu pomohli a zpříjemnili život. Do následujícího roku si dáváme jediné předsevzetí: vydržet! A když to bude o lepší než dosud, budeme jen rádi.

Než však se začneme podrobněji zabývat rokem 2005 nebude snad na závadu připomenout několik důležitých maličkostí a vrátit se k základům, na nichž (si) stojíme.

Začátky a základy

Na jaře roku 2005 jsme si připomněli 4 roky od otevření penzionu. Ale kořeny sahají mnohem hloub.

Na začátku stála idea velkého pečovatelského domu s nepřetržitou službou, kdy by byla péče poskytována na základech křesťanské morálky. Na těchto základech podle našeho názoru stojí veškerá sociální péče. A to i v případech, že ti, kdo jí vykonávají se ke křesťanství staví lhostejně či negativně. Není náhodou, že takové zázemí pro různým způsobem handicapované lidi, je právě v kdysi křesťanské Evropě. I když metafyzický základ je dnes často opomíjen či odhazován, pocit zodpovědnosti za ostatní vesměs přetrvává. Alespoň jedno z Ježíšových dvou přikázání lásky máme ještě v sobě – i když už nemluvíme o lásce.

Ve své službě se zaměřujeme na seniory. Každý, kdo se cítí být přitahován k vykonávání nějaké sociální služby, si musí vybrat cílovou skupinu, které se chce věnovat. Vybírá si ji na základě toho, že je v tom přímo zainteresován (např. tím, že má v rodině postižené dítě apod.) nebo tak činí jaksi intuitivně. My patříme k té druhé kategorii. K tomuto intuitivnímu výběru se pojí i úcta ke stáří, která ke křesťanství patří a dále předpoklad, že s tím, jak bude celá populace stárnout, bude i přibývat projevů ageismu (ačkoli to teď může někdy vypadat, že senioři jsou spíše privilegovanou skupinou) a senioři budou potřebovat podporu někoho z mladších generací.

Zkušenosti z předchozích zaměstnání nás přesvědčili, že je dost seniorů, kteří žijí ve stálém nebo častém pocitu ohrožení a frustrace z ubývajících sil a zdravotních potíží. Ty je limitují v životě a pobyt v dosavadním prostředí činí frustrujícím. Důvodem je často nemožnost dovolat se v každou chvíli nějaké pomoci.

Od počátku byla tedy podstatnou věcí celého projektu nepřetržitost služby. Důraz na to byl kladen zejména na základě zkušeností z pečovatelské služby a domu s pečovatelskou službou minulé éry. V těchto domech sice bylo seniorům poskytované bydlení i pečovatelská služba. Ale po odchodu pečovatelek se senior v případě zhoršení zdravotního stavu, pádu, či nějakého problému v bytě cizí pomoci nedovolal a musel čekat až ho příští den najdou pečovatelky. Zvláště u lidí s pohybovými obtížemi je možnost pádu příčinou stálého stresu. Jak mu jen zamezit? Jak zmenšit strach seniorů, že proleží celou noc na zemi? Jak zajistit, aby byla pomoc stále nablízku?

Myslela a myslela, až vymyslela. Bylo jasné, že mít v domě nějakou stálou placenou službu by se celkem prodražilo. Napadlo ji spojit seniory s mládeží. Poskytneme mládeži přijatelné ubytování a ona na oplátku bude střežit klidný spánek seniorů. Obě generace budou žít vedle sebe a zbaví se zažitých stereotypů a předsudků, které o sobě navzájem mají.

Toto jsou tedy pilíře a základy, na nichž HORIZONT stojí:
služba potřebným jakožto odkaz křesťanství; pomoc seniorům jakožto jedné z ohrožených skupin; soužití generací jakožto cesta k porozumění a prevence nepřátelství mezi nimi a nepřetržitost služby jakožto prevence frustrace z budoucnosti.

Záměr začalo uskutečňovat tehdejší vedení Diakonie a misie CČSH, která za pomoci Církve československé husitské získala velký dům v Belgické ulici. Začalo se s jeho rekonstrukcí. Nicméně se ukázalo, že pro neziskovou organizaci je to ekonomicky neproveditelné. Museli jsme slevit a velký dům vyměnit za menší. Tato transakce proběhla v roce 2000. Následovala rekonstrukce nově získaného domu důkladná natolik, nakolik nám to finanční situace dovolovala. A než se rok s rokem sešel, mohli se nastěhovat první obyvatelé.

Protože jsme chtěli obyvatelům poskytnout nejen ubytování, nýbrž i péči v daleko větším rozsahu a protože v Suchdole fungovala pečovatelská služba, podařilo se jednáním s obecním úřadem oba typy služby sloučit. Horizont navázal spolupráci s Úřadem MČ Praha-Suchdol a místní pečovatelská služba se přestěhovala do přízemí penzionu odkud vyráží ke klientům v okolí i k obyvatelům penzionu do vyšších pater budovy. Spolupráce fungovala a dosud funguje ke spokojenosti všech třech zainteresovaných stran (klientů, Úřadu MČ i Horizontu).

Od té doby až dosud nabízí seniorům následující služby: ubytování a pečovatelskou službu v penzionu, pečovatelskou službu v okolí, docházení místním seniorům do penzionu na obědy a konečně různé doprovodné a aktivizační programy. V následující zprávě o činnosti pojednáme o těchto oblastech odděleně, ačkoli z předchozího je patrné, že se úplně odděleně neodehrávají. Spojuje je budova penzionu a personál, který je provádí.

Penzion

V roce 2004 zemřeli jediní dva mužští obyvatelé HORIZONTU a v penzionu zůstalo výhradně ženské obsazení. Každý byt byl obsazen pouze jednou obyvatelkou a tak tomu bylo téměř celý rok 2005. Až k závěru roku nás opustila jedna věrná obyvatelka, která v HORIZONTU žila od jeho otevření. Její odchod na věčnost rozhodně nebyl náhlý a nečekaný. Stav této dámy se v průběhu roku nestejnoměrně, nicméně vytrvale po všech stránkách zhoršoval a personál penzionu si mohl vyzkoušet, co znamená ono příslovečné „umění doprovázet“. Ve všech projektech a zprávách uvádíme, že zde obyvatele necháváme co nejdéle a péči podle potřeby zintenzivňujeme. Letos jsme si to mohli na vlastní kůži vyzkoušet nejvýrazněji.

Nebudeme tvrdit, že to bylo snadné. Pro všechen personál, včetně dobrovolníků, kteří zde poskytují pohotovostní službu, to znamenalo značnou zátěž i stres. Byla to skutečně náročná a poměrně dlouhodobá situace. Avšak podařilo se nám zajistit, že tato dáma mohla být téměř až do samého konce doma. Víme, že to pro ni bylo důležité a jsme rádi, že jsme tuto zátěž podstoupili a neumístili ji do léčebny dlouhodobě nemocných, ačkoli hlasy pro takové řešení se ozývaly. Pokud snad naše péče nebyla ve všem dokonalá, kéž nám to nebesa i země a především ta paní sama odpustí.

Po jejím zesnutí probíhalo na přelomu roku vývěrové řízení nové obyvatelky. Mohli jsme si tak v praxi ověřit, zda nově vytvořená vnitřní směrnice pro výběr obyvatel je funkční. Také jsme si vyzkoušeli, jak obtížné až nemožné je vybírat objektivně. Nakonec jsme se ze tří uchazeček, u nichž byl ve hodnocených kritériích stejný výsledek, vybrali losem a tuto možnost jsme včlenili i do zmíněné vnitřní směrnice. Počátkem roku 2006 bude tedy HORIZONT mít po třech letech novou obyvatelku.

Ostatní dámy prožily tento rok bez vážnějších kolizí, což samozřejmě neznamená, že si různých zdravotních i životních problémů užily málo. Nicméně víme, že zde prožily i hezké chvíle.

Pokud jde o pečovatelskou službu u obyvatelek penzionu, statisticky vypadal rok 2005 takto:
+ nákupy a pochůzky: 34
+ úklidy běžné: 201
+ úklidy velké: 28
+ praní prádla: 114 praček
+ pomoc při osobní hygieně: 60
+ doprovod: 4
+ dobrovolnická pohotovostní služba: 5 705 hodin

Hned na počátku roku jsme se pokusili se souhlasem obyvatelek penzionu poskytnout pomoc manželskému páru, který se ocitl bez prostředků a bez domova a umožnili jsme jim dočasné ubytování v provozních prostorách penzionu. Ale poměrně záhy se ukázalo, že to nebylo správné rozhodnutí a soužití s nimi nebylo možné. Proto si zmíněná dvojice brzy našla jiné ubytování a z penzionu se odstěhovala.

My jsme si tím ověřili, že není vždy vhodné kombinování různých typů sociálních služeb a je lépe věnovat se pouze jedné cílové skupině uživatelů. Nicméně nelitujeme, že jsme tuto zkušenost učinili – především proto, že našich obyvatel to nijak negativně nedotklo a my jsme se poučili pro případné další žádosti tohoto druhu.

I v tomto roce nás těší trvalý zájem o naše zařízení. Zájemce o ubytování zveme, aby se k nám přišli podívat a jsme rádi, že všichni jsou s tím co vidí spokojeni. Při vší úctě k ostatním poskytovatelům rezidenčních služeb se domníváme, že HORIZONT více než je obvyklé připomíná domov a nikoli instituci. V roce 2005 bylo podáno 13 žádostí o přijetí, což, je více než je v HORIZONTU bytů. Kdybychom tedy postavit druhý HORIZONT za tento rok bychom jej naplnili až po střechu. A to nepočítáme zájemce, kteří sice zájem měli, ale když zjistili, že čekání je na „delší lokte“ a jejich akutní situaci bychom vyřešit nedokázali, tak na nás rezignovali a zkoušeli štěstí jinde.

Pochopitelně nás zajímá, jak jsou naše obyvatelky s životem v penzionu spokojeny. Provádíme proto každoroční průzkum spokojenosti pomocí anonymního dotazníku. V roce 2005 probíhal v březnu a domníváme se, že dopadl v náš prospěch. Zájemci o podrobnosti naleznou detailní výsledky včetně anketních otázek na této naší internetové stránce.

Další takový průzkum se uskutečnil v únoru 2006. To znamená, že se týkal především spokojenosti za rok 2005. I tento průzkum dopadl velmi slušně. Opět okazujeme na náš internet.

Kromě toho ředitel penzionu vede každoročně individuální rozhovory se všemi obyvatelkami. Letos probíhali v srpnu a na jejich základě se v září uskutečnila společná schůzka personálu s obyvatelkami, kde byly sděleny některé připomínky a domluvili jsme se na několika změnách.

Terénní pečovatelská služba a stacionář

Obě tyto části provozu jsou provozovány především z dotace MČ Praha-Suchdol. Úřad MČ v této věci vystupuje jako objednatel a HORIZONT jako poskytovatel.

Suchdol je v rámci Prahy jedna ze specifických čtvrtí. Jde o okrajovou část, která má ještě v určité míře vesnický charakter. Mimo jiné to znamená, že zde stále fungují sousedské vztahy a lidé si poměrně dost vypomáhají navzájem. Další významnou věcí pro poskytování pečovatelské služby je to, že zde mnoho starších lidí bydlí v rodinných domcích spolu s dětmi a vnoučaty. Když k sobě mají generace natolik blízko, nepotřebují místní senioři takovou pomoci z jiných stran a tedy ani od pečovatelské služby. Nicméně na Suchdole dochází k intenzivní výstavbě a tak se dosavadní venkovských charakter bude postupně vytrácet a je jisté že, se změní i demografická struktura této části Prahy.

Kapacita pečovatelské služby není z výše uvedených důvodů plně vyčerpána. To nám umožňuje nabízet naše služby i jinde, ponejvíce v Dejvicích.

K nabídce pečovatelské služby patří i denní stacionář. Byl původně určen především pro postižené občany a nesoběstačné seniory. V současné době ho však více využívají soběstační senioři, kteří sem chodí na oběd. Je to pro ně spojeno s užitečnou procházkou, jejíž význam si uživatelé výrazně uvědomují. Dále je docházka do stacionáře příležitostí vidět se se skupinou vrstevníku, podebatovat s nimi apod., což je prevencí proti pocitu osamělosti a sociálnímu vyloučení. Tito senioři zde vytvořili malou komunitu a stacionář zde funguje zdaleka ne jen jako nějaká neosobní „závodní jídelna“. Naopak – obědy se odehrávají ve velmi příjemné a přátelské atmosféře a uživatelé mají jeden o druhého i o personál zájem.

Nemůžeme říci, že bychom na původní cíl stacionáře (denní pobyt pro postižené spoluobčany) rezignovali. Tuto službu nadále poskytujeme a nabízíme. Nicméně už víme, že dominantní oblastí v námi poskytovaných službách se nestane, protože v Suchdole po této službě není poptávka a od ostatních lokalit jsme dále než jiné organizace, které ji nabízí.

Statisticky vypadal rok 2005 v terénní pečovatelské službě takto:
+ dovoz obědů do domovů klientů: 9 862
+ dovoz obědů do stacionáře: 2 757
+ nákupy a pochůzky: 35
+ běžné úklidy: 106
+ velké úklidy: 31
+ dohled nad občanem doma: 11,5
+ dohled nad občanem ve stacionáři: 696
+ podání jídla postiženému: 359
+ pomoc na WC ve stacionáři: 182
+ pomoc s hygienou doma: 22

Opustilo nás 26 klientů, 17 z toho zesnulo, ostatní byli trvale umístěni v různých sociálně-zdravotních zařízeních.
Naopak přibylo 18 klientů, pro něž úřad MČ vydal Rozhodnutí o zavedení pečovatelské služby na 39 pečovatelských úkonů.

Na rozdíl od ubytování v penzionu není kapacita terénní pečovatelské služby plně využitá, což nám dovoluje vyrážet ke klientům i mimo Suchdol, nejčastěji do Dejvic.

Také v terénu zjišťujeme spokojenost klientů s poskytovanou službou. V tomto roce proběhl v březnu a dopadl mimořádně dobře. Podrobnosti uvádíme jinde na tomto našem.

Aktivizační programy a další služby

Klientům a obyvatelům chceme samozřejmě nabízet i jiné věci než výše zmíněnou základní péči. Ve společenské místnosti penzionu a dalších prostorách penzionu se proto odehrávají poměrně rozmanité služby a programy. V tomto roce došlo k jejich rozšíření. Mohlo tomu tak být díky podpoře Ministerstva zdravotnictví. Akce z grantového programu Projekty zdravého stárnutí nás provázely po celý rok a proto jim věnujeme samostatnou kapitolku.

Grant Ministerstva zdravotnictví

HORIZONT podal na podzim roku 2004 na Ministerstvo zdravotnictví projekt v rámci programu Projekty zdravého stárnutí v kategorii Zdravotnické přednášky pro seniory. Ministerstvo zdravotnictví tento drobný projekt podpořilo v plné míře, kterou jsme požadovali. Mohli jsme se tedy pokusit naše obyvatelky zdravotnicky „vzdělávat“ a učit je „zdravě“ stárnout. Viděno zpětně měl cyklus uspořádaných přednášek bezpochyby smysl, byť dopad přednášek na různé posluchačky nebyl samozřejmě stejný. Někdo se nechal vyburcovat k větší aktivitě a zodpovědnějšímu přístupu k problémům, které stáří přináší, někdo se nechal vyburcovat méně, někdo si přednášku pouze poslech, ale dopad na jeho život to nemělo a někdo na ně ani nepřišel.

Většinou se konala jedna zdravotnická přednáška měsíčně. Počet posluchačů, resp. téměř výhradně posluchaček, se – podle tématu a roční doby – pohyboval mezi 5 – 23. Celkově se do projektu zapojilo pět lektorů. Většinu přednášek však prezentovala paní Věra Moosová, která léta pracovala jako staniční sestra na jednotce intenzivní péče a nyní je již sama v seniorském věku.

Dbali jsme především na to, aby přednášky byly srozumitelné laikům bez zdravotnického vzdělání. Témata se týkala zdraví tělesného i duševního. Šlo nám spíše o to, abychom motivovali posluchačky k zodpovědnějšímu přístupu k životu, k péči o duši i tělo, k eliminace stresu apod., něž o to, aby získaly množství nových znalostí.

Většinou se stávalo, že přednáška přerostla v besedu a společné zamyšlení nad současným životním stylem a tempem, zodpovědností za sebe i o vlivech okolí a občas i nad hodnotami, které v naší civilizace v současné době dominují. Posluchačky se shodly, že jsou v lecčem jiné než v době, kdy si hodnotovou orientaci tvořily ony. Shodly se na tom, že tento vývoj nemůže nemít dopad na zdraví lidí, což pociťují sami na sobě a v porovnání se svými dětmi a vnoučaty, je patné, že různé neduhy na člověka doléhají dříve. Často se také posluchačky po všeobecné přednášce (např. o oku, srdci, trávicím traktu apod.) ptaly na své vlastní neduhy.

Konkrétně byla témata přednášek v rámci tohoto grantu následující:
Paní Moosová hovořila měla tyto přednášky: Oko – do srdce okno, 10x o srdci, Co víte a nevíte o jednotkách intenzivní péče, Nové vyšetřovací metody, Od duté vrby k psychologovi, Umění žít – umění stárnout I. a II. (aneb co ještě můžeme zachránit), Umíte správně jíst? (řeč nikoli o dietách), Bolest není jen zlá.

Paní Maria Staufferová u nás hovořila jen jednou a to o prevenci stresu a o několika možnostech relaxace.
Pan doktor Josef Čupka, který byl zároveň odborným garantem projektu, u nás hovořil 2x, a to na témata Poruchy střev a trávicího systému a Vysoký krevní tlak a fyzická cvičení ve vyšším věku.

K fyzické aktivitě jsme chtěli motivovat naše obyvatelky i další seniorky prostřednictvím přednášek o rehabilitaci. Měli jsme při tom vizi další spolupráce s lektorkou. První přednášku o rehabilitaci v seniorském věku měla v HORIZONTU paní Marcela Kušková. Ta však s trvalou spoluprací nepočítala. Dále zde na podobné téma přednášela paní Edita Lachmanová. Naše obyvatelky zaujala a většina z nich měla zájem o další konzultace, při nichž by se mohly zeptat i na své osobní neduhy a strasti a možnosti jejich zlepšení.

Bylo by samozřejmě škoda nevyužít jejich zájmu a tak jsme jim navrhli individuální cvičení s touto rehabilitační pracovnicí. O konzultaci měla zájem většina obyvatelek a některé z nich se rozhody na cvičení chodit trvale. K našemu potěšení se k nim připojilo i několik dalších zájemců z okolí. Bylo by nemožné, aby si rehabilitační cvičení hradily naše seniorky sami v plné míře (i když nám paní Lachmanová „udělala cenu“). Proto jsem na příští rok požádali Ministerstvo zdravotnictví o grant v rámci programu Projekty zdravého stárnutí v kategorii Edukační docházkové akce. A protože člověk se skládá nejen z těla, ale i z duše, tak jsme do tohoto projektu kromě rehabilitačního cvičení připojili i cvičení mysli, respektive trénink paměti.

Když jsme v říjnu 2004 podávali žádost o grant na Ministerstvo zdravotnictví, počítali jsme s tím, že půjde o projekt omezený na jeden rok. Jak se však ukázalo některé přednášky vzbudily u posluchaček zájem i o něco jiného a jeden projekt by mohl kontinuálně přejít v jiný. Jsme rádi, protože nás to ještě více přesvědčuje o jeho smysluplnosti. Zároveň Ministerstvu zdravotnictví děkujeme za podporu v roce 2005.

K naší lítosti jsme se však dozvěděli, že projekt pro následující rok nebyl přijat a s podporou MZ už nemůžeme počítat. Nicméně nechceme však naše pilné klientky zklamat a platbu za cvičení, na které mezitím zvykly a které jim pomáhá se budeme snažit doplnit z jiných zdrojů.

Aktivizace seniorů

Tím se dostáváme k aktivitám, jimiž se snažíme obyvatelkám penzionu, klientům pečovatelské služby i dalším seniorům v okolí zpříjemnit a obohatit život. V letošním roce se nám podařilo spektrum nabízených aktivit oproti předchozím letů zvětšit a inovovat.
V současné době se v HORIZONTU téměř každý den něco děje. Tyto akce jsou samozřejmě určeny nejen obyvatelkám penzionu a klientům terénní pečovatelské služby, ale i ostatním seniorům z okolí. Těší nás, že sem nechodí jen suchdolští (ti jsou leckdy v tomto směru naopak poněkud pasivní), a že někomu stojí za to občas sem přijet i z jiných částí Prahy.

Jak bylo zmíněno výše, v posledním čtvrtletí jsme zavedli pravidelné rehabilitační cvičení. Je o ně přiměřený zájem mezi obyvatelkami i několika seniory z okolí.

Další novinkou je zavedení kosmetické masáže a manikúry v prostorách HORIZONTU. Začali jsme s tím počátkem druhého pololetí. O tuto službu je podstatně menší zájem než o většinu ostatních. Přesto ji však nechceme rušit dokud se najde alespoň nějaká zájemkyně.

Od počátku roku jsme zavedli tzv. „dokumentární odpoledne“, kdy zájemcům promítáme různé dokumentární filmy a seriály (namátkově Modrá planeta, Ptačí svět, Lidské tělo, Nadpřirozené jevy očima vědy …)

K těm jsme připojili ještě tzv. „duchovní odpoledne“, při nichž promítáme dokumentární i umělecké filmy vesměs na náboženská témata.

Ve spolupráci s dejvickou NO CČSH jsme podnikli první výlet mimo Prahu – do Opočna. Další plánovaný výlet nám překazily zdravotní komplikace většiny přihlášených a museli jsme jej odložit na jaro.

Ostatní aktivity nabízené i v předchozích letech jsme zachovali v nezmenšené míře u některých se nám podařilo zvýšit jejich počet (např. koncerty a přednášky).

Program všech těchto akcí dostává každá z obyvatelek penzionu, zájemci z terénní pečovatelské služby i další senioři z okolí. Je vyvěšován ve vývěsce HORIZONTU, ve vývěsce Úřadu MČ, v ordinacích místních praktických lékařů a na naší internetové stránce.

Statisticky vypadal rok 2005 v oblasti doprovodných aktivit takto:
+ bohoslužba: 19
+ biblická hodina: 40
+ hudební kavárna: 37
+ videokavárna: 12
+ dokumentární odpoledne: 18
+ duchovní odpoledne: 10
+ návštěva masérky: 47, počet obsloužených zájemců: 153
+ návštěva pedikérky: 21, počet obsloužených zájemců: 139
+ návštěva kosmetičky pro manikúru a kosmetickou masáž: 9, počet obsloužených zájemců: 17
+ návštěva rehabilitační pracovnice: 11, počet obsloužených zájemců: 41
+ společné pečení: 1
+společné výlety: 1
+ společenské odpoledne: 5
+ vystoupení dětí z mateřské školy: 3
+ koncerty (vesměs klasické hudby): 8
+ přednášky: 27 ( kromě uvedených zdravotnických přednášek byla témata následující: Izrael očima safty, Na divokém východě – o středoasijských republikách, Egypt nejsou jen pyramidy, Malířka a kreslířka princezna Zdeňka z Lobkowicz, Vojenský kaplan v Íráku, Z historie peněz období protektorátu Čechy a Morava, Bitva u Lipan, Nový Zéland, Španělskou zemi já mám rád, Vzpomínky na Jaroslava Seiferta, Původní obyvatelé Severní Ameriky a jejich odkaz dnešku, Výtvarné umění Evropy 1. tisíciletí, Ochrana osob a majetku se zaměřením na seniory, Možnosti digitálního TV vysílání, Prezentace masážního přístroje)
Jak je vidět – téměř každý si může přijít na své.

Do aktivit HORIZONTU lze zařadit i naši účast v projektu pražské arcidiecézní charity Adopce na dálku. Poté co jsme tu v roce 2003 měli přednášku o tomto projektu, se tři obyvatelky penzionu spolu s ředitelem rozhodli ujmout se jednoho dítka dychtícího po vzdělání. Vybrali jsme si chlapce z Ugandy. Otce nemá a maminka spolu s ním vychovává ještě několik dcer. Chlapec se jmenuje Ibrahim Sentanu, je to muslim a v budoucnu chce být učitelem.

Peníze si odkládají obyvatelky každý měsíc z důchodu a už třikrát jsme Ibrahimovi zaplatili školné na celý rok. Mimo to jsme s ním navázali písemný styk a i letos jsme si s ním vyměnili několik dopisů. Do dopisování se zapojují všechny dámy, které jsou jeho adoptivními babičkami.

Jak je patrné z fotografií, od doby, kdy byl vybrán jako adept dálkové adopce drobátko povyrostl. Nyní je mu 16 let. Pěvně věříme, že se naše podpora projeví v jeho pozitivním vnímání obyvatel jiných zemí světa.

Personál zařízení

Složení personálu bylo takřka celý rok beze změny. Ale museli jsme se rozloučit s paní účetní. Pracovala pro nás od roku otevření HORIZONTU a v mnoha věcech nám velmi pomohla a patří ji naše trvalá vděčnost. Ale pro její těžké osobní problémy bylo nutné ji odlehčit a tak naše účetnictví převzala firma FINESA, která už v předchozích letech připravovala účetnictví ústředí Diakonie a misie CČSH pro audit.

Základní personál se v tomto roce vzdělával více než v letech předchozích. Zúčastnili jsme se celkem 9ti kursů a seminářů, včetně 1 konference v celkovém počtu 13 absolventů, což je při počtu 4 zaměstnanců celkem slušný počet. Témata, která nám připadala nejaktuálnější zahrnovala komunikaci a vztahy mezi uživatelem a poskytovatelem, zjišťování spokojenosti uživatelů služeb, standardy kvality, komunitní plánování. Situace nás přiměla i k tomu, abychom vyslali jednu ze zaměstnankyň na rekvalifikační kurs Péče o starého člověka postiženého demencí.

Ústředí DM CČSH zorganizovalo jarní setkání zaměstnanců jednotlivých středisek DM v Brně. Hlavním cílem bylo umožnění kontaktu s lidmi, které se věnují sociální práci. Takový kontakt je velmi důležitou podporou pracovníků v sociální oblasti. Sdílení zážitků, výměnu zkušeností, názorů apod. vnímáme především jako prevenci syndromu vyhoření. I HORIZONT účast na tomto setkání nabídl svým zaměstnanců.

Byli bychom rádi, kdyby se Ústředí DM podařilo podobné setkání uspořádat alespoň jednou, ale raději 2x ročně.

Kromě prostého lidského „bytí spolu“ se na diakonickém setkání projednávaly organizační řády DM i jednotlivých středisek, avšak hlavním tématem, nad nímž jsme se zamýšleli byla supervize. Supervize se poměrně rychle stává jednou z běžných součástí ve fungování organizací a zařízení poskytujících sociální služby. Pro zařízení, které chtějí naplňovat standardy kvality se stává de facto povinností. Přitom je ale pracovníky a někdy i vedením vnímána jako něco nadbytečného a neznámého. I někteří účastníci diakonického setkání k supervizi zpočátku zaujímali spíše nedůvěřivý postoj. Ale po přednášce o supervizi a „pokusném“ supervizním sezení se shodli na tom, že může mít význam. Bylo rozhodnuto, že výhledově by měla být supervize zavedena do všech středisek DM.

V HORIZONTU supervize přestávala být vizí a začala se stávat skutečností od září. Už předtím podstupoval individuální supervizi ředitel a od podzimu jsme se pustili do supervize týmu. Víme, že se ještě máme co učit, aby nám supervize přinášela skutečné plody. Nicméně začali jsme a to bývá někdy nejtěžší. Teď zbývá jen vytrvat.

Dobrovolníci

Pro Horizont pracují dva typy dobrovolníků. První typ jsou mladí lidé, kteří zde vykonávají jakousi pohotovostní službu v době, kdy v penzionu není personál – tj. v noci, během sobot, nedělí a svátků. Jejich práce nenahrazuje práci zaměstnanců. Mají být obyvatelkám k dispozici pro nečekané komplikace – ať už zdravotní nebo nepředvídatelné obtíže a poruchy v domě a bytech obyvatelek. Cílem této služby je především duševní komfort obyvatelek. Díky ní mohou mít jistotu, že když se dostanou do tísně, mají na koho se obrátit. Tito dobrovolníci jsou čtyři a ve službách se pravidelně střídají. Všichni čtyři nám pomáhali po celý rok. Během roku zde strávili na pohotovostní službě celkem 5 705 hodin. Službu měli obtížnější než v předchozích letech, zvláště kvůli rychle se zhoršujícímu stavu jedné z obyvatelek. Tato situace na ně – stejně jako na ostatní personál HORIZONTU – kladla značné nároky. Obstáli však a patří jim za to náš velký dík.

Tímto způsobem se snažíme naplňovat jeden z cílů projektu: soužití generací

Pro tento druh dobrovolníků usilujeme o akreditaci vysílající organizace v oblasti dobrovolnické služby u Ministerstva vnitra. Situace je pro nás kvůli neobvyklé pracovní době a rytmu služeb u našich stálých dobrovolníků poněkud komplikovanější než u jiných organizací. Věříme však, že se podaří všem požadavkům MV dostát a akreditaci brzy získáme.

Druhým typem dobrovolníků, kteří pro nás něco dělají, jsou různí nadšenci, kteří přicházejí obohatit život našich klientů i seniorů z okolí. Děje se tak především pomocí přednášek, koncertů atd. Často jsou to mladí lidé, kteří strávili nějaký čas v pro nás neznámé a přitažlivé zemi, nebo lidé zapálení pro nějaké zajímavé téma (historie, Indiáni, numismatika …)

V roce 2005 jsem jich zde uvítali 16, některé z nich i opakovaně. Počítáme s tím, že někteří nás navštíví a naše obyvatelky potěší i v budoucnosti.

Dále nám pomáhají různí lidé v mnoha provozních záležitostech. O jejich co nejúplnější vyjmenování jsme se pokusili v závěrečném poděkování.

Spolupráce s jinými organizacemi

Snažíme se být v kontaktu i s jinými neziskovými organizacemi, které poskytují sociální služby. V nejužším kontaktu jsme s ostatními středisky DM CČSH, s nimiž nás pojí společné základy pod střechou DM (ačkoli jsou její jednotlivá střediska už déle než rok samostatnými právnickými osobami). Se všemi ostatními středisky DM nás však dělí značná vzdálenost. Proto bylo tak důležité diakonické setkání na jaře v Brně.

S dalšími neziskovými organizacemi, resp. jejich členy se setkáváme především na různých vzdělávacích akcích. Kromě vzdělání tam, dochází k intenzivní výměně zkušeností a vzájemné inspiraci. Proto jsme organizacím, které nám tento kontakt zprostředkovávají a umožňují vděčni. Využíváme především služeb Diakonie Českobratrské církve evangelické a ICN.

Očekáváme, že poté, co se více zapojíme do rozbíhajícího se komunitního plánování, se náš kontakt s jinými organizacemi dále rozšíří.

Standardy kvality sociálních služeb

Snad to není příliš neskromné, když řekneme, že v tomto směru jsme urazili notný kus cesty kupředu. Zavádění standardů jsme v průběhu roku věnovali mnoho času a úsilí. Začalo to pochopitelně už v roce předchozím, kdy jsme si uvědomili, co všechno nám chybí. Zjistili jsme, že spoustu věcí sice děláme, ale jaksi intuitivně.

Sestavili jsme podrobnou metodiku na základě jednotlivých standardů a vypracovali potřebné vnitřní směrnice. Nad těmito dokumenty se několik měsíců týden co týden scházel a debatoval celý pracovní tým.

Poté jsme oslovili dvě odborné pracovnice – konzultantky, vyškolené MPSV pro vykonávání inspekcí zjišťování naplňování standardů kvality. Metodiku a vnitřní směrnice jsme jim zaslali k posouzení – a k vlastnímu překvapení a zklamání jsme zjistili, co vše nám ještě chybí a co vše jsme přehlédli a opominuli. Naše konzultantky k nám pak několikrát přišly a mluvily s vedoucím zařízení i s pečovatelkami v přímé péči.

V polovině roku poslal HORIZONT na MPSV žádost o tzv. přípravnou (nebo dobrovolnou) inspekci plnění standardů.

Na základě zmíněných schůzek a konzultací jsme v některých věcech metodiku poopravili a dopracovali některé další vnitřní směrnice. Samozřejmě se to neobešlo bez určitých změn v provozu zařízení. Tou nejvýraznější, která se pouze zdánlivě týká především personálu, je už zmíněná supervize. Změnou, která se hned od začátku a prvotně týká našich klientů, je zavedení systému klíčových pracovníků. S tím jsme začali na přelomu roku 2005 a 2006. Je to pro nás zatím novinkou a musíme se tomu učit. Věříme však, že to bude ku prospěchu naší práce a především, že to tak budou vnímat i uživatelé našich služeb.

Komunitní plánování

je poslední věcí, o které se stručně zmíníme. Naše zařízení bylo osloveno Úřadem MČ Praha 6, s dotazem, zda bychom o zapojení se v komunitním plánování sociálních služeb měli zájem. Samozřejmě jsme zájem měli.

Zástupce našeho zařízení se ke konci roku zúčastnil konference o KPSS, což nám pomohlo lépe porozumět myšlence komunitního plánování a dozvědět se dobré příklady ze zahraničí, z jiných měst i z jiných městských částí, kde jsou s KPSS o trochu napřed.

V zápětí jsme se na Praze 6 jsme se přihlásili do jedné triády pro naši cílovou skupinu.
Účast v triádě nám byla přislíbena takže věříme, že v příští výroční zprávě budeme moci o tomto tématu psát mnohem podrobněji.

Hospodaření a finanční zpráva

V uplynulém roce podstoupil Horizont několik kontrol, které měly posoudit, jak nakládáme se svěřenými finančními prostředky.

Šlo jednak o kontrolu z Finančního úřadu, který posuzoval nakládání s dotací Ministerstva práce a sociálních věcí v letech 2003 a 2004. Dále k nám přišla komise ze sociálního odboru Magistrátu hlavního města Praha, která se seznámila s provozem i účetnictvím, týkajícím se „magistrátní dotace“. Obě tyto kontroly k účetnictví a hospodaření HORIZONTU neměly výhrad.

Kontrola z Úřadu MČ Praha-Suchdol výhrady měla. Přišla v období, kdy vygradovaly zdravotní i osobní potíže naší dosavadní účetní. Právě toto byl rozhodující impuls pro předání účetnictví HORIZONTU účetní firmě. Věříme proto, že při dalších kontrolách MČ už výhrady nebudou; požadované změny byly provedeny.

PŘÍJMY: 2 679 424,50
Sponzorské dary: 10 000 = 0,37%
Ministerstvo zdravotnictví: 23 300 = 0,87%
Příjmy od klientů: 488 124 = 18,22%
Úřad Městské části Praha-Suchdol: 591 000 = 22,06%
Magistrát hlavního města Praha: 1 567 000 = 58,48%

VÝDAJE: 1 812 072
odpisy DHIM: 523 109 = 28,9%
energie: 322 793 = 17,8%
opravy a údržba: 194 102 = 10,7%
právní a ekonomické služby: 169 824 = 9,4%
jiné služby: 145 598 = 8,0%
ostatní materiál: 129 647 = 7,2%
vybavení DHIM: 103 577 = 5,7%
spoje: 84 624 = 4,7%
propagace a reprezentace: 42 018 = 2,3%
jiné ostatní náklady: 30 554 = 1,7%
pojištění: 25 894 = 1,4%
kancelářské potřeby: 23 166 = 1,3%
vzdělávání: 17 167 = 0,9%

OSOBNÍ NÁKLADY:
celkem: 1 299 948
mzdy: 798 570 = 61,43%
odvody na soc. a zdrav. pojištění: 296 306 = 22,79%
DPP: 120 136 = 9,24%
DPČ: 51 592 = 3,97%
Životní pojištění – příspěvek zaměstnavatele: 14 400 = 1,11%
Penzijní připojištění – příspěvek zaměstnavatele: 14 400 = 1,11%
Zákonné pojištění zaměstnanců: 4 544 = 0,35%

Poděkování

DĚKUJEME
- především Pánu Bohu za vše
A dále
-za trpělivost, s jakou snášeli případnou nedokonalost našich služeb i nás samotných děkujeme našim klientkám a klientům
- za podobnou snášenlivost vůči nám i občasným rozmarům našich klientů a klientek děkujeme našim kolegyním paní Pavle Valentové, paní Romaně Miňovské a slečně Kláře Pokorné
- za bdělost a ochotu při svých službách děkujeme našim „pohotovostním“ dobrovolníkům Aleši Pavlovi, Ivě Průškové, Jiřímu Pančochovi a Lucii Pivoňkové
- za finanční podporu děkujeme socíálnímu odboru Magistrátu Hlavního města Praha, Úřadu Městské části Praha – Suchdol, Ministerstvu zdravotnictví a panu Liborovi Jurkovi
- za rozmanitou pomoc a především za pečlivost, s jakou si připravovali svá vystoupení pro naše obyvatele a klienty děkujeme dalším našim dobrovolníkům paní Jaromíře Škampové a jejímu vnukovi Matoušovi, Martě Jurkové, Ivě Nevoralové, Barboře Mikolášové, Kateřině Turchichové, Tiborovi a Ivaně Javorkovým, Věře Moosové, Jiřímu Ryantovi, Janu Kozlerovi, Jiřímu Jakubovi Juklovi, Alžbětě naskové, Simoně Plištilové, Petrovi Majerovi, Marii Šindlerové-Vokáčové, Jiřímu Tlapákovi, Marcele Kuškové, dětem a paním učitelkám z mateřských škol „U lesa“, Romanovi Miňovskému, Martě Přeučilové, Lukášovi Volkmanovi
- za příkladnou ochotu a spolupráci děkujeme – panu starostovi Václavu Čížkovi, paní Janě Krulíkové, paní Jolaně Václavkové a paní Jitce Olejníkové z Úřadu Městskéčásti Praha – Suchdol, oběma našim účetním: paní Janě Kosákové a panu Markovi Sezimovi, paní farářce Jarmile Kučerové, panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Marii Majerové a jejich zdravotním sestrám paní Magdaléně, Turchichové a paní Anežce Hronkové, našim poradkyním ohledně standardů Dagmar Niklové a Haně Urbanové, paní Ivaně Fořtové a zaměstnankyním školní jídelny a všem ostatním, na které jsme pro množství jmen a naši slabou paměť zapomněli děkujeme za to vše, co pro nás udělali.
Věříme, že nic z toho nakonec zapomenuto nebude a skryto nezůstane.