V prosinci nás zasáhla velmi smutná událost. Zemřela naše nejstarší obyvatelka. V ledednu 2020 by jí bylo 97 let.

Ale kromě této jedné smutné události proběhl prosinec poměrně poklidně a bez zvláštních překvapení a zvratů.

Začal první adventní neděli tradiční dílničkou adventních dekorací.

Na tradiční dílničku navázalo tradiční zahájení Suchdolského betléma, které se tradičně otvíralo slavností na suchdolském náměstí. Při této příležitosti má Horizont tradiční stánek s výrobky klientů, kde se tradičně nejlépe prodávalo pečivo a sladkosti.

Jak je vidět, advent a Vánoce jsou tradicemi přeplněné. Přesto mezi tradicemi a tradičními hosty navštívilo Horizont přišlo několik nových tváři. Bylo to především vystoupení příležitostného seskupení hudebníků, které zde mělo koncert 4.12.

Další týden tu vystupovali žáci z hudebního kroužku školy ve Vokovicích.

Tradicí, bez které si advent už skoro nedokážeme představit, je vystoupení mládežníků Kočovníků. Ani tentokrát nás nezklamali.

Mezi těmi koncerty klientky stacionáře horlivě pekly a vyráběli adventní dekorace, abychom měli – nejen – na naší besídce co konzumovat a abychom zde měli vánoční atmosféru.

I tentokrát jsme měli besídku pro obyvatelky, klienty stacionáře a další příznivce a sympatizanty Horizontu. Věříme, že se přítomní bavili dobře. A také, že se dobře najedli a napili.

Hned následující den tu měla svůj (škoda, že) poslední pořad Karolina Vostrovská. Třetí díl jejího volného cyklu „povídání o hudbě a s hudbou“ se věnoval Vánocům v písních nejen českých. Řekla nám i o vánočních tradicích jiných národů. A samozřejmě, že jsme si společně i zazpívali.

Zpívání jsme měli nacvičené. Lucie totiž pro klienty stacionáře vytvořila zpěvníky s koledami vytištěné dostatečně velkým, „seniorským“ písmem a horlivě s spolu trénovali .

V pondělí 23.12. jsme do Horizontu přivezli betlémské světlo.

A pak život v Horizontu utichl a zpomalil se. Na štědrý den jel někdo k příbuzným. Kdo zůstával a chtěl mohl 24. přijít na „štědroodpolední“ posezení. Další setkání pro obyvatele bylo na Silvestra.  V družné zábavě zde poseděli 3 hodiny a to byla poslední společná akce roku 2019.

Hodně aktivit ve stacionáři bylo ve znamení přípravy na dvě akce pořádané místní radnicí. Šlo jednak o 3. ročník trhů místních spolků a neziskovek a o zahájení Suchdolského betléma. Trhy se konaly ještě v listopadu – v pátek 22.11.  Každoročně na nich má Horizont stánek s výroby a v neposlední řadě s pečivem.Na prodej je potřeba se připravit a bylo tomu věnováno hodně času – ve výtvarné dílně a stacionářské pekárně.

Měli jsme tu  3 kulturně společenské akce pro veřejnost  a všechny se povedly.

Jednak sem podruhé přišla Karolina Vostrovská s povídáním o hudbě a písničkách. Tentokrát jsme se domluvili, že tématem budou písně, které zlidověly. Věnovala především 2 autorským dvojicím. První z nich si dobyla srdce předválečné generace, druhá generace poválečné. Tou první dvojicí jsou Jan Werich a Jiří Voskovec – samozřejmě za velkého přispění a vkladu Jaroslava Ježka. V druhém případě jde o Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra.  Šlo o velmi zdařilou akci.

Což se dá říci i o té následující, jíž bylo povídání o canisterapii. Přednášku pro nás udělali milovníci zvířat ze spolku „Tam, kde zvířata pomáhají“. Přišel předseda spolku Petr soukup s psí učitelkou Olgou Kapkovou.

Přednáškou jsme chtěli doplnit program canisterapie, kteroužto aktivitu jsme v tomto roce ve stacionáři začali. Kromě lektorů dorazila také jejich psí smečka v počtu tří exemplářů různých plemen. Šlo o pejsky všetečné, zvídavé a komunikativní, ale zároveň dobře vychované. Brzy navázali kontakt s posluchači přednášky a tak tu bylo dosti veselo a všichni přítomní si na vlastní kůži vyzkoušeli, že psíci dokážou rychle zvednout náladu.

Poslední akce pro veřejnost byla také o zvířatech a se zvířaty.

Po třech letech nás navštívili manžele Kolomazníkovi ze záchranné stanice pro volně žijící živočichy Penthea se svými sovami. Před třemi lety byl Horizont ještě menší. Tentokrát tu měly sovy větší prostor na prolétnutí.

I pro ty z nás, kteří jsme byli účastníky předchozího setkání, byl program zajímavý a přínosný. Vidět sovu ve volné přírodě je téměř nemožné a už vůbec není možné  ji vidět tak zblízka.