V srpen 2017 bude možná znamenat přelom v „dějinách“ Horizontu. Začali jsme totiž stavět. Dlouho očekávaná – ale i obávaná – přístavba začala. Ještě si možná ani neuvědomujeme, co to všechno bude znamenat. Nejen stavba samotná a s ní spojený ruch a komplikace. Ale také závazek splácení půjčky, důležitost pokračování celého projektu Horizontu ve všech jeho částech – pečovatelské službě, penzionu i stacionáři.

VV srpnu se tedy začalo kopat. odvézt asi 30 náklaďáků hlíny. Vedle Horizontu tedy vznikl úhledný kráter. Ještě v tomto měsíci byla podlaha vylita betonem. V září by se mělo začít zdít.

Stavba zatím nijak výrazně nenarušuje provoz ačkoli s nějakým tím hlukem jsme se museli vyrovnat. Jen je zabraná asi polovina zahrady. Nicméně zbylou polovinu stále využíváme pro posezení a aktivity.

Jinak měsíc plynul poklidně bez většího vzruchu. Ve stacionáři bylo kvůli dovoleným personálu i příbuzných klientů občas méně lidí, ale panovala zde většinou dobrá nálada. Nová klientka zde rychle zdomácněla a díky své družné povaze navázala čilý kontakt s ostatními klientkami i personálem.

Na obvyklý jednodenní výlet jsme se vydali do záchranné stanice pro volně žijící zvířata občanského sdružení Panthea. Patří mezi menší stanice, není tolik podporovaná úřady a institucemi, není budovaná z „evropských peněz“. Je budovaná z nadšení a práce svých provozovatelů, kterými jsou manželé Kolomazníkovi. Ale podle našeho názoru je o to cennější.

Pak jsme se vydali do Jílového u Prahy. Na tamním náměstí, jsme vyhledali restauraci, kde jsme se posilnili a pak jsme se přesunuli do muzea, které je ve spodní části náměstí. Je tam několik expozic. Výstavu umělců s náklonností ke Keltům jsme absolvovali všichni, stejně jako výstavu o historii trampingu. Výstava o zlatě byla přístupná jen po točitých schodech, takže se na ní vydal jen někdo. Ostatní poseděli ve velmi příjemném nádvoříčku muzea se spoustou květin a soch.

O všechny srpnové kulturní  a vzdělávací akce se nám postarali stálice.

Mimořádně oblíbenou přednášející je paní doktorka Secká z Náprstkova muzea. Jako téma si vybrala to, jak se dostala kostra velryb (plejtváka myšoka) do Národního muzea. Letos je to 125  let, kdy se tam kostra, která stále budí zaslouženou pozornost, dostala.

Dalším „štamgastem“ je Adam Hermuth. Chodívá sem každé léto, aby nám zahrál na kytaru. Letos si přivedl novou spoluhráčku – Evu Svitákovou. Jako v předchozích letech hráli jemnou, tichou hudbu, která posluchače příjemné zklidní a dovolí na chvíli uniknout z ruchu okolního světa.

Pak jsme tu měli mít ještě jednoho každoročního hosta – historika Vojtěcha Čurdu, který si jako téma k přednášce vybral „Velkou říjnovou socialistickou revoluci“, od kteréžto tragédie letos uplyne 100 let.

Ale vyšší moc zasáhla a Vojtěch den před přednáškou onemocněl. Přednášku jsme tedy odročili na listopad.

Červen pokračoval v horkém počasí. Byla vedra taková, že nás připravila o některé návštěvníky našich kulturních akcí a také díky nim přišlo o něco méně hostí na naše výročí.

Od majitele restaurace Na Farmě jsme dostali velký slunečník, který nám teď přišel náramně vhod – mimo jiné i pro to, že naše jabloň byla na jaře radikálně prostříhaná a neposkytovala tolik stínu, jako v předchozích letech.

Obojí červnové „miminkování“ proběhlo pod širým nebem. Jednou to bylo na zahradě Horizontu, kde jsme dětem na osvěžení připravili bazének.

A jednou jsme to pojali ve velkém a dali jsme si s miminky a jejich rodiči sraz v komunitní zahradě. Dětí přišlo dost a nás, seniorů, bylo také dost. Bylo už hodně teplo a tak se děti mohly cachtat v bazénku, ve kterém bylo mimo jiné plno pulců. Vzali jsme s sebou různé míčky a hračky a tak se děti snad nenudily a seniorky jejich pozorováním teprve ne.

Bývalá kolegyně Klára nás v červnu dvakrát poctila svou návštěvou. Jednou, aby si s klientkami ve stacionáři zazpívala a zahrála jim na piano. Podruhé přišla na naše výročí. Z takových občasných návštěv máme radost. Snad svědčí o tom, že na své působení v Horizontu Klára vzpomíná ráda.

Horizont si připomněl výročí 16.

V den setkání bylo značné horko, což nás připravilo o některé návštěvníky. Ale někteří se odradit nenechali a snad nelitovali.

Pokaždé se naši „zahradní slavnost“ snažíme obohatit něčím novým. V minulosti to bylo např. žonglérské vystoupení. Loni zase vystoupení taneční. Letos jsme si sem pozvali mima. Pro mnohé z nás to bylo první pantopmimické vstoupení, které jsme viděli na vlastní oči a zblízka. Předvedl několik pantomimických etud, přičemž každou z nich nějak slovně uvedl.

Pak už byla volná zábava. Aby se lépe rozproudila, pozvali jsme ještě dva kytaristy. Byl tu už asi před dvěmi třemi lety. Líbili se a ani tentokrát nezklamali. Dost lidí poslouchalo, někteří i zpívali s nimi. Jiní si zase povídali mezi sebou, ale nijak to nerušilo.

Pak jsme ještě rozdělali oheň a začali opékat buřty. Vzhledem k počasí se k ohni nikdo nehrnul, ale opečené buřty nezůstaly ležet ladem.

Doufáme, že všichni odcházeli spokojení a napřesrok přijdou zas.

Měli jsme tu v červnu tři kulturní akce.

Jako první přišla Olga Marková, aby nám vyprávěla o své cestě kolem světa. Rok strávila na cestách se svým tehdejším přítelem. Začali v Asii, pak následovala severní i Jižní Amerika.

Paní Míla Beranová k nám jednu středu odpoledne přišla s harmonikou a všechny rozezpívala. Nešlo o koncert v pravém slova smyslu. Spíš o společné zpívání písní lidových nebo zlidovělých (např. „hašlerek“).

Už potřetí přišla Markéta Kiratli a vzala nás s sebou do světa opery. Jako téma si tentokrát vybrala jednoho z největších pěvců nedávné minulosti, Lucciana Pavarottiho.

Červnový výlet jsme naplánovali do Libochovic. Hlavním důvodem bylo, že jsme chtěli navštívit paní, která léta chpdila do našeho stacionáře a asi před měsícem nastoupila do tamního domova pro seniory.

Ale den před výletem jsme se od rodiny pí. Horké dozvěděli, že ji v domově nenajdeme. Byla zrovna v nemocnici v Litoměřicích, kde se zotavovala z následků pádu

Navštívili jsme libochovický zámek a zámecké skleníky a park.

Čas který jsme chtěli věnovat návštvě v domově pro seniory jsme se rozhodli investovat do návštěvy nedostavěného gotického kostela v Panenském Týnci. Jde o oblíbené místo esoterických hledačů energie. A s námi tam energie přímo cloumala. A pak už jen cesta domů. Vrátili jsme se všichni unavení, ale spokojení .