Duben také předběhl dobu a počasí bylo takové, jako má být spíše v květnu.  Teploty nad dvacet stupňů nebyly neobvyklé, deště jsme se za celý měsíc nedočkali a čím dál častěji zaznívalo slovo „sucho“ .Všichni tušili, že něco není v pořádku. Ale napohled to vypadalo pěkně – všechno kvetlo, včetně zahrádky Horizontu.

Už poněkolikáté nějací vandalové (nebo možná příliš rozdováděná mládež) poničili „houpačku pro všechny generace“ v komunitní zahradě. Proto rada MČ usoudila, že ji raději věnuje Horizontu.

Canisterapie, se kterou jsme začali na sklonku března, se stala stabilní součástí aktivit stacionáře. Po určitém experimentování „panička“ naší psí terapeutky Elinky, Kateřina, navrhla, že by bylo lepší ji pojmout nikoli jako skupinovou aktivitu, ale jako aktivitu individuální.

V letošním roce už podruhé nás navštívila tanečnice a učitelka flamenca Elen Gordonová. Její vystoupení se opět líbilo a někteří přítomní se zapojili dosti aktivně.

O týden později jsme tu měli novou tvář – Terezu Brůžkovou.  Jde o dosti zcestovalou slečnu, která je navíc velmi vstřícná a ochotná a tak je pravděpodobné, že se stane také naším pravidelným hostem. Jako první jsme si ze zemí, které navštívila, vybrali Kypr.

O týden později jsme se podívali do Skotska. Je tam všechno to čem cestovatelovo srdce obvykle touží – krásná příroda i historické památky a je to na relativně malém kousku země. Vzala nás tam pravidelná přednášející Jana Troupová.

A výraznou akci byla výprava klientů stacionáře do Hudebního divadla v Karlíně na muzikál „Jak se dělá muzikál“.  Toto představení je určené především pro školy a má přiblížit studentům, jak takový muzikál vzniká.  Měli jsme trochu strach, jak se to bude líbit našim seniorům – mířil přece jen na jinou cílovou skupinu. Ale všichni byli spokojení.

Po představení jsme zašli na oběd do přilehlé divadelní restaurace a šli jsme jen na Karlínské náměstí, kde jsme chvíli poseděli v parku před kostelem mezi rozkvetlými šeříky.

Na konci března už byly rozkvetlé nejen zlaté deště, ale i „špendlíky“, meruňky a některé sakury. Také naše oblíbená sakura v ulici U Višňovky rozkvetla.

Horizont získal novou obyvatelku pro byt č. 10. Ale o jinou obyvatelku jsme přišli. Koncem měsíce nás zastihla smutná zpráva, o jejím zesnutí.  Kromě této smutné události jsme se však mohli potěšit. 89. narozeniny oslavila jedna klientka stacionáře.

Lucie s klienty začala zahradničit. Několik dopolední se věnovali sázení semínek. A objednala vyvýšený záhon, který by byl na zahradě a pečovali by o něj klienti stacionáře.

Kanape, které jsme měli v jídelně a které nám věrně sloužilo od otevření Horizontu v roce 2001, zvolna dosluhovalo. Na několika místech bylo prodřené čalounění a bylo jasné, že letos budeme muset pořídit nějaké jiné sezení. A jako na zavolanou přišla nabídka na darování nových, resp. ne úplně nových, nicméně zachovalých. Což jsme vděčně přijali. Koncem měsíce jsme je sem nastěhovali – sluší jim to a všem se na nich dobře sedí.

V úterý 12.4. přišly do stacionáře děti a maminky z mateřského centra Rybička. Návštěva to byla zase vydařená, plná smíchu a dojatých úsměvů. Všichni si opět odnášeli dobré dojmy a domluvili jsme se, že bychom další setkání mohli udělat za dva tři měsíce v komunitní zahradě. Doufejme, že nám to počasí dovolí.

Kulturní akce jsme tu měli čtyři – každý týden jednu. Tentokrát to všechno byli „staří známí“ a osvědčení lektoři.

V prvním týdnu nám zahrálo Duo Mirka a Jirka. Hráli směs evergreenů a šlágrů pro naši věkovou skupinu – lidovky, hašlerky apod. Kromě kláves a zpěvu zazněl několikrát i saxofon.

Potom přišel Tomáš Kukal a povídal nám o své cestě do Norska. Ten, resp. Norsko, sem přilákalo zdaleka nejvíc lidí – kolem 30. Potvrdilo se, že pro Čechy je Norsko, resp. Skandinávie obecně téměř „zaslíbenou zemí“, ke které mají silný vztah, ať už tam byli (a těch mohla být z přítomných tak polovina) nebo nebyli.

O týden později přišel další každoroční host, teatrolog Vít Pokorný. tentokrát si připravil povídání o slavných divadelních hrách – od středověkého Mastičkáře až po jednu z nejoblíbenějších porevolučních inscenací, jíž je Sluha dvou pánů (kterou však nehodnotí nikterak kladně).

A na samém závěru měsíce přišla Lucie Kadochová. Poprvé zde byla loni s povídáním o Kambodži a Vietnamu. Ozvala se nám v projektu Ježíškova vnoučata. Zareagovala na naši výzvu, aby se s nám přišel nějaké amatérský cestovatel podělit o své zážitky. A protože se její přednáška líbila a přiznala se, že cestuje hodně a ráda, tak jsme ji letos požádali zase a ochotně přišla. A posluchači opět nebyli zklamaní. Tématem jejího letošního povídání byl ostrov Guadeloupe.

V březnu jsme začali s canisterapií. Po letechy k nám zavítal pejsek s odpovídajícím výcvikem. Jmenuje se Elinka a její panička Kateřina. První zkušenosti jsou velmi dobré.

Únor začal hustým sněžením a skončil jarním sluncem. Pro srovnání začátku a konce měsíce sem dáváme fotky z procházek na začátku a na konci měsíce.

Konečně jsme vyhodnotili průzkum spokojenosti klientů pečovatelské služby. Žádné velké překvapení nám nepřinesl. Zájemci jej najdou na této stránce v příslušné rubrice.

V průběhu února jsme stále hledali nového obyvatele. Na samém konci měsíce se nám ozvala dlouholetá klientka pečovatelské služby, které se množí zdravotní komplikace. Už léta měla podanou žádost o bydlení v Horizontu, ale měla v žádosti zatrženou jen garsoniéru, takže do výběrového řízení jsme ji nezahrnuli. Nicméně teď projevila zájem, byla se zde podívat a po pár dnech nám řekla, že by byt brala. Středisková rada to schválila a v březnu tedy Horizont získá novou obyvatelku.

V únoru oslavila jedna z obyvatelek  95. narozeniny. Je druhou nejstarší obyvatelkou Horizontu, ale „služebně“ je obyvatelkou nejstarší. Nastěhovala se sem hned při jeho otevření v roce 2001.  Narozeniny oslavila klasicky v rámci biblické hodiny vínem a výbornými zákusky, kterými pohostila své spoluobavytelky a personál.

Původně tu měly být 3 kulturní akce, ale nakonec byly jen dvě. Koncert Pavla Schranka znemožnila nemoc.

Pavel Kukal si letos připravil povídání o významném středověkém rukopisu, jímž je modlitební kniha hodinek, kterou si nechal udělat vévoda Jan z Berry.

A na samotném konci měsíce k nám přišla další každoroční host, jímž byla Saša Ryvolová. Tentokrát jsme si z její nabídky vybrali povídání o cestě do Ugandy. Rozhodně patří k našim nejoblíbenějším přednášejícím, tak doufáme, že k nám za rok docestuje znovu.