Červen pokračoval v horkém počasí. Byla vedra taková, že nás připravila o některé návštěvníky našich kulturních akcí a také díky nim přišlo o něco méně hostí na naše výročí.

Od majitele restaurace Na Farmě jsme dostali velký slunečník, který nám teď přišel náramně vhod – mimo jiné i pro to, že naše jabloň byla na jaře radikálně prostříhaná a neposkytovala tolik stínu, jako v předchozích letech.

Obojí červnové „miminkování“ proběhlo pod širým nebem. Jednou to bylo na zahradě Horizontu, kde jsme dětem na osvěžení připravili bazének.

A jednou jsme to pojali ve velkém a dali jsme si s miminky a jejich rodiči sraz v komunitní zahradě. Dětí přišlo dost a nás, seniorů, bylo také dost. Bylo už hodně teplo a tak se děti mohly cachtat v bazénku, ve kterém bylo mimo jiné plno pulců. Vzali jsme s sebou různé míčky a hračky a tak se děti snad nenudily a seniorky jejich pozorováním teprve ne.

Bývalá kolegyně Klára nás v červnu dvakrát poctila svou návštěvou. Jednou, aby si s klientkami ve stacionáři zazpívala a zahrála jim na piano. Podruhé přišla na naše výročí. Z takových občasných návštěv máme radost. Snad svědčí o tom, že na své působení v Horizontu Klára vzpomíná ráda.

Horizont si připomněl výročí 16.

V den setkání bylo značné horko, což nás připravilo o některé návštěvníky. Ale někteří se odradit nenechali a snad nelitovali.

Pokaždé se naši „zahradní slavnost“ snažíme obohatit něčím novým. V minulosti to bylo např. žonglérské vystoupení. Loni zase vystoupení taneční. Letos jsme si sem pozvali mima. Pro mnohé z nás to bylo první pantopmimické vstoupení, které jsme viděli na vlastní oči a zblízka. Předvedl několik pantomimických etud, přičemž každou z nich nějak slovně uvedl.

Pak už byla volná zábava. Aby se lépe rozproudila, pozvali jsme ještě dva kytaristy. Byl tu už asi před dvěmi třemi lety. Líbili se a ani tentokrát nezklamali. Dost lidí poslouchalo, někteří i zpívali s nimi. Jiní si zase povídali mezi sebou, ale nijak to nerušilo.

Pak jsme ještě rozdělali oheň a začali opékat buřty. Vzhledem k počasí se k ohni nikdo nehrnul, ale opečené buřty nezůstaly ležet ladem.

Doufáme, že všichni odcházeli spokojení a napřesrok přijdou zas.

Měli jsme tu v červnu tři kulturní akce.

Jako první přišla Olga Marková, aby nám vyprávěla o své cestě kolem světa. Rok strávila na cestách se svým tehdejším přítelem. Začali v Asii, pak následovala severní i Jižní Amerika.

Paní Míla Beranová k nám jednu středu odpoledne přišla s harmonikou a všechny rozezpívala. Nešlo o koncert v pravém slova smyslu. Spíš o společné zpívání písní lidových nebo zlidovělých (např. „hašlerek“).

Už potřetí přišla Markéta Kiratli a vzala nás s sebou do světa opery. Jako téma si tentokrát vybrala jednoho z největších pěvců nedávné minulosti, Lucciana Pavarottiho.

Červnový výlet jsme naplánovali do Libochovic. Hlavním důvodem bylo, že jsme chtěli navštívit paní, která léta chpdila do našeho stacionáře a asi před měsícem nastoupila do tamního domova pro seniory.

Ale den před výletem jsme se od rodiny pí. Horké dozvěděli, že ji v domově nenajdeme. Byla zrovna v nemocnici v Litoměřicích, kde se zotavovala z následků pádu

Navštívili jsme libochovický zámek a zámecké skleníky a park.

Čas který jsme chtěli věnovat návštvě v domově pro seniory jsme se rozhodli investovat do návštěvy nedostavěného gotického kostela v Panenském Týnci. Jde o oblíbené místo esoterických hledačů energie. A s námi tam energie přímo cloumala. A pak už jen cesta domů. Vrátili jsme se všichni unavení, ale spokojení .

• Po mrazivém dubnu přišel parný květen. Koncem měsíce dosahovaly teploty nad třicet stupňů. Trávili jsme hodně času venku – na zahradě – naší i komunitní, procházky se prodlužovaly a jejich cíle byla čím dál tím vzdálenější a začala nám výletní sezóna.

• Kromě tradičních okruhů jsme se v rámci vycházek po obědě vydali na několik méně obvyklých míst. Například do Sedlce k vodě, kam chodíme už zřídkakdy, protože procházek chtivých klientek je tolik, že se nevejdou do auta. Vysedávali jsme také na lavičce u jezírka na Suchdolském náměstí. A jednou jsme se vydali přímo na radnici do Alšova kabinetu shlédnout výstavu o minulosti a budoucnosti suchdolské kapličky sv. Václava.

• Pod vedením výtvarnice Hanky jsme zopakovali loňský výlet ke studánce v Lysolajích. Hanka s sebou přivedla dostatek mladých dobrovolníků, takže se mohli zúčastnit všichni zájemci včetně vozíčkářů. Byli jsme překvapeni, jak se Lysolaje zvelebily. Bylo tam vybudováno příjemné odpočinkové místo s jezírkem a lavičkami, ozdobené i nějakou sochou. Loni potkala naše skupina u pramene řádovou sestru a mohla s ní pobesedovat. Letos jsme se tam náhodně setkali s panem kameníkem (či sochařem) Váchou, který nám popovídal o své práci. Je zbytečné podotýkat, že se celá akce povedla a je velmi pravděpodobné, že se bude příští rok opakovat. Jednoho obyvatele penzionu nadchla natolik, že se rozhodl jít od studánky domů pěšky, což je na 89 letého pána úctyhodný výkon.

• Miminka chodila na čtvrteční dovádění dále a počasí konečně dovolilo, aby jedno „miminkování“ mohlo proběhnout na zahradě.

• Na tzv. „klubech pamětníků“ ve stacionáři klienti s Danielou mluví vždy o nějaké historické osobnosti. Před nedávnem to byla Magdalena Dobromila Rettigová (dále jen M.D.R.). A během květnového výletu jsme navštívili její rodnou vísku Všeradice. Nejeli jsme ale jenom tam. Hlavním cílem byl zámek v Hořovicích. Tam jsme si prohlédli zámecké interiéry a navštívili výstavu historických hraček. Oboje se líbilo. Příjemné bylo i to, že jsme na prohlídce byli sami. Mohli jsme tedy slečně průvodkyni klást všelijaké všetečné otázky beze strachu, že tím budeme iritovat ostatní turisty. Slečna průvodkyně byla milá a ochotná a na dotazy reagovala vstřícně. Po prohlídce, resp. prohlídkách, jsme se vydali do nedalekých Všeradic, kde se nachází i muzeum M.D.R. Návštěvníci tam chodí samostatně bez průvodce. Je tam několik interaktivních panelů, kde jsme si mohli vyzkoušet, co o době M.D.R víme a např. odhadovat co různé tehdejší termíny znamenají. Dále jsou tam panely a hry, které mají otestovat návštěvníkovy znalosti přírody, bylinek atd. Další panely jsou věnovány osobnosti a dílu M.D.R. Při jejich četbě jsme mohli otestovat, co si klientky stacionáře pamatují z klubu pamětníků. A skutečně si některé z nich leccos pamatovaly.

• K výrazným bodům stacionářského programu patřila výroba tradičního japonského jídla sushi pod vedením Lucie. Nejprve o tom klientkám vyprávěla. Pak doma navařila rýži, přinesla ingredience, přednesla jak se sushi správně roluje a pak se do toho dali i klientky. Aspoň část výsledku ukazujeme než se po něm jen zaprášilo.

• Nějakou kulturní akci jsme měl v květnu každý týden.
• Nejprve přišel pan Buchtele, profesí hydrolog s dlouholetou praxí. Pracoval v hydrometeorologickém ústavu v Podbabě a kvůli vodě a za vodou cestoval po celém světě. Ve svém povídání se soustředil na koloběh vody a ze svého koloběhu života se soustředil na cesty do Ameriky. Pokud nás paměť neklame, vydal se tam především proto, aby se učil, jak bojovat s povodněmi poté, co Moravu a Čechy zaskočily záplavy v roce 1997 a 2002. Promítal fotky z cest i odborné grafy, ale přednáška byla velmi poutavá. Pan Buchtele má zážitky a další fotografie z cest za vodou do jiných končin, tak ho tu možná ještě uvidíme.

• Následující týden přišel Tomáš Kukal, aby nám popovídal o své loňské cestě do Anglie a Irska. Cestoval tam se svou kamarádkou. Zajímavé je už to, že se po ostrovech pohybovali stopem, což v současnosti není vůbec obvyklé. Myslím, že se zmínili i tom, že kromě sebe tam žádného stopaře neviděli. Využívali tedy tradiční, byť téměř zapomenutý levný způsob dopravy. K ubytování využívali naopak nejnovější levné způsoby noclehu, které většinou ani nemají v češtině ekvivalent (např. airbnb). Pan Kukal byl první, kdo se s námi o své zkušenosti s těmito netradičními způsoby ubytování svěřil. Slyšeli jsme o mnoha setkáních s hostiteli v tomto ubytování. Viděli jsme spoustu památek, starých chrámů a katedrál, legendární Stonehenge a mnoho dalšího. Takže doufáme, že pan Kukal zase někam vyrazí a pak za dorazí k nám.

• A dál jsme tu měli dva dětské koncerty. Nejprve to byli žáci „Michalovy hudební akademie„. Děti hrály pod vedením svého učitele Michala Vacka. Bylo to příjemné a roztomilé, ale obáváme se, že tato premiéra v Horizontu byla zároveň derniérou. Pan Vacek dosud se svou akademií bydlil a působil na Suchdole. Brzy se ale stěhuje někam za Prahu. Je to škoda. Bylo by milé vidět jeho žáky každý rok a sledovat jak lidsky i umělecky rostou, jako to máme u několika jiných vystupujících.

• A na samém závěru měsíce „přiletěl“ Bělásek – pěvecký soubor ZŠ Bílá. Už u nás byly několikrát, ale přesto to bylo hodně jiné. Dříve tu vždy byly školní děti, letos poprvé předškoláci. Jedni zpívají o poznání lépe a jejich vystoupení připomíná koncert. Druzí jsou zase mnohem roztomilejší a publikum nejen pobaví a dojmou. Neznamená to samozřejmě, že tyto školkové děti zpívaly špatně. Naopak – zpívaly moc hezky a své vystoupení navíc ozdobily dětskou čistotou a bezprostředností. Stručně řečeno Běláska bereme v jakémkoli věku i složení.

• Letošní duben opravdu nebylo záhodno vylézat zpoza kamen. Konec března nás jarně naladil a v krátké době vykvetla většina keřů a stromů, včetně těch, které s tím jindy otálejí až do května. Duben ale toto jarní nadšení lidí i přírody zchladil. Klienti stále nosili zimní kabáty a čepice a někteří i rukavice a vozíčkáře jsme na procházkách pořád balili do deky. Bylo pořádně chladno a málokdy teploměr vyšplhal nad deset stupňů. Ale vše bylo aspoň barevnější.
• Do denního stacionáře se nám vrátila jedna klientka a přibyla jedna nová. Hned první společná procházka směřovala k naší oblíbené sakuře, kde se každoročně fotíme. I letos jsme ji zastihly v plném květu a pořídili další fotku do série.
• A posilou personálu (i když také sporadickou) se stala paní Denisa Pikola. Pomáhá nám zatím ve stacionáři, např. když máme supervizi nebo, když má někdo dovolenou. Jednou zde v dubnu byla na zkušenou a pak zde strávila v samostatně dvě odpoledne. Pro klienty si připravila promyšlený program a z atmosféry ve skupině bylo zřetelné, že se ona i její program líbí. A i paní Pikola měla ze svého působení zde dobrý pocit. Doufáme, že spolupráce bude tedy dlouhodobá a ku prospěchu všech stran.
• 11.5. sem přišly na tradiční zdobení „kraslic“ děti z MŠ A. Čermáka. kromě vajíček jsme letos zdobily i sušenky, které pro tuto příležitost upekla s klientkami Daniela. Když bylo vše ozdobeno, tak jsme si zazpívali pár písniček – některé nám zazpívali děti a společně jsme pak dali pár lidovek, přičemž nás paní učitelka doprovodila na kytaru a Lucie na ukulele.
• S dalším jarním měsícem si Lucie připravila program plný bylinek. A to nejen o teorii (prostřednictvím vyprávění, četby a obrázků), ale i v praxi (společným vyráběním bylinných solí).
• Pokračovalo miminkování ve stacionáři. Při jednom z nich se obyvatelka penzionu dočkala vytoužené návštěvy své milované pravnučky. Ostatní drobotina přichází opakovaně a zdá se, že si děti zdejší prostředí už pamatují a začínají se tu cítit přirozeně. To znamená, že stále víc řádí.
• Vydali jsme se na první letošní výlet a to do botanické zahrady. Opět to byl Luciin nápad a to velmi dobrý. Jeli jsme tam především do skleníku Fata Morgana podívat se, jak se líhnou motýli. A všichni byli nadšení – celkovou tropickou atmosférou a především krásou motýlích křídel. Po skleníku jsem se vydali do hospody na oběd a pak na venkovní expozici botanické zahrady. Chvílemi dokonce vysvítalo sluníčko, což byl v letošním dubnu poměrně neobvyklý úkaz. Ale přesto bylo chladno a foukal studený vítr. Proto jsme na přání některých účastnic projížďku po zahradě zkrátili a do Horizontu jsme se vrátili už kolem půl čtvrté. Přesto ale byli všichni spokojení a výlet se moc líbil.
• V dubnu jsme tu měli každý týden nějakou „vzdělávací“ akci.
• Nejprve přišel Pavel Kukal s přednáškou „Rudolf II. – legenda a skutečnost“. Pan Kukal toho hodně víle, ale upřímně řečeno není „rodilý vypravěč“. Je na něm vidět nervozita a to, že není zvyklý mluvit do pléna. Kdo se nad to dokáže povznést, rozpozná, že ví, o čem mluví a odpovídající znalosti má. A tak někteří byli spokojení, jiní méně.
• O týden později tu po poměrně dlouhé době, asi po 4 letech, byl Jan Seifert. Povídal tentokrát o své cestě na Kavkaz s pokusem o výstup na jeho nejvyšší horu Elbrus. Kromě to, že je zdatný turista, je také nadaný fotograf. Jeho fotky z hor byly opravdu působivé. Sovětský svaz byl kdysi jednou z mála zemí, kam se mohlo cestovat. Některé účastnice v pohoří Kavkazu za minulého režimu byly a vzpomínaly na své zážitky. Jedna paní vzpomínala na to, jak ji někdo vzal prolétnout se na Kavkazu vrtulníkem a jaký měla strach, kdež vrtulník lítal mezi velehorskými štíty. Připadalo ji, že lítá hrozně blízko skal a stačí, a že se vrtule už už dotkne skály a vrtulník se zřítí do propasti. Jedna obyvatelka penzionu dokonce přinesla fotky ze své cesty na Kavkaz a porovnávali, jak vypadala některá místa a některé horské chaty dříve a nyní. Jedna z nichž např. vyhořela a pan Seifert měl na diácích její nástupkyni, zatímco některé posluchačky pamatovali ještě tu původní.

• Ve středu po Velikonocích tu měla přednášku Edita Lachmanová (která zde s klienty od roku 2005 cvičí). Mluvila o výhodách chůze pomocí trekových holí. Její přednášce předcházel kratičký článek s pozvánkou v Suchdolských listech. Lidí přišlo dost a do značné míry to byli lidé, kteří na naše akce běžně nechodí. Znamená to, že přišli především kvůli tématu. a bylo vidět, že je to opravdu zajímá. Hodně se ptali, někteří přišli s holemi a vyzařovalo z nich chodecké odhodlání. Následně bychom chtěli navrhnout pravidelné procházky s holemi po okolí pod vedením Lucie. Uvidíme, zda se ujmou.
• A přednášející, kterou jsme zde viděli poprvé byla Zuzana Vítková. Její babičku ale známe dobře. Chodí sem celkem pravidelně asi rok na různé přednášky. Je to čiperná dáma, které se hned zapojí do každé diskuse, neváhá se lektorů ptát a zapojit se. Pamatujeme si například, jak si nechávala přistávat sovu na paži. A když se její vnučka vrátila ze své cesty po Thajsku, požádala ji, aby se s námi podělila o své zážitky, což ona ochotně udělala. Povídání bylo zajímavé a doufáme, že nebylo poslední.