• V lednu jsme se opravdu dočkali i ledu a sněhu. Ačkoli nový rok začal téměř jarními teplotami, přesto se naše oči pokochali i zasněženou krajinou. 

• Právě krása zimy nás lákala k procházkám, i když drobátko zalézalo za nehty. Samozřejmě jedna z prvních cest sněhem vedla na náměstí k suchdolskému Betlému. K Betlému v našich končinách tak nějak sníh patří. Přitom je ho tu stále méně a méně. Tak je třeba využít příležitosti, když nám příroda na chvilku dopřeje. A tak krásně zapadaný Betlém jsme tu neměli aspoň tři roky.

• V lednu jsme tu slavili čtvery narozeniny. Narozeniny slavila jedna z klientek stacionáře, která chodí jen jednou týdně, a oslavili jsme již tradičně dortem z naší „cukrářské dílny“, s přáním z „výtvarné dílny“ a básní z „dílny tvůrčího psaní“. Tu zde uvádíme:

My přejeme Vám k narozeninám,
hodně zdraví, dobrého jídla i pití z chmelu,
které tak prospívá Vašemu tělu.
Ať zažíváte lahodné a opojné chvíle
a nejen po pivu je Vám skvěle.
Ať hořkost cítíte jen v tom zlatavém moku,
ale sladce užíváte si dalšího roku.
Ať píseň nesete si v srdci, tanec v duši
a na tváři úsměv, který Vám tak sluší.
Úsměv, který kdysi zdobil i výkladní skříně
a muže vábil k tanci i do svatební síně.
Ten úsměv máte pořád stejný
a těší nejen muže, ale i nás ženy.
I když Vám život doslova nastavil nohu,
Vy jste kráčela odvážně a hrdě vzhůru.
Vystoupala jste až na horu Říp,
kde na Vás svatý Jiří spiklenecky mrk.
Mrknutí svatého Jiřího bylo pro Vás manželskou zvěstí,
ať mrkání Přeučila Jiřího přináší Vám také štěstí.
Pomyslně zvedáme půllitr s Vaším oblíbeným pivem,
kéž tu všichni pospolu spokojeně žijem.
NA ZDRAVÍ!

• Rozjelo se další kolo klubu pamětníků pod vedením Daniely. Jeho první setkání bylo poněkud netradičně o klientovi ze stacionáře, který se chtěl s ostatními podělit o pár zážitků ze svého rozmanitého života. Mluvil o svém pobytu v Indii, i v USA. Zvlášť zajímavé bylo poslední lednové setkání, neboť se podařilo, aby si většina klientů s sebou přinesla nějaké fotky.

• V lednu jsme tu měli dvě „živé“ akce.

• Jednak přišla paní doktorka Milena Secká z Knihovny muzea V. Náprstka. Tu už pravidelní návštěvníci našich akcí dobře znají a vědí, že každá její přednáška je vyslovenou lahůdkou. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Téma se vztahovalo ještě k loňskému „husovskému“ roku. Hus měl své jubileum a Náprstek je životní téma dr. Secké. Nebylo pro ni těžké najít téma, které by obě tyto osobnosti spojovalo. Název přednášky zněl „Náprstkova podpora Husovské tradice“. Slyšeli jsme o Náprstkově úctě k Janu Husovi jako symbolu národa Vlastenecký akcent byl velmi výrazný. Ale šlo i o úctu k jeho odvaze, úctu k člověku, který neústupně stál za svým přesvědčením. Poslouchat jeho angažování se ve prospěch vybudování Husova pomníku bylo vysloveně napínavé. Na jeho vybudování měl lví podíl, ale samé realizace se už nedožil. Zajímavé bylo vidět také různé návrhy poníku a další dobové dokumenty. Všichni přítomní byli z přednášky nadšeni a už se těší na další, které se – v souladu s letošním výročím – bude věnovat vztahu V. Náprstka ke Karlovi IV.

• A poslední lednový pracovní den nám o svém pobytu v New Yorku povídala Lenka Holasová. Od ledna plně převzala v denním stacionáři agendu individuálního plánování po Kláře a rychle se stala plnohodnotnou členkou našeho malého týmu. Díky jejímu vystoupení jsme ji jako novou kolegyni mohli představit širšímu okruhu seniorů, kteří se v Horizontu pohybují. I když byla přednáška spojena s technickými obtížemi (ještě před začátkem se jí nějak záhadně ztratily všechny fotky a videa, které si na svou přednášku připravila, rychle je ale nahradila fotografiemi ze svého jiného zdroje), velice se povedla a i komentáře po přednášce nás nenechaly na pochybách, že to bylo pro všechny zúčastněné příjemné odpoledne. Lidí přišlo přes dvacet a tři z nich New York osobně navštívili. Doufejme, že se zase Lenka někam vydá, aby nám o tom mohla vyprávět.

• Poslední měsíc roku pokračoval v lámání teplotních rekordů. Počasí bylo spíš jarní a to včetně kočiček a rozkvetlého zlatého deště. Často bylo slunečno a teploty se pohybovaly mezi 10 – 15 stupni.

• Hned první procházka v prosinci vedla k suchdolskému Betlému. Klienti obdivovali množství figurek i kvalitu provedení. Snad se příští rok zase po dlouhé době odhodláme a také něco vyzkoušíme v rámci výtvarné dílny vymodelovat. Dle fotografií sami posuďte, zda něco kromě Betléma připomíná blížící se Vánoce.

• Velkou událostí bylo malování. Bylo to už hodně potřeba a jsme rádi, že to máme zase na pár let za sebou. Obrátili jsme se na stejnou firmu, která nám tu na jaře lakovala zábradlí a železné části zvenku budovy. I ohledně malování interiérů budovy jsme s ní byli nadmíru spokojeni. Pracovali rychle a kvalitně a za necelé dva týdny byly vymalovány kompletně prostory stacionáře a peč. služby i několik bytů. Ale i při sebelepší firmě se při malování nadělá a práší. Dostat Horizont do uspokojivého stavu stálo personál dvě pracovní soboty, za což mu patří veliký dík. Provoz stacionáře ani peč. služby jsme neomezovali. Některé klientky nám dokonce při úklidu pomohly například při otírání prachu z tchýniných jazyků a širokých listů klívií.

• Sotva jsme byli hotovi s malováním, dorazily děti z MŠ Antonína Čermáka ke společnému zdobení ve stacionáři. Poprvé přišli loni před Vánocemi, pak na jaře před velikonocemi a vždy to byla velmi milá návštěva. Snad se nespleteme, když napíšeme, že obě strany už to považují za tradici a další návštěvy budou následovat. Loni pekly perníčky děti i dámy ve stacionáři. To jsme letos kvůli malování nestihli a práce zůstala jen na dětech. My jsme alespoň obstarali zdobítka.

• Také na výtvarné dílně stále přetrvávaly vánočně-nebeské motivy. Jak je vidět z fotografií, tak se počet účastníků výtvarné dílny se rozšířil. Dva mužské účastníky naráz už jsme na výtvarné dílně dlouho neměli. Jeden z obyvatelů penzionu se rozhodl oprašovat své dávné talenty, a tak začal pravidelně docházet spolu s klienty stacionáře. Rychle se ukázalo, že má výtvarné nadání a některé své grafiky přinesl na ukázku. Hned další týden následovala exkurse do jeho bytu, který více než byt připomíná soukromou galerii. Obrazy se líbily snad ještě víc než grafiky.

• S blížící se besídkou se stacionář v rámci pečení pustil do vánočního cukroví.

• Besídka proběhla jako obvykle, jen jsme se museli obejít bez „matky zakladatelky“ Marty Jurkové. Ale předseda naší Střediskové rady (kterého jsme představovali na besídce právě před rokem) ji důstojně zastal. Koledami nás pak potěšily děti z MŠ U lesa, z jejichž vánočního vystoupení v Horizontu býváme pravidelně všichni na měkko. Pak předseda Lukáš přešel do vážnějšího tónu a přečetl svou vánoční úvahu. A pak už byla volná zábava a soudě podle toho, jak dlouho se lidé zdrželi, tak se rozhodně nenudili a každý se velmi dobře bavil. Velmi si vážíme návštěvy pana starosty Petra Hejla a paní místostostarostky Věry Štěpánkové. Na den naší besídky měli na úřadě schůzi. Ale po ní ještě neopomněli přijít pozdravit suchdolské seniory. Jsme jim vděční za mnohostrannou podporu a důvěru, kterou v nás a v naší práci mají. Následuje pár fotek z besídky, které atmosféru snad přiblíží lépe.

• Pokud jde o kulturu, byl poslední měsíc roku 2015 snad nejnabitější. Kromě dvou „živých“ akcí uvedených v programu přibyly dvě nové. Byl to koncert oddílu Kočovníci a koncert příležitostného (ale v Horizontu zdomácnělého) souboru Vichr z hor.

• První z vystupujících byl pan doktor Konařovic. Většinou si ho sem zveme v létě, ale tentokrát jsme to museli vydržet až do závěru roku. Ale ukázalo se, že je to dobře. Téma, které si vybral, byla jeho poslední cesta, jež ho zavedla do Jordánska a Izraele. A samozřejmě, že se nemohl vyhnout místům, které do adventního období padnou jako ulitá – místům spojeným s narozením a životem Ježíše Krista.

• A nakonec se zmíníme o souboru, který tady byl poprvé, ale doufáme, že ne naposled. Jde o flétnové trio Flauto Domenica (Nedělní flétna). Flétnu už jsme tu slyšeli, ale rozhodně nikdy tři na jednou, navíc různé druhy. Soubor se orientuje hlavně na renesanční a barokní hudbu. Hodně hrají taneční hudbu z tohoto období, ale i lidovky různých národů. Koncert se lidem určitě líbil!

• 31.12. tu bylo další setkání, na které dorazila většina obyvatelek, dvě klientky stacionáře i dvě paní z terénu. O zábavu se postaral hlavně jeden z obyvatelů penzionu, který přinesl velký štos svých satirických kreseb, karikatur a kreslených vtipů. Znovu jsme potvrdili, že by jeho díla stála za zveřejnění. Týž den tu naposled byla Klára. Jejího odchodu litujme, ale chápeme, že po dostudování chce pracovat na plný úvazek. A jejímu novému zaměstnavateli blahopřejeme, že si ji vybral. A jsme rádi, že na její místo nastoupila právě Lenka. Po roční zkušenosti s ní víme, že bude Kláře důstojnou nástupkyní.

Ke konci roku už jen zbývá poděkovat všem, kdo se na chodu Horizontu podílejí a svou prací mu umožnili další rok existence.

• Svatý Martin bohužel ani letos na bílém koni nepřijel, což ale asi nikoho moc nepřekvapilo.  Co nás ale ohromilo, byly kočičky a rozkvetlé ratolesti zlatého deště, které jsme na listopadových procházkách objevili.

• Z procházek stojí za pozornost cesta k Vrbě zapomenuté. Je to mohutný strom poměrně nedávno objevený a osvobozený z hustého porostu u lesní cesty ze Suchdola do Unětic. Dosud jsme o ní jen četli v suchdolském zpravodaji, ale nikdo z pravidelných účastníků vycházek nevěděl kudy tam. Až jeden krásný listopadový den se nás ujala Lucie, které tudy pravidelně chodívá na své muzicírování do Horizontu. Cesta se nám moc líbila a vrba je opravdu působivý strom. I když to není blízko, určitě se sem brzy vrátíme!

• Jak jsme se zmínili v posledním zápise, ke konci října ukončil po více než šesti letech docházku jeden dlouholetý klient.  Naše klientky však nezůstaly ochuzeny o pánskou společnost, a tak máme nového klienta, který velice dobře zapadl do našeho kruhu klientek. Mimoto se nám po delší době vrátily všechny obyvatelky z nemocnic a do listopadu jsme tak vstupovali v kompletním počtu.

• Rádi bychom se zmínili o obědu jubilantů, který pro seniory Suchdola pořádá místní MČ.  Jednak proto, že 1/3 našich obyvatelek je starší 90ti let, ale i kvůli použitému obrazu na přání pro jubilanty od naší nejstarší obyvatelky Milady Šindlerové – Vokáčové.

• Paní Šindlerová v téže době připravovala svou výstavu v Alšově kabinetě. Vernisáž proběhla v neděli 29.11. v podvečer. Úvodní slovo přednesla kurátorka výstavy a zahajovací řeč přečetl Petr Brukner z Divadla Járy Cimrmana. Doplnil ji roztomilou básní, do které byli zakomponováni všichni významní čeští malíři Cimrmanovy generace. Na piano  při vernisáži zahrála paní Škampová, která se s pí. Šindlerovou zná právě z Horizontu. Nepochybujeme, že všichni byli velmi spokojeni – s výstavou i atmosférou, která na vernisáži vládla. A my jsme se na výstavu vydali hned následující den v rámci stacionářských procházek. Za zmínku stojí, že velkou část vystavovaných obrazů malovala paní Šindlerová ve věku kolem 90ti let i více.

• Výtvarná dílna s Hankou byla většinou ve znamení blížícího se zahájení Suchdolského betléma. Na této zdejší obecní slavnosti mívá Horizont už tradičně stánek, kde prodáváme své výrobky. A abychom měli co prodávat, bylo potřeba to nejprve udělat. Kromě Hanky se do toho s klienty zapojila i Drahomíra během svých dopoledních programů. Vyráběli především z přírodních materiálů. Daniela s klienty zase vyráběla, resp. pekla pečený čaj. Ochutnávali jsme a s potěšením můžeme napsat, že se moc povedl a i v prodeji měl úspěch. A evergreenem, jenž má úspěch vždycky a končí vyprodáním zásob bývají sušenky – letos to byla linecká srdíčka.

• Zahájení betléma bylo příjemné jako každý rok a i s naším prodejem jsme byli spokojeni: utržily jsme 2100 Kč. Za část jsme koupili klientům dort. Zbytek použijeme na další výtvarné potřeby atd.

• Během listopadu si na výtvarnou dílnu zvykl chodit jediný náš mužský obyvatel. K výtvarničení má jako grafik a malíř celoživotní vztah, takže to není až zas tak překvapivé. Jednou s sebou přinesl své obrázky a grafiky a od ostatních se dočkal velkého uznání.

• V tomto měsíci zde proběhla i studentská exkurze. Neobvyklá byla počtem studentek — bylo jich okolo dvaceti.  A ještě víc nás překvapilo, že mezi studentkami byla naše čerstvá  dobrovolnice Nikola a dále Lucie, které zde trávila týdenní praxi na jaře ještě spolu se svým německým kolegou. Takže i oni mohly svým kolegyním sdělit dojmy ze svého působení v Horizontu.
• V listopadu jsme tu měli tři kulturní akce:
• Nejprve nám přišel zahrát mladý talentovaný klavírista Nikita Stěpaněko. Šlo o směs klasiky a velmi se to líbilo, a to z obou stran. Je tedy pravděpodobné, že se tu ještě objeví.

• Následující týden přijel dětský soubor Kamínek z Řevnic. Bez nadsázky to byl jeden z nejhezčích dětských koncertů, co jsme zde za ta léta měli.  Bylo to jistě kvalitou výkonu i originálním, z velké části autorským, repertoárem z pera pana učitele. Koncert na celém publiku zanechal dětskou energii a úsměv na tváři.

• Koncem měsíce přišel Vít Tadeáš Pokorný s přednáškou o historii Národního divadla a Divadla Na Vinohradech ve dvacátém století. Pro účastníky přednášky to bylo zajímavé proto, že mnohé osobnosti, o kterých byla řeč, znali. Dokonce si pamatovali i některé zmiňované inscenace. Víta Pokorného si pamatujeme už z předchozích let a víme, že pro milovníky umění jsou jeho vystoupení sázkou na jistotu. Ani tentokrát nás nezklamal.Na samém konci měsíce proběhla tradiční dílnička výroby adventních věnců a dalších vánočních dekorací.