Říjen už byl plně ve znamení koronaviru. Stále víc a víc ochromoval celou společnost, dusil a omezoval společenský a veřejný života.

Ještě jsme stihli přednášku Vojty Čurdy o konci 2. světové války v Praze. Původně měla být v září, kdy ji zmařila karanténa veškerého personálu. byla to však poslední akce pro veřejnost. Proběhnout měly ještě 3 další. Ty nám ale omezení vyhlášená vládu ve snaze zabránit šíření koronavirů znemožnila.

V souladu s přijatými opatřeními jsme snížili denní kapacitu klientů stacionáře na 5 osob, abychom dostáli požadavku, že nemá být více než 6 lidí pohromadě. A personál samozřejmě po stacionáři pohyboval výhradně v roušce. Ale i počet 5 klientů nebyl leckdy naplněn. Někteří klienti se báli nákazy a chodit přestali, jiní onemocněli – někdo běžnými neduhy a tito klienti se nám snad vrátí. Jiní Covidem a s těmi už se asi neuvidíme. Některé dny bylo ve stacionáři limitních 5, ale např. v pátek přišla několikrát jen jedna klientka. Nicméně jeli jsme dál.

Stihli jsme dvě setkání s Mooňáčkem. Jedno ještě na zahradě Horizontu.

Na to druhé jsme se vydali mi k Mooňáčkovi a Denise. Obě setkání se hodně povedla. Vždy nám přálo počasí.

A jako bonus se na nás přišla podívat dvě koťata. A z fotek je patrné, že byla velmi přítulná.

Také s Meginkou jsme se v říjnu setkali 2x. A vždy to bylo vydařené. Svojí společenskou povahou si klientky získala a vždy se na ní těšily. O to smutnější byly, když nám její panička Renata zavolala, že z pracovních důvodů bude muset své návštěvy v Horizontu nejméně na měsíc přerušit.

Naše dlouholetá výtvarnice Hanka se nám do zářijové karantény zatím nevrátila. V pondělních výtvarných dílnách ji zastoupila většinou Adéla a někdy i Veronika. A nutno přiznat, že ji zastoupily plnohodnotně.  Přesto musíme říct, že se nám po Hance stýská a doufáme, že se přece jen vrátí.

Jak jsme uvedli v minulém zápise – z Horizontu se rozhodly odejít dvě „pohotovostní“ dobrovolnice: Monika s Terezou. Podařilo se nám však díky Natálii brzo najít náhradu. Jsou to kamarádky Annie a Elis.

A služby tu teď budou náročnější než dosud. vrátila se nám obyvatelka po CMP, která potřebuje hodně péče.

Kvůli koronavirovým omezením se nemohla sejít Středisková rada, jejíž schůze byla naplánovaná na úterý 27.10. Alespoň tedy „per rollam“ schválila výběr nových obyvatelek – paní Raisové a paní Terynkové.

V listopadu se tedy naše řady snad konečně rozšíří.

Horizont měl na září naplánovaný bohatý a zajímavý program: 3 přednášky, koncert, výlet, divadlo, návštěvu koně Mooňáčka, další canisterapeutické setkání s Meginkou… A o většinu z toho jsme přišli 🙁

Ještě jsme si stihli na začátku měsíce na zahradě udělat ohníček a opéct buřty.

A pak nám náhle v úterý 8.9. dopoledne volali z hygienické stanice, že do ÚVN byl přivezený pán, u kterého test prokázal, že je pozitivní na Covid  adozvěděli se, že byl předchozí den ve stacionáři. Hygienici nám řekli, že všichni kdo s ním v posledních pěti dnech byli v kontaktu v uzavřené místnosti déle než 10 minut na vzdálenost méně než dva metry musí do karantény a na testy. A že jim máme poslat seznam těch lidí s kontakty. A to byli všichni klienti, kteří byli ve stacionáři ve čtvrtek, v pátek a v pondělí. A z=měř všichni členové personálu.

Díky Bohu se ukázalo, že se mezi námi zlý koronavir nijak drasticky nerozšířil. Jen jednomu členu personálu a jedné klientce stacionáře vyšli pozitivní testy.

Znovu se stacionář a pečovatelská služba vrátily k běžnému provozu až v úterý 22.10.

Kvůli karanténě jsme přišli o setkání s Mooňáčkem, o jedno setkání s psíkem Meginkou (aspoň to druhé na konci měsíce jsme stihli), o představení divadla ABC, kam jsme měli koupené vstupenky na dopolední představení „Zítra swing bude zníti všude“. Přišli jsme o výlet na zámek v Mníšku pod Brdy a na barokní areál Skalka v tomtéž městě. Přišli jsme o přednášku Vojtěcha Čurdy o konci druhé světové války v Praze a o povídání o Galapágách od Aleše Hoffmanna.

Po dvou týdnech však Horizont přece jen začal ožívat.

Hned druhý den po otevření jsme tu měli koncert. Po roční pauze znovu přišli Adam Hermuth a Eva Svitáková a zahráli nám své uklidňující skladby na kytaru a flétnu. Koncert byl ještě poznamenaný karanténou – z veřejnosti přišla jen jedna paní. Dál tu byl jeden z obyvatelů a  zbytek publika tvořili klienti stacionáře. Reakce od nich byly rozporuplné – někomu uklidňující tón většiny skladeb vyhovova, ale milovnici dechovky se to zdálo nudné.

O týden později, na samém konci měsíce, jsme tu měli přednášku jednoho za našich oblíbených hostí – Jany Troupové. Letos nám povídala o své cestě na Bali. Šlo o náhradu – původně měla být přednáška na jaře v době nouzového stavu.

Na tuto akci si už troufly přijít některé z pravidelných účastnic našich pořadů z okolí. Nálada na přednášce byla dosti veselá až rozverná, což ocenila i přednášející.

A koronavir se mezitím vesele šířil po světě. Nových případů byly v České republice tisíce denně a ČR se i ve světovém měřítku dostávala do čela nákazy.

A to byl důvod, proč se na še nová obyvatelka rozhodla se ze svého dosavadního bydliště v Německu do Čech a tím pádem ani do Horizontu nestěhovat. Byt č. 10 tedy stále čeká na svého nového obyvatele.

V září jsme se tedy opravdu nenudili. A to jsme ještě netušili, co nás (a celou naši vlast) čeká v říjnu.

V srpnu nás zasáhla velmi smutná zpráva – zemřela poslední obyvatelka Horizontu, které zde žila od jeho otevření v roce 2001. Dožila se úctyhodného věku 96 let a pomineme-li poslední měsíc, tak se ho dožila v relativně dobré duševní i tělesné kondici a relativně soběstačná. Tento rok nám nepřeje. Je to už třetí úmrtí v Horizontu v letošním roce.

V srpnu bylo konečně dokončeno dědické řízení započaté v dubnu a dědici a částečně i my jsme vyklízeli a uklízeli byt. Takhle vypadá byt připravený na novou obyvatelku.

Naše dlouholetá výtvarnice Hanka, které vede ve stacionáři „výtvarnou dílnu“ už od roku 2009, zase na léto odjela tábořit s postiženými dětmi. Vedení výtvarné dílny v létě přebrala Adéla. Prokázala, že nápadů má přehršel. Klienty to s ní bavilo, panovala tu veselá a uvolněná nálada a vznikla dílka, ze které se opravdu nemusí nikdo stydět. Posuďte sami.

11. 8. zde proběhla kontrola registračních podmínek za strany Magistrátu. Žádné zásadní nedostatky neshledala. Jen je potřeba upravit pár formálních věcí v registru poskytovatelů sociálních služeb.

V srpnu proběhlo v Horizontu několik zajímavých akcí. Můžeme zmínit například druhou návštěvu Mooňáčka. Tentokrát jsme s Denisou postoupili o něco dál a mohli jsme si vyzkoušet hřebelcování.

Srpen byl ostatně pro Horizont takový „zvířecí měsíc“. Kromě setkání s Mooňáčkem jsme se po letech vydali za dalšími zvířaty do zooparku Zájed.

Domluvili jsme prohlídku s průvodkyní, kterou byla neuvěřitelně milá a ochotná slečna. Prošla s námi celým parkem a o každém ze zvířat nám řekla spoustu zajímavostí. Některé z nich – lemury či kočkodany – si odvážnější z nás mohli nakrmit hroznovým vínem nebo červy.

Nesmíme zapomenout na to, že jsme projížděli vesnicí Zákolany. V této vesnici se narodil jeden z českých prezidentů, lidově zvaný „Zápotonda“. Asi si ho tam stále považují, protože v parku se tyčí jeho socha. A její okolí je vzorně upravené.

Hned následující den nás čekala další výjezdní akce – procházka letenskými  sady s botanikem Alešem Holíkem. Všem se to moc líbilo a shodli jsme se na tom, že by bylo vhodné na tuto procházku navázat – třeba procházkou ve Stromovce v září.

Další „zvířecí“ a přírodovědnou akcí v srpnu byla poslední ze tří srpnových přednášek – povídání o netopýrech. Všichni byli nadšení !!! Slečna Anna Bláhová měla přednášku perfektně připravenou! Mluvila se zápalem, ale profesionálně. Viděli jsme spoustu fotek a slyšeli  spoustu zajímavostí. A jako zlatý hřeb večera nám předvedla 3 své svěřence. Všichni si je mohli pohladit a ti odvážnější i nakrmit červíky.

Nezklamal ani pan Josef Jánský s paní Helenou Bínovou. Ve čtvrtek 20.8. přišli s přednáškou o historii Brandejsova statku. Tato usedlost hrála na Suchdole zvláště v 19. století velkou roli. Díky mecenáši panu Brandejsovi se z ní stalo umělecké a kulturní centrum (nejen) Suchdola. Mezi nejznámější Brandejsovi hosty patřil Mikoláš Aleš. Ale jezdilo sem malířů či spisovatelů mnohem více. A nejezdili sem jen umělci. Hostem na Brandejsově statku býval i pan Thomayer, zakladatel nemocnice v Krči.

Statek však existoval dávno před Brandejsem i daleko po něm. Oba přednášející nás seznámili s památkami na statek a okolí asi od 10. století do současnosti a dokonce i s plány, které s ním má jeho dlouhodobý nájemce – ČZU – v budoucnu.

A nakonec se zmíníme o první srpnové akci. V úterý 11.8. přišel pan doktor Gricejav se přednáškou na téma „rozhodovat o sobě na konci života“. Je šéfem podpůrného a paliativního týmu nemocnice v Motole.

Šlo o téma náročné a leckteří návštěvníci, kteří k nám celkem pravidelně chodí, se ho zalekli a nepřišli. Přišlo však několik lidí, kteří tu byl poprvé. A o smysluplnosti akce nás přesvědčilo to, že 4 z účastníků si nechali vytisknou formulář, resp. návrh dokumentu „dříve vysloveného přání“ s tím, že to chtějí probrat se svým ošetřujícím lékařem a podepsat.