Nová obyvatelka Horizontu se začátkem měsíce nastěhovala a rychle se zabydlela. Domníváme se, že nepřehání a nemaže med kolem úst, když říká, že je ráda, že je zde a že se jí tu dobře žije. A že je šťastná, že po prodeji domu může zůstat na Suchdole, kde žila celý život.

Stacionář po nouzovém stavu začal vstát z popela. Někteří klienti už se k naší lítosti nevrátili. Ale začali chodit nové tváře, které se nám ozvaly během nouzového stavu.

Přes léto sem nikdy nechodila výtvarnice Hanka. Ale koronavirus  znemožnil některé tábory, na které v létě pravidelně jezdí, tak jsme ji tu  v červenci ještě vídali. V srpnu už ale bude s dětmi tábořit a k nám se – doufejme – vrátí zase v září.

Letos poprvé jsme se vydali na výlet až teď v červenci. A to na zámek v Mnichově Hradišti, které nám dosud z neznámých důvodů unikal. Nedovedeme si vysvětlit proč. Snad proto, že je na hranici pro nás dostupné vzdálenosti.

V červenci jsme tu měli 4 akce pro seniorskou veřejnost. V úterý 7.7. tu měla Kateřina Kaňová přednášku o svém dvojím pobytu na Srí Lance.

Hned následující den, ve středu 8.7. jsme měli další akci – „povídání o koních a s koněm“. Bylo to pro nás v atypickou hodinu – od půl desáté. A to s ohledem na čas lektorky. Ačkoli jsme akci uvedli v programu pro veřejnost, nikdo z veřejnosti nedorazil. Byla to tedy privátní akce pro uživatele stacionáře. To však neznamená, že se nezdařila. Naopak !!

Denisa Doudová si připravila povídání o koních, zvláště o plemenu „Irský cob“, k němuž její „mazlíček“ patří. A po povídání a promítání jsme se odebrali na zahradu, kam její kamarádka „Mooňáčka“ přivedla. Klienti z něj byli nadšení!!

Ve středu 22.7. přišel náš obvyklý letní host – Nikita Stěpaněnko a virtuózně zaháral několik klavírních kousků.  A nejen zahrál. Také nám o hudbě a o svém studiu povídala. A mluvil s nakažlivým nadšením a  bylo vidět, že hudba je jeho život. Už se těšíme až zase přijde.

A ve středu 29.7. sem po mnoha letech přišel Pavel Josef Macků se svou přednáškou o vývoji hudebních nástrojů.

Koncem června se mohly konečně „rozvolnit“ i denní stacionáře pro seniory.

Většina našich klientů projevila zájem návštěvy stacionáře obnovit. Zdaleka ale ne všichni. Někdo odešlel do domova pro seniory, u jiných se zhoršil stav natolik, že museli být hospitalizováni nebo zůstanou v domcím ošetování a návštevy stacionáře zvládat nebudou. Někdo se bojí nákazy a mezi lidi zatím nechce ….

Ale většina by se vrátit mělia a u některých klientů rodiny toužebně vyhlížejí konec nouzového stavu.

Ale už před otevřením stacionáře se Horizont začal pozvolna otvírat světu – začaly  biblické hodiny a pedikúra.

A 22.6. jsme mohli po dlouhém čtvrt roce uvítat klienty stacionáře. U většiny z nich nedošlo k výrazným změnám.

Kapacitu jsme v souladu s doporučením MPSV snížili na 8 klientů na den. A když některé dny několik klientů nečekaně nepřišlo, tak to vypadalo, že má stacionář doby slávy dávno za sebou. Nicméně jsme doufali, že se „rozchodí“ i ti, kteří zatím „klempírovali“.  A zároveň se nám ozývali noví zájemci, takže doufám, že se stacionář znovu naplní nejen deklarativně, ale i fakticky.

Horizont získal nového obyvatele a další stěhování se čeká v červenci.

Narozeniny oslavila jedna z obyvatelek a to jako obvykle v rámci biblické hodiny. Pohostila však i ty obyvatele (a samozřejmě personál), který na biblické hodiny nechodí.

Také ve stacionáři jsme slavili jedny narozeniny. Bylo to ve středu po znovuotevření, takže to bylo zároveň oslava obnovení provozu stacionáře. K tomu jsme přispěli šampaňským.

Týž den odpoledne se konala první akce pro veřejnost. Byla jí přednáška Vladimíra Lukse o jeho cestování Kyrgyzstánem. Většina publika vydžela až do konce, tj. téměř dvě hodiny a pak se pana Lukse ještě  individuálně ptaly a debatovaly. Jakoby po tak dlouhé pauze byly společensky vyhládlé.

Doufáme, že se jednou přednáškou nenasytily a budou chodit nadále. Zajímavých akcí máme na léto domluveno celkem dost.