Prosinec byl na události opravdu bohatý. Tento měsíc je prakticky o týden kratší než ostatní, neboť co se nestihne do Vánoc, to se nestihne vůbec a týden mezi Vánocemi a Novým rokem plyne úplně jinak než kterékoli období roku.

Začali jsme hledat nového obyvatele pro byt č. 10.

Denisa nám oznámila, že ke konci roku opustí svůj poloviční úvazek ve stacionáři. Slíbila ale, že nám bude nadále brigádně pomáhat na DPP.

Začátkem prosince jedna klientka stacionáře odešla do specializovaného pobytového zařízení. A začátkem měsíce nás zastihla zpráva, že zemřela jiná dlouholetá klientka stacionáře.

Řady klientů stacionáře naopak posílily další 3 dámy – jedna chodí 1x týdně, další 2x týdně a třetí 4x týdně. Ke konci roku je tedy kapacita zcela naplněná (s výjimkou pátku, kde jsou 2 místa volná). Uvidíme, jak si zde nové klientky zvyknou – zatím to vypadá, že sem celkem zapadly.

Pokud jde o kulturu byl  prosinec dosti nabitý.

Proběhly tu například 2 kursy. Za prvé to byl už tradiční dílnička výroby adventních věnců a dalších vánočních dekorací.

Hned potom následovalo zahájení suchdolského betléma, kde měl Horizont svůj obvyklý stánek s výrobky našich klientů. Tentokráte nám počasí velmi nepřálo. Bylo poměrně zima – tak nějak kolem nuly, foukal nepříjemný vítr a celkem hustě pršelo. Přišlo proto jen málo lidí a rychle se rozešli. 

O týden později byl další kurs, a to kulinářskýna africké téma.

Kromě kursů jsme tu měli 4 kulturní akce. Jednou z nich – pro Horizont poměrně neobvyklá – byla beseda s herečkami Jitkou Asterovou a Hankou Čížkovou.

Ostatní vystupující byli tradiční a každoroční hosté. Jednak opět po roce přivál Vichr z hor na svůj obvyklý vánoční koncert. Jejich pásmo rorátů a koledy nijak nevybočovalo z tradice, ale jako obvykle potěšilo. ¨

Totéž se dá říci i o Kočovnících. Personálně se trochu obměnili, ale hráli stejně dobře jako obvykle a našli zde své věrné publikum.

Také Martin Mykiska je naším obvyklým hostem. Tentokrát nás s sebou vzal do Peru. Byl tam už mnohokrát, poprvé snad před více než 20 lety. Mohl tedy sledovat jak se země mění.

Se stacionářem jsme se opět vydali na návštěvu do mateřského centra Rybička. První setkání s nimi proběhlo právě před rokem v adventu. Od té doby jsme se sešli několikrát – střídavě u nich v budově úřadu a u nás v Horizontu. Opět to bylo příjemné setkání.  Tentokrát zde věkový rozdíl mezi nejmladší a nejstarší účastnicí byl celých 100 let – pí. Kučerové táhne na 102. a některým miminkům bylo jen něco málo přes rok.

Po roční pauze – opět způsobené tím, že loni jsme tu měli v prosinci tak trochu staveniště – jsme měli předvánoční besídku. Poprvé jsme mohli využít i nově přistavěnou část.

Dlouho před besídkou se v úterní pekárně – a někdy i mimo ni – se tu peklo.

Na besídku na chvílie přišel podívat pan starosta a ke shromážděným seniorům promluvil pár slov. Následovalo vystoupení dětí a kázání předsedy Střediskové rady. A pak už byla volná zábava. Přišly se podívat bývalé kolegyně Klára a Lenka, které rozšířený Horizont viděly poprvé. Návštěvníci se začali rozcházet kolem půl páté, ale někteří zde vydrželi až to půl šesté. Snad se zde všem líbilo a dobře se pobavili.

Jednou ráno jsme se probudili do hustého sněžení, které pokračovalo celý den. bylo to hezké, ale sníh nevydržel dlouho. Druhý den večer po něm zbylo jen pár louží. Jsme rádi, že jsme to zachytili na fotografiích. V posledních letech nebývá sníh v Praze častým návštěvníkem.

V listopadu se v Horizontu uvolnil byt. Rozeslali jsme nabídky deseti zájemcům, ale ti se buď neozvali nebo ještě nemají zájem a chtějí nadále zůstat v pořadníku. Čeká nás tedy druhé kolo. Ale v hektické době před Vánocemi to asi nestihneme a novou obyvatelku tedy asi získáme až v příštím roce.

Předseda Střediskové rady  dostál svému slibu z poslední schůze StR a začal navštěvovat obyvatelky Horizontu. Ačkoli původně plánoval, že navštíví dvě za dopoledne, tak se vždy zapovídali a stihl než jednu denně. V adventním období si na to – jakožto vytížený farář – těžko najde čas na další návštěvy. Snad to ale v příštím roce nevyšumí.

Na samém konci měsíce začala do stacionáře chodit nová paní – zatím jen jednou v týdnu. A proběhlo jednání s dvěma dalšími zájemkyněmi, resp. jejich pečujícími blízkými. Chodit však začnou až prosinci.

Jako obvykle začalo v listopadu ve stacionáři velké pečení. Už nešlo jen o svačinky pro klienty stacionáře, ale i o něco, čím bychom se mohli pochlubit veřejnosti.

První velká nálož byla potřeba na pátek 23.12., kdy byl na radnici druhý ročník trhů a dílniček místních neziskových a dobrovolnických organizací a spolků. I letos tam měl Horizont svůj stánek. A jako loni se nejvíce prodávalo nejvíce jídlo. Další prodejní příležitost bude o týden později, kdy bude zahájení Suchdolského betléma.Takže v posledním listopadovém týdnu bylo další velké pečení a pak další pečení na besídku. Ale klientky to bavilo.

Jedno pondělní odpoledne si dámy s Hankou udělaly místo výtvarné dílny večírek. Nevyráběly, udělaly si chlebíčky, přinesly bábovku, vaječňák a kávu (z obojího udělala pí. Kabátková svého vyhlášeného „kominíčka“). Hanka přivedla dva ze svých mladých pomocníků, aby u večírku asistovali. Přinesla na flashdiscu fotky za celou dobu, co výtvarnou dílnu vede. Roztáhly plátno, promítaly si fotky a vzpomínaly na ty, kteří už nejsou mezi námi Bylo to velmi příjemné odpoledne.

V listopadu byly v Horizontu tři přednášky. Nejdříve přišla Petra Folková. Předchozího čtvrt roku byla v Africe, konkrétně v Zambii. Byla tam za svým přítelem, který tak už delší dobu pracuje na jakési farmě. Petru Folkovou známe jako výživovou poradkyni. Měla tu už 2 přednášky o výživě a 2 kursy zdravého vaření.

Tentokrát se nám představila poprvé jako cestovatelka.

O týden později přišla doc. Milena Fantová a vzala nás na opačnou polokouli – do Peru a do Bolívie.

A za další týden přišel právník pan Ilek, aby nám pověděl o strategiích, které používají různí „šmejdi“ k tomu, aby vylákali z lidí různé objednávky, závazky atd. Všichni přítomní se shodli na tom, že přednášky byla přínosná. Velký dík za ni patří organiuaci LOVI, která nám její uspořádání nabídla.

Ještě stojí za to zmínit, že proběhlo další setkání s dr. Barboíkovou, kterého se mohly zúčastnit dámy, které to v říjnu nestihly.

A smutná zpráva na závěr: z rodinných důvodů rozhodla ukončit svou pracovní smlouvu ve stacionáři kolegyně Denisa. Neopouští nás ale docela. V kontaktu s námi nadále bude v rámci dohody o provedení práce a klienti tak např. nepřijdou o vyráběcí „kreativní odpoledne“ s ní, které bývají každou středu.

I v říjnu bylo krásné počasí – až nepřirozeně. Ještě stále mohl odpolední program probíhat na zahradě a procházky jsme nemuseli nijak zkracovat. Několikrát jsme si během procházky po obědě rozdělali v komunitní zahradě oheň a v popelu jsme pekli brambory.

Dva obyvatelé penzionu bylyi hospitalizování a stacionář také prořídl.

Jedna klientka vzápětí po „Babím létě“ onemocněla a v nemocnici byla celý měsíc. Jiná odjela na začátku měsíce k příbuzným na Moravu. Žila tam 70 let a srdce ji táhlo právě tam. Odjela na zkoušku na neurčitou dobu. Zpočátku to vypadalo, že na 14 dní, ale chtěla tam zůstat aspoň do „dušiček“.

Další byla 3 týdny na odlehčovacím pobytu v Životě 90. Vrátila se až 30.října. A zase jiná šla na plánovaný lékařský zákrok a část měsíce také chyběla.

v úterý 9.10. se sešla Středisková rada.

V říjnu jsme měli v Horizontu tři „živé“ akce, z nichž dvě se konaly v rámci projektu „Zdravý podzim“, který realizovala zdejší městská část s finanční podporou magistrátu hl. m. Praha.

Nejprve přišla paní doktorka Zuzana Barboríková s přednáškou „Bojíte se Alzheimera?“.  Zájemců o přednášku přišlo dost, z čehož bylo patrné, že jsme ve volbě tématu trefili hřebíček na hlavičku. Na závěr jsme po domluvě s pí. doktorkou navrhli přítomným, že budou moci mít s pí. dr. individuální konzultaci a testování, zda se u nich porucha kognitivních funkcí začíná projevovat. Zájem projevily 4 z nich. Konzultace pak probíhaly za 14 dní, ve čtvrtek 25.10.

Týden po této přednášce bylo na pořadu lehčí téma. Přišel náš obvyklý podzimní host, Martin Loew.  Tentokrát nám vyprávěl o své cestě na Madagaskar. Martin podal jako obvykle profesionální výkon. Fotografie byly krásné, vyprávění zajímavé i vtipné. Zaujalo nás např. to, že Madagaskar je jednou z nejchudších zemí na světě. Přesto Martin říkal, že místní lidé působí mimořádně spokojeně, stále se usmívají a jsou v dobré náladě, což nám dokumentoval na množství fotografií. Kéž bychom se to od nich dokázali naučit.

A třetí přednášku zde měla fyzioterapeutka a byla o zádech, resp. o bolestech zad. Proč nás záda bolí, že je to výsledkem našich dlouhodobě zakořeněných pohybových zlozvyků a co proti tomu můžeme i ve vyšším věku dělat. Také účastníkům této přednášky jsme nabídli  individuální konzultace v následujících týdnech. A i v tomto případě se našly 4 zájemkyně.

Po delší době nás navštívily děti a maminkami z mateřského centra Rybička ke společnému dovádění.

Poslední letošní výlet nás zavedl na zámek v Mělníce. Moc nás nebylo – dopředu jsme avizovali 52 schodů, které musejí zájemci o prohlídku zdolat. A někteří se obávali sychravého počasí, které touto dobou už má být. Na zámku jsme viděli mimo jiné psací stůl, za kterým soudruh Husák četl národu své poutavé novoroční projevy.

Lucie si pořídila basové ukulele, tak se s ním nemohla nepochlubit klientkám při jednom z muzicírování.

A nesmíme zapomenout připomenout, že tento měsíc oslavila sté narozeniny naše Česká republika.