Do března jsme vstoupily zmrzlí. První týden byly teploty ještě hluboko pod nulou.

V březnu jsme se dočkali nečekané ztráty. Jedna klientka stacionáře odešla vlastně ze dne na den do pobytového zařízení. Jejího odchodu jsme litovali o to více, že k  němu došloprakticky ze dne na den.

V průběhu měsíce byl stacionář ostatně poměrně často poloprázdný. K žádnému dalšímu trvalému odchodu nedošlo, ale bylo hodně absencí kvůli nemocem. V některé dny chyběli ve stacionáři i 3-4 lidé, tedy prakticky polovina.

Ozvali 3 zájemci o stacionář, tak se nám řady snad zase rozřšíř. Koncem března proběhly první schůzky s příbuznými a všechny tři dámy by měly začít stacionář navštěvovat v dubnu.

Lucie s klienty několikrát dopoledne vyráběla levandulové polštářky z vlastnoručně vypěstované levandule.

Ačkoli to venku moc jarně nevypadalo, přesto Hanka ve výtvarné dílně měla jarní program. Sázení kytiček a jarního osení. A vzhledem k tomu, že velikonoce se blížily se nám tu začaly objevovat o vajíčka z různých materiálů. Takže, když už ne venku, tak aspoň vevnitř to jarně vypadat.

Opět po roce nás navštívil Pavel Kukal. Tentokrát si připravil přednášku s názvem „Zahradnický zeměpis“. Není překvapivé, že dorazily především místní dámy, jejichž koníčkem je zahradničení a mají v tomto oboru nějaké zkušenosti. Na závěr přednášky se proto rozvinula celkem živá diskuse a výměna informací.

O týden později dorazilo duo „Mirka a Jirka“. Zahráli nám směs „nestárnoucích melodií“. Také tu nebyli poprvé, ale pokud se nepleteme, tak to bylo poprvé, co publikum roztancovali.

A to třetice sem přišel Tomáš Havránek, který nám povídal o své cestě na Island. Jeho povídání sem přilákalo hodně posluchačů a především díky jeho přednášce jsme se ujistili, že jsme nové židle nekupovali nadarmo. Celé akci dodal „šťávu“ projev pana Havránka. Bylo  vidět, že si své vystoupení pečlivě připravil, zároveň však vystupoval velmi bezprostředně a přirozeně.

Pozvaly nás maminky z Rybičky. Přišli jsme je navštívit do jejich „klubu“ na úřadě ve čtvrtek 29.3. Sledovali jsme jejich hemžení a hraní, poslouchali písničky a říkadla. Pár starobylých říkadel, která si naše dámy pamatují ze svých dětských let a která si pak osvěžily, když je nejprve jako maminky a pak jako babičky učily další generace.

Znovu bylo skoro až dojemné sledovat, jak naše seniorky v kontaktu s drobotinou  ožijí a omládnou.

Děti si pro nás připravily dárečky a naše dámy, pod vedením Denisy, také. Během závěrečné neformální zábavy jsme „naťukli“ možnost obnovit čtvrteční „miminkování“, která se nám kamsi vytratila….  Uvidíme.

Adventní období bylo pro Horizont velmi náročné, neboť v něm probíhaly na přístavbě ty nejhlučnější práce. S klienty jsme se uchýlili do salonku, zavřeli všechny možné dveře a ten nejnáročnější týden přežili. A věříme, že nejen přežili, ale že si alespoň něco klienti stacionáře při společném programu užili.

Hned prvního prosince se Horizont účastnil neobvyklé akce. Na radnici probíhaly „dílničky a trhy“ – první ročník, jakési přehlídky různých organizací, které na Suchdole působí. Přizván byl také Horizont. měli jsme tam stánek s výrobky našich klientů a také s tím, co spolu s Danielou upekly. Takhle náš stánek vypadal:

Z našich výrobků byl největší zájem o sladkosti. Můžeme říci, že jsme se zájmem byli spokojeni. Naše sladkosti – měli celkem ohlas, ale přece jen ne takový, abychom skončili úplně vyprodaní.

Takže jsme stánek rozbalili hned následující den na zahájení „Suchdolského betléma“.

Tam mívá Horizont stánek už tradičně. Bez problémů jsme doprodali zbytek koláčů a cukroví a zájem byl i o různé drobné výrobky. Takže tato dvojitá akce byla úspěšná a z výtěžku klientům koupíme ve zdejší vyhlášené cukrárně Žirafa nějaký luxusní dort – zaslouží si to.

Vánoce jsou svátky, které kromě věřících oceňují hlavně děti. Mnoho adventních akcí je pořádáno právě pro děti a s dětmi. A pohled na radostně se tvářící děti zase ocení většina seniorů a především seniorek.

Letos jsme jim to v adventu mohli dopřát dokonce dvakrát. Když už po prázdninách tak nějak „vyšumělo“ pravidelné miminkování, tak jsme byli rádi za tuto dvojí možnost dětského dovádění.

Nejprve přišly děti z MŠ Antonína Čermáka.

Letos poprvé proběhla návštěva stacionáře v mateřském centru Rybička, které se schází na úřadě MČ.  Dámy při pohledu na děti a laškování s nimi zářily štěstím a dojetím.

Před časem se nám ozvala nějaká paní z Kaflandu. Mají ve zvyku dělat nějaký jarmark pro zaměstnance, kde si navzájem prodávají vlastní výrobky. Výtěžek z tohoto jarmarku pak věnují nějaké neziskovce. A letos si vybrali nás. byli se zde na podzim podívat. nevybrali si zrovna nejvhodnější domu – prostředí už bylo hodně poznamenané stavbou. Ale neodradilo je to, za což jsme vděční. Těsně před Vánocemi nám přijeli dat předat. A kromě peněz a darovací smlouvy přinesli ještě spoustu potravin a pamlsků. Za zmínku stojí asi 25 vánoček. Dostaly je všechny obyvatelky, klienti stacionáře a dostalo se i na personál.

S dámami z Kauflandu jsme se domluvili, že až budeme mít dostavěno, mohly by přijít a udělali bychom společně něco jako výtvarnou dílnu a pohostili bychom je koláčem z nové kuchyňky, kterou z jejich daru pořídíme.

Z kulturních akcí byla většina laděna už vánočně, resp. adventně.  Jen jedna z toho vybočovala.

Byla to přednáška Petra Slavíka o jeho působení v Africe, resp. Zambii, kde se podílel na jednom rozvojovém projektu.

Pak zde byli už samí štamgasti.

Po déle než půl roce nám se „Vichr z hor“ přivál Doubravku. Přišli se na ní podívat i obyvatelky , které na akce do přízemí většinou nechodí.

Dalším tradičním hostem, který nám pravidelně zpříjemňuje advent byli Kočovníci.

A konečně přišel Pavel Schrank se svými flétnami. Místo spoluhráčky na flétnu si letos přivedl pianistku. Je to Američanka s českými kořeny a profesionální klavíristka. Hru na klavír snad dokonce učí, takže  bylo co poslouchat. Pavel Schrank jí coby návštěvě a profesionálce přenechal více prostoru, ale i jeho flétny zde několikrát zazněly. Bylo to příjemné, jako obvykle a tak doufáme, že za rok zase na shledanou.

Za zmínku stojí i kurs pečení Zdarvé vánoce „cukroví bez cukru“. Nápad vzešel z přednášky Petry Folkové v září. Kurs byl v sobotu. Nesešlo se nás moc, ale aspoň se odehrál bez stresu v pohodové atmosféře. Přišlo pár klientek stacionáře, jedna obyvatelka a pár „přespolních“