Ve stacionáři poměrně dost klientů „klempírovalo“ a naše řady byly prořídlé.

Dvě z  obyvatelek oslavily v lednu narozeniny – 93. a 96. Každá z nich své  spoluobyvatelky a personál velkoryse pohostily vínem a chlebíčky. Narozeniny obě oslavili na biblické hodině, které od ledna probíhají v salonku. Je nam na ně víc klidu a nejsou narušovány provozem stacionáře, dalšími příchozími, zvoněním atd.

Narozeniny oslavil ještě jeden klint ze stacionáře. Je vlastě o generaci mladší a mezi klienty je „benjamínek“. Oslavil 65. narozeniny. Své kolegy i personál stacionáře pohostil dvěma dorty a šampaňským.

V úterý 15.1. k nám přišly děti z MŠ v Gagarinově ulici zazpívat pár koled a řekly pár říkánek. Předaly klientkám přáníčka a vyrobené papírové růže. A pak jsme si s nimi zaskotačili na vozících a chodítkách, což pro děti byla nevšední atrakce. Jak ukazuje pár fotek, tak se během krátké návštěvy podařilo navázat spontánní a vřelý vztah přes těch 8 desetiletí, které většinu klientek od dětí dělí.

V lednu jsme tu měli 4 kulturně společenské akce a všechny se velmi vydařily. Jediný nováček byl pan docent Minář, povoláním vědec – entomolog, resp. parazitolog, který se v rámci svého výzkumu a mezinárodní pomoci opakovaně vracel do Mongolska. Vyprávění pana Mináře bylo poutavé a z klasických diapozitivů na nás dýchla minulost – možná zromantizovaná, ale krásná.

O týden později nám zahrálo Duo Tón směsku evergreenů a tanečních šlágrů pro starší a pokročilé. Písničky naše seniorské publikum nemohli zklamat. Neslyšely sice žádnou novinku, ale jsou to písně jejich mládí, které vyvolají spoustu vzpomínek.

A za daší týden přišli další „staří známí“ – Marian Vaněk se svou taneční partnerkou Annou Marií Žílovou. Vystoupení se líbilo všem a minimálně polovina z přítomných se do tance aktivně zapojila.

A posledního ledna sem přijel pan Kolomazník ze záchranné stanice pro volně žijící živočichy Panthea. I on byl sázka na jistotu.  Přivezl i několik jejích zástupců z různých živočišných říší. Viděli jsme na vlastní oči sklípkana, asi půl druhého metru dlouhou užovku, potkana a kavku. Ty odvážnější si mohli zmíněné exempláře pohladit. Celkově to bylo moc poučné a zajímavé a my jen doufáme, že si sem Pantheu budeme moci zase pozvat.

Prosinec byl na události opravdu bohatý. Tento měsíc je prakticky o týden kratší než ostatní, neboť co se nestihne do Vánoc, to se nestihne vůbec a týden mezi Vánocemi a Novým rokem plyne úplně jinak než kterékoli období roku.

Začali jsme hledat nového obyvatele pro byt č. 10.

Denisa nám oznámila, že ke konci roku opustí svůj poloviční úvazek ve stacionáři. Slíbila ale, že nám bude nadále brigádně pomáhat na DPP.

Začátkem prosince jedna klientka stacionáře odešla do specializovaného pobytového zařízení. A začátkem měsíce nás zastihla zpráva, že zemřela jiná dlouholetá klientka stacionáře.

Řady klientů stacionáře naopak posílily další 3 dámy – jedna chodí 1x týdně, další 2x týdně a třetí 4x týdně. Ke konci roku je tedy kapacita zcela naplněná (s výjimkou pátku, kde jsou 2 místa volná). Uvidíme, jak si zde nové klientky zvyknou – zatím to vypadá, že sem celkem zapadly.

Pokud jde o kulturu byl  prosinec dosti nabitý.

Proběhly tu například 2 kursy. Za prvé to byl už tradiční dílnička výroby adventních věnců a dalších vánočních dekorací.

Hned potom následovalo zahájení suchdolského betléma, kde měl Horizont svůj obvyklý stánek s výrobky našich klientů. Tentokráte nám počasí velmi nepřálo. Bylo poměrně zima – tak nějak kolem nuly, foukal nepříjemný vítr a celkem hustě pršelo. Přišlo proto jen málo lidí a rychle se rozešli. 

O týden později byl další kurs, a to kulinářskýna africké téma.

Kromě kursů jsme tu měli 4 kulturní akce. Jednou z nich – pro Horizont poměrně neobvyklá – byla beseda s herečkami Jitkou Asterovou a Hankou Čížkovou.

Ostatní vystupující byli tradiční a každoroční hosté. Jednak opět po roce přivál Vichr z hor na svůj obvyklý vánoční koncert. Jejich pásmo rorátů a koledy nijak nevybočovalo z tradice, ale jako obvykle potěšilo. ¨

Totéž se dá říci i o Kočovnících. Personálně se trochu obměnili, ale hráli stejně dobře jako obvykle a našli zde své věrné publikum.

Také Martin Mykiska je naším obvyklým hostem. Tentokrát nás s sebou vzal do Peru. Byl tam už mnohokrát, poprvé snad před více než 20 lety. Mohl tedy sledovat jak se země mění.

Se stacionářem jsme se opět vydali na návštěvu do mateřského centra Rybička. První setkání s nimi proběhlo právě před rokem v adventu. Od té doby jsme se sešli několikrát – střídavě u nich v budově úřadu a u nás v Horizontu. Opět to bylo příjemné setkání.  Tentokrát zde věkový rozdíl mezi nejmladší a nejstarší účastnicí byl celých 100 let – pí. Kučerové táhne na 102. a některým miminkům bylo jen něco málo přes rok.

Po roční pauze – opět způsobené tím, že loni jsme tu měli v prosinci tak trochu staveniště – jsme měli předvánoční besídku. Poprvé jsme mohli využít i nově přistavěnou část.

Dlouho před besídkou se v úterní pekárně – a někdy i mimo ni – se tu peklo.

Na besídku na chvílie přišel podívat pan starosta a ke shromážděným seniorům promluvil pár slov. Následovalo vystoupení dětí a kázání předsedy Střediskové rady. A pak už byla volná zábava. Přišly se podívat bývalé kolegyně Klára a Lenka, které rozšířený Horizont viděly poprvé. Návštěvníci se začali rozcházet kolem půl páté, ale někteří zde vydrželi až to půl šesté. Snad se zde všem líbilo a dobře se pobavili.

Jednou ráno jsme se probudili do hustého sněžení, které pokračovalo celý den. bylo to hezké, ale sníh nevydržel dlouho. Druhý den večer po něm zbylo jen pár louží. Jsme rádi, že jsme to zachytili na fotografiích. V posledních letech nebývá sníh v Praze častým návštěvníkem.

V listopadu se v Horizontu uvolnil byt. Rozeslali jsme nabídky deseti zájemcům, ale ti se buď neozvali nebo ještě nemají zájem a chtějí nadále zůstat v pořadníku. Čeká nás tedy druhé kolo. Ale v hektické době před Vánocemi to asi nestihneme a novou obyvatelku tedy asi získáme až v příštím roce.

Předseda Střediskové rady  dostál svému slibu z poslední schůze StR a začal navštěvovat obyvatelky Horizontu. Ačkoli původně plánoval, že navštíví dvě za dopoledne, tak se vždy zapovídali a stihl než jednu denně. V adventním období si na to – jakožto vytížený farář – těžko najde čas na další návštěvy. Snad to ale v příštím roce nevyšumí.

Na samém konci měsíce začala do stacionáře chodit nová paní – zatím jen jednou v týdnu. A proběhlo jednání s dvěma dalšími zájemkyněmi, resp. jejich pečujícími blízkými. Chodit však začnou až prosinci.

Jako obvykle začalo v listopadu ve stacionáři velké pečení. Už nešlo jen o svačinky pro klienty stacionáře, ale i o něco, čím bychom se mohli pochlubit veřejnosti.

První velká nálož byla potřeba na pátek 23.12., kdy byl na radnici druhý ročník trhů a dílniček místních neziskových a dobrovolnických organizací a spolků. I letos tam měl Horizont svůj stánek. A jako loni se nejvíce prodávalo nejvíce jídlo. Další prodejní příležitost bude o týden později, kdy bude zahájení Suchdolského betléma.Takže v posledním listopadovém týdnu bylo další velké pečení a pak další pečení na besídku. Ale klientky to bavilo.

Jedno pondělní odpoledne si dámy s Hankou udělaly místo výtvarné dílny večírek. Nevyráběly, udělaly si chlebíčky, přinesly bábovku, vaječňák a kávu (z obojího udělala pí. Kabátková svého vyhlášeného „kominíčka“). Hanka přivedla dva ze svých mladých pomocníků, aby u večírku asistovali. Přinesla na flashdiscu fotky za celou dobu, co výtvarnou dílnu vede. Roztáhly plátno, promítaly si fotky a vzpomínaly na ty, kteří už nejsou mezi námi Bylo to velmi příjemné odpoledne.

V listopadu byly v Horizontu tři přednášky. Nejdříve přišla Petra Folková. Předchozího čtvrt roku byla v Africe, konkrétně v Zambii. Byla tam za svým přítelem, který tak už delší dobu pracuje na jakési farmě. Petru Folkovou známe jako výživovou poradkyni. Měla tu už 2 přednášky o výživě a 2 kursy zdravého vaření.

Tentokrát se nám představila poprvé jako cestovatelka.

O týden později přišla doc. Milena Fantová a vzala nás na opačnou polokouli – do Peru a do Bolívie.

A za další týden přišel právník pan Ilek, aby nám pověděl o strategiích, které používají různí „šmejdi“ k tomu, aby vylákali z lidí různé objednávky, závazky atd. Všichni přítomní se shodli na tom, že přednášky byla přínosná. Velký dík za ni patří organiuaci LOVI, která nám její uspořádání nabídla.

Ještě stojí za to zmínit, že proběhlo další setkání s dr. Barboíkovou, kterého se mohly zúčastnit dámy, které to v říjnu nestihly.

A smutná zpráva na závěr: z rodinných důvodů rozhodla ukončit svou pracovní smlouvu ve stacionáři kolegyně Denisa. Neopouští nás ale docela. V kontaktu s námi nadále bude v rámci dohody o provedení práce a klienti tak např. nepřijdou o vyráběcí „kreativní odpoledne“ s ní, které bývají každou středu.