• Únor začal krásným počasí, kdy bylo vše cítit jarem a ze záhonů na nás vykukovalo čím dál více sněženek, bledulí i krokusů. A pak to celé zapadlo sněhem na pár dní. I v takovém nečase jsme však vyráželi na procházky.

• Celý měsíc jsme tu měli praktikantku Eriku, která se zde brzy rozkoukala a především Drahomíře se stala vítanou pomocí. Možná ji zahlédnete i na našich fotografií. Poprvé letos se vrátila naše dlouhodobá dobrovolnice pí. Kohoutová. Dámy ji přivítaly moc hezky a ona zase zajela do starých kolejí – chodívá v pondělí po obědě na odpolední kávu popovídat si s klientkami a pak zůstává ještě na výtvarnou dílnu, kde je Hance pravou rukou.

• Velkou události se stala výstava obyvatele penzionu pana Přibyla. Uspořádala ji Magda Vovsová v místní knihovně. Byla to první výstava, kterou pan Přibyl v životě měl. Vernisáž proběhla v pondělí odpoledne, které se kromě dcery pana Přibyla zúčastnili i dva studenti Hanky, klienti a personál stacionáře. Pan Přibyl. celý život maloval „do šuplíku“ a jsme rádi, že se alespoň zlomek toho dostal z šuplíku ven. Byli bychom rádi, kdyby tato výstava mohla mít třeba příští rok pokračování v Alšově kabinetě. Rozhodně je z čeho vybírat.

• A když už jsme u těch neobvyklých akcí, nesmíme opomenout návštěvu kina Lucerna s klienty stacionáře. Pokud nás paměť neklame, byla to první společná návštěva kina v dějinách Horizontu. Začátkem roku se do kin dostaly hned 2 filmy o Lídě Baarové, která pro generaci našich klientů byla velkou hvězdou. Z obou filmů jsme si vybrali dokument Heleny Třeštíkové. Film nám přišel zajímavý a všichni byli rádi, že ho viděli. Všichni se shodli na tom, že by za čas zase rádi zašli do kina.

• V únoru oslavily dvě obyvatelky Horizontu narozeniny. Jsou to dvě z našich čtyř devadesátnic. Jak je obvyklé, chtěly s ostatními oslavit svá výročí na biblické hodině, což se jedné z těchto dam podařilo.

• Daniela s klienty v rámci „klubu pamětníků“ vyrobila tabuli s názvem „Přátelé Horizontu“. Každý z pravidelných účastníků klubu tam má svůj koutek, kde jsou jeho fotky z různých období života, důležité vzpomínky či obrázky, které jej nějak vystihují. Panel se velmi povedl a zdobí tu stěnu salonku, na které dříve visel „Strom vzpomínek“.

• Oživením programu stacionáře bylo i předvádění didaktických her či pomůcek a zvláště pak krátká, ale milá návštěva dětí z MŠ v Gagarinově ulici, které nám zazpívaly pár písni.

• V únoru jsme tu měli dvě akce:

• První byla přednáška doc. Pavla Beneše. Už několik let k nám pan docent chodí každý rok povídat zážitky a promítat fotky ze svých cest. Tématy přednášek se postupně stále více přibližuje – nejprve jsme s ním byli v Indii, rok na to v Thajsku, pak v Izraeli a letos nás vzal na Broumovsko a do Adršpašských skal. Zájem nebyl o nic menší, než když byly na programu exotické kraje a tak těšíme se na další přednášky.

• Druhým hostem byl pan Martin Mykiska, který nás vzal na dlouhou cestu Amazonií. Povídal nám o svých setkáních s kovboji, kteří vypadali úplně jinak, než Charles Bronson a spol. O svém setkání s tarantulí, která jeho kamaráda kousla a oni s napětím čekali, jestli je tento druh jedovatý nebo ne. Viděli jsme ale také architektonické perly jezuitských misí a další pozoruhodnosti. Přednáška měly velký úspěch a byly bychom rádi, kdybychom si pana Mykisku mohli pozvat příští rok zas.

• V lednu jsme se opravdu dočkali i ledu a sněhu. Ačkoli nový rok začal téměř jarními teplotami, přesto se naše oči pokochali i zasněženou krajinou. 

• Právě krása zimy nás lákala k procházkám, i když drobátko zalézalo za nehty. Samozřejmě jedna z prvních cest sněhem vedla na náměstí k suchdolskému Betlému. K Betlému v našich končinách tak nějak sníh patří. Přitom je ho tu stále méně a méně. Tak je třeba využít příležitosti, když nám příroda na chvilku dopřeje. A tak krásně zapadaný Betlém jsme tu neměli aspoň tři roky.

• V lednu jsme tu slavili čtvery narozeniny. Narozeniny slavila jedna z klientek stacionáře, která chodí jen jednou týdně, a oslavili jsme již tradičně dortem z naší „cukrářské dílny“, s přáním z „výtvarné dílny“ a básní z „dílny tvůrčího psaní“. Tu zde uvádíme:

My přejeme Vám k narozeninám,
hodně zdraví, dobrého jídla i pití z chmelu,
které tak prospívá Vašemu tělu.
Ať zažíváte lahodné a opojné chvíle
a nejen po pivu je Vám skvěle.
Ať hořkost cítíte jen v tom zlatavém moku,
ale sladce užíváte si dalšího roku.
Ať píseň nesete si v srdci, tanec v duši
a na tváři úsměv, který Vám tak sluší.
Úsměv, který kdysi zdobil i výkladní skříně
a muže vábil k tanci i do svatební síně.
Ten úsměv máte pořád stejný
a těší nejen muže, ale i nás ženy.
I když Vám život doslova nastavil nohu,
Vy jste kráčela odvážně a hrdě vzhůru.
Vystoupala jste až na horu Říp,
kde na Vás svatý Jiří spiklenecky mrk.
Mrknutí svatého Jiřího bylo pro Vás manželskou zvěstí,
ať mrkání Přeučila Jiřího přináší Vám také štěstí.
Pomyslně zvedáme půllitr s Vaším oblíbeným pivem,
kéž tu všichni pospolu spokojeně žijem.
NA ZDRAVÍ!

• Rozjelo se další kolo klubu pamětníků pod vedením Daniely. Jeho první setkání bylo poněkud netradičně o klientovi ze stacionáře, který se chtěl s ostatními podělit o pár zážitků ze svého rozmanitého života. Mluvil o svém pobytu v Indii, i v USA. Zvlášť zajímavé bylo poslední lednové setkání, neboť se podařilo, aby si většina klientů s sebou přinesla nějaké fotky.

• V lednu jsme tu měli dvě „živé“ akce.

• Jednak přišla paní doktorka Milena Secká z Knihovny muzea V. Náprstka. Tu už pravidelní návštěvníci našich akcí dobře znají a vědí, že každá její přednáška je vyslovenou lahůdkou. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Téma se vztahovalo ještě k loňskému „husovskému“ roku. Hus měl své jubileum a Náprstek je životní téma dr. Secké. Nebylo pro ni těžké najít téma, které by obě tyto osobnosti spojovalo. Název přednášky zněl „Náprstkova podpora Husovské tradice“. Slyšeli jsme o Náprstkově úctě k Janu Husovi jako symbolu národa Vlastenecký akcent byl velmi výrazný. Ale šlo i o úctu k jeho odvaze, úctu k člověku, který neústupně stál za svým přesvědčením. Poslouchat jeho angažování se ve prospěch vybudování Husova pomníku bylo vysloveně napínavé. Na jeho vybudování měl lví podíl, ale samé realizace se už nedožil. Zajímavé bylo vidět také různé návrhy poníku a další dobové dokumenty. Všichni přítomní byli z přednášky nadšeni a už se těší na další, které se – v souladu s letošním výročím – bude věnovat vztahu V. Náprstka ke Karlovi IV.

• A poslední lednový pracovní den nám o svém pobytu v New Yorku povídala Lenka Holasová. Od ledna plně převzala v denním stacionáři agendu individuálního plánování po Kláře a rychle se stala plnohodnotnou členkou našeho malého týmu. Díky jejímu vystoupení jsme ji jako novou kolegyni mohli představit širšímu okruhu seniorů, kteří se v Horizontu pohybují. I když byla přednáška spojena s technickými obtížemi (ještě před začátkem se jí nějak záhadně ztratily všechny fotky a videa, které si na svou přednášku připravila, rychle je ale nahradila fotografiemi ze svého jiného zdroje), velice se povedla a i komentáře po přednášce nás nenechaly na pochybách, že to bylo pro všechny zúčastněné příjemné odpoledne. Lidí přišlo přes dvacet a tři z nich New York osobně navštívili. Doufejme, že se zase Lenka někam vydá, aby nám o tom mohla vyprávět.

• Poslední měsíc roku pokračoval v lámání teplotních rekordů. Počasí bylo spíš jarní a to včetně kočiček a rozkvetlého zlatého deště. Často bylo slunečno a teploty se pohybovaly mezi 10 – 15 stupni.

• Hned první procházka v prosinci vedla k suchdolskému Betlému. Klienti obdivovali množství figurek i kvalitu provedení. Snad se příští rok zase po dlouhé době odhodláme a také něco vyzkoušíme v rámci výtvarné dílny vymodelovat. Dle fotografií sami posuďte, zda něco kromě Betléma připomíná blížící se Vánoce.

• Velkou událostí bylo malování. Bylo to už hodně potřeba a jsme rádi, že to máme zase na pár let za sebou. Obrátili jsme se na stejnou firmu, která nám tu na jaře lakovala zábradlí a železné části zvenku budovy. I ohledně malování interiérů budovy jsme s ní byli nadmíru spokojeni. Pracovali rychle a kvalitně a za necelé dva týdny byly vymalovány kompletně prostory stacionáře a peč. služby i několik bytů. Ale i při sebelepší firmě se při malování nadělá a práší. Dostat Horizont do uspokojivého stavu stálo personál dvě pracovní soboty, za což mu patří veliký dík. Provoz stacionáře ani peč. služby jsme neomezovali. Některé klientky nám dokonce při úklidu pomohly například při otírání prachu z tchýniných jazyků a širokých listů klívií.

• Sotva jsme byli hotovi s malováním, dorazily děti z MŠ Antonína Čermáka ke společnému zdobení ve stacionáři. Poprvé přišli loni před Vánocemi, pak na jaře před velikonocemi a vždy to byla velmi milá návštěva. Snad se nespleteme, když napíšeme, že obě strany už to považují za tradici a další návštěvy budou následovat. Loni pekly perníčky děti i dámy ve stacionáři. To jsme letos kvůli malování nestihli a práce zůstala jen na dětech. My jsme alespoň obstarali zdobítka.

• Také na výtvarné dílně stále přetrvávaly vánočně-nebeské motivy. Jak je vidět z fotografií, tak se počet účastníků výtvarné dílny se rozšířil. Dva mužské účastníky naráz už jsme na výtvarné dílně dlouho neměli. Jeden z obyvatelů penzionu se rozhodl oprašovat své dávné talenty, a tak začal pravidelně docházet spolu s klienty stacionáře. Rychle se ukázalo, že má výtvarné nadání a některé své grafiky přinesl na ukázku. Hned další týden následovala exkurse do jeho bytu, který více než byt připomíná soukromou galerii. Obrazy se líbily snad ještě víc než grafiky.

• S blížící se besídkou se stacionář v rámci pečení pustil do vánočního cukroví.

• Besídka proběhla jako obvykle, jen jsme se museli obejít bez „matky zakladatelky“ Marty Jurkové. Ale předseda naší Střediskové rady (kterého jsme představovali na besídce právě před rokem) ji důstojně zastal. Koledami nás pak potěšily děti z MŠ U lesa, z jejichž vánočního vystoupení v Horizontu býváme pravidelně všichni na měkko. Pak předseda Lukáš přešel do vážnějšího tónu a přečetl svou vánoční úvahu. A pak už byla volná zábava a soudě podle toho, jak dlouho se lidé zdrželi, tak se rozhodně nenudili a každý se velmi dobře bavil. Velmi si vážíme návštěvy pana starosty Petra Hejla a paní místostostarostky Věry Štěpánkové. Na den naší besídky měli na úřadě schůzi. Ale po ní ještě neopomněli přijít pozdravit suchdolské seniory. Jsme jim vděční za mnohostrannou podporu a důvěru, kterou v nás a v naší práci mají. Následuje pár fotek z besídky, které atmosféru snad přiblíží lépe.

• Pokud jde o kulturu, byl poslední měsíc roku 2015 snad nejnabitější. Kromě dvou „živých“ akcí uvedených v programu přibyly dvě nové. Byl to koncert oddílu Kočovníci a koncert příležitostného (ale v Horizontu zdomácnělého) souboru Vichr z hor.

• První z vystupujících byl pan doktor Konařovic. Většinou si ho sem zveme v létě, ale tentokrát jsme to museli vydržet až do závěru roku. Ale ukázalo se, že je to dobře. Téma, které si vybral, byla jeho poslední cesta, jež ho zavedla do Jordánska a Izraele. A samozřejmě, že se nemohl vyhnout místům, které do adventního období padnou jako ulitá – místům spojeným s narozením a životem Ježíše Krista.

• A nakonec se zmíníme o souboru, který tady byl poprvé, ale doufáme, že ne naposled. Jde o flétnové trio Flauto Domenica (Nedělní flétna). Flétnu už jsme tu slyšeli, ale rozhodně nikdy tři na jednou, navíc různé druhy. Soubor se orientuje hlavně na renesanční a barokní hudbu. Hodně hrají taneční hudbu z tohoto období, ale i lidovky různých národů. Koncert se lidem určitě líbil!

• 31.12. tu bylo další setkání, na které dorazila většina obyvatelek, dvě klientky stacionáře i dvě paní z terénu. O zábavu se postaral hlavně jeden z obyvatelů penzionu, který přinesl velký štos svých satirických kreseb, karikatur a kreslených vtipů. Znovu jsme potvrdili, že by jeho díla stála za zveřejnění. Týž den tu naposled byla Klára. Jejího odchodu litujme, ale chápeme, že po dostudování chce pracovat na plný úvazek. A jejímu novému zaměstnavateli blahopřejeme, že si ji vybral. A jsme rádi, že na její místo nastoupila právě Lenka. Po roční zkušenosti s ní víme, že bude Kláře důstojnou nástupkyní.

Ke konci roku už jen zbývá poděkovat všem, kdo se na chodu Horizontu podílejí a svou prací mu umožnili další rok existence.