• Svatý Martin bohužel ani letos na bílém koni nepřijel, což ale asi nikoho moc nepřekvapilo.  Co nás ale ohromilo, byly kočičky a rozkvetlé ratolesti zlatého deště, které jsme na listopadových procházkách objevili.

• Z procházek stojí za pozornost cesta k Vrbě zapomenuté. Je to mohutný strom poměrně nedávno objevený a osvobozený z hustého porostu u lesní cesty ze Suchdola do Unětic. Dosud jsme o ní jen četli v suchdolském zpravodaji, ale nikdo z pravidelných účastníků vycházek nevěděl kudy tam. Až jeden krásný listopadový den se nás ujala Lucie, které tudy pravidelně chodívá na své muzicírování do Horizontu. Cesta se nám moc líbila a vrba je opravdu působivý strom. I když to není blízko, určitě se sem brzy vrátíme!

• Jak jsme se zmínili v posledním zápise, ke konci října ukončil po více než šesti letech docházku jeden dlouholetý klient.  Naše klientky však nezůstaly ochuzeny o pánskou společnost, a tak máme nového klienta, který velice dobře zapadl do našeho kruhu klientek. Mimoto se nám po delší době vrátily všechny obyvatelky z nemocnic a do listopadu jsme tak vstupovali v kompletním počtu.

• Rádi bychom se zmínili o obědu jubilantů, který pro seniory Suchdola pořádá místní MČ.  Jednak proto, že 1/3 našich obyvatelek je starší 90ti let, ale i kvůli použitému obrazu na přání pro jubilanty od naší nejstarší obyvatelky Milady Šindlerové – Vokáčové.

• Paní Šindlerová v téže době připravovala svou výstavu v Alšově kabinetě. Vernisáž proběhla v neděli 29.11. v podvečer. Úvodní slovo přednesla kurátorka výstavy a zahajovací řeč přečetl Petr Brukner z Divadla Járy Cimrmana. Doplnil ji roztomilou básní, do které byli zakomponováni všichni významní čeští malíři Cimrmanovy generace. Na piano  při vernisáži zahrála paní Škampová, která se s pí. Šindlerovou zná právě z Horizontu. Nepochybujeme, že všichni byli velmi spokojeni – s výstavou i atmosférou, která na vernisáži vládla. A my jsme se na výstavu vydali hned následující den v rámci stacionářských procházek. Za zmínku stojí, že velkou část vystavovaných obrazů malovala paní Šindlerová ve věku kolem 90ti let i více.

• Výtvarná dílna s Hankou byla většinou ve znamení blížícího se zahájení Suchdolského betléma. Na této zdejší obecní slavnosti mívá Horizont už tradičně stánek, kde prodáváme své výrobky. A abychom měli co prodávat, bylo potřeba to nejprve udělat. Kromě Hanky se do toho s klienty zapojila i Drahomíra během svých dopoledních programů. Vyráběli především z přírodních materiálů. Daniela s klienty zase vyráběla, resp. pekla pečený čaj. Ochutnávali jsme a s potěšením můžeme napsat, že se moc povedl a i v prodeji měl úspěch. A evergreenem, jenž má úspěch vždycky a končí vyprodáním zásob bývají sušenky – letos to byla linecká srdíčka.

• Zahájení betléma bylo příjemné jako každý rok a i s naším prodejem jsme byli spokojeni: utržily jsme 2100 Kč. Za část jsme koupili klientům dort. Zbytek použijeme na další výtvarné potřeby atd.

• Během listopadu si na výtvarnou dílnu zvykl chodit jediný náš mužský obyvatel. K výtvarničení má jako grafik a malíř celoživotní vztah, takže to není až zas tak překvapivé. Jednou s sebou přinesl své obrázky a grafiky a od ostatních se dočkal velkého uznání.

• V tomto měsíci zde proběhla i studentská exkurze. Neobvyklá byla počtem studentek — bylo jich okolo dvaceti.  A ještě víc nás překvapilo, že mezi studentkami byla naše čerstvá  dobrovolnice Nikola a dále Lucie, které zde trávila týdenní praxi na jaře ještě spolu se svým německým kolegou. Takže i oni mohly svým kolegyním sdělit dojmy ze svého působení v Horizontu.
• V listopadu jsme tu měli tři kulturní akce:
• Nejprve nám přišel zahrát mladý talentovaný klavírista Nikita Stěpaněko. Šlo o směs klasiky a velmi se to líbilo, a to z obou stran. Je tedy pravděpodobné, že se tu ještě objeví.

• Následující týden přijel dětský soubor Kamínek z Řevnic. Bez nadsázky to byl jeden z nejhezčích dětských koncertů, co jsme zde za ta léta měli.  Bylo to jistě kvalitou výkonu i originálním, z velké části autorským, repertoárem z pera pana učitele. Koncert na celém publiku zanechal dětskou energii a úsměv na tváři.

• Koncem měsíce přišel Vít Tadeáš Pokorný s přednáškou o historii Národního divadla a Divadla Na Vinohradech ve dvacátém století. Pro účastníky přednášky to bylo zajímavé proto, že mnohé osobnosti, o kterých byla řeč, znali. Dokonce si pamatovali i některé zmiňované inscenace. Víta Pokorného si pamatujeme už z předchozích let a víme, že pro milovníky umění jsou jeho vystoupení sázkou na jistotu. Ani tentokrát nás nezklamal.Na samém konci měsíce proběhla tradiční dílnička výroby adventních věnců a dalších vánočních dekorací.

• říjnové počasí bylo velmi proměnlivé, ale zároveň bylo plné krásných slunečných dnů, kdy jsme mohli na našich procházkách obdivovat krásy pestrobarevných stromy. Jindy nám zase pršelo a foukal vítr, ale naše klientky to ani přesto neodradilo od oblíbených procházek.

• z barevných listů pak Drahomíra s klienty vyráběla podzimní výzdobu

• ve stacionáři se nám klienti různě obměňovali, někdo docházel jen na několik dnů a někdo se rozhodl, že přes zimu bude radši zůstávat doma, aby na jaře mohl své návštěvy stacionáře obnovit. Jeden z našich dlouhodobých klientů, který naši službu navštěvoval už od roku 2009, ukončil na konci října službu úplně z důvodu potřeby neustálé zdravotnické péče. Je to pro nás těžké rozloučení. Je třeba vyslovit uznání jeho manželce, která oddalovala jeho nástup do pobytového zařízení téměř za hranice svých možností.

• v říjnu oslavil v Horizontu narozeniny jeden z našich externích strávníků, který k nám dochází na obědy už od roku 2004, z personálu pak oslavila narozeniny Petra
• v říjnu jsme navštívili další divadelní představení s názvem „Důkaz“, byla to příjemná návštěva divadla a výlet do centra Prahy, ačkoliv se nikomu z nás představení příliš nelíbilo
• jelikož měsíc začal krásným počasím, vyrazili jsme ještě na jeden výlet do Toulcova Dvoru v Praze Hostivaři. Toulcův dvůr je enviromentální středisko, které pořádá výchovné ekologické programy, kroužky a akce pro mládež. Mimo jiné tam chovají různá domácí zvířata, tak jak by se chovat měla. Právě setkání s různými domácími zvířaty bylo pro naše městské klientky největším zážitkem. Živá prasata (jmenují se Růžena a Blažena) už mnoho z přítomných neviděly dlouhá desetiletí. Natož aby si je mohla podrbat za ušima. I přes sychravé počasí se výlet do Toulcova dvora velice líbil.

• postupující podzim nám připomněl, že je třeba začít se připravovat na advent a začít  vyrábět předměty k prodeji při otevření a zahájení „Suchdolského betléma“. Toho se ujala především Hanka s klienty ve „výtvarné dílně“.
• v říjnu zde proběhly tři akce:
• Poprvé tu byla šansoniérka Zlatka Bartošková, kterou na piano doprovázel Jiří Toufar. Šanson přivedl do Horizontu i lidi, kteří k nám obvykle nechodí, což nás velice potěšilo.

• Poprvé u nás přednášel i Jonáš František Rejl o svém „treku“ v Himalájích před pár lety. Přesněji vyprávěl o své cestě na trase zvané „Annapurna circuit“ (okružní trasa kolem masivu Annapurny) a přitom ukazoval nejrůznější potřeby pro vysokohorskou turistiku.

• Na konec měsíce u nás vystoupila naše stálice Jaromíra Škampová. Byla tu letos už po druhé a její vystoupení bylo tentokrát věnováno Antonínu Dvořákovi. Opět se střídalo slovo s hudbou, což se všem posluchačům líbilo. Dokonce po koncertu ji paní Šindlerová požádala, zda by ji nezahrála na vernisáži chystané výstavy ve zdejším Alšově kabinetě.

• po většinu září jsme si mohli užívat příjemné zářijově zářící slunce a to jak na našich každodenních procházkách, tak při příjemných posezeních na zahrádce.
• Jak podzim postupoval, vraceli jsme se z procházek i s nějakou kořistí – tu s pár jablky, tu s pár ořechy, s větvičkou šípku, několika lískovými oříšky, kaštany a postupně i s barvícími se listy. Na zahrádce pak probíhaly také pravidelné programy jako jsou dramahrátky či reminiscence. Téma, které se při zářijovém vzpomínání nedalo vynechat se věnovalo vzpomínkám na školní léta.
• v září se vše postupně vracelo do starých kolejí, obnovily se biblické hodiny, rehabilitační cvičení, muzicírování a výtvarná dílna
• řady našich klientek se v září opět rozrostly a tak bylo ve stacionáři živěji
• v září jsme také zveřejnili výsledky průzkumu spokojenosti pečovatelské služby. Z průzkumu je patrné, že v případě obědů je většina strávníků spokojena se současným stavem. Na základě Vašich podnětů jsme od září začali uveřejňovat jídelní lístek také na našich internetových stránkách.
• Září bylo poměrně rušné co do společenských událostí i kulturních programů. Byla zde přednáška o Normandii, dále přednáška o českých operách, jedno „divadelní představení“ a jedno taneční představení. Za poslední dvě kulturní vložky vděčíme Drahomíře, neboť to byli její známí, kteří si pro „naše“ seniorky svá vystoupení připravili. Dále byl výlet, psí představení a „babí léto“.
• o opeře nám přišla povídat milovkyně oper Markéta Kiratli, která všechny zaujala svým zasvěceným výkladem.
• velmi hezky si své povídání o Normandii připravila naše muzikoterapeutka Lucie, která nám přišla vyprávět o všem, co během letní cesty o tomto koutu světa dozvěděla
• v následujícím týdnu přišel po několika letech Honza Kysela, tentokrát s představením „Bitva u Sudoměře vážně i nevážně, slovem i písní“. Představil se nám nejen jako zpěvák a komik, ale i jako multiinstrumentalista.
• suchdolská slečna Eliška nám nabídla vystoupení se svým psem Bodiem. Byli jsme rádi, neboť  naše pravidelná návštěvnice fenka Tara není po zdravotní stránce fit a tak se nám po psí společnosti již velmi stýskalo. A šlo o vystoupení takřka cirkusové. Viděli jsme skutečné psí kusy – chytání létajícího talíře, kličkování mezi nohama, společnou chůzi, salto s odrazem o stehno majitelky a náročný výskok zezadu na záda majitelky.
• Vedle tance psího jsme si v září také užili ten lidský. Marián Vanek a Anna – Marie Žílková se s námi přišli podělit radost z latinsko-amerických tanců, ve kterých jsou skutečnými mistry. Své vystoupení nazvali „Tanec – sdílená radost“ a věrni tomuto názvu s námi radost z tance skutečně sdíleli. Vystoupení a nakonec i společný tanec měli obrovský úspěch a nikomu se nechtělo ani odcházet.
• v září jsme vyrazili na výlet do Kutné Hory. Kutná Hora je opravdu působivé město, začali jsme chrámem svaté Barbory a pak jsme se přes město dopravili do muzea stříbra.
• poslední akce o které si zmíníme je „babí léto“.  Klientky poměrně často mluví o svých ratolestech, zvláště vnoučatech. Uspořádali jsme tedy jakési mezigenerační setkání klientek s jejich dětmi a jejich dětmi. Snažili jsme dodat setkání nějaký obsah a tak jsme připravili různé hry a „soutěže“ kterých by se mohli zúčastnit pokud možno všechny generace. Setkání se velmi povedlo. Vládla tu příjemná a uvolněná atmosféra. Děti i senioři se celkem brzy zbavili ostychu a do společných akcí se zapojili. Na závěr přišla i Eva s koněm Hermínem, což byla vítaná atrakce nejen pro děti. A kdo chtěl, mohl si opéci buřty u ohníčku a zazpívat.

Shodli jsme se na tom, že by bylo škoda akci za rok nezopakovat!