HORIZONT – centrum služeb pro seniory

název:                                      HORIZONT – penzion pro seniory,

středisko Diakonie a misie Církve československé husitské

právní forma:                                   církevní právnická osoba

datum vzniku:                                            13.8.2003

sídlo:                                    Na Vrchmezí 8/231, Praha 6, 165 00

IČ:                                                             73632813

DIČ:                                                        CZ73632813

bankovní spojení:                               171081319/0800

telefon:                                         233 101 421, 220 921 242

email:                                            info@centrumhorizont.cz

web:                                               www.centrumhorizont.cz

registrované sociální služby: denní stacionář (DS –  identifikátor: 4721158)

pečovatelská služba (PS – identifikátor: 2253794)

V čele organizace stojí STŘEDISKOVÁ RADA, kterou na základě Statutu v současné době tvoří:

její předseda Lukáš Volkman, jmenovaný Ústřední radou CČSH,

místopředsedkyně Jarmila Kučerová, jakožto duchovní jmenovaná diecézní radou,

ředitel penzionu Jiří Přeučil,

Romana Miňovská, jakožto volená zástupkyně zaměstnanců,

Emilie Urbanová, jakožto člen spolupracující NO CČSH,

Magdalena Turchichová za MČ Praha – Suchdol

Podle Organizačního řádu je účast na jednáních Střediskové rady nabízena i zástupci dobrovolníků, kteří pro organizaci dlouhodobě pracují a o jednáních StR jsou informováni i obyvatelé penzionu.

I. Úvodní slovo ředitele organizace

Horizont v roce 2014 završil 13. rok své existence. 13 je považována za číslo nešťastné.  Nejsme a nechceme být pověrčiví, ale nutno přiznat, že tentokrát to „vyšlo“.

Pokud bychom měli nějak krátce charakterizovat loňský rok, mohli bychom ho nazvat „rokem odchodů či ztrát“. Odchody a ztráty se týkaly snad  úplně všeho – personálu, střediskové rady, obyvatel penzionu, klientů denního stacionáře i pečovatelské služby. O všech se zmíníme na patřičných místech v textu zprávy.

Ztráty často bolí. Nicméně pokud jde o klienty, jsou u naší cílové skupiny relativně přirozené a očekávatelné. Jinak tomu bylo u ztrát personálu. Otevřeně přiznáváme, že to bylo těžké. Neodehrávaly se vždy v klidné atmosféře a nebyla to pro nikoho z nás příjemná zkušenost. Ale doufáme, že pro všechny strany platí Nietzchovo „poučení z válečné školy života: co mě nezabilo, to mě učilo silnějším“. A z druhé strany „barikády“ si můžeme připomenout výrok sv. apoštola Pavla „všechno přispívá k dobrému těm, kdo milují Boha“.

Kéž by tedy všichni své setkání s Horizontem – v určité chvíli jistě bolestné a náročné – s odstupem zhodnotili tak, že jim kromě jizev na duši přineslo i něco pozitivního.

Za sebe můžu říci, že u mě to tak je a na všechny vzpomínám v dobrém a s vděčností. Vnímám to tak, že v tomto roce skončila určitá etapa Horizontu, zvláště pokud jde o stacionář. Dá se říci, že s tím jsme v druhé polovině roku začínali na novo.

A doufám, že po bouřlivém období změn se situace na čas ustálila a pohled na horizont (i Horizont) před námi je klidný.

To však ukáže teprve čas.

Jiří Přeučil

II. Základy a zásady

Hledíme-li kupředu s nadějí na klidný horizont, je potřeba podívat se také pod sebe, zda Horizont nevybočuje ze svých základů. A zda základy, na nichž byl postaven, můžeme stále považovat za „své“ či zda a nakolik je opouštíme. Psaní výroční zprávy je vhodnou příležitostí k takové revizi.

V předchozích výročních zprávách jsme se „základy a zásady“ snažili formulovat pro celý Horizont, tj. pro všechny nabízené služby. Letos to pojmeme poněkud jinak. Souhrnně uvedeme PRINCIPY a jednotlivě, za každou nabízenou službu v příslušné kapitole uvedeme POSLÁNÍ, CÍLE a CÍLOVOU SKUPINU.

Jaké jsou tedy zásady, na nichž byl ( a stále je) celý náš Horizont vybudován?

Principy, na nichž naše práce stojí, vychází z křesťanské morálky. Lze vyjádřit slovy „láska k bližnímu“, případně „úcta k člověku“, nebo „respekt k osobě“. Ačkoli si sami o sobě neděláme iluze, že bychom byli schopni vůči našim bližním vždy jen pozitivních citů a vztahů, usilujeme o to, aby alespoň naše jednání vůči uživatelům i zaměstnancům těmto principům odpovídalo.

+ S výše zmíněnými principy je neodmyslitelně spojena svoboda, která je jednou z nejdůležitějších hodnot. Víme však, že právě senioři jsou o ni často připravováni, a to i svými blízkými. Odmítáme využívání jejich znevýhodněné situace, úbytku sil, handicapu apod. a zříkáme se manipulace s nimi, rozhodování za ně atd. I ti kteří nejsou schopni názory a vůli pregnantně vyjadřovat, jsou schopni dát najevo libost či nelibost. Motivujeme a vyzýváme uživatele aby svá přání, návrhy, připomínky i nespokojenost vyjadřovali – otevřeně i anonymně.

+ Snažíme se, aby péče byla přiměřená každému z uživatelů, aby odpovídala přáním a potřebám každého z nich osobně a jeho zvláštní situaci a také, aby odpovídala všem jejich potřebám – duševním, duchovním, sociálním i tělesným.

+ Usilujeme o vstřícnost vůči všem a odmítáme „dvojí metr“ při plánování péče. Možnost využívat našich služeb je otevřená všem zájemcům cílové skupiny (s přihlédnutím ke kapacitě zařízení).

+ při výběru klientů pro službu se snažíme o maximální objektivitu. Služby nesmí být nikomu odmítnuty na základě barvy pleti, pohlaví, přesvědčení ani osobních antipatií.

+ pokud nemůžeme vyhovět všem, snažíme se, aby výběr klientů byl transparentní.

Tyto principy vnímáme jako svůj závazek vůči našim klientům i vůči veřejnosti.

III. Historie

Třináct let není tak moc. Přesto, kdybychom srovnávali Horizont v roce 2001 a v roce 2014 byly by patrné mnohé změny. K některým došlo více měně spontánně, pozvolna, řekněme vnitřní evolucí. K jiným došlo poměrně náhle, výrazným zásahem, často zvenčí – řekněme s nadsázkou revolucí.

Aby ale vůbec Horizont (a nejen on) mohl vzniknout, muselo dojít k revoluci skutečné, naštěstí „sametové“. Sametová revoluce a prudký vznik  občanské společnosti v devadesátých letech umožnil iniciativu, kterou komunistický režim spíše dusil. Nespokojenost se současným stavem stává za významnými celospolečenskými událostmi i za malými, lokálními změnami. Celková nespokojenost v národě vyvolala sametovou revoluci a v nových poměrech mohlo docházet k těm změnám lokálním. A výsledkem jedné „malé“ nespokojnosti je malý Horizont.

Nespokojenost se stavem sociálních služeb za komunismu vyvolal vznik mnoha meších společností, které se snažily dosáhnout změny v prostředí a oblastech, které jim byly blízké. V prostředí církví to byl vznik různých charit a diakonií. Tak vznikla i Diakonie a misie Církve československé husitské. Založilo ji několik iniciativních lidí, z nichž každý se chtěl věnovat znevýhodněné skupině, na které mu z nějakého důvodu záleželo.

Středisko se zaměřením na seniory založila Marta Jurková.  Starosti i radosti života seniorů poznala v období, kdy v době totality neměla „státní souhlas“ k výkonu svého farářského povolání a živila se jako pečovatelka. Pracovala i v různých domech s pečovatelskou službou. Poznala tedy život lidí v jakémsi „ghettu starých“. A poznala i strach, nejistotu a stálý stres mnohých z nich. Opakovaně se stávalo, že někdo poté, co pečovatelka odešla, upadl a nedokázal sám vstát a pomoci se nedovolal. Našla ho až pečovatelka další den. Někdy už mrtvého.

Paní Jurková pojala tedy nápad vybudovat domov, kdy by sice bydleli především senioři, ale nejen oni. Spolu s nimi by tam bydleli i mladí a formou jakési dobrovolnické služby jim podle potřeby pomáhali v akutních případech mimo provozní dobu PS. Navíc by k seniorům docházely pečovatelky za výkonem obvyklých pečovatelských úkonů.

První polovina devadesátých let byla nejen dobou uvolněné iniciativy, ale i dobou restitucí. CČSH dostala zpět dům v Belgické ulici v Praze 2, který jí v roce 1940  „z úcty k Bohu a na paměť choti své“ věnoval ing. J. Hovorka. A tento dům se Martě Jurkové podařilo od CČSH získat pro svůj záměr vybudovat „model soužití generací“.      Ukázalo se to však jako příliš „velké sousto“ a už se nepodařilo získat prostředky na potřebnou a rekonstrukci domu.  Řešení se našlo v podobě výměny domu v Belgické ulici za  vilu na Suchdole. Z této výměny ještě zbyly prostředky na rekonstrukci vily a přistavění její části.

Samozřejmě to znamenalo, že služba bude poskytována méně lidem, což muselo být pro paní Jurkovou i celou Diakonii zklamání. Zpětně viděno to ale bylo požehnání.

Klidný Suchdol je pro seniory jistě mnohem příjemnější prostředí než rušné centrum. Je tu spousta zeleně, zahrádek, základní obchody jsou nedaleko, je tu rovina i celkem dobré spojení se ostatním městem.

Také to, že je Horizont malý považujeme v současné době za jednu z jeho největších předností. Domníváme se, že usnadňuje navázání osobních vztahů mezi klienty navzájem i mezi klienty a personálem a může to i usnadňovat komunikaci v pracovním týmu. Právě to snad umožňuje vytvoření prostředí, které relativně málo připomíná instituci. Návštěvníci často popisují prostředí jako „domácí“. Např. tomto roce jedna paní, která přišla domlouvat stacionář pro svého tatínka vyjadřovala příjemné překvapení, že to u nás vypadá „jakoby přišla k někomu domů na kafe“. A na taková hodnocení jsme opravdu hrdí. Chceme být co nejvíce institucí a co nejvíce domovem.

Ještě před otevřením penzionu Horizont došlo k jednání mezi Diakonií CČSH a Úřadem MČ Praha – Suchdol. Výsledkem byla dohoda o spolupráci  – Horizont bude zajišťovat PS, přičemž přijme dosavadní pečovatelky, zaměstnané Úřadem. Kromě PS bude v Horizontu denní stacionář. A Úřad bude tyto části činnosti Horizontu finančně podporovat.

V červnu byl Horizont otevřen a rychle se naplnil prvními obyvatelkami, vesměs z řad členů CČSH neboť v jejich periodiku o něm vyšla první zpráva. Kromě seniorek zde bydleli také 4 studenti, kteří se střídali v pohotovostních službách v noci a o víkendech. Tak byla naplněna jeden ze základních idejí Horizontu – „model soužití generací“, který zde funguje dosud.

Po otevření plynul život Horizontu poměrně poklidně. Jedinou změnou v prvních letech byl odchod ředitelky Kamily Vaníčkové, které se přestěhovala mimo Prahu.

V roce 2002 se Horizont připojil k poskytování pomoci obyvatelům Sedlce postiženým povodněmi, kterou organizoval Úřad MČ Praha – Suchdol. Kromě sbírky, podílu na zajištění stravování atd. poskytl azyl (v jednom případě trvalý, v jednom případě dočasný) dvěma rodinám, které přišly o dům.

Výrazným momentem bylo získání právní subjektivity. Diakonie a Misie CČSH se rozhodla stabilizovaná střediska v roce 2003 osamostatnit, což znamenalo spousta administrativních změn v následujícím roce. Na provozu zařízení se to však nijak nepromítlo.

Zhruba od roku 2004-5 jsme ve větší míře začali pořádat kulturně společenské akce pro seniorskou veřejnost. Horizont se tak zvolna dostával do povědomí místních seniorů. Akce vykonávali většinou dobrovolníci. V roce 2009 jsme na tyto akce získali poprvé grant Letiště Praha a.s. a mohli jsme si začít sem tam zvát i profesionály. Od roku 2011 nám na tento účel přispívá i MČ Praha – Suchdol.

Do roku 2007 využívali denní stacionář především senioři k docházení na obědy a na kulturně společenské pořady. V druhé polovině roku 2007 se začali ozývat zájemci o denní pobyty. Byli to především senioři se syndromem demence (resp. jejich příbuzní), což pro nás bylo překvapením a museli jsme se učit s touto skupinou komunikovat a jednat.

V tomto  roce také začal platit nový zákon o sociálních službách a Horizont se musel registrovat coby poskytovatel sociálních služeb na magistrátu HMP. Původně jsme chtěli registrovat všechny tři nabízené služby – pobytovou, terénní i ambulantní. Na magistrátu jsme se ale dozvěděli, že způsob, jakým zajišťujeme nepřetržitou službu (tedy pomocí dobrovolníků) je nepřijatelný a zajištění nepřetržitého provozu pomocí pracovníků v pracovně právním vztahu, včetně zdravotnického personálu, pro tak malé zařízení není finančně únosné. Byli jsme z toho zklamaní, ale zpětně viděno jim musíme dát za pravdu.

Horizont tedy má registrované pouze dvě služby: terénní – pečovatelskou službu a ambulantní – denní stacionář. Penzion působí na principu domu s pečovatelskou službou, kdy obyvatelky mají uzavřenu smlouvu o poskytování PS (a v jednom případě i DS) jako uživatelé v terénu. Noční a víkendová pohotovostní služba je stále zajišťována pomocí zde ubytovaných dobrovolníků. A domníváme se, že pro naše zařízení je tento model vyhovující a funkční.

Kvůli registraci byl dosud jednotný pracovní tým rozdělen na dvě části – pro stacionář a pro pečovatelskou službu. Pracovní tým stacionáře byl navíc posilněn o několik externích pracovníků pro různé aktivizační programy.

V roce 2009 se nám obměnila většina personálu. Jednou z těchto změn byl příchod kolegyně, která byla iniciátorkou mnohých změn a celkově inspirativní osobností a Horizontu velmi pomohla. V roce 2014 z Horizontu odešla.

IV. Současnost

Na jaře 2014 jsme se dočkali odchodu dvou kolegyň. Ledva se situace stabilizovala a z tohoto náročného období jsme se vzpamatovali, zkomplikovala se situace ve stacionáři.

Rok 2014 se do „historie“ Horizontu zapíše asi právě především krizí stacionáře – během letních prázdnin se téměř úplně vyprázdnil. Krátce po sobě několik klientů zemřelo, jiní odešli do pobytových zařízení.

Ukončení provozu stacionáře se stalo tématem našich úvah. V průběhu podzimu však přece jen došlo k oživení, takže pokračovat ve službě má stále smysl. A to se týká i ostatních našich služeb.

Na podzim jsme se jsme na podnět nově příchozích mladých kolegyň rozhodli pro – zatím neformální – změnu názvu. Během času došlo k posunu a termín „penzion pro seniory“ už úplně neodpovídá naší činnosti, neboť poněkud zastiňuje ostatní poskytované služby.

Když jsme hledali výstižnější název shodli jsme se nakonec na „centrum služeb pro seniory“. Na tento název v současné době klademe důraz ačkoli v rejstříku MK, různých smlouvách atd. jsme jej zatím nezměnili.

„Centrum“ umožňuje zahrnout v sobě všechny nabízené služby aniž by jedna nějak „vyčnívala“. A skutečně – jsou pro nás všechny stejně důležité. Proto jsou níže v jednotlivých kapitolkách uvádíme nikoli podle nějaké „hierarchie“ důležitosti, nýbrž  v abecedním pořadí.

V souvislosti se změnou názvu jsme přistoupili k důkladnější revizi webové stránky, a to co obsahu, struktury i vzhledu. Také jsme na jejich přání nechali navrhnout nové logo, na místo původního, prý už zastaralého.

Abychom předešli podobně vyhroceným situací, jaké jsme prožili na jaře, tak jsme na sklonku roku provedli „průzkum spokojenosti zaměstnanců“ (tedy těch, kdo patří do stálých pracovních týmů PS a DS. Do průzkumu jsme nezahrnovali zaměstnance, kteří zde pracují na krátké dohody a velmi nízké úvazky. Výsledky považujeme za celkem uspokojivé, ale přesto se našlo něco, co by si kolegyně přáli změnit.

Jednou z nejvýraznějších změn požadovaných částí z nich je rozšíření provozních prostor přistavěním částí budovy. Váhavě na tom začínáme pracovat. Nikdo ze stávajících zaměstnanců na to nemá kapacitu, tak zatím hledáme někoho, kdo se orientuje v problematice a byl by schopen jednat se projektanty, architekty, stavaři …

Za zmínku stojí dlouhodobý kurs angličtiny pro seniory, o který je překvapivý zájem. Začal na podzim a vypadá to, že hned tak neskončí.

V roce 2014 skončilo tříleté funkční období Střediskové rady. Její předseda Jiří Füzér už na další období nechtěl kandidovat. Na podzim jsme tedy hledali kandidáta na nového předsedu, o jehož schválení bychom žádali Ústřední radu CČSH. Několik oslovených tuto – časově sice nijak náročnou, ale zároveň nehonorovanou – funkci odmítlo. Nakonec na naši žádost v prosinci kývl dejvický farář CČSH Lukáš Volkmam. V prvních měsících následujícího roku byl schválen ÚR CČSH.

V. Denní stacionář

(Identifikátor služby: 4721158)

Posláním stacionáře Horizont je v sídle organizace a jeho blízkém okolí poskytovat služby a pomoc seniorům, případně dalším dospělým občanům s omezenou možností péče o vlastní osobu, kteří nepotřebují nepřetržitou zdravotnickou pomoc a péči. Zároveň však nemohou nebo nechtějí z bezpečnostních nebo sociálních důvodů zůstávat sami doma. Snažíme se zamezovat jejich sociálnímu vyloučení, poskytnout jim bezpečné a vyhovující prostředí k dennímu pobytu, přiměřené sociální kontakty a nabídnout jim rozmanité a přiměřené aktivity a denní program.

Cílem stacionáře Horizontu je

• zvýšení, respektive udržení soběstačnosti uživatelů
• tam, kde to není možné, usilovat o to, aby kvalita života utrpěla co nejméně.
• umožnit prožití klidného stáří a příjemných chvil navzdory různým komplikacím, které s sebou vyšší věk přináší.
• poskytovat pocit bezpečí, důvěry a zázemí při zachování soukromí uživatelů
• spoluvytvářet a budovat nové sociální vztahy a to mezi uživateli navzájem a mezi uživateli a personálem.
• vytvářet vztahy a komunitu mezi uživateli služby a ostatními seniory v regionu prostřednictvím společných aktivit pokud o to obě strany mají zájem.
• integrovat nově příchozí do stávajícího společenství stacionáře Horizont a pomáhat jim v orientaci a využívání místních institucí
• umožnit kontakt s různými generacemi formou otevřených a všem přístupných aktivit a formou zapojením mladších pracovníků a
• dobrovolníků do projektu
• aktivizovat a stimulovat uživatele služeb nabídkou rozmanitých programů.
• umožňovat zapojení uživatelů do chodu zařízení a napomoci tak jejich seberealizaci (napomoci tak k jejich osobnímu rozvoji a co největšímu využívání jejich možností).

Cílovou skupinou, které se snažíme pomáhat, jsou senioři (případně i další dospělé osoby), jejichž soběstačnost je především z důvodů věku nebo zdravotního stavu omezena a snížena, potřebují téměř stálou přítomnost druhé osoby, ale přitom nepotřebují trvalou zdravotnickou péči.

Sekundárně jsou služby také podporou rodin a blízkých našich klientů. Těm pobyt klientů ve stacionáři umožňuje docházení, vyřizování různých povinností, možnost fyzického i psychického odpočinku apod.

V roce 2014 navštěvovalo stacionář celkem 18 klientů. Měřeno počtem klientů na rok, je to náš rekordní počet. Přesto se však dá říci, že se stacionář v druhé polovině roku potýkal s nedostatkem klientů. Sice nám dost klientů přibylo, ale ještě více ubylo.

Z 10 klientů, se kterými jsme do roku 2014 vstupovali, ke konci roku službu využívali pouze dva.

Nově začalo v roce 2014 navštěvovat stacionář 8 klientů.

Naopak 12 klientů v tomto roce docházku ukončilo. Někteří z nich patřili k dlouholetým klientům, někteří docházku ukončili v témž roce, co ji začali (tj. v roce 2014). Dvě klientky předem upozorňovaly, že stacionář chtějí využívat jen krátkodobě. V ostatních případech byl příčinou ukončení docházky do Horizontu nástup do specializovaného pobytového zařízení.

V průběhu 2014 roku zemřeli 4 klienti.

6 jich nastoupilo do pobytových zařízení.

Nepříznivé bylo zejména období červen – červenec, kdy se stacionář kompletně vylidnil. 3 klientky v tomto období zemřely, 2 nastoupily do pobytového zařízení, 2 klienti byly s rodinami na chatě (oba se sice po prázdninách vrátili, ale jeden z nich krátce na to odešel do domova se zvl. režimem).

Dá se říci, že od srpna jsme se stacionářem  začínali nanovo.

Během podzimu se nám zájemců ozvalo dost. Ale zdaleka ne všichni službu začali využívat. Senioři se často zdráhají nastoupit do neznámého prostředí a raději zůstávají v osamění,  i když jim to nevyhovuje. Příchod do nového prostředí a mezi nové lidé jsou pro ně ještě náročnější situací. V několika případech započetí služby překazila hospitalizace nebo nástup do rezidenčního zařízení. A v několika případech byla už započatá služba po krátké době ukončena , protože přišla nabídka z pobytového zařízení.

Přesto se několik nových klientek našlo a ke konci roku službu využívalo v různých dnech 3 – 6 klientek.  Nové klienty tedy stále hledáme.  Přesto je stacionář naplněný natolik, aby nám služba připadala smysluplná.

Proměnou prošel nejen počet klientů, ale i jejich struktura. V předchozích letech převažovali klienti ve vyšším stupni postižení, především se syndromem demence v pokročilém stadiu. Složení klientů ke konci roku 2013 bylo následující: 3 klienti ve 4. stupni postižení, 3 klienti ve 3. stupni, 2 klienti v druhém stupni a 2 klienti v prvním stupni. Složení klientů, se kterými vstupujeme do roku 2015 je: 1 klient ve 4. stupni, 1 ve 3. stupni, 1 ve 2. stupni a 3 klientky bez přiznaného stupně závislosti. Syndrom demence je mezi současnými klienty ve větší míře patrný pouze u 2 klientů, u jedné další klientky je pozorovatelné počáteční stadium.

Práce se skupinou z prvního pololetí byla  tedy v mnohém jiná, než v současné době. Např. u předchozího složení byla většina komunikace závislá na pracovnici, která se skupince věnovala a klienti si vesměs nedokázali najít dostatek podnětů a ochotně přijímali návrhy na činnosti ze strany personálu. Naproti tomu v současné době probíhá mnohem více interakcí mezi klientkami samotnými. Přijde-li klient s patrnějším stupněm syndromu demence, je obtížnější ho do stávající skupinky integrovat.

Navíc postižení jednoho klienta je v tak vysokém stupni, že se mezi ostatní nemůže už vůbec zapojit a abychom  v jeho případě nemuseli službu ukončit, dochází sem kvůli němu na část dne brigádnice, která mu dělá osobní asistentku. Domníváme se, že tolik individuální péče a podpory by ve většině zařízení neměl a v pobytové službě by záhy skončil jako ležící pacient.

Uvědomujeme si, že není vyloučené, že budeme muset stacionář dříve nebo později uzavřít. Rozhodně nechceme „vydržovat“ nevyužívanou službu. Zatím nám však provoz stacionáře připadá smysluplný a doufáme v jeho udržení, resp. oživení.

Mimo jiné nás v tom utvrzuje spokojenost klientů tak jak ji projevili v anonymním průzkumu spokojenosti. Probíhal ještě ve starém složení klientů, v květnu a červnu.  Průzkum provádí externí odborník. Základním požadavkem při jeho výběru je zkušenost s komunikací se seniory se syndromem demence. Ten vede rozhovory se všemi uživateli – s každým zvlášť, o samotě, na rozhovor by měli mít dost času a neměli by být vyrušováni. To je časově i organizačně celkem náročné. Informace získané v rozhovorech pak zpracuje do jedné zprávy, tak abychom nemohli identifikovat jednotlivé uživatele a zároveň zjistili, jak se zde cítí, co jim vyhovuje, co nevyhovuje, co je baví, co by chtěli změnit atd. Výsledky průzkumu jsou k přečtení na našem webu (http://www.centrumhorizont.cz/?p=1865)-

.

Do stacionáře dále chodí skupina seniorů na obědy. V tomto roce jich bylo celkem 9. Nechodí sem  jen kvůli jídlu, ale i kvůli společenskému kontaktu s ostatními návštěvníky a personálem. Někteří z nich ze stejného důvodu navštěvují i odpolední kulturně společenské programy.

Významné je využití různých podpůrných terapeutických metod a programů. Smyslem je především aktivizace klientů. Tyto aktivity přicházejí s klienty vykonávat odborní externí lektoři, kterým je stálý personál v případě potřeby ku pomoci. Ne vždy mají všichni klienti chuť se jich účastnit a tyto programy rozhodně nejsou „povinné“. Jejich střídání zajišťuje pestrost a rozmanitost v průběhu týdne a pomáhá klientům strukturovat čas. Dlouhodobě využíváme arteterapii, muzikoterapii, fyzioterapii, reminiscenční terapii, dramaterapii a canisterapii.

V průběhu roku došlo ke změně u dvou pracovnic v přímé péči del § 116 1 a) a b).  Ke konci roku 2014 vypadalo personální zabezpečení a organizační struktura denního stacionáře takto:

VI. Pečovatelská služba

( identifikátor služby v registru poskytovatelů soc. služeb: 2253794)

Posláním pečovatelské služby Horizont je poskytovat sociální péči, služby a pomoc především seniorům, případně dalším dospělým občanům se sníženou soběstačností, kteří žijí ve svém domácím prostředí a nepotřebují nepřetržitou zdravotnickou pomoc a péči. Snažíme se zamezovat jejich sociálnímu vyloučení, pomoci jim udržovat vyhovující životní prostředí a přiměřené sociální kontakty pomocí docházení pracovníků pečovatelské služby do domácností uživatel, případně jim pomoci využívat další služby, aktivity a akce především prostřednictvím doprovodu a zprostředkování kontaktu apod.

Cílem pečovatelské služby Horizont je

• zvýšení, udržení soběstačnosti uživatelů;
• tam, kde to není možné, usilovat o to, aby kvalita života a prostředí utrpěla co nejméně;
• umožnit prožití klidného stáří a příjemných chvil navzdory různým komplikacím, které s sebou  vyšší věk přináší;
• poskytovat pocit bezpečí, důvěry a zázemí a pomoci při zachování soukromí uživatelů;
• udržovat dosavadní síť sociálních vztahů, spoluvytvářet a budovat vztahy nové; tam, kde rodina není, respektive nefunguje, se ji pokusit podle možností a přání klienta nahradit nebo doplnit;
• vytvářet vztahy mezi uživateli služeb i uživateli a personálem prostřednictvím poskytování služeb a nabízením účasti na společných aktivitách Horizontu;
• pomáhat uživatelům ve využívání místních institucí a je-li třeba tak i v orientaci v jejich fungování apod.;
• aktivizovat a stimulovat uživatele služeb nabídkou návštěvy rozmanitých programů Horizontu;
• napomoci seberealizaci uživatelů (umožnit uplatňování a naplňování osobního potenciálu);
• měnit pohled veřejnosti na cílovou skupinu.

Cílovou skupinou, které se snažíme pomáhat jsou osoby, které dlouhodobě žijí ve svém původním prostředí a chtějí v něm zůstat co nedéle (případně zatím nemají možnost žít v pobytovém zařízení soc. služeb). Jejich soběstačnost je ze zdravotních důvodů nebo kvůli úbytku sil, přicházejícím s věkem, snížena natolik, že potřebují pomoc v některých základních oblastech života (stanovených zákonem 108/2006 Sb.). Nepotřebují však trvalou zdravotnickou a ošetřovatelskou péči ani stálou přítomnost další osoby.

Do cílové skupiny naopak nepatří osoby, které jsou sice v seniorském věku, nicméně jsou plně soběstačné.

Celkově jsme v roce 2014 služby poskytli 103 klientům.

56 z nich využívalo jen službu dovozu obědů do své domácnosti. 24 z nich využívalo jen jiné služby. 23 jich využívalo dovoz obědů i jiné služby.

V průběhu roku jsme nově podepsali smlouvu s 19 uživateli. 15 z nich využívá jen dovoz obědů. 3 využívali i jiné služby, 1 klientka využívá jen jinou službu

Službu v průběhu roku ukončilo 23 klientů:

5 uživatelů zemřelo, 10 se jich odstěhovalo do rezidenčních zařízeních, k rodině mimo Suchdol, nebo jsou dlouhodobě ve zdravotnických zařízeních a návrat do původního domova není pravděpodobný

8 jich službu přestalo využívat (5 z nich službu od počátku považovalo pouze za dočasnou v době rekonvalescence, 3 ukončili dovoz obědů, protože jim nevyhovoval z dietních nebo chuťových důvodů).

Ke konci roku evidujeme 77 klientů, kteří službu pravidelně využívají:

47 klientů využívá jen dovoz obědů,

11 klientů využívá kromě dovozu obědů i jiné služby,

19 klientů využívá jen jiné služby; dovoz obědů nikoli.

Celkově se dá říci, že  počet klientů oproti loňskému roku se  nijak výrazně nezměnil.

Stále je nejžádanější službou dovoz obědů, kteří využívají i klienti, jež jsou jinak relativně soběstační. Avšak i dovoz obědů pečovatelskou službou je sociální službou, která podléhá obecným pravidlům sociálních služeb. Není tedy možné, abychom obědy dováželi plně soběstačným zájemcům, byť by byli v důchodovém věku. Pro seniory, kteří se hůř pohybují, nemohou delší dobu stát, hůře vidí atd. je však i samotný dovoz obědů výraznou úlevou. Osvobozuje nejen od vaření, ale i od většího nakupování.

Dovoz obědů může být úlevou i pro pečující příbuzné. Na Suchdole často žijí generace pohromadě v rodinných domech. Příbuzní pomohou skoro ve všem, ale vaření každý večer jen pro to, aby si mohli rodiče následující den jídlo ohřát,  je už náročné.

Kontakt mezi klientem a službou je dlouhodobý a vyvíjí se. Závisí na mnoha ohledech, především na zdravotním stavu klienta, na jeho sociální situaci, na důvěře ke službě a jejím pracovníkům apod. Není neobvyklé, když  až po delší době využívání dovozu obědů si klient řekne i  o další služby.

V letošním roce se na nás obrátili i 3 bývalí klienti, kteří se bez našich služeb rok i déle obešli. Z toho je zřejmé, že pro klienty je také důležité vědomí, že se mohou na PS obrátit v nenadálých a naléhavých případech. Příkladem může být nákup při náledí či v době onemocnění příbuzných, kteří obvykle pomáhají, úraz, donáška docházejících léků, dovoz či doprovod k lékařům atd. Není to tak, že by kdykoli byl některý z pracovníků klientům k dispozici. Přesto ale vědí, že se budeme snažit jim vyjít vstříc.

Kromě obědů je největší zájem o pomoc v domácnosti, pomoc s hygienou, o nákupy a různé pochůzky.

V následující tabulce uvádíme přehled vykonaných úkonů PS v posledním roce. Někdy je těžké péči důsledně rozlišit na jednotlivé úkony (někdo chce spíše pomoc s úklidem, někdo si chce spíše popovídat, a v rámci jedné návštěvy se „stihne“ obojí apod.).

V porovnání s minulým se počet některých  úkonů mírně zvýšil, u jiných mírně snížil. Rozdíly nejsou výrazné. Domníváme, že o PS je mezi Suchdolskými seniory poměrně setrvalý zájem a služba je celkem vytížená. V průběhu roku bývají samozřejmě výkyvy způsobené především delšími hospitalizacemi klientů, odchody do rezidenčních zařízení  a bohužel i exity.

Každoročně provádíme průzkum spokojenosti klientů prostřednictvím anonymního dotazníku. Dotazník je (s malými změnami) týž, abychom mohli srovnávat výsledky v jednotlivých letech.  V tomto dotazníkovém anonymním průzkumu se ptáme na spokojenost s kvalitou služeb i kvalitou obědů, s plánováním služeb, kvalitou vykonávaných úkonů, chováním personálu atd. Výsledky sou umístěny na našem webu (http://www.centrumhorizont.cz/?p=1871).

V letošním roce k naší anketě připojil svou část také majitel restaurace, od  které obědy pro PS odebíráme.

Ačkoli jsou výsledky průzkum uspokojivé, přesto se vždy najde několik kritických připomínek, především pokud jde o kvalitu obědů.

Proto jsme se odhodlali k jakémusi „experimentu„. Nabídla nám své služby jedna firma s tím, že se specializuje na dodávání jídla pro seniorské a nemocniční provozy. Rozhodli jsme se, že jeden měsíc vyzkoušíme odebírat obědy od této firmy a po měsíci uděláme mezi klienty anketu, od koho chtějí obědy nadále odebírat. V tomto smyslu jsme se domluvili s oběma firmami a v srpnu proběhla zkušební změna dodavatele. V anketě na konci měsíce se pak klienti v drtivé a jednoznačné většině rozhodli pro původního dodavatele, restauraci Na Farmě.

V roce 2014 došlo ke změně na pozici sociální pracovnice. Jinak je pracovní tým stejný jako v předchozích letech. Ke konci roku 2014 vypadalo personální zabezpečení a organizační struktura pečovatelské služby takto:

Z činnosti terénní PS se získávají fotografie o poznání hůře než ve stacionáři. Proto lze považovat za některé z použitých fotografií spíše za tzv. ilustrační.

VII. Penzion

Posláním penzionu Horizontu je poskytnout nový domov seniorům, pro které jejich původní domov z různých důvodů nebyl vyhovující (necítili se v něm bezpečně, cítili se v něm osaměle, měl mnoho bariér, které museli těžko překonávat).

V penzionu se jim snažíme nabídnout nové domácí prostředí, pocit bezpečí a soukromí, zamezit pocitu sociálního vyloučení, pomoci jim v oblastech, které pro ně v původním prostředí byly příliš obtížné (prostřednictvím dalších služeb poskytovaných naší organizací – peč. služba, denní stacionář), dát jim pocit jistoty, že se kdykoli mají na koho obrátit, nabídnout nové sociální kontakty, přiblížit jim některé kulturní aktivity, když už oni za kulturou vyjít nemohou atd.

Naopak není naším posláním zajišťování zdravotnických služeb a ošetřovatelské péče..

Cílem penzionu Horizont je

► poskytovat pocit domova, bezpečí, důvěry a zázemí při zachování soukromí obyvatel

► zvýšení, respektive udržení soběstačnosti uživatelů

► tam, kde to není možné, usilovat o to, aby kvalita života a prostředí utrpěla co nejméně.

► umožnit prožití klidného stáří a příjemných chvil navzdory různým komplikacím, které s sebou vyšší věk přináší.

► udržovat dosavadní síť sociálních vztahů, respektive spoluvytvářet a budovat vztahy nové. Tam, kde rodina není, respektive nefunguje, se ji pokusit podle možností a přání klienta nahradit nebo doplnit.

► vytvářet vztahy a komunitu mezi obyvateli navzájem a mezi obyvateli a personálem prostřednictvím společných aktivit.

► integrovat nově příchozí do stávajícího společenství v domově i v okolí a pomáhat jim v orientaci a využívání místních institucí

► umožnit kontakt s různými generacemi formou různých společenských a kulturních akcí a formou zapojením mladých dobrovolníků

► aktivizovat a stimulovat uživatele služeb nabídkou rozmanitých programů.

► umožňovat zapojení uživatelů do chodu zařízení a napomoci tak jejich seberealizaci

► citlivě doprovodit uživatele i v závěru života

Cílovou skupinou penzionu jsou senioři (případně jiné dospělé osoby) se sníženou soběstačností, kteří potřebují pomoci v některých základních oblastech života, a kterým z různých důvodů nevyhovoval život v jejich předchozím prostředí. Často jde o osoby, které se dostaly nebo se obávají, že by se mohly dostat do situace, kdy by si nedokázali sami pomoci a neměly by se na koho obrátit. Nejsou však závislé na neustálé cizí přítomnosti a pomoci a důležitý je pro ně zároveň dostatek soukromí.

Od doby platnosti zákona o sociálních službách penzion funguje na principu domu s pečovatelskou službou. Obyvatelé mají kromě nájemní smlouvy ještě smlouvu o poskytování PS.

K začátku roku zde žilo devět obyvatelek ve věku od 72 do 99 let, čtyři z nich překročily devadesátku.

Ale i mezi obyvatelkami penzionu jsme se bohužel dočkali rekordního počtu ztrát. Ke konci ledna se jedna nich odstěhovala ke svému dlouholetému příteli. V březnu zemřela jiná obyvatelka a v červenci další. Obě patřily k původní generaci obyvatelek, které zde bydlely od jeho otevření v roce 2001. Jedna z nich byla naší nejstarší obyvatelkou – zemřela pár měsíců po svých 99. narozeninách.

Probíhala tedy 3 výběrová řízení na obsazení bytů. Ve dvou případech šlo o 1+1, v jednom případě o garsoniéru. Při té příležitosti jsme si uvědomili jakou bylo chybou, že větší byty převažují. Manželských párů se sem moc nehlásí a pro jednotlivce jsou často zbytečně velké i drahé. Úplně by tu stačil 1-2 byty 1+1 a více garsonek. Ačkoli jsme ze seznamu žadatelů oslovili i manželské dvojice, přesto tu nakonec bydlí lidé po jednom. Je možné, že v budoucnu budeme muset některé byty rozdělit a z 1+1 udělat dvě garsonky. Zatím nevíme, zda by se dalo vyřešit tak, aby i poté měl každý svou koupenu a kuchyňský kout.

Po 11 letech jsme se dočkali mužského obyvatele. Všichni tři příchozí se v novém prostředí celkem dobře aklimatizovali a navázali s dosavadními obyvateli vztah buď přímo přátelský nebo aspoň dobrý sousedský a bezkonfliktní.

Noví obyvatelé necítí takový distanc od klientů stacionáře, jako to bylo u některých předchozích, které stacionář v Horizontu vnímali jako něco cizího. Naopak noví obyvatelé se zapojují do některých společných aktivit, přijdou si do stacionáře popovídat. A personál na prolínání obou skupin reaguje vstřícně. To vše napomáhá přirozeným vztahům a uvolněné atmosféře.

Stále pokračují společné oslavy narozenin v rámci biblických hodin. Stále část obyvatelek spolu s ředitelem podporuje na studiích indického mladíka Selvu Kumara a ročně si s ním vyměníme několik dopisů. Doufáme, že se podaří dostudovat dokud jeho podporovatelkám slouží zdraví, tak jako se to podařilo našemu prvnímu vzdálenému „vnukovi“ Ibrahimovi z Ugandy.

VIII. Kulturně – společenské akce pro seniory

Na Suchdole v posledních letech působí stále více spolků, které se snaží obohatit život místí komunity. To je potěšující a ještě lepší je, že se tyto spolky a organizace navzájem nepovažují za konkurenci. Naopak mají snahu o spolupráci a koordinaci akcí. A velkou podporu jim v tom poskytuje místní radnice.

Horizont se snaží do nabídky kulturních akcí zapojit a i v tomto ohledu se orientuje především na seniory.

Dobou konání jsou naše akce přizpůsobeny seniorům (a naopak nevýhodné pro pracující v „produktivním věku“. Většinou to bývá opačně). Probíhají  v odpoledních hodinách pracovních dnů. Naší snahou je také přivézt kulturu blíž místním seniorům, kteří by se za ní už nemohli vydat do vnitřní Prahy nebo navštěvovat akce ve večerních hodinách.

Ačkoli jsme pro tento rok nezískali podporu letiště na pořádání kulturních akcí pro seniory, podařilo se jejich rozsah zachovat v nezmenšené míře. Bylo to jednak díky dobrovolníkům a za druhé díky podpoře MČ Praha – Suchdol, která tyto akce podpořila.

Jen menší část z návštěvníků sem chodí na akci pouze kvůli ní samotné. Většina návštěvníků chodí i kvůli společnosti ostatních a celkové atmosféře. Stálí návštěvníci se navzájem znají a mohou si před akcí či po ní spolu u kávy popovídat Pro určitou skupinu seniorů je tedy Horizont a jeho doprovodné programy komunikačním centrem, kde se lidé setkávají se svými starými známými a navazují nová přátelství. Část pravidelných návštěvnic se také účastní společných výletů s klienty stacionáře a obyvatelkami Horizontu.

Jednoznačně největší zájem je o akce s živým vystupujícím (koncerty a přednášky či besedy). Ty bývají v Horizontu 2-4 měsíčně. Pokud se vystoupení líbí, snažíme se vystupujícího pozvat i v následujícím roce. Návštěvnost na těchto akcí se pohybuje mezi 15-20 osobami. Zřídka kdy je nižší a zřídkakdy vyšší. Kromě toho je zde každý týden nějaká další odpolední akce bez živého účinkujícího.

Tyto programy jsou otevřené všem zájemcům z řad veřejnosti, proto je nabízíme i prostřednictvím suchdolského kulturního přehledu. Během posledních let bývá program obdobný, ale domníváme se, že vždy bohatý a rozmanitý.

IX. Dobrovolnictví

Dobrovolnictví se v Horizontu odehrává trojím způsobem.

Za nejdůležitější považujme stálou pohotovostní dobrovolnickou službu, pomocí které se naplňuje jedna ze základních idejí Horizontu – „model soužití generací“. V roce 2014 se nám obsazení „pohotovostních dobrovolnic“ nezměnilo. Dvě tu jsou od roku 2007, jedna od roku 2010 a jedna od roku 2012.

Původně jsme počítali, že půjde o studenty, ale z uvedených letopočtů je patrné, že leckdo tu zůstává i po skončení studia. Délka pobytu svědčí o tom, že se jim tu žije dobře a že i my je můžeme považovat za spolehlivé.

Ne vždy se to samozřejmě podaří a dobrovolník je spolehlivý. Udělali jsme i několik hroších zkušeností, ty dobré však převažují. Když se někdo k takové práci hlásí, většinou k ní má jakési vnitřní předpoklady, především vztah k lidem a ochotu pomáhat.

Výrazným oživením jsou také dobrovolníci, kteří nám přispívají do doprovodného programu a chodí nám přednášet či zahrát. Někteří sem chodí jednorázově, jiní pravidelně a každoročně a nacházejí zde své věrné publikum.

V loňském roce zde dobrovolnicky vystupovalo 23; 4 z nich tu byli poprvé. Každoročně se sem snažíme přivést nové tváře. Ale upřímně řečeno je to stále obtížnější. Jde většinou o někoho z našich známých a okruh se zvolna vyčerpává. Ti, kteří sem chodili dříve, stárnou a už tolik necestují a mají stále méně času. proto jsme rádi, když můžeme díky podpoře MČ a v předchozích letech i Letiště zvát profesionály.

A konečně sem chodí 2 dobrovolnice  do stacionáře. Jedna je mladší seniorka. Je čerstvě v důchodu, ale plná energie, optimismu a ochoty. Ta se pravidelně účastní pondělního odpoledního programu včetně výtvarné dílny, kde asistuje lektorce. Druhá „stacionářská dobrovolnice“ sem chodí se svou fenkou na jakousi „canisterapii“. Jejich příchody jsou vítaným oživením. Zvláště u některých klientek ve vyšším stupni postižení měla přítomnost psa pro nás velmi překvapivý terapeutický účinek. Doufáme, že nám spolupráce s nimi vydrží nadále.

X. Statistika služeb a aktivit v letech 2008 – 2014

Jde o souhrnnou statistiku za celou organizaci, tj. za obě registrované služby (denní stacionář a pečovatelkou službu) plus doprovodné programy, fakultativní služby atd.

Tato tabulka samozřejmě nevyčerpává všechny aktivity Horizontu. Akce, které se nám „nevešly“ do žádné z položek jsou např. návštěvy z několika základních škol, během nichž se děti ptaly seniorů na dětství, nebo pomoc a účast dětí a učitelek při arteterapii, návštěva SDM Sedlec s klienty stacionáře a naopak návštěva jejich klientů na koncertu v Horizontu, výměnná návštěva stacionáře v domově E. Purkyňové,, výstava výrobků stacionáře v místní knihovně, taneční odpoledne pro seniory, „fotoodpoledne“, dobročinný bazar, exkurse studentů VoŠ, stáže studentů, praxe v rámci rekvalifikačních kursů, společné zdobení perníčku a vajec s dětmi z MŠ atd.

Není-li uvedeno jinak, je u jednotlivých služeb jednotkou hodina.

+             uvádíme počet návštěv odborného pracovníka v zařízení, nikoli počet hodin nebo obsloužených klientů

++           jednotkou je jedna cesta na území MČ Praha – Suchdol  (nejčastěji jde o dopravu do stacionáře, střediska os. hygieny, k prakt. lékaři apod.)

+++         jednotkou je 1 km  (nejčastěji jde o dopravu do stacionáře, na vyšetření do  nemocnic apod.)

XI. Plány do budoucna

O nápadu přistavět kus budovy do zahrady jsme se zmínili. je to věc vzešlá z průzkumu spokojenosti zaměstnanců. Názory se na ní lišily a vedení k tomu nebylo zrovna nakloněno. Je jasné, že by to bylo nejen finančně  náročné, ale že by to byla velká zátěž pro obyvatele a klienty stacionáře. Je však pravda, že jsme zde dosti stísnění. Akutně nám chybí zvláště úložné prostory a zázemí pro personál (kterého je o poznání více než v roce 2001). také větší jídelna, resp. společenská místnost by se při některých příležitostech hodila. To však není záležitost následujícího roku.

Kdyby se v příštím roce podařilo najít nějakého externistu, který by se tomu věnoval – oslovil statiky, projektanty, sestavil rozpočet atd. – a získat nějaký architektonický návrh – budeme rádi.

V následujícím roce bychom však už určitě chtěli přistpit k lakování zábradlí a dalších plechových částí na budově. Rez začíná kvést už opravdu viditelně. Také malování interiérů už je celkem naléhavé. A máme pár nápadů na drobné – především truhlářské – úpravy, které prostředí Horizontu vylepšily a našim klientům usnadnily život.

Nejdůležitější však je získat nové klienty pro stacionář, abychom vůbec měli pro koho úpravy dělat. V době psaní této zprávy je jasné, že klientů je tolik, aby službu mělo smysl provozovat, že klienti, kteří stacionář navštěvují sem chodí rádi, že pracovní tým dobře spolupracuje. Ale také to, že pár nových klientů bychom přijmout ještě mohli a že zdravotní stav některých klientů je dosti křehký a nevíme, jak dlouho sem budou moci chodit. Neradi bychom celkem dobře fungující službu ukončovali.

Chceme se nadále snažit pro „naše“ seniory, klienty všech našich služeb (ale i ty, kdo jim pomáhají, tj. personál) vytvářet „malý svět“, ve kterém se cítí dobře, bezpečně a svobodně. Svět, do kterého se rádi vrací a do kterého třeba i někdy utíkají, když se na ně ten okolní „velký svět“ mračí a vyhlídky jsou nevalné.

XII. Finanční zpráva

Výnosy i výdaje uvedené v grafech a tabulkách níže jsou za celou organizaci, nikoli za jednotlivé služby. Vyúčtování za jednotlivé služby předkládáme institucím, které nás podporují, pokud je tento požadavek součástí darovací smlouvy či rozhodnutí nebo pokud o to tyto instituce projeví zájem.

VÝNOSY:

VÝDAJE:

PROVOZNÍ NÁKLADY:

OSOBNÍ NÁKLADY:

Přílohy (po rozkliknutí se zobrazí v čitelné velikosti):

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme především Pánu Bohu za vše

a dále

DĚKUJEME

– našim klientkám a klientům za trpělivost, s jakou snášeli případnou nedokonalost našich služeb i nás samých,

– našim milým kolegyním a spolupracovnicím Romaně Miňovské, Haně Novotné, Mirce Gardelkové, Petře Vojáčkové, Vlastě Balcarové, Kláře Krybusové, Michaele Petříkové, Daniele Töpferové, Editě Lachmanové, Hance Jamriškové, Zlatě Fořtové, Drahomíře Brokové a dalším za podobnou snášenlivost vůči nám i občasným rozmarům našich klientek a klientů,

– našim „pohotovostním“ dobrovolnicím Táně Toma, Doubravce Vokáčové, Drahomíře Rezkové a Monice Zderadíčkové za bdělost a ochotu při jejich službách,

– Libuši Kohoutové, Evě Coufalové a její fence Taře za nezištnou, dobrovolnou, ochotnou a obětavou pomoc ve stacionáři,

– Ministerstvu práce a sociálních věcí, MČ Praha – Suchdol, Magistrátu hlavního města Prahy, MČ Praha 6 a našim sponzorům ing. Vladimírovi Hynkovi a MUDr. Lucii Honková, ing. Zdeňkovi Skálovi a Františku Kocourkovi za finanční podporu,

– dr. Z. Fořtové, M. Loewovi, dr. M. Secké,  ing. P. Benešovi, ing. L. Kubicovi, ing. L. Kálalovi, M. Šmídovi, I. Vokáčovi, P. Kovařovicovi, A. Kordić, J. Hornigové, M. Bitmanovi, B. Kramperovi, V. Havránkovi, M. Dvořákové, oddílu Kočovníci a souboru Vichr z hor, dětem a paním učitelkám z mateřské školy „U Lesa“ za věnovaný čas, za ochotu a pečlivost, s jakou si připravili svá vystoupení a programy pro naše seniory a seniorky,

– za příkladnou ochotu a spolupráci DĚKEJEME

– panu starostovi Petru Hejlovi, Janě Krulíkové, Ludmile Knappové a Zuzaně Krumholzové z Úřadu MČ Praha – Suchdol

– našim účetním Marku Sezimovi a firmě Finesa,

– členům střediskové rady Jiřímu Füzérovi, paní farářce Jarmile Kučerové, Emilii Urbanové, Magdaleně Turchichové a Romaně Miňovské,

– panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Jiřině Majerové a jejich zdravotním sestrám Kláře Procházkové a Anežce Hronkové,

– Michalovi Šandovi a zaměstnancům restaurace Na Farmě

a všem dalším dobrým duším, na něž jsme pro množství jmen a pro naši slabou paměť zapomněli, za vše dobré, co pro nás udělali. Věříme, že nic z toho nakonec zapomenuto nebude a skryto nezůstane.