• příroda se v březnu příjemně probouzela, proto byla stále častějším cílem našich procházek zdejší zahrádkářská kolonie, kde je probouzející se příroda nejlépe vidět
• počasí však bylo velmi nevyzpytatelné a na konci měsíce tak rozkvetlé záhony zasypal poprašek sněhu
• poslední březnovou neděli v noci nás počasí potrápilo dokonce tak, že silná bouře odervala kus střechy, resp. plechu, který střechu kryje. Naštěstí se podařilo hned následující den sehnat šikovné pokrývače k provizorní opravě. Důkladná oprava nás ještě čeká poté, co si škodu prohlédne a posoudí likvidátor z pojišťovny. Bude třeba nově pokrýt téměř čtvrtinu střechy.
• v průběhu měsíce probíhalo hledání pracovnice na muzikoterapii,  pracovnici, kterou jsme nakonec vybrali, si hned během první hodiny klienty získala. Jsme rádi, že jsme za dr. Fořtovou našli důstojnou náhradu a že jsme mohli oblíbenou „muzikoterapii“, přesněji řečeno „hudební volnočasové aktivity“ obnovit.
• další sérii setkání „klubu pamětníků“ odstartovaly Daniela s Míšou tím, že klientům předaly sešity s jejich zapsanými vzpomínkami z předchozích setkání. Snažily se k tomu najít i odpovídající obrazový doprovod, např. fotografie z míst odkud kdo pochází, fotografie z doby jejich dětství, atd. Výsledek byl velmi pěkný, přiblíží svět, který je v mnohém jiný než ten dnešní a z dnešního hlediska jde vlastně bez nadsázky o „žitou historii“.
• po předání těchto knih se „pamětníci“ vydali na návštěvu k pánovi, který je jedním z nejaktivnějších účastníků pamětnických setkání. Je obyvatelem Horizontu, takže stačilo vyjet jen dvě patra nahoru a dámy se ocitly v jeho soukromé galerii a mohly si na vlastní oči prohlédnout jeho obrazy.
• jedno z témat tohoto cyklu klubu pamětníků bylo „hry a hračky mého dětství“. Daniela zjistila, že shodou okolností ve Středočeské galerii na zámečku v Roztokách probíhá výstava historických hraček. To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a s klubem pamětníků jsme se tam den před zmíněným pamětnickým setkáním, ve středu 18.3., vypravili, aby nám výstava pomohla vyvolat vzpomínky. Počasí nám přálo, takže jsme si kromě hraček mohli prohlédnout i park a další expozice zámku.
• dvakrát nás během března ve stacionáři navštívily děti
  – v jednom případě jsme navázali na předvánoční setkání s dětmi z MŠ Antonína Čermáka, se kterými zde probíhalo zdobení vajíček. Naše klientky si to velmi užívaly.
  – další příležitostí pro omladinu v centru pro seniory byla sobotní dílnička velikonočních dekorací, na kterou přišli zejména rodiče s dětmi
• z kulturních akcí stojí za zmínku především tři cestovatelské přednášky – s potěšením můžeme konstatovat, že všechny měly hojnou návštěvnost (přes 20 lidí)
  – nejprve jsme se vydali na Kubu. Svou přednášecí premiéru si tu odbyl Martin Šmíd –  jako přednášejícího si ho všichni pochvalovali
  – o své cestě do Číny nám přišli povídat manželé Kubicovi. Volně navázali na své loňské vystoupení, kde nám povídali o jiných částech téže země. Pan Kubica je návštěvníkům našich besed známý jako dobrý vypravěč i fotograf a proto velká návštěvnost nikoho nepřekvapila.  – a konečně přišel další nás dobrý známý – Jiří Lehejček. Mluvil o Albánii.

• Už začátkem února jsme tady na Suchdole viděli kočičky – myslíme ty rostlinné, kočiček živočišných máme na zahradě dostatek celoročně. Někdy v půlce měsíce jsem viděli první dva květy zlatého deště. A koncem měsíce už se sedmikrásky a sněženky bělaly snad na každé zahrádce.

• Do stacionáře nám přibyly dvě klientky a probíhala jednání s dalšími zájemci. Jedna klientka chodí 2x týdně, jedna jenom jednou. Také k nám měl začít chodit další pán. Už to vypadalo, že se nám stacionář poměrně hezky zaplňuje. Ale nechvalme dne před večerem – jedna j těchto dvou nových klientek byla koncem měsíce hospitalizována. Nicméně doufáme, že se brzy vrátí domů i k nám. A zmíněný pán si to na poslední chvíli rozmyslel.

• Ve stacionáři je situace stále ještě taková „neusazená“. Klienti často mění den, kdy chodí (leckdy kvůli problémům s dopravou), každou chvíli chodí někdo nový, přičemž nevíme, zda sem bude chodit nadále a kdy to vlastně bude, příbuzní se v péči o klienty střídají, což vede k dalším změnám a absencím, někdo má přijít na zkušební den, ale na poslední chvíli dá vědět, že nepřijde nebo že je nemocný atd. Rádi bychom dosáhli větší stability, nicméně jsme rádi, že stacionář už tak nezeje prázdnotou, jako tomu bylo po letních prázdninách.

• Zadali jsme inzerát, abychom našli nástupkyni dr. Fořtové na muzikoterapii alias hudební aktivity. Pár lidí se ozvalo a v únoru probíhaly rozhovory se zájemkyněmi. Naostro bychom rádi začali v druhé půlce března. Zatím jsme alespoň jednou využili přítomnosti hudebně založené praktikantky, která s sebou přinesla flétnu a s klientkami si aspoň na chvíli zazpívala.
  V březnu budeme zadávat další inzerát a to na dramaterapii.

Pokračovala setkání „klubu pamětníků“ a vypadalo, že jsou čím dál oblíbenější.

Po dalších pěti setkáních bude krátká pauza a od půlky března začne další cyklus. Účastníci se zapojují různě – někdo více poslouchá, někdo více mluví. Někdo nosívá památky a fotografie, někdo ne. Určitě nejvíc fotografií se sešlo při vzpomínání na svatbu – tuto událost měli zdokumentovanou i lidé, kteří celkově moc fotek nemají. Bylo zajímavé sledovat, jak kdo vypadal „v květu mládí“.

Jedna výtvarná dílna byla také taková „reminiscenční“. Hanka klientům promítala fotky za celá ta léta, po která výtvarnou dílnu vede. Byly to jednak fotky výrobků a za druhé fotky z „výrobního procesu“. Mohli jsme na nich vidět spoustu klientů, kteří do stacionáře chodili a přiložili ruku k dílu. Žádného z nich však už na tomto světě neuvidíme. Několik let staré fotky vyvolaly vlnu vzpomínek i dojetí.

V únoru jsme tu měli dvě přednášky.

• První byla přednáška Milana Kopečného o Jihoafrické republice.

Díky panu Kopečnému jsme tedy viděli kus krásné přírody z druhé strany zeměkoule, ale i rány způsobené léty rasistického režim apartheidu, se kterými se místní obyvatelé stále potýkají. Pan Kopečný je dobrý řečník a tak doufáme, že se k nám zase někdy vrátí a vezme nás na zase jinam.

• Další přednášející byl osvědčený doc. Pavel Beneš. Byl zde už potřetí. Poprvé povídal o svých dlouhých pobytech v Indii, podruhé nás vzal do Thajska a teď do třetice do Izraele.

Naši stálí návštěvníci ho tedy už znají a vědí, že mluví zajímavě a srozumitelně. Navíc je to suchdolák a je tu celkem známý, takže není divu, že bylo nabito. Museli jsme nanosit všechny židle a stejně to stačilo jen tak tak. Poslechli jsem si zážitky z cest a viděli mnoho památných i turisticky atraktivních míst spojených s životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista, ale i památná místa pro vyznavače judaismu (hrob krále Davida, pevnost Maseba, zeď nářků) i islámu (chrám na skále atd.).
Posluchači – z nichž část v Izraeli byla a někdo se tam naopak chystal – byli nadmíru spokojení a někteří zůstali ještě po skončení přednášky, aby si navzájem sdělili své dojmy a zážitky ze svaté země nebo „tahali rozumy“ z pana Beneše ve snaze se na cestu důkladně připravit.

• Na závěr je třeba se zmínit o malé přestavbě zadní kanceláře, kterou spolu sdílí Daniela, Klára a někdy i Míša. Kolegyně se domluvily, že by rády do kanceláře druhý psací stůl, aby tam mohly pracovat dvě zároveň. Aby se tam vešel, tak bylo potřeba různě přestavit nábytek a police. A když už se s tím začalo hýbat, ukázalo se, že je potřeba i vymalovat. Tak se do toho daly. A výsledek stojí za to. Nabízíme ukázku ve stavu před přestavbou, několik záběrů z pracovního procesu a stav po akci.

PŘED

PŘI

PO