Letošní leden neměl s ledem nic společného. Alespoň u nás v Praze. Teploty byly stále nad nulou a po sněhu ani památky. Nebe většinou zamračené, sem tam pršelo, často foukal vítr. Venku tedy bylo vesměs nevlídno. Vevnitř to bylo lepší. Snažili jsme si tu udělat vlídnou atmosféru a většinou se nám to snad dařilo. Používali jsme k tomu různé pomůcky, především vaječný koňak.
V penzionu jsme stále postrádali obyvatelku, kterou převezli z ÚVN do nějakého rehabilitačního zařízení mimo Prahu, kde byla poblíž svému synovi. V pečovatelské službě jsme měli celkem dost volného místa, tak doufáme, že se časem zaplní.
Jestli byl leden nějak výjimečný, tak tím, kolik jsme tu měli psů – pět. To je za měsíc asi náš rekord.
Hned ve středu 5.1. nás navštívila Megginka s Renatou.
Dále sem vzala Lucie Berry. Ale ty už dobře známe (což samozřejmě neznamená, že nás omrzeli).
Navíc nám sem ale přivezla ukázat pečovatelka, která vozí klienty do stacionáře, své štěně vlkodava (jméno si nepamatujeme). Je to sice štěně, ale velké je asi jako kdyby si Berry vzala Megginku na záda.
Dál sem jednou svého čtyřnohého přítele přivedla „cvičitelka“ Katka. Opět si jméno nepamatujeme.
A konečně to byl československý vlčák Belinka, kterého přivedla paní Jahelková na své povídání o vlcích.
Jedna z tradičních akcí, které zde v posledních letech probíhají je návštěva „tří králů“ alias sedmi (nebo spíš více) trpaslíků neboli dětí ze školky 6.1. V době „před covidem“ chodili přímo mezi nás. To si v době „po covidu“ nikdo netroufne, takže už nám druhý (nebo třetí?) rok přišly zapívat své „my tři králové jdeme k vám“ a pár dalších písniček před okno.
Z výše zmíněného výčtu psů se dají odvodit i některé aktivity, které v Horizontu probíhaly.
Jednak to byla 2x canisterapie. Dále 2x cvičení s Katkou. A jednou zde byla Kateřina Hodková s kytarou.
Lucie nakoupila nějaké stolní hry na procvičování mozkových závitu a jemné motoriky. Ve stacionáři s nimi strávili několik veselých dopolední.
Adéla přišla s dalším originálním nápadem do výtvarné díly – vytvářela s klientkami orchidej z papíru. Výsledek stojí za to. Posuďte sami.
Na leden jsme dokázali domluvit jen dvě přednášky. Ale obě stály za to a obě přednášející zde byly nováčky.
Nejprve přišla paní Limová. Povídala nám o Montrealu. Z jejího povídání vyplanulo, že tam nejen má dceru, ale sama tam v devadesátých letech studovala a byla tam mockrát. A z jejích povídání bylo patrné, že to tam má moc ráda. A taky, že má ráda architekturu. Viděli jsme spoustu fotek hezkých domů a domků, malebných uliček atd.
Vyhlášenou kanadskou pochoutkou a národní poživatinou je javorový sirup. Možná nejtypičtěji se javorový sirup jí s palačinkami. A právě na tom jsme se s paní Limovou domluvili. Daniela s klientkami usmažila hezký sloupeček palačinek, paní Limová donesla konzervu javorového sirupu a všichni jsme si pochutnali. Byla to taková sladká tečka za pěknou přednáškou.
O druhou přednášku jsme požádali sdružení Nyctalus. Šlo o povídání o vlcích a byli jsme vyslyšeni. A stálo to za to. Paní Jahelková je fajn a její Belinka také. Československý vlčák, což je rasa, ke které Belinka patří, vznikl u nás křížením vlka a psa (tušíme, že německého ovčáka) a je vlkovi opravdu podobný. Už od začátku přednášky bylo spousta dotazů, takže nám paní Jahelková ani nestihla říct všechno, co chtěla a můžeme se těšit na pokračování někdy příště.
Takže navzdory tomu, že všude řádil covid a čísla nakažených byla tak vysoká, že si to nikdo ani nedokázal představit (přes 50 tisíc nově nakažených denně), jsme si leden v Horizontu celkem užili.
