Po novém roce vše celkem rychle vjelo do starých kolejí. Počasí stále připomínalo spíš podzim než zimu. Sníh jsme leni neviděli a začátek roku by stejný.

Do Horizontu přestal chodit na biblické hodiny Alberto. Přestěhoval se do Německa. Na biblické hodiny tedy začala opět chodit paní farářka Kučerová. Ale také to tak nebude nadlouho. Na faru v Roztokách nastoupila mladá paní farářka. A až ji paní Kučerová uvede do tajů farářského působení v roztocké náboženské obci, uvede ji jistě i do Horizontu.

Do stacionáře začala v lednu chodit nová klientka.

Začali jsme intenzivně shánět pro Horizont nové auto. Respektive je pro nás začala shánět reklamní agentura Kompakt, přesněji její zaměstnanec pan Marek. Je to v rámci jejich dlouhodobého projektu „sociální automobil“.

V Horizontu probíhaly všechny zaběhnuté aktivity. Jen o canisterapii jsme přišli. Pejskové i jejich paničky střídavě marodili. Ale jinak se cvičilo, peklo, vyrábělo, vzpomínalo atd.

A navíc jsme tu měli 3 „živé“ akce pro veřejnost. První letošní akci tu měl „nováček“ Jan Kopinec. Mimo jiné je včelařem, myslivcem a kdo ví, čím ještě. Nabídl nám přednášku o včelách, vosách a sršních, kterou má připravenou pro školy.

O týden později přišel náš starý dobrý známý a oblíbený lektor – Martin Mykiska. Tentokrát jsme si ze seznamu jeho přednášek vybrali tu o Rumunsku. Byl tam mockrát, hlavně v přírodě a horách, kterými je Rumunsko vyhlášené.

A koncem měsíce sem poprvé – a doufejme, že ne naposled – přišli studenti z nedaleké cizojazyčné školy Riversice school. Byli dva – zpěvačka Julia Kucharská a pianista Leonard Wood. Přišli za doprovodu své učitelky a české spolužačky, která působila zároveň jako tlumočnice.

V prosinci nás zasáhla velmi smutná událost. Zemřela naše nejstarší obyvatelka. V ledednu 2020 by jí bylo 97 let.

Ale kromě této jedné smutné události proběhl prosinec poměrně poklidně a bez zvláštních překvapení a zvratů.

Začal první adventní neděli tradiční dílničkou adventních dekorací.

Na tradiční dílničku navázalo tradiční zahájení Suchdolského betléma, které se tradičně otvíralo slavností na suchdolském náměstí. Při této příležitosti má Horizont tradiční stánek s výrobky klientů, kde se tradičně nejlépe prodávalo pečivo a sladkosti.

Jak je vidět, advent a Vánoce jsou tradicemi přeplněné. Přesto mezi tradicemi a tradičními hosty navštívilo Horizont přišlo několik nových tváři. Bylo to především vystoupení příležitostného seskupení hudebníků, které zde mělo koncert 4.12.

Další týden tu vystupovali žáci z hudebního kroužku školy ve Vokovicích.

Tradicí, bez které si advent už skoro nedokážeme představit, je vystoupení mládežníků Kočovníků. Ani tentokrát nás nezklamali.

Mezi těmi koncerty klientky stacionáře horlivě pekly a vyráběli adventní dekorace, abychom měli – nejen – na naší besídce co konzumovat a abychom zde měli vánoční atmosféru.

I tentokrát jsme měli besídku pro obyvatelky, klienty stacionáře a další příznivce a sympatizanty Horizontu. Věříme, že se přítomní bavili dobře. A také, že se dobře najedli a napili.

Hned následující den tu měla svůj (škoda, že) poslední pořad Karolina Vostrovská. Třetí díl jejího volného cyklu „povídání o hudbě a s hudbou“ se věnoval Vánocům v písních nejen českých. Řekla nám i o vánočních tradicích jiných národů. A samozřejmě, že jsme si společně i zazpívali.

Zpívání jsme měli nacvičené. Lucie totiž pro klienty stacionáře vytvořila zpěvníky s koledami vytištěné dostatečně velkým, „seniorským“ písmem a horlivě s spolu trénovali .

V pondělí 23.12. jsme do Horizontu přivezli betlémské světlo.

A pak život v Horizontu utichl a zpomalil se. Na štědrý den jel někdo k příbuzným. Kdo zůstával a chtěl mohl 24. přijít na „štědroodpolední“ posezení. Další setkání pro obyvatele bylo na Silvestra.  V družné zábavě zde poseděli 3 hodiny a to byla poslední společná akce roku 2019.