Hodně aktivit ve stacionáři bylo ve znamení přípravy na dvě akce pořádané místní radnicí. Šlo jednak o 3. ročník trhů místních spolků a neziskovek a o zahájení Suchdolského betléma. Trhy se konaly ještě v listopadu – v pátek 22.11.  Každoročně na nich má Horizont stánek s výroby a v neposlední řadě s pečivem.Na prodej je potřeba se připravit a bylo tomu věnováno hodně času – ve výtvarné dílně a stacionářské pekárně.

Měli jsme tu  3 kulturně společenské akce pro veřejnost  a všechny se povedly.

Jednak sem podruhé přišla Karolina Vostrovská s povídáním o hudbě a písničkách. Tentokrát jsme se domluvili, že tématem budou písně, které zlidověly. Věnovala především 2 autorským dvojicím. První z nich si dobyla srdce předválečné generace, druhá generace poválečné. Tou první dvojicí jsou Jan Werich a Jiří Voskovec – samozřejmě za velkého přispění a vkladu Jaroslava Ježka. V druhém případě jde o Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra.  Šlo o velmi zdařilou akci.

Což se dá říci i o té následující, jíž bylo povídání o canisterapii. Přednášku pro nás udělali milovníci zvířat ze spolku „Tam, kde zvířata pomáhají“. Přišel předseda spolku Petr soukup s psí učitelkou Olgou Kapkovou.

Přednáškou jsme chtěli doplnit program canisterapie, kteroužto aktivitu jsme v tomto roce ve stacionáři začali. Kromě lektorů dorazila také jejich psí smečka v počtu tří exemplářů různých plemen. Šlo o pejsky všetečné, zvídavé a komunikativní, ale zároveň dobře vychované. Brzy navázali kontakt s posluchači přednášky a tak tu bylo dosti veselo a všichni přítomní si na vlastní kůži vyzkoušeli, že psíci dokážou rychle zvednout náladu.

Poslední akce pro veřejnost byla také o zvířatech a se zvířaty.

Po třech letech nás navštívili manžele Kolomazníkovi ze záchranné stanice pro volně žijící živočichy Penthea se svými sovami. Před třemi lety byl Horizont ještě menší. Tentokrát tu měly sovy větší prostor na prolétnutí.

I pro ty z nás, kteří jsme byli účastníky předchozího setkání, byl program zajímavý a přínosný. Vidět sovu ve volné přírodě je téměř nemožné a už vůbec není možné  ji vidět tak zblízka.

Ve stacionáři jsme se dočkali nějakých změn ve složení  klientů: po dlouhé době se nám vrátila naše oblíbená klientka stacionáře, která byla celé léto u syna na Moravě a už jsme mysleli, že tam zůstane. Dále začaly stacionář využívat další dvě dámy. Kromě nových klientek začala do Horizontu chodit na praxi studentka. Měla by sem chodit v úterý jednou za 14 dní na odpoledne do konce roku. Z takových dlouhodobých praxí máme radost, protože po několika návštěvách už se praktikantky stávají opravdovou pomocí.

V penzionu jsme stále postrádali jednu obyvatelku. Ale už jsme začali kout plány na její návrat. Kromě ní jsme na část měsíce postrádali nový přírůstek penzionu, jehož zdravotní komplikace si také vyžádaly hospitalizaci.

Nově začala ve stacionáři probíhat reminiscenční terapie pod vedením paní Vlasty Stupkové.

Další změna nastala u canisterapie. Kateřina se domluvila se svou kolegyní – canisterapeutkou Sárou, že se v návštěvách v Horizontu budou střídat.

Poprvé po prázdninách jsme měli sraz s Rybičkou. Setkání proběhlo v Horizontu. Na úřadě se totiž staví – přistavuje se další patro, ve kterém bude komunitní centrum, v němž se bude scházet mimo jiné i Rybička.

V říjnu jsme tu měli jen dvě „živé“kulturní akce. První byla povídání o hudbě s Karolinou Vostrovskou.

Koncem měsíce přišel náš věrný Martin Loew. Letos nám povídal o své cestě do Oregonu na západě USA.

A byli jsme na posledním našem letošním výletě. Původně jsme chtěli jen do Kralup. Měli jsme tam domluvené povídání v tamním muzeu. Je tam pamětní síň Jaroslava Seiferta. Paní průvodkyně nám povídala o našem velkém básníkovi a jeho vztahu ke Kralupám. Provedla nás pamětní síní, okomentovala fotografie, zodpověděla dotazy a pak nám promítla asi půlhodinový dokument o Seifertovi.

Původně jsme výlet za Seifertem chtěli doplnit návštěvou soukromého kralupského muzea kočárků. Ale číslo, které je internetu nefunguje, na mailový dotaz nám neodpověděli, takže jsme to raději neriskovali a našli jsme si náhradní cíl. Tím byl hrad v Budyni nad Ohří. V den výletu bylo mlhavé  a pošmourné počasí a když jsme tam přijeli, tak byl hrad ještě zahalený do mlhy. Působilo to velmi efektně.