V listopadu se do Horizontu přistěhovali dvě nové obyvatelky. Jednu známe už velmi dlouho. Je ze Suchdola, bněkolik let už využívá naší pečovatelskou službu a dokud jí to zdravotní stav umořňoval, chodila sem na biblické hodiny a bohoslužby. Druhá nová obyvatelka, paní Raisová, se sem přistěhovala z Kladna, aby byla blíže rodiny v situaci, kdy od ní stále častěji potřebuje pomoci. Ke konci listopadu byly tedy všechny byty v Horizontu po dlouhé době obsazené.

Nastoupily nové „pohotovostní dobrovolnice“ Annie a Elis. A prodělaly „křest ohněm“. Tak náročné víkendové služby tu snad ještě nicko neměl. Zvlášť jedna si užila. Kromě péče o nemocnou obyvateku se sem během „jejího“ víkendu stěhovala nová nájemnice. A stěhující příbuzní uvízli ve výtahu !! To se nám dosud ještě nestalo.

Stále sem nechodila Hanka na výtvarnou dílnu. Musela řešit své osobní rodinné i zdravotní starosti. Ve výtvarné dílně ji zastupovala Adéla a musíme poznamenat, že přicházela se zajímavými nápady na vyrábění a klienty to s ní bavilo.

Naopak nás posílila Kristina, která zde od začátku měsíce byla na praxi v rámci studia VOŠ. Praxi má na řízenou na 150 hodin, což je natolik, aby nám praktikantka byla pomocí. Během prvního týdne se tu „rozkoukala“ a pak už se z návštěvy stala kolegyní. Dokonce si několikrát připravila pro klienty program – výtvarničení a pečení.

Vzhledem k tomu, že jde o zápis za měsíc listopad je skoro zbytečné dodávat, že se Daniela s klienty začala věnovat vánočnímu cukroví.

Stacionář získal nového klienta.. Je v pokročilé fázi Alzheimerovi choroby a je velmi náročný na pozornot, což je těžké nejen pro personál, ale i pro ostatní klienty. Uvidíme tedy, jak to s ním budeme zvládat.

V listopadu jsme ve stacionáři oslavili jedny devadesátiny.

O veškeré kulturní a společenské aktivity jsme i v listopadu byli koronavirem připraveni. Ale procházky jsme si neodepřeli. Dokonce došlo i na tradiční ohýnky v komunitní zahradě. Tentokrát jsme však nepekli brambory v popelu, ale opékali jsme si jablka.

Svatý Martin už tradičně dorazil bez bílého koně. Někdy bylo počasí takové, že se část odpoledního programu dala strávit na zahradě.

Říjen už byl plně ve znamení koronaviru. Stále víc a víc ochromoval celou společnost, dusil a omezoval společenský a veřejný života.

Ještě jsme stihli přednášku Vojty Čurdy o konci 2. světové války v Praze. Původně měla být v září, kdy ji zmařila karanténa veškerého personálu. byla to však poslední akce pro veřejnost. Proběhnout měly ještě 3 další. Ty nám ale omezení vyhlášená vládu ve snaze zabránit šíření koronavirů znemožnila.

V souladu s přijatými opatřeními jsme snížili denní kapacitu klientů stacionáře na 5 osob, abychom dostáli požadavku, že nemá být více než 6 lidí pohromadě. A personál samozřejmě po stacionáři pohyboval výhradně v roušce. Ale i počet 5 klientů nebyl leckdy naplněn. Někteří klienti se báli nákazy a chodit přestali, jiní onemocněli – někdo běžnými neduhy a tito klienti se nám snad vrátí. Jiní Covidem a s těmi už se asi neuvidíme. Některé dny bylo ve stacionáři limitních 5, ale např. v pátek přišla několikrát jen jedna klientka. Nicméně jeli jsme dál.

Stihli jsme dvě setkání s Mooňáčkem. Jedno ještě na zahradě Horizontu.

Na to druhé jsme se vydali mi k Mooňáčkovi a Denise. Obě setkání se hodně povedla. Vždy nám přálo počasí.

A jako bonus se na nás přišla podívat dvě koťata. A z fotek je patrné, že byla velmi přítulná.

Také s Meginkou jsme se v říjnu setkali 2x. A vždy to bylo vydařené. Svojí společenskou povahou si klientky získala a vždy se na ní těšily. O to smutnější byly, když nám její panička Renata zavolala, že z pracovních důvodů bude muset své návštěvy v Horizontu nejméně na měsíc přerušit.

Naše dlouholetá výtvarnice Hanka se nám do zářijové karantény zatím nevrátila. V pondělních výtvarných dílnách ji zastoupila většinou Adéla a někdy i Veronika. A nutno přiznat, že ji zastoupily plnohodnotně.  Přesto musíme říct, že se nám po Hance stýská a doufáme, že se přece jen vrátí.

Jak jsme uvedli v minulém zápise – z Horizontu se rozhodly odejít dvě „pohotovostní“ dobrovolnice: Monika s Terezou. Podařilo se nám však díky Natálii brzo najít náhradu. Jsou to kamarádky Annie a Elis.

A služby tu teď budou náročnější než dosud. vrátila se nám obyvatelka po CMP, která potřebuje hodně péče.

Kvůli koronavirovým omezením se nemohla sejít Středisková rada, jejíž schůze byla naplánovaná na úterý 27.10. Alespoň tedy „per rollam“ schválila výběr nových obyvatelek – paní Raisové a paní Terynkové.

V listopadu se tedy naše řady snad konečně rozšíří.

Horizont měl na září naplánovaný bohatý a zajímavý program: 3 přednášky, koncert, výlet, divadlo, návštěvu koně Mooňáčka, další canisterapeutické setkání s Meginkou… A o většinu z toho jsme přišli 🙁

Ještě jsme si stihli na začátku měsíce na zahradě udělat ohníček a opéct buřty.

A pak nám náhle v úterý 8.9. dopoledne volali z hygienické stanice, že do ÚVN byl přivezený pán, u kterého test prokázal, že je pozitivní na Covid  adozvěděli se, že byl předchozí den ve stacionáři. Hygienici nám řekli, že všichni kdo s ním v posledních pěti dnech byli v kontaktu v uzavřené místnosti déle než 10 minut na vzdálenost méně než dva metry musí do karantény a na testy. A že jim máme poslat seznam těch lidí s kontakty. A to byli všichni klienti, kteří byli ve stacionáři ve čtvrtek, v pátek a v pondělí. A z=měř všichni členové personálu.

Díky Bohu se ukázalo, že se mezi námi zlý koronavir nijak drasticky nerozšířil. Jen jednomu členu personálu a jedné klientce stacionáře vyšli pozitivní testy.

Znovu se stacionář a pečovatelská služba vrátily k běžnému provozu až v úterý 22.10.

Kvůli karanténě jsme přišli o setkání s Mooňáčkem, o jedno setkání s psíkem Meginkou (aspoň to druhé na konci měsíce jsme stihli), o představení divadla ABC, kam jsme měli koupené vstupenky na dopolední představení „Zítra swing bude zníti všude“. Přišli jsme o výlet na zámek v Mníšku pod Brdy a na barokní areál Skalka v tomtéž městě. Přišli jsme o přednášku Vojtěcha Čurdy o konci druhé světové války v Praze a o povídání o Galapágách od Aleše Hoffmanna.

Po dvou týdnech však Horizont přece jen začal ožívat.

Hned druhý den po otevření jsme tu měli koncert. Po roční pauze znovu přišli Adam Hermuth a Eva Svitáková a zahráli nám své uklidňující skladby na kytaru a flétnu. Koncert byl ještě poznamenaný karanténou – z veřejnosti přišla jen jedna paní. Dál tu byl jeden z obyvatelů a  zbytek publika tvořili klienti stacionáře. Reakce od nich byly rozporuplné – někomu uklidňující tón většiny skladeb vyhovova, ale milovnici dechovky se to zdálo nudné.

O týden později, na samém konci měsíce, jsme tu měli přednášku jednoho za našich oblíbených hostí – Jany Troupové. Letos nám povídala o své cestě na Bali. Šlo o náhradu – původně měla být přednáška na jaře v době nouzového stavu.

Na tuto akci si už troufly přijít některé z pravidelných účastnic našich pořadů z okolí. Nálada na přednášce byla dosti veselá až rozverná, což ocenila i přednášející.

A koronavir se mezitím vesele šířil po světě. Nových případů byly v České republice tisíce denně a ČR se i ve světovém měřítku dostávala do čela nákazy.

A to byl důvod, proč se na še nová obyvatelka rozhodla se ze svého dosavadního bydliště v Německu do Čech a tím pádem ani do Horizontu nestěhovat. Byt č. 10 tedy stále čeká na svého nového obyvatele.

V září jsme se tedy opravdu nenudili. A to jsme ještě netušili, co nás (a celou naši vlast) čeká v říjnu.