Horizont si v červnu připomněl 18. výročí otevření. „Plnoletost“ jsme oslavili tradičním posezením na zahradě. Vše proběhlo v klidu a ke spokojenosti všech. Doufejme, že za rok ve stejném složení na shledanou.

Tři nové klientky, které sem začaly chodit minulý měsíc zde už zdomácněly a když nikdo nechybí, tak je stacionář opět plně obsazený. Jedna z nových klientek  zde v červnu oslavila své první (míněno první v Horizontu, jinak byly už 89.) narozeniny. Své nové kolegy i personál pohostila chlebíčky, vaječňákem a šampaňským.

Jeden týden strávila v rámci své studijní praxe ve stacionáři Natálie, které už rok v Horizontu bydlí a vykonává pohotovostní službu. Rychle se zaučila a byla platnou pomocí. Mimo jiné se s námi vydala jako druhá asistentka na výlet.

Na výlet jsme se tentokrát vydali na zámek ve Vlašimi. Je zde umístěné muzeum Podblanicka. U6 jsme zde byli asi v roce 2013, ale samozřejmě v úplně jiném složení. Výlet se vydařil, zámek se líbil. Z vyhlášeného zámeckého parku jsme stihli zajet jen k čínskému pavilonu. Navíc jsme neměli síly a navíc nás na cestě od pavilonu zastihl déšť.  Měli jsme s sebou 3 lidi na vozíku, takže pomoci stážistky Natálie byla opravdu vítaná. A chvílemi při tlačení vozíků přiložila ruku k dílu i některé dámy.

Udělali jsme si ještě jeden kratší výlet (nebo lépe řečeno exkursi) na zemědělskou universitu do stájí.  Exkurse se líbala a shodli jsme se na tom, že bude dobré ji časem zopakovat s jinými klienty. Ani jsme netušili, jakou všechnu zvířenu tam mají. Nikoli jen tradiční česká hospodářská zvířata, jako krávy, kozy, ovce a prasata. Ale i lamy či opičky.

Po delší době nás navštívili děti a maminky z MC Rybička. Původně jsme si chtěli dát sraz v komunitní zahradě. Ale bylo takové nejisté počasí, že jsme se nakonec rozhodli, že přijdou k nám do Horizontu. Počasí nám ale nakonec přálo, takže jsme mohly přece jen být na zahradě byť ne komunitní.

Bylo to fajn, jako vždycky. Přišli některé nové maminky s novými miminky. byly tu některé nové klientky. někdo se zapojoval aktivnější, někdo méně. Ale nikdo se nenudil a každý se něčím pobavil.

V červnu proběhly v Horizontu dvě přednášky. Poprvé k nám přišla paní Hana Šnajdaufová. Je amatérskou, ale zdatnou a zkušenou badatelkou v historii českého   námořnictva.

A na konci měsíce přišel každoroční host – Luboš Kálal. Tentokrát nám povídal o své letošní cestě do Pobaltí, konkrétně do Lotyšska a Estonska. Jsme rádi máme několik hostů, kteří nezklamou a každý rok si na nás udělají čas a my můžeme mít jistotu, že na ně lidé přijdou a neodejdou zklamaní. A pan Kálal k nim patří rozhodně!

Jakoby si duben s květnem vyměnily role. Po teplém, suchém a slunečném dubnu se ochladilo, zatáhlo a začalo pršet. Chladné a deštivé počasí trvalo celou polovinu měsíce a teprve na samém závěru se měsíce se teploty vyšplhaly k dubnovému standardu. Konečně jsme mohli naplnit vyvýšený záhon.

Několikrát Lucie s Danielou vystěhovali na zahradu stůl a klienti stacionáře na zahradě obědvali, což pro ně bylo hodně příjemné.

V penzionu nám stále chybí obyvatelka. 21.5. byla schůze Střediskové rady, kde jsme měli vybrat novou obyvatelku. Nicméně ve čtvrtek a pátek obě kandidátky volaly, že svou žádost stahují a budou hledat místo v zařízení pro více postižené klienty, tedy  v domově pro seniory.

I stacionář nám v květnu prořídl. Ale nebyl problém uvolněná místa zaplnit.  Obvolali jsme několik zájemců, které jsme dříve museli z nedostatku místa odmítnout a hned v květnu začali stacionář navštěvovat tři noví zájemci.

Počátkem května jsme přišli o auto, kterému jsme – podle jména vraku šéfinspektora Clouseaua – říkali „Stříbrná sršeň“. Letos oslavil 20. výročí své výroby a 11 let ve službách Horizontu. Porouchala se mu zadní náprava a mechanik řekl, že se opravdu nevyplatí ho opravovat. Čekali jsme to už delší čas.

Požádali jsme reklamní agenturu Kompakt, která každý rok dává nějaké organizaci tzv. „sociální automobil“. Odepsali, že auto pro rok 2020 budou vybírat v říjnu 2019. Počkáme si – šance asi není velká a zájemců je jistě mnoho, ale „zázraky se dějí“.

V květnu jsme tu měli 4 kulturní akce.

Nejprve přišla „nová tvář“ Terezie Šimáková. Vyprávěla nám o svém dobrovolnickém pobytu v klášteře v jižní Francii.

O týden později tu naše kolegyně Lucie měla přednášku o bylinkách.

Další „novou tváří“ byl David Theodor Cabal,  který nám sem přišel připomenou 74 let staré události pražského povstání.

A na závěr měsíce sem přišel náš každoroční host, Markéta Kiratli, která nám přiblížila další z osobností českého operního světa. Tentokrát to byl Beno Blachut.

Začala turistická sezóna a my jsme se na první výlet vydali do skanzenu na Vysoký Chlumec. Navzdory ne zrovna ideálnímu počasí se výlet vydařil a všichni se vraceli spokojení.

Duben také předběhl dobu a počasí bylo takové, jako má být spíše v květnu.  Teploty nad dvacet stupňů nebyly neobvyklé, deště jsme se za celý měsíc nedočkali a čím dál častěji zaznívalo slovo „sucho“ .Všichni tušili, že něco není v pořádku. Ale napohled to vypadalo pěkně – všechno kvetlo, včetně zahrádky Horizontu.

Už poněkolikáté nějací vandalové (nebo možná příliš rozdováděná mládež) poničili „houpačku pro všechny generace“ v komunitní zahradě. Proto rada MČ usoudila, že ji raději věnuje Horizontu.

Canisterapie, se kterou jsme začali na sklonku března, se stala stabilní součástí aktivit stacionáře. Po určitém experimentování „panička“ naší psí terapeutky Elinky, Kateřina, navrhla, že by bylo lepší ji pojmout nikoli jako skupinovou aktivitu, ale jako aktivitu individuální.

V letošním roce už podruhé nás navštívila tanečnice a učitelka flamenca Elen Gordonová. Její vystoupení se opět líbilo a někteří přítomní se zapojili dosti aktivně.

O týden později jsme tu měli novou tvář – Terezu Brůžkovou.  Jde o dosti zcestovalou slečnu, která je navíc velmi vstřícná a ochotná a tak je pravděpodobné, že se stane také naším pravidelným hostem. Jako první jsme si ze zemí, které navštívila, vybrali Kypr.

O týden později jsme se podívali do Skotska. Je tam všechno to čem cestovatelovo srdce obvykle touží – krásná příroda i historické památky a je to na relativně malém kousku země. Vzala nás tam pravidelná přednášející Jana Troupová.

A výraznou akci byla výprava klientů stacionáře do Hudebního divadla v Karlíně na muzikál „Jak se dělá muzikál“.  Toto představení je určené především pro školy a má přiblížit studentům, jak takový muzikál vzniká.  Měli jsme trochu strach, jak se to bude líbit našim seniorům – mířil přece jen na jinou cílovou skupinu. Ale všichni byli spokojení.

Po představení jsme zašli na oběd do přilehlé divadelní restaurace a šli jsme jen na Karlínské náměstí, kde jsme chvíli poseděli v parku před kostelem mezi rozkvetlými šeříky.