Zatímco v poledním březnovém týdnu teploty atakovaly dvacítku, tak na Velký pátek se vrátily k nule. Bylo zataženo, nevlídno, vichr a dokonce sníh. Počasí letos vyjadřovalo obsah Velkého pátku. Ale stejné to zůstalo na velikonoční svátky i celý následující týden.

Jaro se sice nedalo zastavit, stromy a keře rozkvétaly. Ale nebyly krásně zalité sluncem. Většinou se nad nimi na obloze honily temné mraky.

Ale ne všechno bylo špatně. Horizont poněkud ožil. Jednak byt č. 10 konečně získal novou obyvatelku. A vybrali jsme novou obyvatelku pro byt č. 11. Nastěhuje z vesnice od Karlových Varů. Už jsme podepsali nájemní smlouvu a předali klíče. Syn začne byt připravovat byt a paní  se sem (snad) nastěhuje v květnu.

Ve stacionáři se v dubnu objevilo 6 nových lidí. Vlastně pět. Jedna klientka se do stacionáře po roční covidové pauze a dvou dávkách vakcíny vrátila.

Nově začali pravidelně využívat stacionář klient z Únětic, paní z Horoměřic, paní ze Suchdola a paní z Bubenče.

A ta šestá nová tvář byla paní ze Suchdola. Ta ale vzápětí chodit přestala kvůli velkým bolestem v noze.  Škoda – byla fajn a hezky se s ní povídalo.

Jedna klientka do stacionáře přestala chodit začátkem března, protože se s manželem přestěhovali do pobytového zařízení v Bohnicích. Ale asi po třech týdnech volala dcera, že se jim po nás stýská a jestli by je mohla na nějaký den přivézt. A následující týden pak přijeli zas. Bylo to pro obě strany příjemné setkání.

Naopak jiný klient nám skoro na celý měsíc ze stacionáře vypadl kvůli karanténě.

Oslavili jsme tu jedny narozeniny.

A personál byl v dubnu očkovaný druhou dávkou proticovidové vakcíny. Takže se nás noví zájemci nemusí bát. Vzhledem k dubnové invazi nových klientů to sice vypadá, že se nás až zas tak nebojí. Ale i pře ten nápor nováčků můžeme některé dny ještě místa ve stacionáři nabízet a tak chceme další potenciální zájemce uklidnit.

Dvakrát nás sem přišla potěšit Meginka s paní Renatou a už jsme začali na květen domlouvat návštěvu Mooňáčka s Denisou.

Kulturní akce jsme stále pořádat nemohly a tak jsme rádi využili nabídky Moniky Heriánové, která se svými přáteli uspořádala online koncert pro seniorská zařízení Praze 6. V dubu proběhly dva tyto koncerty v kostele sv. Vojtěcha. Na oba jsme se připojili a vyslechli si je. Oba se moc líbily. Oba koncerty se moc líbily. Jen škoda, že byly v pátek, kdy sem chodí nejméně klientů.

Ačkoli všude kolem nás zuřil Covid, v Horizontu byl celkem klid. Všichni byli zdraví a měsíc proběhl celkem spokojeně.

Únorová sněhová nadílka dlouho do března nevydržela. Naopak jsme začínali vídat na procházkách sněženky a bledule, ke konci měsíce i podběly a petrklíče. I na naší zahradě se zatřpytily krokusy. V posledním týdnu nás sluníčko několikrát vylákalo vypít odpolední kávu na zahradě.

I aktivity ve stacionáři také měly čím dál tím jarnější charakter. Objevovaly se tu kuřátka, zajíčci, květiny…  Adéla s klienty vytvářela z koženky králíky, kuřátka, ale i atrapy dortíku, které z dálky vypadaly opravdu autenticky. Výrobky byly čím dál tím věrnější realitě a jeden z posledních výrobků – kaktusy z koženky – by ze vzdálenosti dvou metrů považoval za pravé i ostříž.

Také Veronika svými výrobky s klienty přivolávala jaro – vytvářeli filcové květiny, zajíce, zeleninu … Nápadů měli obě dvě dost a dost.

Ve stacionářské pekárně  se už standardně vyrábělo několik chodů. Velkého úspěch se dočkaly například bramboráky.

Jindy to byly slaní „šneci“, sladké skořicové pletence, bábovka a protože Velikonoce byly za dveřmi, tak i beránek.

Dvakrát nás v březnu navštívila paní Renata s Meginkou. To ještě nebylo počasí, abychom si s nimi zaskotačili na zahradě, ale stejně to bylo fajn jako obvykle.

Ve středu 17.3. jsme se dočkali vzácné návštěvy – po roce přišla paní F. do stacionáře. Naposledy tu byla právě před rokem, těsně před uzavřením stacionářů. Pak si dala dlouhou pauzu z obavy před nákazou. Nicméně jsme stále byli v průběžném telefonickém kontaktu. Začátkem března už měla aplikovanou druhou dávku vakcíny, tak si přišla pobyt ve stacionáři opětovně vyzkoušet. Dočkala se tu velmi bouřlivého přijetí ode všech klientů i zaměstnanců a mnoha vřelých obětí.

A v posledním březnovém týdnu se sem přišli podívat dva noví zájemci o stacionář. Doufáme tedy, že se v dubnu naše řady rozšíří.

A to nejen ve stacionáři. Byt č. 11 už byl vyklizený a vymalovaný a v polovině měsíce jsme podepsali nájemní smlouvu s novou.

I druhý měsíc roku jsme zaznamenali ztrátu. Tentokrát ve stacionáři. Byla hospitalizována a udělali jí standardní vyšetření na Covid (které se dělá všem lidem přijímaným do nemocnice) a výsledek byl pozitivní. Týden pro druhé dávce vakcíny !!! A druhý den zemřela. Bezprostřední příčinou smrti nebyl Covid. Zda k tomu nějak přispěl nevíme. Asi ne. Ale ani vakcína v jejím případě nezabránila nákaze.

Následovalo další dvoutýdenní uzavření stacionáře. A všichni klienti, kteří se tu onou klientkou setkali, museli na testy. Personál se testování vyhnul, protože tu nosíme respirátory.

Ještě před tím, hned na začátku měsíce, jsme tu slavili dvojí narozeniny. Byla to příjemná oslava, byť v poměrně úzkém kroužku.

Už v lednovém zápisu jsme uvedli, že napadlo nebývalé množství sněhu – tedy nebývalé na současnou dobu. Mohlo ho být nejvíc tak za posledních deset let. A to jsme netušili, co nás čeká v únoru. V Praze dočkali zase jednou dočkali regulérní kalamity. Cesta do práce, stejně jako cesty pro klienty se pořádně protáhla. Netřeba říkat, že ani sníh a mráz neodradil ty odolnější z nás od pravidelných poledních procházek.

Všichni klienti z Horizontu, kteří na to měli nárok, byli do konce ledna naočkovaní druhou dávkou vakcíny.

Zhruba jednou za čtrnáct dní začala do stacionáře chodit Kristýna, která si tu na podzim odbývala svou praxi v rámci studia. Zalíbilo se jí tu, tak sem začala chodit jako dobrovolnice. V únoru sem jednou přišla v úterý na stacionářskou pekárnu. A když už tu byla, tak se aktivně zapojila.

Daniela se s klienty začala v naší pekárně pouštět do stále složitějších věcí. Jednou byl např. na pořadu dne perník s polevou, pomazánka, šneky z listového těsta a houstičky. A všechno se o povedlo. Posuďte sami:

Výtvarnice Hanka nám dala vědět, že ji tu dlouho neuvidíme – pokud vůbec někdy. Musí řešit své zdravotní i rodinné starosti. Výtvarné dílny tedy stále vedla Adéla a musíme říct, že se jí dařilo. Klienti oceňovali její nápady i její přístup k práci a k nim samotným.

Také Veronika se ve svých tvůrčích odpoledních činila. Každá z nich má jiný přístup – Adéla s klienty většinou tvoří jedno společné dílo. S Veronikou většinou vytváří každý svůj výrobek.

A nakonec ještě pár fotek z únorové canisterapie. Měla proběhnout dvě setkání. Ale o jedno nás připravila karanténa. Druhé už proběhlo a dorazili na něj opět dva pejsci s dvěma paničkami. Povedlo se to jako obvykle a hezká atmosféra, kterou zde psi pomohli vytvořit, je snad znát i z fotek.

Kronavirus se nevzdával. Nákaza se šířila, viry mutovali do stále nebezpečnějších a a nakažlivějších mutací, nemocnice byly plné  …. Vláda se v reakci na neutěšenou situaci rozhodla zpřísnit omezující opaření.

Mrzí nás to, protože je nepravděpodobné, že by se nám v této situaci ozývali noví zájemci o stacionář. Přitom bychom to potřebovali. Další klientka k naší lítosti signalizovala odchod. Až jejího manžela propustí z nemocnice, půjdou společně do domova pro seniory a my přijdeme o dalšího milého člověka