Adventní období bylo pro Horizont velmi náročné, neboť v něm probíhaly na přístavbě ty nejhlučnější práce. S klienty jsme se uchýlili do salonku, zavřeli všechny možné dveře a ten nejnáročnější týden přežili. A věříme, že nejen přežili, ale že si alespoň něco klienti stacionáře při společném programu užili.

Hned prvního prosince se Horizont účastnil neobvyklé akce. Na radnici probíhaly „dílničky a trhy“ – první ročník, jakési přehlídky různých organizací, které na Suchdole působí. Přizván byl také Horizont. měli jsme tam stánek s výrobky našich klientů a také s tím, co spolu s Danielou upekly. Takhle náš stánek vypadal:

Z našich výrobků byl největší zájem o sladkosti. Můžeme říci, že jsme se zájmem byli spokojeni. Naše sladkosti – měli celkem ohlas, ale přece jen ne takový, abychom skončili úplně vyprodaní.

Takže jsme stánek rozbalili hned následující den na zahájení „Suchdolského betléma“.

Tam mívá Horizont stánek už tradičně. Bez problémů jsme doprodali zbytek koláčů a cukroví a zájem byl i o různé drobné výrobky. Takže tato dvojitá akce byla úspěšná a z výtěžku klientům koupíme ve zdejší vyhlášené cukrárně Žirafa nějaký luxusní dort – zaslouží si to.

Vánoce jsou svátky, které kromě věřících oceňují hlavně děti. Mnoho adventních akcí je pořádáno právě pro děti a s dětmi. A pohled na radostně se tvářící děti zase ocení většina seniorů a především seniorek.

Letos jsme jim to v adventu mohli dopřát dokonce dvakrát. Když už po prázdninách tak nějak „vyšumělo“ pravidelné miminkování, tak jsme byli rádi za tuto dvojí možnost dětského dovádění.

Nejprve přišly děti z MŠ Antonína Čermáka.

Letos poprvé proběhla návštěva stacionáře v mateřském centru Rybička, které se schází na úřadě MČ.  Dámy při pohledu na děti a laškování s nimi zářily štěstím a dojetím.

Před časem se nám ozvala nějaká paní z Kaflandu. Mají ve zvyku dělat nějaký jarmark pro zaměstnance, kde si navzájem prodávají vlastní výrobky. Výtěžek z tohoto jarmarku pak věnují nějaké neziskovce. A letos si vybrali nás. byli se zde na podzim podívat. nevybrali si zrovna nejvhodnější domu – prostředí už bylo hodně poznamenané stavbou. Ale neodradilo je to, za což jsme vděční. Těsně před Vánocemi nám přijeli dat předat. A kromě peněz a darovací smlouvy přinesli ještě spoustu potravin a pamlsků. Za zmínku stojí asi 25 vánoček. Dostaly je všechny obyvatelky, klienti stacionáře a dostalo se i na personál.

S dámami z Kauflandu jsme se domluvili, že až budeme mít dostavěno, mohly by přijít a udělali bychom společně něco jako výtvarnou dílnu a pohostili bychom je koláčem z nové kuchyňky, kterou z jejich daru pořídíme.

Z kulturních akcí byla většina laděna už vánočně, resp. adventně.  Jen jedna z toho vybočovala.

Byla to přednáška Petra Slavíka o jeho působení v Africe, resp. Zambii, kde se podílel na jednom rozvojovém projektu.

Pak zde byli už samí štamgasti.

Po déle než půl roce nám se „Vichr z hor“ přivál Doubravku. Přišli se na ní podívat i obyvatelky , které na akce do přízemí většinou nechodí.

Dalším tradičním hostem, který nám pravidelně zpříjemňuje advent byli Kočovníci.

A konečně přišel Pavel Schrank se svými flétnami. Místo spoluhráčky na flétnu si letos přivedl pianistku. Je to Američanka s českými kořeny a profesionální klavíristka. Hru na klavír snad dokonce učí, takže  bylo co poslouchat. Pavel Schrank jí coby návštěvě a profesionálce přenechal více prostoru, ale i jeho flétny zde několikrát zazněly. Bylo to příjemné, jako obvykle a tak doufáme, že za rok zase na shledanou.

Za zmínku stojí i kurs pečení Zdarvé vánoce „cukroví bez cukru“. Nápad vzešel z přednášky Petry Folkové v září. Kurs byl v sobotu. Nesešlo se nás moc, ale aspoň se odehrál bez stresu v pohodové atmosféře. Přišlo pár klientek stacionáře, jedna obyvatelka a pár „přespolních“

Listy opadaly a sv. Martin na bílém koni nepřijel. Většinu měsíce bylo chladno a sychravo. Ačkoli teploty se stále pohybovaly nad  nulou, kvůli vlhkosti, větru a ocelově šedé obloze se všichni raději drželi za pecí. Nechtěli jsme ale být příliš změkčilí, takže na procházky jsme se vydávali stále se stejnou pravidelností.

Ke konci listopadu konečně skončily pozemní práce v naší ulici a na silnici i chodník natáhli zbrusu nový asfalt.  Za to přístavba Horizontu zdaleka neskončila. Naopak  nabrala skluz. A navíc dospěla na konci měsíce do té nejhlučnější a nejprašnější fáze – bořila se nosná stěna mezi jídelnou a novou částí budovy. Po délce celé budovy udělali dělníci zástěnu z polystyrenu. Tím se nám veškerý operační prostor pro personál i klienty asi o metr zmenšil. Polystyrénová stěna zabránila pronikání toho nejhoršího prachu do prostoru, kde se klienti a personál pohybovali. Rozhodně ale nezabránila hluku. Když se zde pracovalo se sbíječkou a kladivem – a takových dní bylo hodně – nedalo se v jídelně vydržet. Klienti stacionáře trávili většinu času v salonku. Na dobu vydávání obědů pracovníci na hodinu přerušili práci, ale pak se do toho zase dali. Oproti předpokladu nebyla zeď z dutých tvárnic, ale z pevného betonu, jehož destrukce stála mnohem více práce, času a hluku. Také byly nějaké problémy se statikou a instalací železných traverz, které tvoří překlad a drží nad sebou 3 patra budovy. Tyto destrukční práce se překlenuly až do prosince, postupně se nám však původní stěna přesunula v podobě hromady suti na zahradu. Doufejme, že se časem přesune i ze zahrady. Moc malebně to tam nepůsobí.

Na poslední výtvarnou dílničku si klientky a hankou naplánovaly manší večírek. Jena z nich se loučila a ukládala k „zimnímu spánku“. Večírku se zúčastnilo v roli hostesek a asistentů i několik mládežníků, které k nám občas – např. k výletům k lysolajskému prameni – vodívá Hanka.

Účastníci výtvarné dílny v čele s Hankou dostali obvyklou podzimní zakázku – blížil se advent a s ním instalace a zahájení „suchdolského betléma“, kde už tradičně mívá Horizont svůj stánek, v němž nabízí k prodeji své výrobky.

Letos navíc byla den před tím  v budově radnice akce „Dílničky a trhy“, na níž různé suchdolské sdružení a spolky měly své stánky, kde nabízely své výrobky ke koupi, ale i k udělání. I Horizont byl pozván, aby se akce účastnil.

Dílničky a trhy proběhly 1. a otevření betléma 2.12., takže se o nich zmíníme a fotky ukážeme v prosincové kronice.

Už od listopadu jsme hodně pekli. Kromě obvyklých koláčů k vlastní konzumaci, se začalo s vánočním cukrovím na dílničky a trhy. Peklo se několikrát i mimo obvyklou úterní stacionářksou pekárnu.

Už jen stručně zmíníme pět akcí, které v listopadu proběhly.

Hned na začátku měsíce to byla odložená přednáška ke stému výročí VŘSR.

Poprvé na přednášce, ale rozhodně ne po prvé v Horizontu, tu v listopadu byla Eva Coufalová. Několik let sem chodila jako dobrovolnice s fenkou Tarou na „canisterapii“. Dvakrát tu byla i s koněm Hermínem. A tentokrát tu byla, aby nám popovídala o svých zkušenostech z pobytu v táboře v Georgii, kde strávila poslední léto.

Po několikaleté pauze nám přišla zahrát paní Markéta Lutková.

Tito tři vystupující měli k dispozici ještě celou jídelnu.

Pak nám ji dělníci o víc než metr zúžili a další dva lektoři se museli spokojit s menším prostorem. Za zástěnou docházelo ke zmíněnému bourání původní stěny.

První, kdo zde hovořil za ztížených podmínek (nešlo jen o menší prostor a hluk – ten během přednášek nebyl –  ale i prach, který se usazoval všude) byla  Hana Elicharová. Měla velmi praktickou a aktuální přednáškou na téma, jak se vyznat ve volně prodejných lécích na chřipku a na chlazení.

Na závěr měsíce – také do zmenšeného prostoru – přišel pan Havránek.

A právě on patří ke každoročním a velmi oblíbeným přednášejícím. Lidí na něj přišlo opravdu hodně a byli jsme tu dost stísnění, ale během výletu do Colorada na nepohodlí všichni zapomněli.