Hned prvního dubna byly Velikonoce a vzápětí po nich přišlo léto. Teploty se šplhaly ke pětadvaceti stupňům a dubnové počasí letos rozhodně nebylo aprílové. Za celý měsíc nezapršelo a všechno kvetlo o sto šest. Bylo to sice příjemné ale ne normální. Už během dubna odkvetlo téměř vše co normálně kvete v květnu. Snažili jsme se rychlého jara na procházkách využít a kochali jsme se kvetoucími keři a stromy co nám síly stačily.

V průběhu dubna začaly navštěvovat stacionář 3 nové klientky. Když máme plný stav, je stacionář po všechny dny naplněný do posledního místečka (s výjimkou 1 místa v pátek), což nás těší.

Oživení ve stacionáři způsobilo, že Daniela obnovila úterní „stacionářskou pekárnu“, neboť mezi v úterní skupince klientů je už zase někdo, koho pečení a práce baví.

Lucie domluvila se s paní učitelkou z místní školy, že sem děti přijdou „na zkušenou“. Smyslem bylo, aby děti poznaly specifika a problémy stáří. Ale také to, že stáří může být veselé že přes různé problémy a neduhy mohou senioři zažívat hezké věci a příjemné chvíle, dá se s nimi zajímavě mluvit, že má smysl jim pomáhat. Snahou také bylo ukázat dětem, jak poskytovaná pomoc může vypadat, jak mluvit a chovat se k seniorům s poruchou kognitivních funkcí atd.  Na základě toho, co jsme se doslechli od paní učitelky, stejně jako od našich klientů a také na základě vlastního pozorování a atmosféry, která během návštěv školáků vládla, věříme, že celá akce měla smysl a nepochybujeme, že by stále za rok za zopakování.

V dubnu jsme tu měli tři akce pro širší seniorskou veřejnost.

Nejprve přišla Markéta Kiratli. Ta tu byla už po čtvrté a vzala nás opět do světa opery. Tentokrát si připravila životopisnou přednášku o Eduardovi Hakenovi.

O týden později dorazila Elena Gordon, učitelka a mistryně tance, konkrétně tance zvaného flamenco. Ta především tančila. Slovem ji doprovázela naše kolegyně Drahomíra, která lekce flamenca pod vedením paní Gordon navštěvuje.

A koncem měsíce přišla cestovatelka Jana Troupová. Tentokrát jsme si jako téma domluvili Peru. Zatím vždy nás vzala do Jižní nebo Latinské Ameriky a zdá se, že právě tento kontinent je jí nejmilejší. A proto, že je velký tak se dá očekávat, že další přednášky (které jak doufáme budou následovat) pro nás budou objevovat nové jihoamerické končiny. Už teď se na to těšíme.

Akce, který poněkud vybočuje z naší běžné činnosti, ale úplně ojedinělá není, byl o „aprílové pečení“ neboli dílnička – či moderně řečeno – workshop s výživovou poradkyní Petro Folkovou.  Kurs byl otevřený všem generacím a opravdu se tu sešli zástupci – krkolomně řečeno – předproduktivního, produktivního a postproduktivního věku. Nebylo nás moc – celkem 9 – ale všichni si to užili. V přátelské a veselé náladě se nám podařilo vytvořit bezlepkový chléb, pomazánku z kozího sýra, zákusek „Kočičí oči“, jáhlové muffiny a tapiokový pudink. A podle hesla „co si doma upečeme, to si doma sníme“ jsme téměř všechny hotové výrobky vzápětí zkonzumovali.

Do března jsme vstoupily zmrzlí. První týden byly teploty ještě hluboko pod nulou.

V březnu jsme se dočkali nečekané ztráty. Jedna klientka stacionáře odešla vlastně ze dne na den do pobytového zařízení. Jejího odchodu jsme litovali o to více, že k  němu došloprakticky ze dne na den.

V průběhu měsíce byl stacionář ostatně poměrně často poloprázdný. K žádnému dalšímu trvalému odchodu nedošlo, ale bylo hodně absencí kvůli nemocem. V některé dny chyběli ve stacionáři i 3-4 lidé, tedy prakticky polovina.

Ozvali 3 zájemci o stacionář, tak se nám řady snad zase rozřšíř. Koncem března proběhly první schůzky s příbuznými a všechny tři dámy by měly začít stacionář navštěvovat v dubnu.

Lucie s klienty několikrát dopoledne vyráběla levandulové polštářky z vlastnoručně vypěstované levandule.

Ačkoli to venku moc jarně nevypadalo, přesto Hanka ve výtvarné dílně měla jarní program. Sázení kytiček a jarního osení. A vzhledem k tomu, že velikonoce se blížily se nám tu začaly objevovat o vajíčka z různých materiálů. Takže, když už ne venku, tak aspoň vevnitř to jarně vypadat.

Opět po roce nás navštívil Pavel Kukal. Tentokrát si připravil přednášku s názvem „Zahradnický zeměpis“. Není překvapivé, že dorazily především místní dámy, jejichž koníčkem je zahradničení a mají v tomto oboru nějaké zkušenosti. Na závěr přednášky se proto rozvinula celkem živá diskuse a výměna informací.

O týden později dorazilo duo „Mirka a Jirka“. Zahráli nám směs „nestárnoucích melodií“. Také tu nebyli poprvé, ale pokud se nepleteme, tak to bylo poprvé, co publikum roztancovali.

A to třetice sem přišel Tomáš Havránek, který nám povídal o své cestě na Island. Jeho povídání sem přilákalo hodně posluchačů a především díky jeho přednášce jsme se ujistili, že jsme nové židle nekupovali nadarmo. Celé akci dodal „šťávu“ projev pana Havránka. Bylo  vidět, že si své vystoupení pečlivě připravil, zároveň však vystupoval velmi bezprostředně a přirozeně.

Pozvaly nás maminky z Rybičky. Přišli jsme je navštívit do jejich „klubu“ na úřadě ve čtvrtek 29.3. Sledovali jsme jejich hemžení a hraní, poslouchali písničky a říkadla. Pár starobylých říkadel, která si naše dámy pamatují ze svých dětských let a která si pak osvěžily, když je nejprve jako maminky a pak jako babičky učily další generace.

Znovu bylo skoro až dojemné sledovat, jak naše seniorky v kontaktu s drobotinou  ožijí a omládnou.

Děti si pro nás připravily dárečky a naše dámy, pod vedením Denisy, také. Během závěrečné neformální zábavy jsme „naťukli“ možnost obnovit čtvrteční „miminkování“, která se nám kamsi vytratila….  Uvidíme.