V listopadu se v Horizontu uvolnil byt. Rozeslali jsme nabídky deseti zájemcům, ale ti se buď neozvali nebo ještě nemají zájem a chtějí nadále zůstat v pořadníku. Čeká nás tedy druhé kolo. Ale v hektické době před Vánocemi to asi nestihneme a novou obyvatelku tedy asi získáme až v příštím roce.

Předseda Střediskové rady  dostál svému slibu z poslední schůze StR a začal navštěvovat obyvatelky Horizontu. Ačkoli původně plánoval, že navštíví dvě za dopoledne, tak se vždy zapovídali a stihl než jednu denně. V adventním období si na to – jakožto vytížený farář – těžko najde čas na další návštěvy. Snad to ale v příštím roce nevyšumí.

Na samém konci měsíce začala do stacionáře chodit nová paní – zatím jen jednou v týdnu. A proběhlo jednání s dvěma dalšími zájemkyněmi, resp. jejich pečujícími blízkými. Chodit však začnou až prosinci.

Jako obvykle začalo v listopadu ve stacionáři velké pečení. Už nešlo jen o svačinky pro klienty stacionáře, ale i o něco, čím bychom se mohli pochlubit veřejnosti.

První velká nálož byla potřeba na pátek 23.12., kdy byl na radnici druhý ročník trhů a dílniček místních neziskových a dobrovolnických organizací a spolků. I letos tam měl Horizont svůj stánek. A jako loni se nejvíce prodávalo nejvíce jídlo. Další prodejní příležitost bude o týden později, kdy bude zahájení Suchdolského betléma.Takže v posledním listopadovém týdnu bylo další velké pečení a pak další pečení na besídku. Ale klientky to bavilo.

Jedno pondělní odpoledne si dámy s Hankou udělaly místo výtvarné dílny večírek. Nevyráběly, udělaly si chlebíčky, přinesly bábovku, vaječňák a kávu (z obojího udělala pí. Kabátková svého vyhlášeného „kominíčka“). Hanka přivedla dva ze svých mladých pomocníků, aby u večírku asistovali. Přinesla na flashdiscu fotky za celou dobu, co výtvarnou dílnu vede. Roztáhly plátno, promítaly si fotky a vzpomínaly na ty, kteří už nejsou mezi námi Bylo to velmi příjemné odpoledne.

V listopadu byly v Horizontu tři přednášky. Nejdříve přišla Petra Folková. Předchozího čtvrt roku byla v Africe, konkrétně v Zambii. Byla tam za svým přítelem, který tak už delší dobu pracuje na jakési farmě. Petru Folkovou známe jako výživovou poradkyni. Měla tu už 2 přednášky o výživě a 2 kursy zdravého vaření.

Tentokrát se nám představila poprvé jako cestovatelka.

O týden později přišla doc. Milena Fantová a vzala nás na opačnou polokouli – do Peru a do Bolívie.

A za další týden přišel právník pan Ilek, aby nám pověděl o strategiích, které používají různí „šmejdi“ k tomu, aby vylákali z lidí různé objednávky, závazky atd. Všichni přítomní se shodli na tom, že přednášky byla přínosná. Velký dík za ni patří organiuaci LOVI, která nám její uspořádání nabídla.

Ještě stojí za to zmínit, že proběhlo další setkání s dr. Barboíkovou, kterého se mohly zúčastnit dámy, které to v říjnu nestihly.

A smutná zpráva na závěr: z rodinných důvodů rozhodla ukončit svou pracovní smlouvu ve stacionáři kolegyně Denisa. Neopouští nás ale docela. V kontaktu s námi nadále bude v rámci dohody o provedení práce a klienti tak např. nepřijdou o vyráběcí „kreativní odpoledne“ s ní, které bývají každou středu.

I v říjnu bylo krásné počasí – až nepřirozeně. Ještě stále mohl odpolední program probíhat na zahradě a procházky jsme nemuseli nijak zkracovat. Několikrát jsme si během procházky po obědě rozdělali v komunitní zahradě oheň a v popelu jsme pekli brambory.

Dva obyvatelé penzionu bylyi hospitalizování a stacionář také prořídl.

Jedna klientka vzápětí po „Babím létě“ onemocněla a v nemocnici byla celý měsíc. Jiná odjela na začátku měsíce k příbuzným na Moravu. Žila tam 70 let a srdce ji táhlo právě tam. Odjela na zkoušku na neurčitou dobu. Zpočátku to vypadalo, že na 14 dní, ale chtěla tam zůstat aspoň do „dušiček“.

Další byla 3 týdny na odlehčovacím pobytu v Životě 90. Vrátila se až 30.října. A zase jiná šla na plánovaný lékařský zákrok a část měsíce také chyběla.

v úterý 9.10. se sešla Středisková rada.

V říjnu jsme měli v Horizontu tři „živé“ akce, z nichž dvě se konaly v rámci projektu „Zdravý podzim“, který realizovala zdejší městská část s finanční podporou magistrátu hl. m. Praha.

Nejprve přišla paní doktorka Zuzana Barboríková s přednáškou „Bojíte se Alzheimera?“.  Zájemců o přednášku přišlo dost, z čehož bylo patrné, že jsme ve volbě tématu trefili hřebíček na hlavičku. Na závěr jsme po domluvě s pí. doktorkou navrhli přítomným, že budou moci mít s pí. dr. individuální konzultaci a testování, zda se u nich porucha kognitivních funkcí začíná projevovat. Zájem projevily 4 z nich. Konzultace pak probíhaly za 14 dní, ve čtvrtek 25.10.

Týden po této přednášce bylo na pořadu lehčí téma. Přišel náš obvyklý podzimní host, Martin Loew.  Tentokrát nám vyprávěl o své cestě na Madagaskar. Martin podal jako obvykle profesionální výkon. Fotografie byly krásné, vyprávění zajímavé i vtipné. Zaujalo nás např. to, že Madagaskar je jednou z nejchudších zemí na světě. Přesto Martin říkal, že místní lidé působí mimořádně spokojeně, stále se usmívají a jsou v dobré náladě, což nám dokumentoval na množství fotografií. Kéž bychom se to od nich dokázali naučit.

A třetí přednášku zde měla fyzioterapeutka a byla o zádech, resp. o bolestech zad. Proč nás záda bolí, že je to výsledkem našich dlouhodobě zakořeněných pohybových zlozvyků a co proti tomu můžeme i ve vyšším věku dělat. Také účastníkům této přednášky jsme nabídli  individuální konzultace v následujících týdnech. A i v tomto případě se našly 4 zájemkyně.

Po delší době nás navštívily děti a maminkami z mateřského centra Rybička ke společnému dovádění.

Poslední letošní výlet nás zavedl na zámek v Mělníce. Moc nás nebylo – dopředu jsme avizovali 52 schodů, které musejí zájemci o prohlídku zdolat. A někteří se obávali sychravého počasí, které touto dobou už má být. Na zámku jsme viděli mimo jiné psací stůl, za kterým soudruh Husák četl národu své poutavé novoroční projevy.

Lucie si pořídila basové ukulele, tak se s ním nemohla nepochlubit klientkám při jednom z muzicírování.

A nesmíme zapomenout připomenout, že tento měsíc oslavila sté narozeniny naše Česká republika.

Počasí bylo stále letní a teploty často atakovaly pětadvacítku. Ale vzhledem k dlouhodobému suchu a tomu, že léto začalo letos podstatně dřív, už někdy v dubnu, se i podzim začal hlásit brzy.Nicméně pořád se dalo vysedávat na zahradě.

V září nás zasáhla smutná událost. Stav jedné z našich obyvatelek se zhoršil natolik, že musela být hospitalizována na LDN. Ohledně návratu jsme skeptičtí. Rodina začala hledat pobytové zařízení, resp. domov se zvláštním režimem, což je služba, kterou v současné době potřebuje.

Další, kdo nás ke konci září opustil, je jedna z našich „pohotovostních dobrovolnic“ – Anna. Studijní povinnosti ji neumožňují, aby v Horizontu vykonávala pohotovostní služby. Všem je to líto. Obyvatelky si ji oblíbily a s personálem včetně svých pohotovostních kolegyň také vycházela velmi dobře. Totéž platí i o klientech stacionáře, u nichž vykonávala svou letní stáž. Tu dokončovala ještě v září. Opět měla pro klienty zodpovědně připravený program.

Měli jsme tu dvě akce pro veřejnost.

Nejdříve přišel 6.9. Vít Popovič, aby nám povídal o svých zkušenostech z Íránu. Byl tam na delším studijním pobytu – studuje mezinárodní vztahy a centrem jeho zájmu je Blízký Východ.

Přednášky se zúčastnil i pan Micka, který nám tu asi před deseti lety povídal o tom, jak se do Íránu vypravil se svým synem a jeho kamarády. Byl z něj nadšený a chtěl si to Vítkovou přednáškou připomenout. Není divu, že si po přednášce ještě vyvěnovali své zkušenosti.

O týden později tu byl náš každoroční host – ing. Kálal. Už nedokážeme spočítat, kolikrát tu byl. Svá cestovatelská témat každoročně doplňuje o další cesty. Naše seniorky už ho dobře znají. Vědí, že má silný hlas a že ho budou dobře slyšet a že jeho povídání bude zajímavé. Jeho přenášky tedy většinou navštěvují v hojném počtu.  Tentokrát nám povídal o své letošní cestě do Gruzie.

Další dvě akce byly především pro stacionář.

Šlo o pohybově improvizační „workshop“ pod vedením lektorky ze Slovenska (ale jiné než u nás byla v srpnu). I tentokrát byl konaný ve spolupráci s organizací Ergo_aktiv a zprostředkovala jej Drahomíry sestra Regína. Pisatel těchto řádků se jej neúčastnil, takže nemůže uvést nic než to, že se vydařil. I přes dveře byla patrná dobrá nálada. Nabízíme z něj aspoň pár fotek.

A 21.9. proběhl už 4. ročník „babího léta“ Horizontu – setkání klientů, zaměstnanců a rodinných příslušníků stacionáře. Většina rodinných příslušníků nám dala košem.

Přesto se ale setkání vyvedlo. Na závěr jsme se chtěli něco nabídnout i suchdolské veřejnosti. ylo to akrobatické vystoupení.

A na konci měsíce jsme se vypravili na výlet na Konopiště.  Výlet se vydařil. Počasí bylo dobré, prohlídka zajímavá. j

Jediným zklamáním výletu bylo to, že se před námi schoval tamní medvěd. Jediní brundibáři, které jsme viděli byli nebožtíci zastřelení (a následně vycpaní a vystavení) následníkem habsburského trůnu, než byl zastřelen od sám.

Jako slabá náplast na to, že jsme neviděli medvěda se před námi aspoň producírovali místní pávice.