I. Úvodní slovo

V roce 2004 „oslavil“ HORIZONT tři roky své existence. Přesněji řečeno tři roky od otevření. Přípravy projektu začaly samozřejmě dávno předtím.
Po obsahové stránce se během té doby struktura projektu HORIZONT nijak výrazně nezměnila. Nemyslíme však, že by to bylo špatné znamení. Naopak – svědčí to podle nás o tom, že projekt byl dopředu důkladně a komplexně promyšlen, a že nemusel být dopracováván „za pochodu“.
Jediná výrazná změna, která se v HORIZONTU v tomto roce udála se netýká jeho obsahu, nýbrž statutu.
Vedení církve a Ústředí Diakonie a misie se rozhodlo udělit všem střediskům právní subjektivitu a HORIZONT se tak stal samostatnou církevní právnickou osobou. Je registrován v rejstříku Ministerstva kultury pod názvem HORIZONT – penzion pro seniory, středisko Diakonie a misie Církve československé husitské. Nepřestal tedy být součástí Diakonie a misie. Máme teď však větší autonomii v jednání se všemi partnery. Doufáme, že tato změna bude ku prospěchu našim uživatelům i zaměstnancům, ačkoli ji pravděpodobně nebudou příliš registrovat, neboť – jak bylo řečeno – provozu zařízení se nijak nedotýká.

„Nový“ HORIZONT převzal samozřejmě všechny závazky „starého“. Všechny úřední změny s tím spojené a vypracování potřebných dokumentů se uskutečnilo v první polovině loňského roku.
To, že nedošlo ke skutečně výrazným změnám v koncepci projektu, neznamená pochopitelně, že bychom nemuseli provádět některé úpravy, a že se nesnažíme o žádné změny či vylepšení. Nechceme, aby fungování HORIZONTU byla jen rutina. I do budoucnosti počítáme se zachováním základní struktury a zároveň se budeme snažit o změny, oživení a rozmanitost v jednotlivostech. Ve všem pak budeme usilovat o co nejvyšší kvalitu služeb a spokojenost jejich uživatelů.
Jaká je základní struktura projektu HORIZONT ?
Jde o spojení následujících služeb :
trvalé ubytování, pečovatelská služba v penzionu i v okolí, soužití generací, provoz denního centra a aktivizační programy. .
Tyto služby jsou určeny seniorům a postiženým občanům a všechny jsou vedeny základní myšlenkou soužití generací.
Jsme rádi že se daří spojení těchto služeb i obsahový záměr. Nechceme však „usnout na vavřínech“, víme, že stále je možné něco zlepšovat.
Děkujeme všem, kdo nám při realizaci projektu pomohli a pomáhají.

Marta Jurková, předsedkyně střediskové rady
Jiří Přeučil, ředitel penzionu.

II. Organizace a její poslání

Názorovým východiskem k sociální práci a tedy i k založení HORIZONTU byla úcta k životu a k bližnímu pramenící z křesťanské víry, a z toho plynoucí snaha pomáhat těm, kteří jsou v obtížné životní situaci. Ať chceme nebo ne, stáří k obtížným situacím života patří.
Skupinu seniorů jsme vybrali ze zkušeností z dřívějšího působení v této oblasti a také proto, že křesťanské tradici je úcta ke stáří, rodičům a předkům vlastní.
Chtěli jsme se připojit k těm, kteří se snaží uskutečňovat změnu v přístupu k seniorům, k těm, kteří odmítají provádět pomoc starým či postiženým lidem neosobním, rutinním způsobem.
Uvědomujeme si kontinuitu generací. To, že jedna generace předchází druhé a zároveň, že generace přechází v generaci další, že mladí stárnou. Také to, že dnešní mladší generace žijí z toho, co dobrého (i špatného) vytvořily generace předchozí, stejně jako to, že dnešní střední a mladší generace připravují svět, ve kterém budou (nebo by alespoň měli) žít generace následující. Jinými slovy uvědomujeme si odpovědnost generací za sebe navzájem – rodičů za děti i dětí za rodiče. Zároveň si uvědomujeme, že tato vzájemnost někdy nefunguje, a to z různých důvodů – děti nejsou nebo jsou daleko či zodpovědnost a lásku vůči rodičům necítí, jindy potřebují s péčí pomoci apod.
Z pozorování víme, že přes všechny proklamace a změny v rétorice i v politice, jsou staří lidé odsouváni na okraj, že naše civilizace (tj. naše okolí i my sami) se svým důrazem na prosperitu a růst s nimi nemá trpělivost, nedokáže je brát jako rovnocenné partnery, často nerespektuje jejich osobnost , že do jednání s nimi se někdy vtírá pocit moci a převahy a tzv. paternalismu. My však chceme, aby u nás senioři byli centrem našeho úsilí.
Víme také, že je leckdy obtížné se uvedeným stereotypům a sklonům bránit. Zkušenost nám ukazuje, že bránit se jim lze úspěšněji v menších zařízeních a proto jsme vybudovali penzion „rodinného“ typu.
Jako určitou výzvu některým stereotypům a zároveň jako výsledek zkušenosti, že v určitém věku a situaci je potřeba, aby člověk měl vždy, v každé chvíli na koho se obrátit, jsme se snažili zaangažovat do projektu mladé lidi. A to tak,aby žili vedle seniorů, pomáhali jim a obě generace se učily žít spolu a respektovat se i mimo příbuzenské vztahy. Toto pojetí zařízení pro seniory se nám zdá být svým způsobem unikátní. Víme, že se v tom máme stále co učit, ale zároveň se domníváme, že tím ukazujeme cestu i jiným zařízením tohoto typu. Především těm, které dosud využívali vojáky na náhradní civilní službě.
Ačkoli jsme zdůraznili křesťanskou motivaci a i když jde o zařízení CČSH, bylo nám od začátku jasné, že se nechceme soustřeďovat pouze na „své“ lidi ať členy církve či křesťany vyznáním, a to ani mezi klienty, ani mezi zaměstnanci (což by ostatně neodpovídalo křesťanskému duchu). Je však třeba, aby všichni, kdo jsou na projektu zaangažováni – tedy zaměstnanci i klienti -respektovali alespoň v základní míře postoje, které nás křesťanství učí zaujímat vůči bližním..
Ti, kteří služby potřebují, by je měli umět „neideologicky“ přijímat, a ti, kdo je poskytují by tak měli činit stejně „neideologicky“.
HORIZONT je především díky svému umístění do značné míry projektem lokálním. Většina klientů i personálu jsou obyvateli určitého regionu a mezi místními obyvateli nemá CČSH příliš silné zastoupení. Přesto se zde podařilo HORIZONTU poměrně zdomácnět. Stalo se tak díky otevřenosti místních obyvatel a zejména obecnímu úřadu MČ. Jsme jim za to vděčni.
Chceme, aby právě otevřenost byla charakteristickým znakem HORIZONTU, a proto se snažíme mít „dveře dokořán“ pro všechny..

III. Struktura organizace

Církev československá husitská zřídila svou Diakonii a misii CČSH, která měla několik dílčích středisek, mezi něž patřil i HORIZONT. Zkušenost ukázala, že bude praktičtější , aby střediska měla více samostatnosti i odpovědnosti v jednání, uzavírání smluv apod. Proto proběhla změna organizační struktury a střediska od roku 2004 jsou samostatné církevní právnické osoby, aniž by při tom přestaly být členy DM CČSH.
V čele střediska HORIZONT stojí Středisková rada a v čele střediskové rady její předsedkyně. Rada se schází podle potřeby, ale nejméně jednou za 3 měsíce. Středisková rada je nadřízený a kontrolní orgán pro ředitele penzionu. Ve Střediskové radě jsou zástupci zaměstnanců, MČ Praha – Suchdol a CČSH.
Ředitel vede penzion a za svou činnost je zodpovědný Střediskové radě. Závažná rozhodnutí a změny je povinen s ní konzultovat. Na jednáních rady její členy informuje o činnosti projektu HORIZONT. V části projektu týkající se terénní pečovatelské služby a denního stacionáře je za svou činnost odpovědný také Úřadu MČ.
Dále k personálu patří pečovatelky, stáli dobrovolníci, údržbář a účetní.
Pečovatelky se periodicky střídají v týdenních cyklech ve třech částech provozu, tedy v péči o klienty stacionáře a penzionu, v péči o klienty v terénu, u rozvozu obědů a v úklidu penzionu. Služebně nejstarší pečovatelka zastupuje ředitele v době jeho nepřítomnosti.
Dobrovolníci se také periodicky střídají v týdenních cyklech v nočních a víkendových pohotovostních službách.
Údržbář má na starosti technickou stránku budovy, výtah, kotelnu, zahradu atd. a odstraňuje nahlášené závady.
Účetní připravuje podklady pro finanční kontroly, vyúčtování dotací a grantů. Ředitel s ní konzultuje některé vyšší výdaje a rozpočet.
IV. Jak konkrétně probíhal projekt v roce 2004
Jak bylo řečeno naše služby se navzájem prolínají. Nakolik to však bude možné, pokusíme se – kvůli přehlednosti – uvést je odděleně.
a) ubytování seniorů
Senioři, respektive seniorky, zde bydlí trvale. Dbáme na jejich soukromí a klid a proto bydlí samostatně. K dispozici jsou zde garsoniéry a byty 1+1. V bytech jedna plus jedna mohou bydlet i manželské páry. Tak tomu bylo ve dvou případech do poloviny tohoto roku. V červnu však oba pánové zesnuli a tak zde v současné době bydlí pouze samé ženy. Velmi důležité je pro nás, aby se v celé budově cítily skutečně jako doma a aby mezi nimi a personálem, ale i mezi nimi navzájem panoval přátelský vztah. O tom, že tomu tak je, nejlépe svědčí skutečnost, že se během roku několikrát bez jakékoli vnější „záminky“ i bez „inspirace“ personálem sešly ve společenské místnosti penzionu, aby si popovídaly.
Scházejí se však i pod „záminkami“, kterými jsou nejčastěji jejich výročí narození. Bývá zvykem, že o svých narozeninách každá připraví ve společenské místnosti občerstvení a pozve všechny ostatní Navštěvují se i vzájemně v bytech.. Kdyby vztahy mezi nimi nebyly tak vřelé, tak by to samozřejmě nedělaly. Několik klientek se rozhodlo společně „adoptovat na dálku“ chlapce s Ugandy.
Každý byt se skládá z pokoje (respektive dvou), předsíně a koupelny, v níž je WC, sprchový kout a umyvadlo. K vybavení bytu patří kuchyňská linka s elektrickým sporákem, telefon a připojení na televizní anténu a bezpečnostní signalizace. Nábytkem si jej zařídí obyvatelky sami, pokud ho nemají dostatek, jsme schopni jej sehnat my.
Obyvatelky si ve svých bytech hospodaří samostatně a personál jim v tom pomáhá v míře, kterou si sami určí. Nabízíme jim všechny úkony standardní pečovatelské služby, tedy:
dovoz obědů domů, možnost docházení na obědy do stacionáře, malé i velké úklidy, doprovody k lékaři, na úřady nebo procházky, pochůzky a nákupy, asistence při osobní hygieně, praní a žehlení prádla.
Dále některé nadstandardní úkony: předčítání lidem se zrakovým postižením, či využívání knihovny pro nevidomé, měření tlaku, cukru v krvi, využívání magnetoterapeutického přístroje a solária. Zajišťujeme také pravidelné docházení masérky a pedikérky do penzionu.
Obyvatelky si sami rozhodnou, které služby budou využívat, jak často atd. V určité míře jsou služby zdarma, pokud by je chtěli častěji, tak by si za ně připlácely. Dosud však původní nabídka stačí. Péči pochopitelně přizpůsobujeme i aktuálnímu stavu klienta – zintenzivňujeme ji v obdobích nemoci či jinak zhoršeného stavu, po návratu z hospitalizace apod. nebo ji omezujeme, když se cítí subjektivně dobře a chce některé činnosti vykonávat sám.
Žádost o přijetí si mohou podat zájemci z celé republiky. Jako ve většině zařízeních tohoto typu je i penzion HORIZONT plně obsazený a funguje seznam žadatelů. Po uvolnění některého bytu ředitel penzionu z tohoto seznamu na základě informací v přihlášce a dotazníku, který k ní patří, udělá základní výběr, který předloží k posouzení střediskové radě. Ta učiní užší výběr. Její členové osloví vybrané kandidáty a navštíví je v jejich domácím prostředí. Na základě těchto návštěv je vybrán nový obyvatel penzionu, který naše služby skutečně potřebuje nejvíce a zároveň je pro zařízení tohoto typu vhodný.
V penzionu je stále přítomen někdo, na koho se klienti mohou obrátit. Od 7 do 19 hodin jsou to pečovatelky a ředitel. Přes noc a během sobot, nedělí a svátků naši dobrovolníci.
Na podzim probíhala nečekaně dlouhá a náročná oprava stoupacího potrubí teplé a studené vody. Velmi – mnohem více než jsme předpokládali – zkomplikovala život našim obyvatelkám (a v menší míře i klientům, kteří chodí do stacionáře na obědy). Chtěli bychom jim všem poděkovat za trpělivost, se kterou narušení klidu v penzionu přestáli.

b) soužití generací
V penzionu jsou 3 ubytovací jednotky kolejního typu pro 4 dobrovolníky, kteří pro nás vykonávají výše zmíněnou pohotovostní službu. Střídají se vždy po týdnu. Starají se o bezpečnost a klid v domě, jsou k dispozici klientům, pokud něco potřebují, a mají k sobě přepnutu bezpečnostní signalizaci. Během víkendu každou z obyvatelek navštíví a přesvědčí se, zda je u ní vše v pořádku. Obyvatelky vědí, že se na dobrovolníky mohou kdykoli obrátit, pokud se jim například udělá špatně nebo se jim stane něco v bytě. Dobrovolníci mají pokyn, jak reagovat v neobvyklých, např. havarijních situacích. O své službě píší hlášení.
Dvě různé generace bez příbuzenských pout se tak učí žít pohromadě a starat a zajímat se o sebe navzájem. Jsme rádi, že mezi sebou mají dobrý vztah. Rádi bychom však našli nějaký nenásilný způsob, aby se i některých akcí účastnili společně, aby se navzájem poznali lépe a důvěrněji. Není to však lehké, neboť životní styl i zájmy obou generací se liší. Že to však je možné jsme si ověřili např. tak, že jsme v penzionu uspřádali 4 kursy „Uvedení do tajů internetu“, který lektoroval jeden z dobrovolníků, a kterých se některé obyvatelky zúčastnily, nebo přednášku o „Adopci na dálku“, kterou přednesla jedna z dobrovolnic.
V nadcházejícím roce bychom těmto dobrovolníkům rádi zajistili nějaký výcvik pro zacházení a komunikaci s naší skupinou uživatelů.
c) aktivizační programy
V penzionu jsou dvě větší místnosti, kde mohou tyto akce probíhat. Jde jednak o jídelnu, respektive společenskou místnost a dále o tzv. ergoterapeutickou dílnu. Dále je zde malá místnost s počítačem, který má připojení na internet a je k dispozici pro seniory z penzionu i okolí.
Všechny doprovodné programy jsou otevřeny všem – nejen obyvatelkám penzionu, ale i klientům terénní pečovatelské služby a dalším zájemcům (nejen z řad seniorů) z okolí.
V části těchto akcí se promítá duchovní a ideová orientace zakládající organizace, tedy CČSH, a pro věřící část obyvatelek jsou nejdůležitější. Jsou to jednak pravidelné husitské bohoslužby a za druhé biblické hodiny. Na obě tyto akce sem dochází paní farářka z Roztok u Prahy. Snad je to zbytečné, ale raději přesto zdůrazníme, že tyto akce (stejně jako všechny ostatní) jsou nabízeny, ale nikoli vnucovány, a k účasti na nich není vyvíjen žádný nátlak.
Dalšími pravidelnými akcemi jsou videokavárny a hudební kavárny. Jak bylo zmíněno, dochází do penzionu pravidelně pedikérka a masérka, v budoucnosti bychom zde rádi pořádali nějaká rehabilitační cvičení. Záleží to na tom, zda se nám podaří sehnat cvičitelku, která by sem dojížděla.
Další pořádané akce jsou nepravidelné. Jde především o přednášky, koncerty a kursy.
Už v prvním roce provozu se ukázalo, že seniorky z penzionu ani z okolí nemají o ergoterapeutické aktivity příliš velký zájem. Přesto se však snažíme několikrát do roka zde uspořádat nějakou rukodělnou akci. Dochází na ně ale spíše mladší zájemkyně z okolí.
V letošním roce zde 2x vystoupily děti z mateřské školy. Pořádali jsme společné pečení velikonočního a vánočního cukroví. Několikrát do roka uspořádáme při různých příležitostech společenské odpoledne pro seniory.
Pokud nás někdo požádá a pokud je to v našich možnostech poskytneme prostory v penzionu i pro akce, které nepořádáme přímo my. Místní ošetřující lékař využil naší společenskou místnost pro odvykací kurs pro kuřáky, nacvičuje zde suchdolský pěvecký sbor, paní učitelka zde vyučuje klasický zpěv. Domníváme se, že tato naše vstřícnost velmi prospívá k tomu, aby v této lokalitě HORIZONT zdomácnil a snad tím přispíváme i k budování občanské společnosti.
Žádné z těchto akcí nesmí narušovat klid obyvatelek penzionu ani provoz pečovatelské služby v terénu a stacionáře pro seniory a postižené spoluobčany, proto se konají v době kdy stacionář není v provozu.

d) stacionář
Stacionář totiž působí ve stejných prostorách, ve kterých se odehrávají výše zmíněné aktivity. Klienti stacionáře přitom mají samozřejmě přednost.
Ve stacionáři nabízíme nepřetržitý dohled nad postiženými občany, kteří potřebují stálou přítomnost druhé osoby a pomoc i při základních úkonech sebeobsluhy. Stacionář funguje v pracovních dnech a umožňuje tak příbuzným postižených spoluobčanů docházet do zaměstnání, zařizovat si potřebné věci a od náročné péče o svého blízkého si trochu odpočinout. V současné době není tato jeho kapacita plně využita, neboť v Suchdole není více postižených, kteří by tuto službu potřebovali a pro ostatní městské části je příliš vzdálen.
Ve stacionáři však také podáváme obědy seniorům z okolí, kteří o to mají zájem. Vytvořila se zde skupina klientů (částečně z penzionu, částečně z okolí), které sem nepřivádí zdaleka jen potřeba se najíst (mohli by si nechat vozit obědy domů jako ostatní klienti pečovatelské služby), ale které pojí i přátelský vztah. Mohou si zde spolu denně popovídat, docházka do stacionáře je pro ně i určitá tělesná aktivita a dodává to jejich životu řád. Většina z návštěvníků stacionáře k nám dochází i na naše společenská odpoledne, což svědčí o tom, že se zde cítí dobře.
Provoz stacionáře vykonáváme ve spolupráci s Úřadem Městské části Praha – Suchdol, který nám na jeho provoz výrazně finančně přispívá. Totéž platí i o terénní pečovatelské službě.
e) terénní pečovatelská služba
Také ta, jak bylo uvedeno, je poskytována v součinnosti s Úřadem MČ. Respektive Úřad vystupuje v roli objednavatele, penzion HORIZONT v roli poskytovatele. MČ tedy dává HOTIZONTU na provoz stacionáře a pečovatelské služby dotaci a dává mu k dispozici některé vybavení, jako např. režon nebo automobil s řidičem na rozvoz obědů.
Pečovatelská služba je určena pro klienty s trvalým bydlištěm v tomto regionu. Není-li ale kapacita klientů naplněna, může penzion vysílat pečovatelky i jinam v dostupném okolí. Suchdolští však mají přednost. Ve způsobu provádění pečovatelské služby a za nakládání s prostředky na ni je HORIZONT odpovědný Úřadu MČ. Měsíčně dodává statistické hlášení o pečovatelské službě a čtvrtletně finanční vyúčtování. Z Úřadu sem chodí finanční kontroly.
Pečovatelky vycházejí z penzionu do bytů klientů a k rozvozu obědů. Ty odebíráme z místní školní jídelny. Klientům nabízíme tytéž pečovatelské úkony jako obyvatelkám penzionu, tedy: dovoz obědů domů, možnost docházení na obědy do stacionáře, malé i velké úklidy, doprovody k lékaři, na úřady nebo procházky, pochůzky a nákupy, dohled doma i ve stacionáři, asistence při osobní hygieně doma i ve středisku osobní hygieny, praní a žehlení prádla. Dále některé nadstandardní úkony: předčítání lidem se zrakovým postižením, měření tlaku, cukru v krvi, využívání magnetoterapeutického přístroje a solária. I oni samozřejmě mohou chodit do penzionu na masáže a pedikúru, stejně jako na všechny doprovodné aktivity.
f) dobrovolnictví
Většinu z doprovodných aktivit zde vykonávají dobrovolníci. V tak malém zařízení, s tak malým publikem i rozpočtem by to ani jinak nešlo. Jsme jim vděčni za to, že jsou ochotni zdarma a ve svém volném čase obohacovat program našich klientů a klientek. Většina z těchto dobrovolníků jsou známí někoho z personálu nebo lidé s nimiž přijdeme do styku shodou okolností a oni jsou ochotni život našich klientek nějakým způsobem obohatit a zpříjemnit.
Někdy jsou poněkud ostýchaví a tak je třeba, abychom je – s nadsázkou řečeno – nutili. Myslíme však, že ač se někteří z nich z počátku bránili k nám přijít, nakonec měli všichni ze svého vystoupení dobrý pocit.
Tento zdroj dobrovolníků však není nevyčerpatelný. Proto jsme se v tomto roce pokusili sehnat nějaké dobrovolníky prostřednictvím internetu a letáčků na vysokých školách. Bohužel dosud bezvýsledně a jsme stále nuceni spoléhat na osobní kontakty. Na případné zájemce, kteří by nám chtěli zahrát, něco odpřednášet apod. čekáme s otevřenou náručí.
O podílu dobrovolníků při zajišťování pohotovostní služby jsme se už zmínili.

STATISTICKY vypadá činnost HORIZONTU za poslední rok takto:

Pečovatelská služba

Dovoz obědů domů: 9 679, podání oběda ve stacionáři: 2 789
Nákupy pro klienty v terénu: 31, nákupy pro klienty v penzionu: 17
Pochůzek pro klienty v terénu: 64, pochůzek pro klienty v Horizontu: 50
Běžných úklidů v terénu: 64, běžných úklidů v penzionu: 192
Velkých úklidů v terénu: 22, velkých úklidů v penzionu: 20
Praček vypraných pro klienty: 72
Dohled nad postiženým ve stacionáři (v hod): 689, dohled v domácnosti (v hod): 65
Pomoc postiženému na WC: 178, podání jídla postiženému: 356
Pohotovostních hodin odsloužených dobrovolníky: 5 208
Masáže : 38 návštěv masérky – 152 obsloužených klientů
Pedikúra: 20 návštěv – 111 obsloužených klientů

Během roku 11 klientů v terénu zesnulo a 6 jich bylo trvale hospitalizováno. Terénní pečovatelská služba získala 24 nových klientů, 22 z nich je občany MČ Praha – Suchdol. Úřadem bylo vydáno rozhodnutí na 32 nových pečovatelských úkonů. Další tři jsou pro klientky mimo tento katastr.

Doprovodné a aktivizační programy v penzionu
Bohoslužba: 20,
biblická hodina: 40
Hudební kavárna: 35
videokavárna: 12
Kursy – počítačový víkendový: 4x – celkem30 účastníků,
-košíkářský celodenní: 2x – celkem 21 účastníků,
– odvykací pro kuřáky večerní: 6x – celkem 9 účastníků
společenská odpoledne pro seniory: 4 – (3. výročí otevření HORIZONTU, Den seniorů, Předvánoční besídka, Vánoce pro sólisty)
koncerty: 4 – (Putování světem – prof. Václav Žilka s dospělými i dětskými žáky, Pohoda s českou hudbou – prof. Jaromíra Škampová s vnukem Matoušem, violoncellový koncert konzervatoristy Jana Skleničky, Dvořák ve vzpomínkách J.B. Foerstera)
vystoupení dětí z mateřské školy: 2 – (vítání jara, vánoční besídka)
přednášky: 11 (Adopce na dálku, Amnesty International, Povídání o Francii, Pesah – židovské velikonoce, Povídání o Irsku, Zajímavosti ze světa islámu, Island, Podkarpatská Rus a monastýry v Moldávii, Austrálie, Eskymáci z Baffinova ostrova, Spanilá jízda ke spolupráci DM se Zambií)
Na projektu se podílelo 40 dobrovolníků (včetně 19 dětí a učitelek z MŠ)

V. Poskytování informací a spolupráce s veřejností
Už jsme uvedli, že chceme být co nejvíce otevření – uvnitř i navenek.
Proto se snažíme poskytovat dostatek informací klientům i okolní veřejnosti.
Každá z obyvatelek penzionu dostává program na měsíc dopředu – je v něm jednak rozpis pečovatelské služby v penzionu a dále přehled doprovodných aktivit na daný měsíc.
V programu jsou také informace o chytaných změnách, opravách a všech novinkách v penzionu.
Klienti jsou také s předstihem informováni o jednáních Střediskové rady, aby se tam mohli dostavit přednést své požadavky, návrhy, náměty i stížnosti. K tomu, aby tak činili jsou ostatně vyzýváni nepřetržitě během celého roku. O jednáních střediskové rady jsou informováni i naši stálí dobrovolníci a mohou tam vyslat svého zástupce. Ve Střediskové radě je i zástupkyně MČ Praha – Suchdol.
Program doprovodných aktivit dostávají i ti klienti z terénu, kteří o něj projeví zájem. O těchto akcích jsou informováni i obyvatelé z okolí – program a pozvánky na různé akce je vyvěšen ve vývěsce Horizontu, Úřadu MČ, čekárně zdejší praktické lékařky a na veřejných vývěskách.
O možnosti ubytování v penzionu mohou zájemci získat informace např.v ročence Adresář poskytovatelů sociálních služeb, brožuře Informace, kontakty a sociální služby pro seniory vydaných MCSSP, v Informačním centru Kontakt, na lince Seniortelefon Života 90 atd.
V komunikaci se zájemci upřednostňujeme osobní styk. Zájemce, který se nám ozve, pozveme, aby si penzion prohlédl a seznámil se s jeho chodem. Nemá-li o osobní návštěvu zájem, mailem nebo poštou mu pošleme žádost o přijetí, dotazník a základní informace.
Několika zájemcům, kteří se zde byli podívat se zde zalíbilo natolik, že sem chodívají na některé doprovodné aktivity. Jsou to nejen obyvatelé ze Suchdola, ale i dále z Prahy 6, 1 i 9.
O fungování terénní PS a stacionáře se zájemci dozvídají z naší vývěsky, informace jim poskytnou na Úřadě MČ, NO CČSH Dejvice, v obou ordinacích zdejších praktických lékařů. Na tato místa doplňujeme letáčky s nabídkou služeb a návodem, jak o ně zažádat.
Organizace s nimiž spolupracujeme nejvíce jsou středisko DM CČSH Domeček – chráněná dílna a Diakonie Broumov. Dále ICN, Diakonie CČE, od nichž získáváme informace a jejichž služeb využíváme především při vzdělávání zaměstnanců

VI. Finanční zpráva

Celkové výdaje za rok 2004 činí 2 502 495 Kč.
V tomto roce získal Horizont podporu z následujících zdrojů:
Z dotace ministerstva práce a sociálních věcí jsme pokryli 39% nákladů.
Magistrát hlavního města Praha a Úřad MČ Praha-Suchdol nás púodpořili každý z 23% výdajů. 15% činily příjmy od klientů a 1% sponzorské dary.

VII. Poděkování

Všem kdo nám jakkoli pomohli, kdo nás podporují, kdo nám důvěřují a těm, kdo nám přejí přímně DĚKUJEME.
Jmenovitě těm, kteří nám pomáhají nejvíc:
především Pánu Bohu za vše
A dále – za trpělivost, s jakou snášeli případnou nedokonalost našich služeb i nás samotných děkujeme našim klientkám a klientům,
– za podobnou snášenlivost vůči nám i občasným rozmarům našich klientů a klientek děkujeme našim kolegyním paní Pavle Valentové, paní Romaně Miňovské a slečně Kláře Pokorné
– za bdělost a ochotu při svých službách děkujeme našim „pohotovostním“ dobrovolníkům Aleši Pavlovi, Ivě Průškové, Jiřímu Pančochovi a Lucii Pivoňkové
– za pečlivost, s jakou si připravovali svá vystoupení děkujeme dalším našim dobrovolníkům panu profesoru Žilkovi a jeho žákyním, panu Tomáši Tožičkovi, slečně Ivě Průškové, paní Dagmar Kafkové, paní Jaromíře Škampové a jejímu vnukovi Matoušovi, panu Luďkovi Axmanovi, slečně Silvii Hlaváčkové, panu Janu Skleničkovi, panu Martinovi Krylovi a jeho kolegyni, paní Věře Moosové, panu Filipovi Kolmanovi, paní Nelly Rasmussenové, dětem a paním učitelkám z mateřských škol „U lesa“ a v Gagarinově ulici.
– za finanční podporu děkujeme Ministerstvu práce a sociálních věcí,Úřadu Městské části Praha – Suchdol, Magistrátu Hlavního města Praha,
– za příkladnou ochotu a spolupráci děkujeme děkujeme – panu starostovi Václavu Čížkovi, paní Janě Krulíkové, paní Jolaně Václavkové a paní Jitce Olejníkové z Úřadu Městské části Praha – Suchdol
– paní farářce Jarmile Kučerové
-panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Marii Majerové a jejich zdravotním sestrám paní Magdaléně Turchichové a paní Anežce Hronkové
– paní Ivaně Fořtové a zaměstnankyním školní jídelny
– panu Vlastimilu Rysovy a zaměstnancům restaurace „Na Farmě“.
a všem ostatním, na které jsme zapomněli děkujeme za to, na co jsme zapomněli.
Věříme však, že vposled to zapomenuto nebude a skryto nezůstane

V přírodě je podzim vnímán jako období poněkud melancholické a často ne zrovna příjemné. Brzký podzim, babí léto, plné barevného listí prozářeného sluncem přechází v chladné období větru, deště a plískanic. Listí hnědne, padá, na zemi je honí vítr, větve zůstávají holé, slunce je stále méně, stmívá se dříve… Neutěšený čas. Chtěli bychom, aby u našich starších spoluobčanů nebo (jak říká paní Mrkáčková, jedna z obyvatelek penzionu) „starších dorostenek„ tomu tak nebylo. Aby pro ně stáří – navzdory obtížím, které s sebou nutně přináší – bylo obdobím klidu a vyrovnanosti. Vždyť už se dost napracovali, „v potu tváře (s námahou a starostmi) dobývali chléb„, v bolestech rodily a vychovávaly děti a my bychom jim teď chtěli v životních námahách trochu ulevit a – budeme-li s to- je i trochu potěšit.A nejen je. Chtěli bychom potěšit i ty lidi dobré vůle, kteří vědí, že „blaženější je dávat než brát„ a ze svého vnitřního „majetku„ chtějí rozdávat druhým. Kteří vědí, že dobrovolná pomoc je potěšením pro obdarovaného i dárce. Kteří vědí, že kdo se snaží něco dělat pro druhé, je tím sám obohacen. Kteří chtějí nést i „břemena druhých„ a pomáhají tak k tomu, aby stáří našich klientů bylo naopak časem utěšeným.

Horizont je kontinuálním projektem. Z větší části je financován z dotací, které nám poskytuje (seřazeno podle výše příspěvku) Ministerstvo práce a sociálních věcí, Městská část Praha-Suchdol, Magistrát hlavního města Prahy.

Centrem projektu je budova penzionu pro seniory. Penzion se jmenuje Horizont a podle něho se jmenuje i celý projekt.
Poskytovat seniorům ubytování je však jen jedním z cílů celého projektu. V projektu se sbíhá několik typů služeb, které mají společné to, že jsou určeny především pro staré lidi a lidi s omezenou soběstačností, případně pro invalidní občany. Pro ně je určen penzion a pečovatelská služba.

Do projektu jsou ale zapojeni i další lidé, kteří se snaží našim klientům zpříjemnit život. Jsou to dobrovolníci, často mladí, kteří se tímto způsobem učí komunikaci a soužití se starší generací. Dále v penzionu probíhají aktivity, které jsou přístupné všem zájemcům. Horizont by se chtěl postupně stát jakýmsi komunitním centrem pro celou oblast. Poskytuje také prostory různým zájmovým skupinám z okolí a podílí se tak na utváření občanské společnosti.

Aktivity Horizontu lze přibližně rozdělit následujím způsobem, ovšem s vědomím, že hranice jednotlivých částí projektu nejsou ostré a aktivity se navzájem prolínají. Pojetí projektu se snaží být co nejvíce komplexní.

Penzion poskytuje seniorům ubytování. Jde o ubytování trvalé. Uchylují se sem senioři, pro něž by bydlení v původním prostředí bylo nějakých důvodů obtížné. Může jít o důvody zdravotní, nevyhovující bytové či sociální podmínky apod.

V současné době žije v penzionu Horizont 11 seniorů ve věku 68 až 85 let. Jde o 2 maželské páry a dalších 9 žen. Bydlí ve 4 garsonierách a 5ti bytech 1+1. Dva z bytů jsou plně bezbarierové. Penzion je čtyřpodlažní – suterén a 3 nadzemní podlaží. Suterén, 1. a 2. patro je přístupné bezbarierovým výtahem. Každý byt je vybaven sprchovým koutem, záchodem, kuchyňskou linkou, sporákem, elektrickou troubou, telefonem a signalizačním zařízením k přivolání pomoci. K penzionu patří zahrada s bezbariérovým přístupem, kde bývá v sezóně pro klienty letní sezení. Dále je zde společenská místnost/jídelna, kuchyňka a ergoterapeutická dílna a koupelna, míněná jako středisko osobní hygieny pro klienty z okolí. Technické zázemí tvoří kotelna, prádelna, sklad čistého prádla, služební místnost pro pečovatelky, ubytovací jednotky pro dobrovolníky na pohotovostní službě a kancelář.

Klienti bydlí i hospodaří samostatně, přičemž v míře, kterou si sami určí, jim v tom personál penzionu pomáhá a poskytuje ubytovaným potřebnou péči. Nabízíme obyvatelům standardně tyto pečovatelské úkony: běžný úklid 1x týdně, velký úklid 1x čtvrtletně, nákup 1x týdně, praní prádla (1 pračka měsíčně). Tyto služby jsou zdarma. Pokud by tyto služby chtěli častěji, tak za ně připlácí, podobně jako za žehlení prádla. Penzion zajišťuje také pravidelné návštěvy pedikérky ( v loňském roce zde byla 25x) a masérky (37x). ) Jejich návštěv mohou využívat i zájemci z okolí. Zhorší-li se aktuálně zdravotní stav někoho z obyvatel penzionu, péči o něj samozřejmě zintenzivníme (např. o přípravu jídla, doprovod k lékaři apod.) aniž bychom od něho požadovali úhradu.

Naše klientky si však velmi zakládají na své samostatnosti a proto se poměrně často – k naší lítosti – setkáváme s odmítáním nabízené pomoci.

Aby byla služba nepřetržitá, bývá v penzionu, kromě obyklé pracovní doby pečovatelek a ředitele (7:00-15:30), každé odpoledne ještě pomocná pečovatelka (15:00 – 19:00), která předává službu dobrovolníkovi. Dobrovolníky jsou vesměs studenti, ubytovaní v jednotkách kolejního typu. Jsou přítomni vždy od 19:00 do 7:00 a během sobot, nedělí a svátků celodenně. Klineti se na ně mohou obrátit (např. při zdravotních komplikacích nebo v případě nějaké havárie v bytě či penzionu) buď osobně nebo prostřednictvím bezpečnostní signalizace, kterou má každý z nich v bytě. Toto řešení, které se nám se velmi osvědčilo, považujeme je za jakousi devizu našeho zařízení, jež může být inspirací pro domovy a penziony, které dosud využívají náhradní civilní službu.

Z pomoci, kterou nabízíme je největší zájem o úklid – velký i běžný. Během roku 2003 bylo v bytech klientů provedeno 156 úklidů. Naopak nakupovat si obyvatelé nechávají pouze jsou-li nemocní nebo naskytnou-li se ztížené vnější podmínky, jako je třeba náledí (25x). Praní prádla bylo využito 59x a vyžehlili jsme klientům 40 kg prádla.
Během června probíhala v penzionu velká akce – výměna téměř všech oken v budově. Stará okna byla zprohýbaná, netěsnila, k některým klientkám dokonce zatékalo. Nová okna poskytují o poznání lepší tepelnou i zvukovou izolaci. Jsou sice plastová, ale co naplat – přírodní materiály jsou o poznání dražší než syntetické. Celá rekontrukce trvala 14 dní a byla dost náročná. Ale všichni klienti projevili značnou trpělivost a toleranci a zaměstnanci snad také obstáli dobře. Všem jim za to patří uznání a dík. Děkujeme také panu Štursovi a jeho firmě. Byli k našim obyvatelům dostatečně ohleduplní, pracovali spolehlivě a mouchy vychtávali pohotově.

V létě proběhla také oprava zídky na levé straně zahrady. Byla natolik prohnutá, že hrozilo její zhroucení a odpadávání omítky. Pro jistotu jsme dokonce z její blízkosti odstranili letní sezení, které tam původně stávalo. Její oprava se oproti dohodě protáhla téměř o týden a obyvatele připravila o jeden klidný víkend a pár večerů, ale i to přečkali s obdivuhodnou tolerancí.

V penzionu Horizont má své centrum také terénní pečovatelská služba. Provozujeme ji ve spolupráci s MČ Praha – Suchdol. Klienti tedy musí být občany Suchdola. Poskytuje klientům žijícím doma tytéž služby jako klientům z penzionu a navíc dovoz obědů domů (tuto službu mohou využívat i obyvatelé penzionu). Nabízí také možnost koupelí ve středisku osobní hygieny v penzionu.

V evidenci pečovatelské služby je 83 klientů, ale počet je proměnlivý. Jednak přibývají noví klienti – v roce 2003 bylo Úřadem MČ vydáno 16 nových Rozhodnutí o zavedení PS a to celkem na 25 úkonů PS (klient může mít rozhodnutí na více úkonů). Ale zároveň počet klientů kolísá z důvodů úmrtí (11) nebo trvalých či dočasných hospitalizací.
V terénu je největší zájem o obědy – loni jsme jich klientům domů dovezli 9 565, další v pořadí je úklid (malý i velký, včetně mytí oken) – 167 hodin, dále nákupy – 140 a pochůzky – 62. Sporadicky je využíván také dohled nad klietem v domácnosti – 11,5 hodin.
Kapacita terénní pečovatelské služby přesto dosudnení plně využita a zájemci se tedy mohou směle hlásit.

V budově penzionu funguje dále denní stacionář jak seniory, tak pro postižené dospělé občany. Nabízíme během pracovního týdne péči a dohled nad občany, jejichž postižení vyžaduje pomoc druhé osoby v základních životních úkonech. To umožňuje jejich přibuzným, aby mohli být zaměstnáni a mohli se věnovat i dalším svým potřebám a povinnostem. Docházení do denního stacionáře není podmíněno trvalým bydlištěm v této MČ. Je-li však klient zdejším občanem, Úřad MČ podporuje jeho pobyt zde podobně jako podporuje terénní pečovatelskou službu.

V roce 2003 jsme poskytli ve stacionáři 586 hodin dohledu nad dospělým nesoběstačným občanem, 293 podání jídla postiženému a 147x pomoc při osobní hygieně. Ani zde není kapacita zcela naplněna a služby stacionáře nabízíme všem, kdo to potřebují. Klient nemusí být nutně v seniorském věku.

Zároveň do stacionáře dovážíme obědy pro ty seniory z okolí, kteří na ně chtějí a mohou do penzionu docházet. Společný oběd je pro ně příležitostí ke vzájemným každodenním setkáním a tím i způsobem, jak obohatit svůj společenský život. Loni jsme takto vydali 2 610 obědů.

Tři výše zmíněné složky projektu provádějí 4 zaměstnanci penzionu – ředitel a tři pečovatelky. Pečovatelky se v provozu periodicky střídají. Vždy je jedna v penzionu a poskytuje potřebnou péči jeho obyvatelům. Další pečovatelka je podle stanoveného rozpisu u klientů v terénu a třetí rozváží obědy. Auto a řidiče k rozvozu obědů nám poskytuje Úřad MČ.

Uvedený systém má tu výhodu, že všichni klienti (z penzionu, z terénu i ze stacionáře) znají všechny pečovatelky a naopak všechny pečovatelky znají všechny klienty a prostředí ve všech částech provozu.Tím odpadá mnoho nedorozumění při snížení stavu zaměstnanců, ať už z důvodů nemoci nebo dovolených.

Abychom získali zpětnou vazbu a zjistili případné výhrady a přání klientů proběhl koncem roku anonymní průzkum spokojenosti klientů s pečovatelskou službou pomocí dotazníku. Snad si příliš nelichotíme, prohlásíme – li, že pečovatelská služba v něm dopadla dobře. Výsledky průzkumu jsou dány na vědomí Radě městské části Praha – Suchdol, Střediskové radě penzionu, vedení Diakonie a misie CČSH a provozovateli kuchyně, ze které pro klienty odebíráme obědy. Vyplněné dotazníky jsou archivovány v penzionu a uvedeným orgánům ( a případně i zástupcům institucí, které nás podporují) jsou k nahlédnutí.

Odborníci říkají, že „stáří je ztráta programu„. Snažíme se tedy klientům dopomoci k tomu, aby v tomto smyslu „staří„ být nemuseli. Je pravdou, že vyšší věk a s ním spojené zdravotní komplikace lidem často znemožňují, aby se mohli věnovat svým zájmům a potřebám v takové míře, na jakou byli zvyklí a o jakou mají zájem. Snažíme se tedy pomocí různých čních programů zajistit, aby kultura a podobné věci „přicházela„ za nimi, když tomu nemůže být naopak. Tyto programy lze přibližně rozdělit na duchovní, kulturní a vzdělávací. Další možné dělení je na aktivity příležitostné a pravidelné.

Penzion je součástí Diakonie a misie CČSH. Proto spolupracuje s místní náboženskou obcí této církve a její farářkou. Ta zde pro zájemce pořádá pravidelné biblické hodiny (v loňském roce 39x) a bohoslužby (22x).

Pravidelně pořádáme tzv. hudební kavárnu, kde klientkám pouštíme klasickou hudbu (35x), resp. videokavárnu (12x), kde promítáme filmy umělecké, zábavné i dokumentární.
Po většinu pracovních dní probíhají společná dopolední čtení spojená s besedami (135x).

Při různých příležitostech pořádáme společenská odpolední posezení (3x), společná vzpomínání na aktuální témata (3x – pražské povstání, srpnová okupace, velikonoce včera a dnes). Pokud se naskytne příležitost, pořádáme v penzionu konzerty. Loni proběhli čtyři – smyčcový kvartet, violoncello s klávesami, klasická kytara a pěvecký koncert. Se značným zájmem se u klientek setkaly také přednášky na nejrůznější témata. Loni jich bylo 11 (Jeruzalém, Život v dnešním Izraeli I+II, Ostrovy ve Středozemním moři, Zámky na Loiře, Po stopách starých Římanů, Svatí bratři Cyril a Metoděj a Jan Hus, Pažská architektura po roce 1990, Antoní Gaudí, Velikonoční tradice a zvyky, Zdravotnická přenáška o magnetoterapii).

Společně také slavíme jmeniny a narozeniny. Uspořádali jsme 3 rukodělné kursy (2x košíkářský, 1x drátenický), společně jsme pekli vánoční cukroví a společně jsme se zůčastnili Vánoční projížďky Prahou, kterou pro seniory už tradičně pořádá občanské sdružení Život 90
Tyto aktivity jsou samozřejmě čistě dobrovolné a jsou volně přístupné všem zájemcům z penzionu i z okolí.

Téměř všechny výše uvedené aktivity pro naše klienty připravují a dělají dobrovolníci bez nároku na odměnu. Dobrovolníci nám také pomáhají zajišťovat nepřetržitou pohotovostní službu v penzionu během nocí, sobot, nedělí a svátků, jak je uvedeno výše.

Počet dobrovolníků, kteří se na projektu v roce 2003 podíleli je 31.
Získávání dobrovolníku pro různé aktivity je převážně věcí osobních a přátelských kontaktů. Je tomu tak proto, že naše zařízení je malé a nemůže nikomu za kulturní či osvětovou činnost platit. Zároveň v tak malém zařízení, jako je naše, nelze nikomu slíbit příliš velký počet návštěvníků či posluchačů. Proto si nemůžeme dovolit zvát sem osobnosti „zvučných jmen„. Kulturní a jinou činnost pro nás dělají především začínající umělci a studenti, většinou přátelé někoho z personálu.

V dalším období bychom se však už nechtěli spoléhat jen na tyto kontakty. Budeme se snažit dobrovolníky aktivněji vyhledávat např. prostřednicvtím letáků na uměleckých a jiných školách, kontaktováním dobrovolnických organizací jako je Skaut, Hestia apod. Rádi bychom do penzionu na tyto akce „přilákali„ co nejvíce lidí z okolí, neboť mnohé z nich měly velice dobrou úroveň.

Prosíme proto čtenáře této zprávy, kteří by se chtěli formou nějaké dobrovolné pomoci do našeho projektu zapojit a život našich klientů a obyvatel zpestřit, aby se nám ozvali. Rádi jejich nabídky využijeme.

V době, kdy neprobíhá žádný program, poskytuje penzion společenskou místnost k nácviku a výuce paní učitelce zpěvu a jejím žákyním a dále suchdolskému souboru. Do dubna poskytoval azylové ubytování v ergoterapeutické dílně 2 lidem postiženým povodní. Podílel se také na přípravě Suchdolského Betléma, organizované stejnojmeným občanským sdružením. V penzionu bylo o vánocích betlémské světlo pro zájemce z okolí. Pro Diakonii Broumov jsme od místních občanů vybírali a shormažďovali v penzionu starší nepotřebné, ale použitelné šatstvo.

Domníváme se, že tím vším penzion přispívá k rozvoji občanské společnosti a mezilidské vzájemnosti.

Chtěli bychom, aby byl Horizont občany Suchdola vnímán jako místo, které je tu pro všechny zdejší občany, a aby se sem na různé programy naučili docházet i lidé, kteří v penzionu nebydlí a ani nejsou klienty pečovatelské služby a třeba ani ještě nepatří mezi seniory. V něčem se nám to už podařilo. Například na rukodělné kursy se přihlásili spíše relativně mladší lidé. Přesto ale návštěvnost většiny akcí lidmi z okolí není taková, jakou by tyto akce zasluhovaly a jakou bychom si přáli. Program, který se nám podaří sestavit jistě nemusí vyhovovat všem. Nicméně se domníváme,že alespoň některé akce byly zajímavé pro více lidí, než kolik jich přišlo a že lidé, kteří nedorazili, nepřišli spíše z jakéhosi ostychu přijít do neznámého prostředí. Horizont je v okolí vnímán stále jako něco nového. A nové bývá často vnímáno s určitou nedůvěrou.

V následujících letech budeme usilovat, aby zde projekt se všemi svými aktivitami pevněji zakořenil. Víme však, že je to běh na dlouhou trať.
Nakolik nám to podmínky dovolí a nakolik budeme mít prostředky se budeme snažit, aby náš program a naše činnost byla co nejpřitažlivější a nejpestřejší – zvláště pro místní seniory.

Protože především pro ně tu chceme vždy být. Naši klienti tedy mají přede vším přednost a všechny aktivity, na kterých jsou zainteresováni jiní lidé, jsou plánovány tak, aby provoz penzionu, terénní pečovatelské služby a stacionáře nebyl nijak omezen nebo narušen. Naopak, aby život našich klientů pokud možno nějak obohatily.

Děkujeme všem, kdo nám hmotně nebo duchovně,slovem nebo skutkem,vědomě nebo nevědomě, ochotně nebo z donucení pomohli, přispěli, podpořili, povzbudil (nebo nám aspoň neházeli klacky pod nohy.)

Svůj vděk vyjadřujeme konkrétně:
– za finanční podporu a spolupráci
•Ministerstvu práce a sociálních věcí
•Úřadu městské část Praha – Suchdol, především panu starostovi Václavu Čížkovi, paní Janě Krulíkové, paní Jolaně Václavková, paní Jitce Olejníkové
•Magistrátu hlavního města Prahy
•paní Fuchsové
– za příkladnou ochotu, vstřícnost a spolupráci
•paní farářce Jarmile Kučerové
•panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Marii Majerové
•zdravotním sestrám paní Magdaleně Turchichové a paní Anežce Hronkové
•panu Antonínu Ptáčkovi a pracovníkům kuchyně hotelu Wienna
•paní Ivaně Fořtové a pracovníkům školní kuchyně
– a našim dobrovolníkům
•Martě Jurkové, Kamile Vaníčkové, Ivě Průškové, Alešovi Pavlovi, Robertovi Kutkovi, Imrichovi Klementisovi, Jiřímu Pančochovi, Lucii Pivoňkové, Věře Moosové, Janu Skleničkovi, Ivanovi Martinovi, Jiřímu Jakubovi Juklovi, Janě Skořepové, Ayako Noguchi, Aki Korushima, Janu Pelandovi, Zdeňkovi Dvořákovi, Danielovi Havlíčkovi, Martinovi Škubalovi, Martinovi Klusákovi, Leticii Kršákové, Heleně Hruškové, Ivě Nevoralové, Barboře Mikolášové, Lucii Müllerové, Radce Poduškové, Janě Vokurkové, Kateřině Turchichové,
•a všem dalším, na něž jsme pro množství jmen a pro naši slabou paměť zapomněli

•a nakonec – ale vlastně především – Hospodinu, Bohu našemu.