Ačkoli všude kolem nás zuřil Covid, v Horizontu byl celkem klid. Všichni byli zdraví a měsíc proběhl celkem spokojeně.

Únorová sněhová nadílka dlouho do března nevydržela. Naopak jsme začínali vídat na procházkách sněženky a bledule, ke konci měsíce i podběly a petrklíče. I na naší zahradě se zatřpytily krokusy. V posledním týdnu nás sluníčko několikrát vylákalo vypít odpolední kávu na zahradě.

I aktivity ve stacionáři také měly čím dál tím jarnější charakter. Objevovaly se tu kuřátka, zajíčci, květiny…  Adéla s klienty vytvářela z koženky králíky, kuřátka, ale i atrapy dortíku, které z dálky vypadaly opravdu autenticky. Výrobky byly čím dál tím věrnější realitě a jeden z posledních výrobků – kaktusy z koženky – by ze vzdálenosti dvou metrů považoval za pravé i ostříž.

Také Veronika svými výrobky s klienty přivolávala jaro – vytvářeli filcové květiny, zajíce, zeleninu … Nápadů měli obě dvě dost a dost.

Ve stacionářské pekárně  se už standardně vyrábělo několik chodů. Velkého úspěch se dočkaly například bramboráky.

Jindy to byly slaní „šneci“, sladké skořicové pletence, bábovka a protože Velikonoce byly za dveřmi, tak i beránek.

Dvakrát nás v březnu navštívila paní Renata s Meginkou. To ještě nebylo počasí, abychom si s nimi zaskotačili na zahradě, ale stejně to bylo fajn jako obvykle.

Ve středu 17.3. jsme se dočkali vzácné návštěvy – po roce přišla paní F. do stacionáře. Naposledy tu byla právě před rokem, těsně před uzavřením stacionářů. Pak si dala dlouhou pauzu z obavy před nákazou. Nicméně jsme stále byli v průběžném telefonickém kontaktu. Začátkem března už měla aplikovanou druhou dávku vakcíny, tak si přišla pobyt ve stacionáři opětovně vyzkoušet. Dočkala se tu velmi bouřlivého přijetí ode všech klientů i zaměstnanců a mnoha vřelých obětí.

A v posledním březnovém týdnu se sem přišli podívat dva noví zájemci o stacionář. Doufáme tedy, že se v dubnu naše řady rozšíří.

A to nejen ve stacionáři. Byt č. 11 už byl vyklizený a vymalovaný a v polovině měsíce jsme podepsali nájemní smlouvu s novou.

I druhý měsíc roku jsme zaznamenali ztrátu. Tentokrát ve stacionáři. Byla hospitalizována a udělali jí standardní vyšetření na Covid (které se dělá všem lidem přijímaným do nemocnice) a výsledek byl pozitivní. Týden pro druhé dávce vakcíny !!! A druhý den zemřela. Bezprostřední příčinou smrti nebyl Covid. Zda k tomu nějak přispěl nevíme. Asi ne. Ale ani vakcína v jejím případě nezabránila nákaze.

Následovalo další dvoutýdenní uzavření stacionáře. A všichni klienti, kteří se tu onou klientkou setkali, museli na testy. Personál se testování vyhnul, protože tu nosíme respirátory.

Ještě před tím, hned na začátku měsíce, jsme tu slavili dvojí narozeniny. Byla to příjemná oslava, byť v poměrně úzkém kroužku.

Už v lednovém zápisu jsme uvedli, že napadlo nebývalé množství sněhu – tedy nebývalé na současnou dobu. Mohlo ho být nejvíc tak za posledních deset let. A to jsme netušili, co nás čeká v únoru. V Praze dočkali zase jednou dočkali regulérní kalamity. Cesta do práce, stejně jako cesty pro klienty se pořádně protáhla. Netřeba říkat, že ani sníh a mráz neodradil ty odolnější z nás od pravidelných poledních procházek.

Všichni klienti z Horizontu, kteří na to měli nárok, byli do konce ledna naočkovaní druhou dávkou vakcíny.

Zhruba jednou za čtrnáct dní začala do stacionáře chodit Kristýna, která si tu na podzim odbývala svou praxi v rámci studia. Zalíbilo se jí tu, tak sem začala chodit jako dobrovolnice. V únoru sem jednou přišla v úterý na stacionářskou pekárnu. A když už tu byla, tak se aktivně zapojila.

Daniela se s klienty začala v naší pekárně pouštět do stále složitějších věcí. Jednou byl např. na pořadu dne perník s polevou, pomazánka, šneky z listového těsta a houstičky. A všechno se o povedlo. Posuďte sami:

Výtvarnice Hanka nám dala vědět, že ji tu dlouho neuvidíme – pokud vůbec někdy. Musí řešit své zdravotní i rodinné starosti. Výtvarné dílny tedy stále vedla Adéla a musíme říct, že se jí dařilo. Klienti oceňovali její nápady i její přístup k práci a k nim samotným.

Také Veronika se ve svých tvůrčích odpoledních činila. Každá z nich má jiný přístup – Adéla s klienty většinou tvoří jedno společné dílo. S Veronikou většinou vytváří každý svůj výrobek.

A nakonec ještě pár fotek z únorové canisterapie. Měla proběhnout dvě setkání. Ale o jedno nás připravila karanténa. Druhé už proběhlo a dorazili na něj opět dva pejsci s dvěma paničkami. Povedlo se to jako obvykle a hezká atmosféra, kterou zde psi pomohli vytvořit, je snad znát i z fotek.

Kronavirus se nevzdával. Nákaza se šířila, viry mutovali do stále nebezpečnějších a a nakažlivějších mutací, nemocnice byly plné  …. Vláda se v reakci na neutěšenou situaci rozhodla zpřísnit omezující opaření.

Mrzí nás to, protože je nepravděpodobné, že by se nám v této situaci ozývali noví zájemci o stacionář. Přitom bychom to potřebovali. Další klientka k naší lítosti signalizovala odchod. Až jejího manžela propustí z nemocnice, půjdou společně do domova pro seniory a my přijdeme o dalšího milého člověka

Nový rok nezačal dobře. Hned v prvním týdnu se ukázalo, že někteří obyvatelé mají teplotu, kašel atd. V předchozích letech by nás to nějak nezneklidnilo. Ale v současné době jsme zbystřili a zavoali na hygienickou stanici,  abychom požádali o test všech obyvatel. Testovací sanita přijela v pátek 9.1. Pozitivní výsledek se ukázal u dvou obyvatel.

Oba pozitivní obyvatelé byly v přísné karanténě. Kromě toho nám z hygienické stanice nařídili desinfekci celé budovy. Desinfekce proběhla ve čtvrtek 14.1.

Nikdo z obyvatel, kteří byli pozitivní a v karanténě naštěstí nebyl v kontaktu s klienty ani personálem stacionáře, takže ten nemusel být zavřený. Jen v den desinfekce jsme požádali klienty, aby zůstali doma.

Ve stacionáři jsme přišli kvůli Covidu přišli o dalšího klienta. Přes vánoce se nakazil a po vyléčení skončil v LDN a k nám už se asi nevrátí. Kromě něj jsme přišli o klientku, která se zohodla, že do proočkování sem chodit nebude. A ke konci měsíce přestal chodit další klient – odešel do domova zvláštním režimem. Jiné dvě klientky si naopak pobyta ve stacionáři rozšířily.

Od 15.1. byl otevřený registrační systém pro vakcinaci lidí nad 80 let proti covidu. Mluvilo se o tom, jak očkovací systém nefunguje, je v tom zmatek a kdesi cosi. Ale naše zkušenost je taková, že – alespoň v ÚVN – to šlo jak po másle a během týdne už měli naši obyvatelé a mnozí klienti stacionáře první dávku za sebou. A kdo si počkal – ať už záměrně nebo na něj tak rychle nepřišla řada – tak mohl být očkován o týden později přímo zde na Suchdole, což zařídil místní úřad, především paní místostarostka Štěpánková.

Středisková rada per rollam schválila volbu nové obyvatelky bytu č. 10.

Nejsmutnější zpráva nás zastihla na samém konci měsíce – v pátek 29.1. další obyvatelka penzionu. V Horizontu žila jen necelé 3 měsíce.

Počasí venku místy začalo vypadat opravdu zimně. Stala se věc v posledních letech takřka nevídaná – napadlo více než 3 centimetry sněhu. Samozřejmě nás to neodradilo od procházek. tedy někoho – někdo zůstal za pecí. Ale našli se i nadšenci, kteří si chodili, resp. jezdili užívat krásy zimy. Skoro to vypadalo, jakoby koronavirus donutil lidi chovat se nenormálně, tak se příroda mohla začít chovat normálně.

Na tři krále nám sem přišlo králů aspoň deset. Byli malí a roztomilí. Jen škoda, že museli zůstat „sociálně distancovaní“ za oknem.

Výtvarnice Hanka stále nemohla chodit na výtvarnou dílu. Vedla ji tedy většinou Adéla, který se po prosincové dovolené vrátila nabitá nápady. A nutno poznamenat, že opravdu stály za to a pod jejím vedením vznikaly opravdu pěkné věci. Klienti z nich byli nadšení a Horizont nově vyzdobený. Adélu ve vedení výtvarné dílny někdy vystřídala Veronika, které má nápadů také nadbytek.

Daniela od podzimu s klienty ve stacionářské pekárně pekla většinou cukroví. A tak asi cítila potřebu ze sebe ten nános cukru oklepat, takže se s klienty pustila do pečení chleba, nakládali utopence, dělali pochoutkový salát atd. A takový domácí chleba a vlastnoručně naložení utopenci – to dokázali všichni ocenit a při takových svačinkách se jim dělaly „boule za ušima“ jako Kájovi Maříkovi.

Ale ne že by se tu jen pracovalo. Došlo i na hraní.

A také na slavení – měli jsme tu troje narozeniny.

K naší radosti se nám ozvala paní Renata s Meginkou a začaly chodit ve čtrnáctidenním cyklu. V lednu to stihli dvakrát. Podruhé přišla dokonce s kolegyní, která právě se svým psíkem prodělává canisterapeutický výcvik. Obojí setkání byla fajn a doufáme, že budou pokračovat.

Jak je patrné, špatných a smutných zpráv byl dostatek. Ale pěkné chvíle jsme v Horizontu v lednu zažili také.