• Březnové počasí bylo podobné jako v únoru. A ačkoli březen začal vánicí, tak během měsíce byly okolní zahrádky stále barevnější a před koncem měsíce jsme si ještě stihli s některými klientkami vypít první kávu na zahradě.

• V březnu oslavily narozeniny dvě obyvatelky penzionu a naše pečovatelka Romana. Jako obvykle se oslava konala během biblické hodiny.

• V loňském roce jsme si nechali vytvořit nové logo a v letošním roce máme s tímto logem novou vývěsní ceduli před domem. Místo velmi neaktuálního a zavádějícího nápisu „Horizont – domov pro seniory“ už zde stojí logo s výstižnějším nápisem, který se v dohledné době – jak doufáme – stane naším oficiálním názvem.

• 8.3. je mezinárodní den žen. Mnozí z nás mají MDŽ spojené s bývalým režimem a povinnými oslavami, ale ne všude je tomu tak. Například v Palestině je to svátek velmi oblíbený. Ozvali se nám ze zdejší palestinské ambasády s tím, že by pan velvyslanec při příležitosti MDŽ rád přišel poblahopřát a předat květinu našim seniorkám. Pan velvyslanec přinesl každé dámě květinu, pár typických arabských sladkostí a růženec. Chvilku strávil s přítomnými v neformální besedě. Snad se nespleteme, že pro obě strany to bylo příjemné a zajímavé setkání.

• Další svátek, pro mnohé z nás významnější, který jsme v březnu slavili, byly Velikonoce. V Horizontu se přípravy odehrávaly v rámci výtvarné díly (výzdoba a přání pro klienty) a úterního pečení (beránek). A na Bílou sobotu byla bohoslužba.

• Jak jsme se již zmínili v únoru k nám chodila do stacionáře na praxi Erika, která zde byla i celý březen. Zkusila si i vedení programu a to především v pátek dopoledne, kdy šlo především o nějaké rukodělné činnosti. Další věcí, kterou chtěla obohatit život našich klientů bylo povídání o Sicílii. K povídání přizvala i svou dceru Valerii, která spolu s ní povídala o svých dojmech a poznatcích o Sicílii a během odpoledne pro oživení zahrála také několik skladeb na piano. Erika s Valerií si pro přítomné připravili malé pohoštění s typicky sicilských potravin. Celkově to bylo velmi příjemné odpoledne.

• Významnou událostí bylo pro několik obyvatelek penzionu, že jim dostudoval druhý adoptovaný student Selva Kumar z Indie. Nyní stojí před otázkou, zda vybrat dalšího studenta, kterého by mohly podporovat nebo už nikoliv. Uvidíme tedy, jak to dopadne.

• V březnu jsme tu měli 4 „živé“ akce pro veřejnost.
• První z nich bylo vystoupení dramatického kroužku pod vedením herce Petra Pochopa. Jednalo se o scénické recitace za použití různých kulis, dekorací, masek, práce s tělem atd. I když se jednalo o moderní poezii, posluchačům se toto netradiční vystoupení líbilo.

• Druhou atrakcí byla naše dlouholetá dobrovolnice Libuše Kohoutová, která pomáhá v pondělní výtvarné dílně. Tentokrát se nám představila v jiné roli, jako znalkyně kávy. Nejprve mluvila o tom, jak se káva pěstuje, jaké jsou její druhy, jak se praží atd. A pak došlo na ochutnávky – každý z účastníků dostal kvalitní kávu z profesionálního kávovaru s výborným koláčem. Jaký div že všichni odcházeli spokojení a dobře naladění.

• Následoval výlet na Papuu – Novou Guineu, kam nás vzala světoběžnice Saša Ryvolová. Byl to jeden z našich nejexotičtějších výletů. Ještě nikdo nás nevzal mezi přírodní národy. Ale smutné na tom je, že už i tam si místní domorodci stále více zvykají na civilizaci a bohužel i na to, že jsou turistickou atrakcí. Do určité míry žijí ze svého vzhledu, atraktivity, fotogeničnosti. Stávají se z nich jakési modelky a modelové, kteří si vědomě vylepšují svůj prostý život tím, že si je turisté za úplatu fotí. Na přednášce bylo nabito a všichni z ní odcházeli plni dojmů i smíšených pocitů.
• A na konci měsíce byla přednáška z úplně jiného soudku. Přišli inženýři z Vodohospodářského ústavu T. G. Masaryka Ladislav Kašpárek a Miroslav Kněžek. Domluvili jsme se s nimi na „povídání o vodě a suchu“. Přišlo celkem dost lidí, což naznačuje, že je téma trápí a zajímá. Zvlášť poslední rok byl velmi suchý a každý z nás má v paměti ukrutná horka, žlutou trávu atd. Poměrně často slyšíme o neúrodě, suchu, vysychání podzemních vod, zákazech zalévání zahrad atd. V tomto smyslu nás pánové poněkud uklidnili, že Česká republika je poměrně stabilní a nedostatek pitné vody nějak zásadně nehrozí. Pro mnohé byla asi nejzajímavější závěrečná diskuse, kdy se mohli ptát na využití dešťové vody, zda je výhodnější mít vlastní studnu nebo být napojen na obecní vodovod, jak předcházet znečištění vody atd.

• Únor začal krásným počasí, kdy bylo vše cítit jarem a ze záhonů na nás vykukovalo čím dál více sněženek, bledulí i krokusů. A pak to celé zapadlo sněhem na pár dní. I v takovém nečase jsme však vyráželi na procházky.

• Celý měsíc jsme tu měli praktikantku Eriku, která se zde brzy rozkoukala a především Drahomíře se stala vítanou pomocí. Možná ji zahlédnete i na našich fotografií. Poprvé letos se vrátila naše dlouhodobá dobrovolnice pí. Kohoutová. Dámy ji přivítaly moc hezky a ona zase zajela do starých kolejí – chodívá v pondělí po obědě na odpolední kávu popovídat si s klientkami a pak zůstává ještě na výtvarnou dílnu, kde je Hance pravou rukou.

• Velkou události se stala výstava obyvatele penzionu pana Přibyla. Uspořádala ji Magda Vovsová v místní knihovně. Byla to první výstava, kterou pan Přibyl v životě měl. Vernisáž proběhla v pondělí odpoledne, které se kromě dcery pana Přibyla zúčastnili i dva studenti Hanky, klienti a personál stacionáře. Pan Přibyl. celý život maloval „do šuplíku“ a jsme rádi, že se alespoň zlomek toho dostal z šuplíku ven. Byli bychom rádi, kdyby tato výstava mohla mít třeba příští rok pokračování v Alšově kabinetě. Rozhodně je z čeho vybírat.

• A když už jsme u těch neobvyklých akcí, nesmíme opomenout návštěvu kina Lucerna s klienty stacionáře. Pokud nás paměť neklame, byla to první společná návštěva kina v dějinách Horizontu. Začátkem roku se do kin dostaly hned 2 filmy o Lídě Baarové, která pro generaci našich klientů byla velkou hvězdou. Z obou filmů jsme si vybrali dokument Heleny Třeštíkové. Film nám přišel zajímavý a všichni byli rádi, že ho viděli. Všichni se shodli na tom, že by za čas zase rádi zašli do kina.

• V únoru oslavily dvě obyvatelky Horizontu narozeniny. Jsou to dvě z našich čtyř devadesátnic. Jak je obvyklé, chtěly s ostatními oslavit svá výročí na biblické hodině, což se jedné z těchto dam podařilo.

• Daniela s klienty v rámci „klubu pamětníků“ vyrobila tabuli s názvem „Přátelé Horizontu“. Každý z pravidelných účastníků klubu tam má svůj koutek, kde jsou jeho fotky z různých období života, důležité vzpomínky či obrázky, které jej nějak vystihují. Panel se velmi povedl a zdobí tu stěnu salonku, na které dříve visel „Strom vzpomínek“.

• Oživením programu stacionáře bylo i předvádění didaktických her či pomůcek a zvláště pak krátká, ale milá návštěva dětí z MŠ v Gagarinově ulici, které nám zazpívaly pár písni.

• V únoru jsme tu měli dvě akce:

• První byla přednáška doc. Pavla Beneše. Už několik let k nám pan docent chodí každý rok povídat zážitky a promítat fotky ze svých cest. Tématy přednášek se postupně stále více přibližuje – nejprve jsme s ním byli v Indii, rok na to v Thajsku, pak v Izraeli a letos nás vzal na Broumovsko a do Adršpašských skal. Zájem nebyl o nic menší, než když byly na programu exotické kraje a tak těšíme se na další přednášky.

• Druhým hostem byl pan Martin Mykiska, který nás vzal na dlouhou cestu Amazonií. Povídal nám o svých setkáních s kovboji, kteří vypadali úplně jinak, než Charles Bronson a spol. O svém setkání s tarantulí, která jeho kamaráda kousla a oni s napětím čekali, jestli je tento druh jedovatý nebo ne. Viděli jsme ale také architektonické perly jezuitských misí a další pozoruhodnosti. Přednáška měly velký úspěch a byly bychom rádi, kdybychom si pana Mykisku mohli pozvat příští rok zas.

• V lednu jsme se opravdu dočkali i ledu a sněhu. Ačkoli nový rok začal téměř jarními teplotami, přesto se naše oči pokochali i zasněženou krajinou. 

• Právě krása zimy nás lákala k procházkám, i když drobátko zalézalo za nehty. Samozřejmě jedna z prvních cest sněhem vedla na náměstí k suchdolskému Betlému. K Betlému v našich končinách tak nějak sníh patří. Přitom je ho tu stále méně a méně. Tak je třeba využít příležitosti, když nám příroda na chvilku dopřeje. A tak krásně zapadaný Betlém jsme tu neměli aspoň tři roky.

• V lednu jsme tu slavili čtvery narozeniny. Narozeniny slavila jedna z klientek stacionáře, která chodí jen jednou týdně, a oslavili jsme již tradičně dortem z naší „cukrářské dílny“, s přáním z „výtvarné dílny“ a básní z „dílny tvůrčího psaní“. Tu zde uvádíme:

My přejeme Vám k narozeninám,
hodně zdraví, dobrého jídla i pití z chmelu,
které tak prospívá Vašemu tělu.
Ať zažíváte lahodné a opojné chvíle
a nejen po pivu je Vám skvěle.
Ať hořkost cítíte jen v tom zlatavém moku,
ale sladce užíváte si dalšího roku.
Ať píseň nesete si v srdci, tanec v duši
a na tváři úsměv, který Vám tak sluší.
Úsměv, který kdysi zdobil i výkladní skříně
a muže vábil k tanci i do svatební síně.
Ten úsměv máte pořád stejný
a těší nejen muže, ale i nás ženy.
I když Vám život doslova nastavil nohu,
Vy jste kráčela odvážně a hrdě vzhůru.
Vystoupala jste až na horu Říp,
kde na Vás svatý Jiří spiklenecky mrk.
Mrknutí svatého Jiřího bylo pro Vás manželskou zvěstí,
ať mrkání Přeučila Jiřího přináší Vám také štěstí.
Pomyslně zvedáme půllitr s Vaším oblíbeným pivem,
kéž tu všichni pospolu spokojeně žijem.
NA ZDRAVÍ!

• Rozjelo se další kolo klubu pamětníků pod vedením Daniely. Jeho první setkání bylo poněkud netradičně o klientovi ze stacionáře, který se chtěl s ostatními podělit o pár zážitků ze svého rozmanitého života. Mluvil o svém pobytu v Indii, i v USA. Zvlášť zajímavé bylo poslední lednové setkání, neboť se podařilo, aby si většina klientů s sebou přinesla nějaké fotky.

• V lednu jsme tu měli dvě „živé“ akce.

• Jednak přišla paní doktorka Milena Secká z Knihovny muzea V. Náprstka. Tu už pravidelní návštěvníci našich akcí dobře znají a vědí, že každá její přednáška je vyslovenou lahůdkou. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Téma se vztahovalo ještě k loňskému „husovskému“ roku. Hus měl své jubileum a Náprstek je životní téma dr. Secké. Nebylo pro ni těžké najít téma, které by obě tyto osobnosti spojovalo. Název přednášky zněl „Náprstkova podpora Husovské tradice“. Slyšeli jsme o Náprstkově úctě k Janu Husovi jako symbolu národa Vlastenecký akcent byl velmi výrazný. Ale šlo i o úctu k jeho odvaze, úctu k člověku, který neústupně stál za svým přesvědčením. Poslouchat jeho angažování se ve prospěch vybudování Husova pomníku bylo vysloveně napínavé. Na jeho vybudování měl lví podíl, ale samé realizace se už nedožil. Zajímavé bylo vidět také různé návrhy poníku a další dobové dokumenty. Všichni přítomní byli z přednášky nadšeni a už se těší na další, které se – v souladu s letošním výročím – bude věnovat vztahu V. Náprstka ke Karlovi IV.

• A poslední lednový pracovní den nám o svém pobytu v New Yorku povídala Lenka Holasová. Od ledna plně převzala v denním stacionáři agendu individuálního plánování po Kláře a rychle se stala plnohodnotnou členkou našeho malého týmu. Díky jejímu vystoupení jsme ji jako novou kolegyni mohli představit širšímu okruhu seniorů, kteří se v Horizontu pohybují. I když byla přednáška spojena s technickými obtížemi (ještě před začátkem se jí nějak záhadně ztratily všechny fotky a videa, které si na svou přednášku připravila, rychle je ale nahradila fotografiemi ze svého jiného zdroje), velice se povedla a i komentáře po přednášce nás nenechaly na pochybách, že to bylo pro všechny zúčastněné příjemné odpoledne. Lidí přišlo přes dvacet a tři z nich New York osobně navštívili. Doufejme, že se zase Lenka někam vydá, aby nám o tom mohla vyprávět.