Z některých fotek to sice není znát, ale letošní květen (stejně jako před tím duben) byl mimořádně chladný.

Ve stacionáři nám zdomácněli  klienti, kteří sem začali chodit v dubnu. Dvě dámy si rozšířili své dosavadní pobyty. A dočkali jsme se dalších dvou klientů. Oba začali chodit v posledním květnovém týdnu.

Nová obyvatelka penzionu působí také už zabydleně a spokojeně. Říkala, že se těší až budou obnoveny biblické hodiny. Předpokládáme, že se stane poměrně pravidelnou účastnicí našich kulturních akcí až je budeme moci obnovit.

Už tu párkrát přespala i další nová obyvatelka. Byla tu asi týden a pak se zase vrátila do svého původního bydliště. Je tam objednaná k nějakým doktorům. Až si to odbude, tak se do Horizontu nastěhuje natrvalo.

Ve stacionáři se nové posily horlivě zapojily do různých aktivit. A nebylo jich málo.

S Danielou v „pekárně“ se už standardně dělaly tři až čtyři chody. Nějaký koláč se peče pokaždé. V květnu jsme si pochutnali mimo jiné na rebarborovém. Už nějaký čas dělají kromě koláče vždy nějakou pomazánku, kterou pak baští k svačinám. V květnu jsme se mimo toho dočkali domácího chleba, pizzy, bramborových placek, palačinek, buchet a určitě ještě něčeho, co se nám vykouřilo z hlavy.

Při výtvarných aktivitách se dělaly výrobky z „chlupatých drátků“ (pejsek a orchidej), 3D obraz, koláže, ozdobná zapichovátka do květináčů, další výzdoba do oken a kdo ví co ještě.

K naší lítosti jsme přišli o canisterapeutická setkání s Meginkou.

Ale zase se nám po zimě vrátil Mooňáček se svou paničkou Denisou. A bylo to setkání velmi milé. Pro některé klienty to bylo setkání první, jiní už tu čest měli.

A protože se začínalo zdát, že pandemie ustupuje a koronaviry ztrácejí na síle, tak se začaly „rozvolňovat“ omezující opatření. Využili jsme toho a vydali se na první výlet.

Po třech letech znovu do průhonického parku. Říkali jsme si, že raději budeme zatím výletovat pod širým nebem. Počasí nebylo nic moc (jako ostatně celý květen). Ale aspoň nám nepršelo. Park se moc líbil a s posilněním v nedaleké restauraci byli také všichni spokojeni a všichni horlivě ujišťovali, že na další výlet pojedou určitě také. Tak uvidíme, jestli nám ho koronaviry dovolí.

Za zmínku stojí ještě to, že koncem května se konečně – po roce – sešla Středisková rada. Dřív nám to omezující protipandemická nařízení nedovolila a vče jsme řešili na dálku elektronicky. Rada se sešla se v novém složení. Dostalo se jí informací o dění v jednotlivých službách, byla jí předána výroční zpráva za loňský rok, předložena zpráva auditorky. A mimo jiné jsme se domlouvali, jak pojmout sešlost k 20. výročí otevření Horizontu, kterou chystáme v červnu. Samozřejmě, že nám koronaviry zase nezkomplikují život.

Zatímco v poledním březnovém týdnu teploty atakovaly dvacítku, tak na Velký pátek se vrátily k nule. Bylo zataženo, nevlídno, vichr a dokonce sníh. Počasí letos vyjadřovalo obsah Velkého pátku. Ale stejné to zůstalo na velikonoční svátky i celý následující týden.

Jaro se sice nedalo zastavit, stromy a keře rozkvétaly. Ale nebyly krásně zalité sluncem. Většinou se nad nimi na obloze honily temné mraky.

Ale ne všechno bylo špatně. Horizont poněkud ožil. Jednak byt č. 10 konečně získal novou obyvatelku. A vybrali jsme novou obyvatelku pro byt č. 11. Nastěhuje z vesnice od Karlových Varů. Už jsme podepsali nájemní smlouvu a předali klíče. Syn začne byt připravovat byt a paní  se sem (snad) nastěhuje v květnu.

Ve stacionáři se v dubnu objevilo 6 nových lidí. Vlastně pět. Jedna klientka se do stacionáře po roční covidové pauze a dvou dávkách vakcíny vrátila.

Nově začali pravidelně využívat stacionář klient z Únětic, paní z Horoměřic, paní ze Suchdola a paní z Bubenče.

A ta šestá nová tvář byla paní ze Suchdola. Ta ale vzápětí chodit přestala kvůli velkým bolestem v noze.  Škoda – byla fajn a hezky se s ní povídalo.

Jedna klientka do stacionáře přestala chodit začátkem března, protože se s manželem přestěhovali do pobytového zařízení v Bohnicích. Ale asi po třech týdnech volala dcera, že se jim po nás stýská a jestli by je mohla na nějaký den přivézt. A následující týden pak přijeli zas. Bylo to pro obě strany příjemné setkání.

Naopak jiný klient nám skoro na celý měsíc ze stacionáře vypadl kvůli karanténě.

Oslavili jsme tu jedny narozeniny.

A personál byl v dubnu očkovaný druhou dávkou proticovidové vakcíny. Takže se nás noví zájemci nemusí bát. Vzhledem k dubnové invazi nových klientů to sice vypadá, že se nás až zas tak nebojí. Ale i pře ten nápor nováčků můžeme některé dny ještě místa ve stacionáři nabízet a tak chceme další potenciální zájemce uklidnit.

Dvakrát nás sem přišla potěšit Meginka s paní Renatou a už jsme začali na květen domlouvat návštěvu Mooňáčka s Denisou.

Kulturní akce jsme stále pořádat nemohly a tak jsme rádi využili nabídky Moniky Heriánové, která se svými přáteli uspořádala online koncert pro seniorská zařízení Praze 6. V dubu proběhly dva tyto koncerty v kostele sv. Vojtěcha. Na oba jsme se připojili a vyslechli si je. Oba se moc líbily. Oba koncerty se moc líbily. Jen škoda, že byly v pátek, kdy sem chodí nejméně klientů.

Ačkoli všude kolem nás zuřil Covid, v Horizontu byl celkem klid. Všichni byli zdraví a měsíc proběhl celkem spokojeně.

Únorová sněhová nadílka dlouho do března nevydržela. Naopak jsme začínali vídat na procházkách sněženky a bledule, ke konci měsíce i podběly a petrklíče. I na naší zahradě se zatřpytily krokusy. V posledním týdnu nás sluníčko několikrát vylákalo vypít odpolední kávu na zahradě.

I aktivity ve stacionáři také měly čím dál tím jarnější charakter. Objevovaly se tu kuřátka, zajíčci, květiny…  Adéla s klienty vytvářela z koženky králíky, kuřátka, ale i atrapy dortíku, které z dálky vypadaly opravdu autenticky. Výrobky byly čím dál tím věrnější realitě a jeden z posledních výrobků – kaktusy z koženky – by ze vzdálenosti dvou metrů považoval za pravé i ostříž.

Také Veronika svými výrobky s klienty přivolávala jaro – vytvářeli filcové květiny, zajíce, zeleninu … Nápadů měli obě dvě dost a dost.

Ve stacionářské pekárně  se už standardně vyrábělo několik chodů. Velkého úspěch se dočkaly například bramboráky.

Jindy to byly slaní „šneci“, sladké skořicové pletence, bábovka a protože Velikonoce byly za dveřmi, tak i beránek.

Dvakrát nás v březnu navštívila paní Renata s Meginkou. To ještě nebylo počasí, abychom si s nimi zaskotačili na zahradě, ale stejně to bylo fajn jako obvykle.

Ve středu 17.3. jsme se dočkali vzácné návštěvy – po roce přišla paní F. do stacionáře. Naposledy tu byla právě před rokem, těsně před uzavřením stacionářů. Pak si dala dlouhou pauzu z obavy před nákazou. Nicméně jsme stále byli v průběžném telefonickém kontaktu. Začátkem března už měla aplikovanou druhou dávku vakcíny, tak si přišla pobyt ve stacionáři opětovně vyzkoušet. Dočkala se tu velmi bouřlivého přijetí ode všech klientů i zaměstnanců a mnoha vřelých obětí.

A v posledním březnovém týdnu se sem přišli podívat dva noví zájemci o stacionář. Doufáme tedy, že se v dubnu naše řady rozšíří.

A to nejen ve stacionáři. Byt č. 11 už byl vyklizený a vymalovaný a v polovině měsíce jsme podepsali nájemní smlouvu s novou.